Bilancuju. Nebo balancuju???

Přesně dva měsíce co jsem se tady neukázala. Ne že by mě blogování přestalo bavit, jak by se mohlo zdát z počtu letošních příspěvků. Ale letos toho bylo opravdu hodně a poslední dobou až moc... Nebyl čas, když byl tak nebyla pozitivní mysl, a když bylo oboje tak nebylo na čem psát (bo můj comp a hlavně všechny fotky v něm si odnesli zloději).  

Když si teď projíždím fotky na Instagramu, všechno krásně plynulo, přání se plnila, na realizaci dalších se pracovalo, vše klapalo jak švýcarské hodinky. Sice nebyl moc čas na lelkování pod olivovníkem ani na sklenku růžového ve stínu platanů s přáteli ale dny byly pozitivně vyplněné do poslední minuty, spousta malých každodenních radostí, rozjetých projektů a vydařených akcí, obohacujících blízkých i dalekých cest, krásných setkání... Prostě život! Chce se mi dodat bájo život ღ

13. červenec. A ani to nebyl pátek... Už navždy bude pro mne milníkem před a po. Do té doby jsem si spokojeně (ač hekticky) žila svůj vysněný provensálský sen, poté se to vše začalo bortit, jedna smutná zpráva následovala špatnou až se to černé období vyhrotilo v radikální změny 15. října. Kdyby mi někdo před třemi měsíci řekl, kolik se toho za 90 dní semele, co vše budu muset rozdýchávat, jaký to bude mít dopad a kam mě to nakonec zavane, asi stopro bych na něj nevěřícně zírala a klepala si na hlavu...  

Vyhnána z ráje, snažím se vidět pozitiva i tam kde nejsou nebo se zdají nebýt. Ač srdénko to nebere, snažím se to rozumně vysvětlit hlavince. Aby pochopila. Aby akceptovala co srdce přijmout nechce. Že by mohlo být ještě hůř. Že není všem dnům konec. Že nejsem sama. Že mám kolem sebe spoustu srdcí na dlani, která na mě myslí a podporují ღ 

Největší radost mám, že mám sladký diplom v kapse a jsem hrdá členka Cechu cukrářů ღ

Našeho přímořského apartmánu jsem si letos vůbec neužila, zato mě moc těší že naši hosté u nás strávili krásnou dovolenou, provoněnou levandulí a zalitou sluncem, od jara do podzimu! 

O to víc jsem si užívala naší chalupy ve Verdonských horách ღ

Cest bylo víc něž dost, doma jsem se ani ohřát nestihla, kufry ostatně také ne :-) Některé byly pracovní (Cannes, Paříž, Barcelona, Madrid), jiné sportovní (Nice, Ubaye, Millau), za nejlepší marmeládou (Miláno), jedna včelařská (Dordogne) a na pár štací jsem si dala repete. Jenom na Kubu a Reunion se nedostalo, místo toho jsem si střihla Mexiko a českou Vysočinu ღ  

Dvakrát jsem se stala členkou dánského dream teamu Hubsch, stihla proletět trendy na Maison et Objet, toulat se po pařížských ulicích a ochutnávat v nejvyhlášenějších cukrárnách co město na Seině má. 

Ve Španělsku jsem byla jako doma. Střídavě pilovala řemeslo u knihařského mistra v Madridu a nořila se do diplomatických vod v Barceloně. Ač tam či tam, vždy řádně prokládáno tapas, churos, sangria y mucho más :-) Koho by ještě nedávno napadlo, že tu BUDU doma??? Mě rozhodně ne!! 

Na marmoškovou show s Blankou Milfaitovou na Expo v Miláně jsem se moc těšila. Málem to nedopadlo, onen 13. červenec zatřásl mým životem... Ale nakonec jsem to dala! Na zdraví ostravsko-šumavsko-provensálského dream teamu :-)   

Mexiko. Moc malá cena útěchy za vysněnou Kubu, protkaná strastmi,..
O tom ale až příště ;-)

Návraty na chaloupku u lesa a do voňavé kuchyně, v kruhu těch nejbližších, jsou nejkrásnější cesty ever ღ ღ ღ 

Ani cesty po Provence nezůstaly ochuzeny! Celé jaro a léto jsem jezdila levandulovým krajem křížem krážem a účastnila se se svým ateliérem Cigale & Olive skvělých akcí, prodejních výstav a workshopů zaměřených  na řemeslnou výrobu Handmade in Provence. Velmi náročné v mnoha ohledech ale skvělá zpětná vazba se zákazníky!

Z ateliéru Cigale & Olive. Radost největší ღ 

Velikánskou radost jsem měla ze dvou krásných rozhovorů pro Svět ženy ღ
* * * *

Není toho málo. Za půl roku jsem toho hodně stihla, objevila, dokázala a bude na čem stavět dál!  

Sny se plní, stačí si přeci hodně přát. A já si přeju. 

Přeju si z celého srdce ღ

. 

_____________
© crédit photos: Anýzovka v zemi cikád

Rande s marmeládovou královnou

Není třeba představovat s kým! Ani v Provence nám neuteklo, že Blanka Milfaitová sbírá jednu marmoškovou medaili za druhou :-) A to prosím chytáme zprávy ze světa běháním v levandulovém poli a ruce vztyčené k azuru :-D

Jedna i druhá ponocujeme a pracujeme 18 hodin denně 7 dní v týdnu, ale já mám o pár rukou navíc :-D

Už už to vypadalo, že my dvě se zřejmě nikdy tváří v tvář nepotkáme... To máte tak, jedna lítá po světě s batohem na zádech, druhá ho obráží karavanem. Jedna žije v zapadlé provensálské vesničce, kudy protéká ledový Verdon a kde za humny cikády dávají dobrou noc v levandulovém lánu. Druhou najdete v nejzapadlejší vesničce o jednom obyvateli na šumavském pohoří, kde zima je ladovsky bílá a kde za humny v kačáku plní přání zlatá rybka. Jedna i druhá jdou cílevědomě za zážitky, po atmosféře starých dobrých časů, za sny blízkými i dalekými, voňavými. Sladit tedy cestovně-debužírovací diáře s randem někde na zeměkouli není snadná věc. A to i když si ty diáře sama vyrábím ;-) 

Provence vs Šumava

První rande ve francouzském Menton běhěm vyhlášených citronových slavností padá. Blanka se svým monstrem přijíždí ze Sicílie, kempy široko daleko plné (holt mentonské marmošky jsou profláknuté) a já se flákám v posteli (rozuměj, ač zdravá jak řípa, padly na mne po letech čtyřicítky horečky)...

Než se na Slavnosti citronů do Menton vydáte, přečíst si o nich můžete u Blanky tady 

a spojte to s Karnevalem v Nice, o tom zase píšu já tady :-)

Rande č. 2 vypadá slibně. Bude v Miláně na Expo2015 a ještě si s Blankou dáme společnou marmeládovou show ღ Co je víc? Stačí počkat "jen" 5 měsíců... Co čert nechtěl (a nebo chtěl???), ač zdravá jak řípa, tak to se mnou pár týdnů před odjezdem krapet seklo :-/ Vydržím toho hodně. Pro strach mám uděláno, ikdyž mě na Madagaskaru honí domorodci s mačetou a mají zálusk na můj dlouhý bílý krk, ikdyž mě kapitán zapomněl na opustěném ostrůvečku v Indickém oceánu který mizí pod přílivem rychlostí blesku, ikdyž mě v hlubinách Karibského moře píchla smrtelně jedovatá ryba. Jen víkend plný velmi smutných zpráv a srdce jak cedník jsem už nerozdýchala... Kardiolog je neúprosný. Maximální odpočinek a zákaz létání. JÁ??? Kdo má letiště za druhý domov a kdo na místě den nevydrží??? Činím dva týdny a ač bezbožná, modlím se za zázrak. V pátek mám odlétat do Milána. Ve středu kardiolog opět kroutí hlavou, žádná cesta, žádné letadlo, je tu nějaký problém, přijďte zítra. Asi bych měla zavolat Blance, že pozítří nedorazím... Nevolám. Čekám na čtvrteční smilování boží. Celý den v nemocnici, navečer padá verdikt rady doktorů. Srdeční vada. Neléčitelné. Smilování nepřichází. Jedu domů. Přes slzy jak hrachy na cestu nevidím, verdonské serpentýny krouhám po paměti. U nás se svítí, ale nezastavuju, jedu dál. Auto nechám na silnici, sejdu do pole, opřu se o stařičkou mandloň na mezi, čučím do fialového lánu a nasávám omamnou vůni z nedaleké distilky. Tři hodiny mi hlava šrotuje tak hlasitě, že přehluší i naše včely. V jedenáct večer se zvednu, natrhám náruč levandule a jedu domů. Tam mě "vítá" Provencálec, oči strachem navrch hlavy. Poté co mi vynadá, vyřkne co toužím slyšet. "Jeď." Letenku nechávám propadnout, kupuju vlak do Paříže a další noční do Milána. Vážu voňavý pugét Blance a ve 4 ráno vyrážím na nádraží. Na cestu dostanu pusu a přání "jeď pomalu. a tím nemyslím auto."   

Jedu. Piánko, piánko, ale jedu!!  

Český stánek na EXPO2015, tedy jeho barovo-bazénová část kde 2 dny marmoškujeme v přímém přenosu
a auto-pták jehož pointa k tématu Expo mi uniká... v Milánském pařáku chladí ovšem parádně :-D

Anýzovka v akci :-)

Jeden den na Mauviel kotlíku probublávala kiwi-pomerančová marmoška. Božská ღ 

Druhý den jahodovo-kiwiová s Prosecco.
Provensálec a pan P. mají jedno společné: jsou v našich online životech tajemní jak Karpaty! Tak jsem vám pana P. vyblejskla ;-)

Jahodovo-kiwiová připravená do vašich košíků a bájo lívanečky, kterých nebylo nikdy dost!

Dream Team ღ
Blanka, Jitka a Šárka s nádherným ostravským přízvukem a Anýzovka.
Práce hezky růčo, pod azurovou oblohou a s marmoškovo-levandulovou vůní.

Jaká je Blanka? Přesně taková! :-)

Dva dny společného marmeládování byly krásné. Setkání s Blankou v reálném světě velmi obohacující. Domů se vracím s úžasnou výslužkou, Blančinou knížkou provoněnou sluncem a marmoškami, a s nezapomenutelným snovým zážitkem ღ

Expo mě osobně nenadchlo, hodinové fronty do pavilonů, pavilony bez front o ničem, miliony lidí... Z čeho jsem však byla unešená byl Strom života a noční show ღ

A k čemu jsem došla v levandulovém poli? 

Že když to má přijít znova kdykoliv a kdekoliv, tak 

ať ten život za to setsakramentsky stojí!!  

PS: Blančin report z víkendového marmeládování si můžete přečíst tady :-)

PPS: A pokud nevíte kdo je Blanka Milfaitová (což si dokážu pouze vysvětlit tak, že jste poslední tři roky nonstop fárali v dole :-D tak čtení pod olivovník tady a tady a do třetice tady. A občas z toho dolu vylezte ;-) Svět a Blančiny marmošky za to stojí!


______________
© crédit photos: Anýzovka v zemi cikád, mimo ladovské zimy na Šumavě : Blanka Milfaitová a nebo pan P. ;-)

Instantanément - sladké přání

Přání, těch mám plnou hlavu. A protože prý si stačí přát a přání se plní (jak říká Olívka), tak si přeju o stošest :-) Ale pro sichr, taky pro to něco dělám ;-)

Už dlouho si přeju vlastní kavárnu. Kde ráno voní výborná káva a ke které si ranní hosté ulamují nadýchaný croissant zatímco listují v denním tisku. U pultu ze stoletého dubového dřeva se mnou prohodí pár slov než je čas vydat se do práce. Bonne journée! Po snídanářích míří ke mě freelanceři, noťas pod paží, usedají na provensálské lavice radassière se spoustou polštářů. Zatímco surfují a na dálku pracují, usrkávají ovocné/zeleninové smoothies a přikusují zdravé finger sandwiches. Polední pauza si žádá slunce. Podáváme také :-) Na terase zalité sluncem se zakousnete do slaného koláče, quiche nebo salátu z denní nabídky podle toho co provensálský trh dal. Jedno espresso a něco malého na zub a šup, zpátky do práce. A nebo na výlet? Po něm se bude hodit řádně si odpočinout, sedíc ve stínu olivovníků, cikády zpívají, vzduch se tetelí. Na osvěžení domácí limonáda a na talíři se na vás směje ten nejlepší dezert pod sluncem... 

Jaký? Třeba tenhle:

 A k ranní kávě tenhle:

A taky kousek tohohle k čaji o páté, prosím!

Nejlepší koláče pod provensálským sluncem poctivě piluju s šéfcukrářem Henry o víkendech v atelieru Chef, oui chef! A pravidelně dělám několik lidí šťastných když jim tyhle mé kulinární výtvory vezu :-)

Zlákala jsem vás na kávu a zákusek v mé kavárně?

________________

© photos: Anýzovka v zemi cikád

bonne journée! - hezký den!
radassière - typická lavička v Provence, k nahlédnutí třeba tady
finger sandwich - malý sandwich, který se jí rukama

Instantanément - velikonoce v Provence

Loni jsem zavedla rubriku Instantanément - okamžitý život, takové pondělní resumé uplynulého týdne s použitím fotek z Instagramu, které by se jinak na blog nedostaly. Ne že by mě pondělní instantky omrzely! Jen se mi nedaří trefit se do jejich vytvoření někde mezi nedělní půlnocí kdy dorazím domů a pátou ranní v pondělí aby včas došly k vaší ranní kavě... a nebo nejít spát... a nebo nebýt na konci světa vlevo a mít k ruce internet... a nebo ... Je mi záhadou jak Bára louská stejnou rubriku na svůj blog s pravidelností švýcarských hodinek :-) Baru, máš za to můj obdiv!!

Rubriku ponechávám ale mění se na tématickou. K vydání kdykoliv kdy mě to chytne a určité téma nadchne ;-) A jako malý bonus fotky, které nebyly nikde. Aby to nebylo déjà vu pro ty co mě také sledují na Instagramu a/nebo Facebooku. Doufám, že se vám bude líbít dál, třeba ke kávě po úterním obědě :-) 

Tím, že na vánoce býváme na druhé straně polokoule, velikonoce doma si snažím užít o to víc. Letos jsem si je dala dokonce dvakrát :-) Oslavy příchodu jara by nebyly úplné bez haluzek kvetoucí mandloně ღ Na nich nesměly chybět drátované kraslice a levitující ptáčci. Díky teplé zimě letos mandloně vykvetly brzo, a tak květy na velkou noc odkvetly... Nevadí! Deko č. 2 je nahradí. Vrbové proutky a na nich břízová kolečka s vyřezanými velikonočními motivy a kraslice přestěhované do srdíčka.  

Nesměly chybět tradiční mňamky! Jenom letos jejich výskyt na jídelním stole nebyl řízen velikonočním kalendářem ale podle nemocničních schůzek... A tak jsme slavily Zelený čtvrtek v pátek s pórkovým quichem a mazanec na Bílou sobotu se pekl už ve čtvrtek v noci. I tak chutnaly výborně! Jen beránek nebyl :-( Nemám v Provence formu... při příští návštěvě Čech ji musím do kufru přibalit, nějakou krásnou, starou, keramickou.      

Část prodlouženého víkendu jsme trávili na letním bytě u moře v Bandol. Po náročném týdnu jsem potřebovala slunce šimrající na nose, mořský vánek ve vlasech a lázeňskou pohodu. Všechno bylo. I o fous víc! Po příjezdu jsme si dali oběd na terase, ke kterému nám úžasně voněly kvetoucí pomerančovníky a citronovníky z naší zahrady ღ Grilované sardinky z rybího trhu a k nim sklenka bílého bylo to pravé ořechové na pořádný relax. V Sanary sur Mer jsme ochutnali úplně první víno z vinice ve vlastnictví městečka. Pod značkou Cuvée de la Ville de Sanary a pod taktovkou vinařské rodiny z Domaine Ray-Jane produkují AOC Bandol bílé, růžové a červené (to bude k dispozici až příští rok po uzrání v sudech). Velikonoční oběd měl v režii Provensálcův tatínek - nechybělo tradiční jehněčí gigot a obigátních pět chodů před a po. Ještě že dezert byly "pouze" jahody se smetanou... neboť ani večer jsme stále nebyli schopni povečeřet ;-) Jen na hledání čoko vajíček v zahradě se nedostalo :-( O berlích se to hůř provozuje :-/ Ale abych nebyla škodná, dostala jsem několik čokolád ;-)  

Jak jste prožili vy velikonoční svátky?

Krásný pondělní úterní začátek týdne! 

__________________
© photos: Anýzovka v zemi cikád

Instantanément #3

Trojka letí z Belgie! Ale než jsem sem doletěla já, stihla jsem prolítnout Verdonským kaňonem až do Lille ;-)

V pondělí 28.10. jsme svátek v Provence (logicky) neměli ale o prodloužený víkend jsme ochuzeni nebyli. Pátek 1.11. a Dušičky to jistily. A jelikož jsem v neděli byla nucena pracovat, tak jsem si mazaně vybrala volno ve čtvrtek. Už jen nacpat do tří dnů všechnu práci a hurá na chalupu ღ

Tohoto výhledu z terasy nemám nikdy dost! Dům po provensálském dědečkovi stojí na skále ve vesničce Rougon a má jeden z nejkrásnějších výhledů na Verdonský kaňon. Je to skvělé místo na výlety, pochoďáky podél kaňonu, lezení po skalách, koupání v horských jezerech... kdyby jsme to neměli tak daleko do práce, tak se tady usadíme.

A protože na horském vzduchu vytráví, to je známá věc, tak nakládám maso na provensálskou specialitu daube. Hovězí maso se marinuje v červeném víně s kořením a bylinkami a pak se velmi pomalu dusí několik hodin. Celý proces trvá sice tři dny ale je to velmi jednoduché a tuze dobré. Po receptu byla sháňka, bude v příštím příspěvku :-)
Taky večery jsou zde chladnější, přeci jenom jsme v 1100 metrech nad mořem. Tak proč si odepřít radost z posezení u krbu. A aby té radosti bylo ještě víc, pečeme si kaštany, k tomu lahvinka červeného Choray-les-Beaune 2003 ze sklípku... I Chatbichou spokojeně vrní :-) 

V pátek ráno za kuropění nemám stání, košík v ruce, popoháním Provensálce. Jde se na houby ღ Kdyby houbová sezóna trvala celý rok, vůbec bych se nezlobila. Pravda, raději sbírám hříbky, klouzky, bedly (protože miluju smaženici a houbové řízky) než provensálské "prašivky" jak jim říkám :-) Ale to mi na tom objevování a radování se z nadílky v mechu nic nebere. V Provence bohužel moc houby nerostou :-/ V košíku tak tradičně končí chanterelles - kuřátka, lišky chcete-li a sanguins - ryzce. První jsou výborné sušené do omáček na těstoviny a na králíka po myslivecku. Druhé krátce podušené a osmažené na másle s česnekem a petrželkou.  

Obtěžkáni košíky, zastavujeme se v Castellane v pekárně na náměstí pro fougasse. Obdoba italské focaccia. Tento provensálský chleba se připravuje z mouky, kvásku a olivového oleje. K dostání je jen tak, nebo dochucený ančovičkami, tapenádou, olivami, bazalkou... na apéro jak dělaný :-)

Z chalupy si kromě pocitu z dobře odvedené práce v sadu a včelínu, odvážíme poslední letošní úrodu: jablka, šípky a kdoule. Kdoulí máme letos málo neboť nějaký "dobrák" si je přišel natrhat :-/ Každý rok z nich připravuji želíčka, která nesmí chybět na žádném provensálském vánočním stole (recept najdete tady). Celé kdoule balím do těstíčka a peču v troubě à la jablečné taštičky. Kdoulová zavařenina je výborná alternativa za fíkovou k foie gras. A taky za řeč stojí kdoulový likér. A syrové, než na ně přijde řada u plotny, úžasně provoní dům :-)

Cestou domů nemůžu jinak než v horských serpentýnách zastavit auto a kochat se ohnivým západem slunce nad jezerem Sainte Croix ღ 

Nedělní rána mám ráda dlouhá, lenošivá, se snídaní na vidličku... Místo toho vstávám v 5h ráno a šinu se na rychlovlak. O čtyři a půl hodiny a 1100 km později jsem přejela celou Francii až na sever, do Lille. To není má cílová stanice ale obligátní zastavení. Celou cestu jsem se těšila až vejdu do cukrárny Meert a zakousnu se do jejich vyhlášené gaufrette. Křehounká, lehounká, plněná vanilkou z Madagaskaru. Cukrárna existuje již od r. 1761, nyní obohacena o restauraci a čajový salonek, a vanilková oplatka se zde peče od 1849. Za zastavení rozhodně stojí :-)

* * * * *

Přeji vám krásný týden! Ten můj bude belgický, v městečku Gand :-)

____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád

Instantanément #2

Instantní dvojka je tu! Resumé minulého týdne Instagramu s několika bonusy, zvláště pro ty co mě také sledují na IG nebo FB, aby to pro ně nebylo pouhé déjà vu :-) 

Týden začínal pracovními schůzkami v Marseille. Hned ráno lituji, že jsem si nevzala foťák :-/ U nás v horní Provence bylo pod mrakem a den měl být tak naplněný, že jsem ho nechala doma s čistým svědomím (teda skoro, ti co mě znají ví, že bez foťáku ani na krok :-) V Marseille sluníčko, modrá obloha a o jednu schůzku méně... 

Po ranní kávičce v pražírně Noailles (tady), mířím rychlým krokem k novému muzeu MUCEM. Mám hodinu a půl k dobru ale je to takový speed cultural dating ;-) V rámci MP2013, tedy Marseille Provence - Evropské hlavní město kultury 2013, prošlo město velkými rekonstrukcemi. Jednou z nich je MUCEM, muzeum civilizací Evropy a Středomoří. Krajková struktura architekta Rudy Rucciotti "pluje" na moři poblíř starého přístavu. Ze střechy se po můstku dojde do zavěšených zahrad u pevnosti Saint Jean. Ojedinělá stavba si zaslouží vlastní příspěvek! Příště s foťákem ;-)  

Hned naproti MUCEM se vznáší ve vzduchu Villa Méditerrannée - mezinárodní centrum věnované dialogu a spolupráci aktérů ze Středomoří. Architekt Stefano Boeri navrhl velkolepý 40-ti metrový převis s ojedinělou strukturou pod mořem. Z něho je krásný výhled na Marseille s průhledy do moře. Tak jako já si můžete zahrát na Walk the line ;-) (mimochodem skvělý film!)    

Po kulturním běhu, čas na oběd! Když v Marseille, tak stylově orientálně :-) Kuskus zde najdete na každém rohu, ale ten v restauraci Le Fémina je jedinečný! Kromě klasického připravují kuskus z ječmene se speciální "polévkou" z fazolí. Jejich couscous d´orge nikdy nevynechám. Tak jako nikdy neodjedu z Marseille bez toho abych se zastavila na mátový čaj s piniovými oříšky do arabské cukrárny Pâtisserie d'Aix. Spolu s rohem gazely - mega vanilkový rohlíček plněný mletými ořechy jsou na čaj o páté jak dělané!    

Po návratu domů se věnuji mému projektu Atélier Cigale & Olive. Doufám že již brzy bude hotová webová verze a budu vám ho moc představit. Prozatím dvě vlaštovky: Štrikovaná slova (díky Janě z rooster-hill vím že má zelená královna se jmenuje dutinkovač :-) a Birds věšáčky, které přiletěly do provensálského obchůdku.

Ani kuchyň nazahálí! Provensálská vývařovna se nese v rytmu experimentů. Můj první bochník chleba. Kvásek jako největší cennost dovežená z Čech z biopekárny Vizovice, recept na nehnětěnou Šumavu od Cuketky (tady) a chlebové čáry máry od Maškrtnice (zde). Výsledek? Vizuálně velká spokojenost! Bochník je krásně kulaťoučký, nepopraskal a vůně si line domovem. Chuťově dobrý ale hutný. Zřejmě přezrálý kvásek... Budu zkoušet dál! 

Pro návštěvu peču makronky. Na fotce je nehledejte! Povedly se na výbornou. Až tak, že mi ještě večer, neplněné, Provensálec skoro všechny snědl ;-) Bude bábovka. Inovuji podle Chez Lucie a zkouším její černou komtesu (recept). Dávat do bábovky červené víno je velmi netypické... Což o to, u nás je nějaká lahvinka stále otevřená ;-) Recept dodržuji na chlup, dávám jen poloviční dávku skořice - 15g mi připadá dost. Bábovka je krásně vláčná ale doporučuji počkat do druhého dne. Bude ještě vláčnější a čokoládovo-kakaová hořkost prvního dne uleželejší a vyvážená. 

A protože jedeme momentálně na kaštanové vlně ;-) tak nechybí na stole má klasika: dýňovo-kaštanová polévka. Recept najdete tady.   

Víkend trávíme v našem letním bytě u moře v Bandol. Na konec října počasí ale vůbec nevypadá. Stále máme krásné babí léto, sluníčko a azúro, moře 20°C, na pláží o 4 stupně víc, poslední říjnový víkend si užíváme lenošení, koupání v moři a slunění na terase kavárny. Jediným náznakem podzimu jsou platany, které přišly o listí. A taky že budou vánoce neboť všude začínají instalovat vánoční osvětlení. V plavkách nám to nějak nepřipadá reálné :-) 

Než se vracíme domů, obhlížím blížící se úrodu. V naší přímořské zahrádce se začínají vybarvovat do žluta citrony a pomeranče začínají nabírat na barvě. U sousedů uždibuji plody arbouse. Planika je menší okrasný strom, s dlouhým květenstvím a stálozelenými listy. Když dozraje, což trvá téměř rok, její plody jsou sytě červené. Lidově se stromu proto říká jahodový strom. Plody si můžete natrhat jen tak do pusy, mají hodně vitamínu C, ale lepší jsou tepelně zpracované. Výborná je z planiky zavařenina a taky likér :-) Už vím co půjde brzy do demižonů... jen co sliju likér fíkový ;-)

* * * * *

Doufám že jste si užili prodlouženého víkendu! 

Krásný (krátký) týden :-)

____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád

Instantanément #1

Zavádím novou rubriku :-) Proč dnes? Dnes je to měsíc co jsem napsala poslední řádek. Dnes začíná nový týden, čas na rekapitulaci toho prožitého. Dnes jsem si také dala nová předsevzetí a jala se je z čerstva realizovat... Jedním z nich je blogovat víc. Ať se děje co se děje, ať jsem na konci světa (tedy za předpokladu že nelítám v buši kde ani telefon nepremává nebo se nehoupu na vlnách oceánu ;-) Dnes jsem také mlaskla na Instagram svůj 100. příspěvek za pouhý měsíc používání... Proto.  

Instagram mě dostal. Je to takový foto motoring každodenního dění, vše drží pěkně v jednom rámečku. Nemusím nic loadovat, přeposílat z mobilu nebo foťáku na comp, upravovat... Jednoduše to co chci sdělit aplikací IG vyfotím, přidám filtr a/nebo černobílo, zarámuju, zaškrtnu sdílení na Facebooku a zanesení na mapu a klik, je to tam :-) Taky mě láká možnost z nejvydařenějších IG fotek nechat si udělat polaroidy a píchnout si je na reálnou nástěnku. Bohužel Instagram (prozatím?) nevyvěšuje IG dění na blog :-( Proto nová rubrika Instantanément, tedy Okamžitě. Takový instatní život minulého týdne Anýzovky v Provence, Anýzovky na cestách a toho co by se na blog jinak nedostalo. Doufám že se vám bude líbit :-)

Anýzovka na cestách... stále ještě v Čechách. Na Vysočině máme krásný barevný podzim, užívám si poslední 2 dny, s rodinou, na chalupě, slunce svítí, spadané listí šustí a já mám úsměv široký :-) A taky jsem "vykradla" cukrošku aneb jak jsem si šla pro jeden jediný větrník :-D

Na rozloučenou mi maminka peče peciválky ღ 

Znáte? Děláte? Přes FB jsem se v komentářích dozvěděla varianty tohoto receptu. U nás ho děláme už čtvrtou generaci :-) Jak na to? Z bramborového těsta uděláme placky, upečeme na plotně (to dělala ještě babička, my pec nemáme tak pečeme na tlustém litinovém kolečku), nastříháme na kostky, spaříme horkým mlékem které scedíme. Promastíme máslem a pořádně prosypeme umletým makem s cukrem. Navrch dáme extra vrstvu maku a zakápneme máslem. Peciválky se jí z jedné velké mísy - zadělávačky - všichni hezky kolem stolu napichujeme vidličkou :-)

Středa je dnem loučení :-( 

Provence mě vítá zpět azurovou oblohou a 24°C. Nahazuju sandály, sluneční okulky a hurá na kafe do vesnice.

V pátek jedu do města (rozuměj Aix en Provence, nejbližší město hodné tohoto názvu je coby 50km dohodil). K letnímu outfitu (ač je 18. října) potřebuji bižu, tak jsem si "spíchla" můj první bižuterní výtvor. Jsem z něho tak natěšená, že o den déle si umotám náramek další - hezky růžový, k šatům, k moři jak dělané ;-)

Víkend trávíme s Provensálcem na letním bytě v Bandol. První ranní cesta (tedy po kávě v kavárně na terase) vede na trh. Ale ne v Bandol, ten v Sanary sur Mer, 5 km po pobřeží, je lepší. Stánky se prohýbají sezonním sortimentem: první kaštany, houby (girolles -  taková velká kuřátka a sanguins - obdoba ryzce), jujuba, kaki... Berem i tuňáka, bude k večeři :-)

Doma z trhu, usedáme na terase a vysrkáváme ústřice. K tomu Pinot Blanc 2003 a jako dezert kaki. Sobotní oběd nemá chybu a začátek víkendu je idylický. 

V neděli vyrážíme do Collobrières na Fête des châtaignes. Každoroční slavnosti kaštanů se konají tři poslední neděle v říjnu a návštěva této vesnice za to rozhodně stojí. Z kaštanů se připravuje snad všechno, i pivo ;-) Pečené kaštany úžasně voní celou návsí, všude se chodí a uždibuje, staroprovensálská hudba hraje... Nádhera!! Ale o tom bude další příspěvěk ;-)

Na cestu domů si dáváme dvojitý nášup zmrzky. Kaštanové, jak jinak :-) S kousky pravých ledových kaštanů ღ

A jak to bylo dál? To se dozvíte příští pondělí ;-)

Krásný týden!

PS: Moc vám děkuji za krásná slova k minulému příspěvku! Četla jsem si je několikrát a pokaždé mě hřála u srdce ღ Už jen proto stojí za to blog psát!! 1000 merci ღ

____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád via Instagram