Zobrazují se příspěvky se štítkemDezerty. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemDezerty. Zobrazit všechny příspěvky

středa 30. dubna 2014

Instantanément - sladké přání

Přání, těch mám plnou hlavu. A protože prý si stačí přát a přání se plní (jak říká Olívka), tak si přeju o stošest :-) Ale pro sichr, taky pro to něco dělám ;-)

Už dlouho si přeju vlastní kavárnu. Kde ráno voní výborná káva a ke které si ranní hosté ulamují nadýchaný croissant zatímco listují v denním tisku. U pultu ze stoletého dubového dřeva se mnou prohodí pár slov než je čas vydat se do práce. Bonne journée! Po snídanářích míří ke mě freelanceři, noťas pod paží, usedají na provensálské lavice radassière se spoustou polštářů. Zatímco surfují a na dálku pracují, usrkávají ovocné/zeleninové smoothies a přikusují zdravé finger sandwiches. Polední pauza si žádá slunce. Podáváme také :-) Na terase zalité sluncem se zakousnete do slaného koláče, quiche nebo salátu z denní nabídky podle toho co provensálský trh dal. Jedno espresso a něco malého na zub a šup, zpátky do práce. A nebo na výlet? Po něm se bude hodit řádně si odpočinout, sedíc ve stínu olivovníků, cikády zpívají, vzduch se tetelí. Na osvěžení domácí limonáda a na talíři se na vás směje ten nejlepší dezert pod sluncem... 

Jaký? Třeba tenhle:
 A k ranní kávě tenhle:

A taky kousek tohohle k čaji o páté, prosím!

Nejlepší koláče pod provensálským sluncem poctivě piluju s šéfcukrářem Henry o víkendech v atelieru Chef, oui chef! A pravidelně dělám několik lidí šťastných když jim tyhle mé kulinární výtvory vezu :-)

Zlákala jsem vás na kávu a zákusek v mé kavárně?

________________
© photos: Anýzovka v zemi cikád

bonne journée! - hezký den!
radassière - typická lavička v Provence, k nahlédnutí třeba tady
finger sandwich - malý sandwich, který se jí rukama



neděle 20. dubna 2014

Mentonské zlato

Pekli jste na Bílou sobotu mazanec a jen se po něm zaprášilo? Máte upečeného beránka ale ten trpělivě čeká na Velikonoční pondělí? Říkáte si, že by to chtělo něco sladkého k odpolední kávě či sladkou tečku po nedělním obědě? Upečte si se mnou citronový koláč se sněhovou pusinkou! Je jarní, krásně nadýchaný a svěže voní po nejlepších citronech z Menton vymazlených provensálským sluncem.





Recept a povídání o Mentonském zlatě najdete na stránkách 64-67 ve velikonočním čísle e-časopisu Cinnamon zde.

Krásnou velikonoční neděli!

______________
NB: v receptu mám na mysli použítí hnětače na těsto místo sekáčku, kterým redakce nahradila mnou použité slovo foodprocesor

© photos: Anýzovka v zemi cikád


pondělí 28. října 2013

Instantanément #2


Instantní dvojka je tu! Resumé minulého týdne Instagramu s několika bonusy, zvláště pro ty co mě také sledují na IG nebo FB, aby to pro ně nebylo pouhé déjà vu :-) 

Týden začínal pracovními schůzkami v Marseille. Hned ráno lituji, že jsem si nevzala foťák :-/ U nás v horní Provence bylo pod mrakem a den měl být tak naplněný, že jsem ho nechala doma s čistým svědomím (teda skoro, ti co mě znají ví, že bez foťáku ani na krok :-) V Marseille sluníčko, modrá obloha a o jednu schůzku méně... 


Po ranní kávičce v pražírně Noailles (tady), mířím rychlým krokem k novému muzeu MUCEM. Mám hodinu a půl k dobru ale je to takový speed cultural dating ;-) V rámci MP2013, tedy Marseille Provence - Evropské hlavní město kultury 2013, prošlo město velkými rekonstrukcemi. Jednou z nich je MUCEM, muzeum civilizací Evropy a Středomoří. Krajková struktura architekta Rudy Rucciotti "pluje" na moři poblíř starého přístavu. Ze střechy se po můstku dojde do zavěšených zahrad u pevnosti Saint Jean. Ojedinělá stavba si zaslouží vlastní příspěvek! Příště s foťákem ;-)  


Hned naproti MUCEM se vznáší ve vzduchu Villa Méditerrannée - mezinárodní centrum věnované dialogu a spolupráci aktérů ze Středomoří. Architekt Stefano Boeri navrhl velkolepý 40-ti metrový převis s ojedinělou strukturou pod mořem. Z něho je krásný výhled na Marseille s průhledy do moře. Tak jako já si můžete zahrát na Walk the line ;-) (mimochodem skvělý film!)    


Po kulturním běhu, čas na oběd! Když v Marseille, tak stylově orientálně :-) Kuskus zde najdete na každém rohu, ale ten v restauraci Le Fémina je jedinečný! Kromě klasického připravují kuskus z ječmene se speciální "polévkou" z fazolí. Jejich couscous d´orge nikdy nevynechám. Tak jako nikdy neodjedu z Marseille bez toho abych se zastavila na mátový čaj s piniovými oříšky do arabské cukrárny Pâtisserie d'Aix. Spolu s rohem gazely - mega vanilkový rohlíček plněný mletými ořechy jsou na čaj o páté jak dělané!    


Po návratu domů se věnuji mému projektu Atélier Cigale & Olive. Doufám že již brzy bude hotová webová verze a budu vám ho moc představit. Prozatím dvě vlaštovky: Štrikovaná slova (díky Janě z rooster-hill vím že má zelená královna se jmenuje dutinkovač :-) a Birds věšáčky, které přiletěly do provensálského obchůdku.


Ani kuchyň nazahálí! Provensálská vývařovna se nese v rytmu experimentů. Můj první bochník chleba. Kvásek jako největší cennost dovežená z Čech z biopekárny Vizovice, recept na nehnětěnou Šumavu od Cuketky (tady) a chlebové čáry máry od Maškrtnice (zde). Výsledek? Vizuálně velká spokojenost! Bochník je krásně kulaťoučký, nepopraskal a vůně si line domovem. Chuťově dobrý ale hutný. Zřejmě přezrálý kvásek... Budu zkoušet dál! 
Pro návštěvu peču makronky. Na fotce je nehledejte! Povedly se na výbornou. Až tak, že mi ještě večer, neplněné, Provensálec skoro všechny snědl ;-) Bude bábovka. Inovuji podle Chez Lucie a zkouším její černou komtesu (recept). Dávat do bábovky červené víno je velmi netypické... Což o to, u nás je nějaká lahvinka stále otevřená ;-) Recept dodržuji na chlup, dávám jen poloviční dávku skořice - 15g mi připadá dost. Bábovka je krásně vláčná ale doporučuji počkat do druhého dne. Bude ještě vláčnější a čokoládovo-kakaová hořkost prvního dne uleželejší a vyvážená. 
A protože jedeme momentálně na kaštanové vlně ;-) tak nechybí na stole má klasika: dýňovo-kaštanová polévka. Recept najdete tady.   


Víkend trávíme v našem letním bytě u moře v Bandol. Na konec října počasí ale vůbec nevypadá. Stále máme krásné babí léto, sluníčko a azúro, moře 20°C, na pláží o 4 stupně víc, poslední říjnový víkend si užíváme lenošení, koupání v moři a slunění na terase kavárny. Jediným náznakem podzimu jsou platany, které přišly o listí. A taky že budou vánoce neboť všude začínají instalovat vánoční osvětlení. V plavkách nám to nějak nepřipadá reálné :-) 


Než se vracíme domů, obhlížím blížící se úrodu. V naší přímořské zahrádce se začínají vybarvovat do žluta citrony a pomeranče začínají nabírat na barvě. U sousedů uždibuji plody arbouse. Planika je menší okrasný strom, s dlouhým květenstvím a stálozelenými listy. Když dozraje, což trvá téměř rok, její plody jsou sytě červené. Lidově se stromu proto říká jahodový strom. Plody si můžete natrhat jen tak do pusy, mají hodně vitamínu C, ale lepší jsou tepelně zpracované. Výborná je z planiky zavařenina a taky likér :-) Už vím co půjde brzy do demižonů... jen co sliju likér fíkový ;-)


* * * * *

Doufám že jste si užili prodlouženého víkendu! 
Krásný (krátký) týden :-)

____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád


pátek 26. července 2013

Makronkový souboj


... jsem vyhlásila já a ne hlavní aktéři sami sobě :-) Kdo tedy bojuje o moji (doživotní) náklonost? Moje horká favoritka Ladurée spolu s makronkovým "králem" Pierre Hermé

Do Ladurée chodím léta, všechno bez vyjímky mi moc chutná, jejich salon de thé jsou přesně podle mého gusta. A makronky? Ty jsou ty nejlepší pod sluncem ;-) Ptáte se tedy proč duel, když kostky jsou dopředu hozené? Makronky od Pierre Hermé jsem ochutnala před lety. Ještě než světem otřáslo makronkové tsunami. Tenkrát se mi nazamlouvaly. Rádoby dlouze hledané asociace chutí mi neseděly a chuťově byly velmi přeslazené. Poté co pasovali PH na krále v oboru jsem si říkala, jestli já mu nekřivdím? Třeba se "zlepšil". Nebo já kulinárně dospěla do jeho výše... Dneska při toulání s foťákem po Marais jsem se náhodně ocitla před jedním z mnohých PH butiků. Nastal tedy čas dát Pierrovi Hermé šanci ;-)  

Nově otevřený butik* je řešen velmi designově, v pop barvách a za "space" pultem elegantně úřaduje příjemná obsluha co do nekonečna opakuje příchutě makronek. Jejich nicneříkající názvy jsou totiž umístěny na mikro cedulkách ve výši boků těch menších nákupčích, v místě kde se zároveň platí, balí, zboží předává. Takže nemáte ani malilinkatou šanci si je přečíst a v klidu si vybrat. A kdyby se vám to přeci jen podařilo a vy mezi něčí rukou, nákupní taškou a pozadím zazřeli onen nápis jako Céleste (nebeský) nebo Envie (touha), tak stejně musíte zapojit představivost na plné obrátky. Nejlépe tento přednákupní stav vystihuje makronka Imagine - představ si :-)  


Po dlouhém popisu příchutí, kdy již u desáté zapomínám jaká byla ta první, vybírám čtyři kousky. Kousíčky. Makronečka je velká stíží na dva palce. Taková jednohubka na túze malou hubu. Cena je ovšem standardní: 2,05 € (55 Kč). Výběrem se snažím obsáhnout celou škálu nabízených makronek: 
  • Velouté Ispahan - z nové jogurtové řady s liči, růží a malinami
  • Le Jardin Fruité - z limitované kolekce Ovocná zahrada s limetkou a červenými plody
  • Infiniment Jasmin - stálice z jasmínového čaje a kvítků
  • Infiniment Caramel - karamelová klasika se slaným máslem
K balení v celofánovém sáčku dostávám i poutavý leták kde všude ještě můžu zaskočit k PH - po celém světě, prosím - a výčet všech existujících makronek (jejichž víc než polovina není v tomto butiku dostupná). Makronky si chci vychutnat jak se patří, hledám vhodnou kavárnu s terasou a dobrou kávou v okolí, držíc sáček opatrně v ruce. Než se ovšem tak stane a v kombinaci se slunečním počasím v Paříži, makronky jsou v nefotografickém stavu. Rozuměj rozteklé. Snažím se identifikovat která makronka je která. Práci mi neusnadňuje fakt, že všechny makronky vypadají úplně stejně. Žádné barevné skořápky, žádná barevná nuance náplně. Jedinou vyjímkou je slaný karamel. Fajn, budu testovat na slepo. Ikdyž nutno dodat, že komplet verzi naslepo bych uvítala. Průhledná náplň tří makronek nechvalně připomíná pomádu na rty. Hůř, vazelínu :-/ Jasmín je přeslazená pěna, po jasmínu ani stopy. Ovocná zahrada neurazí ale ani nenadchne. A jogurtová makronka je to nejhorší co jsem kdy jedla. Zkyslé mléko, chemicky ochucené. Ještě že jsou makronky minihubky, druhé sousto by šlo do koše... Jediná makronka která u mě vyvázne s pochvalou je slaný karamel. Křehká skořápka s klasickou karamelovou ganache, vyvážená chuť i sladkost. 


Co dodat? Pierre Hermé mě nadchl designem svého butiku, jeho úžasným citronovým koláčem (recept tady) avšak jeho makronky jsou u mě (opět) propadák. Makronkovou královnou zůstává v mém srdci Ladurée ♥ Ale o té někdy příště ;-)   


_________
* Pierre Hermé - 18 rue Sainte Croix de la Bretonnerie - Paris 4e - www.pierreherme.com
© photos: 1, 2) Anýzovka v zemi cikád ; 3) Pierre Hermé


pátek 12. dubna 2013

Cappuccino o páté



Ano, já VÍM, že se cappuccino o páté nepije ... tedy nemělo by ;-) A v Itálii bych si NIKDY cappuccino po obědě, nedejbože o páté, v kavárně neobjednala. To bych se hnedle zařadila do řad turistů... V Itálii se chovám jako Italka :-) Cappuccino jedině ráno k snídani! 

Ale dnes jsem na něj měla strašnou chuť. A je pátek. A nikdo mě nevidí (no, teď jsem to na sebe napráskala). A celý den nefunguje internet. A práce mi stojí :-/ A sluníčko mě láká ven. S jakou chutí bych si zašla na café au lait do kavárny a usrkávala ho na prosluněné terase a jen tak lelkovala... Kavárnu hodnou toho slova v naší provensálské vesnici nemáme :-/ Máme bistro, s terasou, obsazenou štamgasty,  kteří již od dopoledne jedou na pastisu. Kafe je tam opravdu hodně zlé, tak akorát ráno na stojáka když čas schází... 

Tak jsem si udělala pauzu o páté doma. S cappuccinem. A se zákuskem. Jak jinak :-) Vyzkoušela jsem nový dezert od našeho pekaře - "křupinky" prokládané krémem z lískových oříšků, le praliné. Není špatné ale zůstávám věrná Paris-Brest s praliné ;-)


Přeji vám krásný a SLUNEČNÝ víkend ! 


PS: V Provence, potažmo ve Francii, se na vás nikdo nebude mračit když si dáte kávu s mlékem v kteroukoliv hodinu ;-) 

čtvrtek 21. března 2013

Ovocné želé "bonbóny"



Jsem tu se slíbeným receptem na ovocné želé Pâte de fruits :-) Tato Staroprovensálská pochoutka tradičně tvoří jeden ze třinácti dezertů na štědrovečerní tabuli. Původní a po staletí používaná verze je želé z kdoulí, pâte de coings. Na vánoce to bylo jediné sezónní ovoce k dispozici v Provence, navíc si ovoce stačí chuťově samo. Nebylo třeba žádné skořice, vanilky nebo esence z pomerančových kvítků, koření to vzácné a drahé. Teď se dají želíčka koupit v cukrárnách celoročně a snad ze všech druhů ovoce. Ty z kdoulí se stále připravují doma na vánoce. Já osobně mám nejraději želé malinové, je úžasně šťavnaté a sladkokyselé :-) 


Želé z kdoulí / Pâte de coings  (tradiční provensálský recept)


Jednodužší to už být nemůže! Omyjeme dobře zralé kdoule, osušíme, nakrájíme na čtyři díly. Dáme do hrnce (i se slupkou a jadřincem). Podlijeme trochou vody a necháme na mírném ohni dusit až do změknutí, asi 30 minut. Občas promícháme. Ve finále by nám v hrnci neměla zůstat voda. Propasírujeme na mlýnku na zeleninu. 

Získanou ovocnou dužninu zvážíme a přidáme stejné množství cukru. Dáme zpět na plotnu a za stálého míchání necháme zesklovatět, trvá asi 30 minut (ale pokud připravujeme malé množství, třeba půl kila, tak je to za 15 minut hotové). Poznáme jednoduchým trikem: nabereme hmotu na vařečku, zatřepeme s ní a pokud hmota spadna jako celý kompaktní kus, tak máme hotovo. 

Rychle nalijeme do připravených forem do výšky 1 cm, kam jsme si připravili pečící papír, uhladíme povrch a necháme želé vystydnout a zaschnout. Krájíme nožem (jde to lépe obaleným v cukru) na kostky (jako karamely) a postupně obalujeme v krystalovém cukru. Skladujeme na pečícím papíru v hermetické krabičce. Uchovají se tak vláčné a šťavnaté několik týdnů.     

* * * *

Ostatní želé se dělají obdobně, jen se musí vychytat poměr ovoce vs cukr na základě množství pektinu, které dané ovoce obsahuje a sladkosti/kyselosti ovoce. Je to stejné jako s přípravou zavařenin. Můžeme přidat šťávu z citronu k ovoci slabému na pektin. Přidat pektinový prášek nebo agar-agar. Prostě jak to má každý v zavařeninách rád.

Když jsem byla na cukrářském kurzu, který vedl cukrář/zmrzlinář Jérôme Cellier, tak jako bonus jsme s ním připravovali ovocné želé v několika variacích. Podělil se s námi o své profi recepty, které stále obsahují 50% ovoce a výsledek je vždy perfektní. 


Želé z malin / Pâte de framboise  (podle J. Cellier)



250g malinového pyré (propasírovaného na mlýnku a zbaveného jadérek)
25g + 250g krystalového cukru 
6g pektinového prášku
50g glukózy
4g kyseliny citronové

! potřebujeme teploměr !

Vše si dopředu zvážíme a připravíme k ruce. Smícháme v mističce 25g cukru a pektin. Formy vyložíme pečícím papírem.  

Malinové pyré zahřejeme na bod varu, občas promícháme. Za stálého míchání nasypeme směs cukru a pektinu. Necháme opět vařit 2-3 minuty. Poté postupně přidáme na třikrát cukr (250g), nakonec přidáme glukózu. Necháme vařit až hmota dosáhne 107°C. Sundáme z ohně a vmícháme kyselinu citronovou. Okamžitě lijeme do forem, do výšky 1cm. Tuhne skoro ihned! Necháme želé vystydnout a zaschnout, krájíme nožem a postupně obalujeme v krystalovém cukru. Skladujeme na pečícím papíru v hermetické krabičce.


Ovocné variace na stejný recept:
  • meruňka / broskev: 250 g ovoce na 190g cukru (+25g)
  • jahoda / malina / rybíz: 250g ovoce na 250g cukru (+25g)


* * * *



Představivosti a kreativitě se meze nekladou :-) Můžete použít různá vykrajovátka, prezentovat želé zavěšené třeba na vánočním stromku (tomu českému co se prodává nesahá ani po kotník, v tom žádné ovoce nenajdete ani čirou náhodou), můžete vyzkoušet kombinace jako meruňka-rozmarýn, jablko-skořice, hruška-badyán... Prostě co vás napadne ! 





PS: z odkrojků želíček si můžete udělat skvělou domácí Studentskou pečeť ;-) Od dětství miluju dvě české cukrovinky: sušenku Milu a tuto čokošku. Ani jedno tady samozřejmě běžně nemám... Do teď to bylo heslo à la sezame otevři se k našemu pokoji pro hosty pro všechny přijíždějící z rodné domoviny. Bez čokošky a Mily ani na krok přes práh! :-)

    

středa 20. března 2013

Rozbalená GIVEAWAY


Balíček z narozeninové giveaway dorazil k Lole na Slovensko, tak vám ho můžu konečně (virtuálně) rozbalit i na mém blogu :-)

Už jsem prozradila, že to bylo něco provensálského, něco ručně tvořeného, něco na zub, něco co voní levandulí :-) Ve finále byly balíčky dva! Vzhledem k Lolině věku à la za dva měsíce maturantka, jsem měla obavu zda jeden dárek ze tří najde u ní uplatnění. Na otázku co ona a alkohol mi byla sdělena odpoveď že se nekamarádí, a tak jsem jí nabídla výměnu šitou na její mladé tělo :-) Lola s radostí přijala, ač nevěděla co mění ani za co ;-)

Balíčky odešly zabalené tak jak byly vyfocené, přibalila jsem "pletýnku" do růžového hedvábného papíru a tady jsou:

Původní verze :  

  
A výměna, inspirována Lolinou zálibou v levanduli :


Hezky po pořádku... provensálské je všechno :-) Vše ručně tvořené, vařené, připravované. Na zub je pâtes de fruits a byl vin d'orange. Levandulí krásně voní fusette a teď i brume d'oreiller. Cedulky jsou dvoje, jedna francouzská s názvem, jedna česká "s návodem" co s tím :-) A co tedy s tím ?







Pâtes de fruits - ovocné želé, rovnou do pusy ;-) Staroprovensálská pochoutka, tradičně tvoří jeden ze třinácti dezertů na štědrovečerní tabuli. Teď se připravuje i průběžně podle sezónního ovoce. Do balíčku jsem připravila na ochutnání  jahodové, meruňkové a z červeného rybízu.    









Vin d'orange
- aperitiv z pomerančů, na tenhle jsem použila pomeranče z naší přímořské zahrádky. Podávat vychlazené s kostkou ledu, nejlépe ve stínu olivovníku a k tomu uzobávat olivy nebo krutony s tapenádou :-)  





Fusette - "pletýnka" z čerstvě natrhané levandule. Květy jsou uvězněné ve stéblech a stužkách. Krásně voní dlouhodobě, stačí občas jemně promnout v ruce pro znovuobnovení vůně. 










Brume d'oreiller - aneb polštářová mlha :-) Zatřepat aby se esenciální olej z levandule promíchal a poprášit polštář na sladké spaní. Dá se použít i jako vůně interiéru a přenést se tak do Horní Provence, odkud tato esence pochází.










Od zítra postupně vyvěsím recepty a DIY, jako malý dárek pro vás :-) 
Krásný večer !



__________

ODKAZY NA DIY A RECEPTY:
Levandulová fusette: http://anyzovka-v-zemi-cikad.blogspot.fr/2013/07/diy-levandulova-pletynka.html
Ovocné pâtes de fruits: http://anyzovka-v-zemi-cikad.blogspot.fr/2013/03/ovocne-zele-bonbony.html
Polštářová mlha: http://anyzovka-v-zemi-cikad.blogspot.fr/2013/12/diy-mlha-na-polstar.html
Pomerančový aperitiv: až bude další úroda! (pomeranče se sklízí v lednu ;-)

středa 20. února 2013

Citronový koláč podle Pierre Hermé


Zpět v Provence z úžasného Říma. Mám splín ... I na dálku vidím tu bublinu nad vaší hlavou říkajíc "šmarjá, ona je v Provence a má splín !!" :-) No mám a klidně to přiznám. Tam bylo hřející slunce a příjemných 14°C. Tady je pod mrakem a stupně stíží 3. Tam jsem k snídani usrkávala cappuccino, které mi někdo připravil. Tady vařím kafe já, černé nemajíc zázračnou mašinku. Tam jsem se zlehka vznášela po ulicích, plna euforie, nohy mě zanesly kam jsem chtěla, podle nálady, chuti, jen tak za nosem, za římským objevováním. Tady teď po ulicích lítám, plánovaně, cíleně, se seznamem co vše musím zařídit. Tam to bylo krásné nicnedělání. Tady je to spousta práce. Prostě to je jako když seberete Popelce po plese střevíc, šaty a hybaj do práce :-)

Na pozvednutí nálady se úžasně šikne tento koláč tarte au citron meringuée. Křupavé těsto, nadýchaný krém z citronů, vzdušná sněhová pusinka, od šéfcukráře Pierre Hermé. Stopro rozjasní váš den, tak jako můj :-)  






na těsto: 210g hladké mouky, 85g moučkového cukru, 1 vejce, 1 vanilkový lusk, 
125g másla, 25g mandlové moučky, 4g soli Fleur de sel


Do prositého moučkového cukru přidáme na kousky nakrájené máslo pokojové teploty a smícháme. Postupně přidáváme mandlovou moučku, sůl, zrníčka z vanilkového lusku, vajíčko. Nakonec do těsta zapracujeme prositou mouku. Vytvarujeme bochánek, zabalíme do fólie a dáme vychladit do lednice na 2 hodiny (lépe celou noc).

Uleželé těsto vyválíme mezi dvěma papíry na pečení na toušťku 2-3mm. Přesuneme do koláčové formy o průměru 26cm (lépe se s těstem pracuje do tarteletek) a dáme vychladit na 30 minut. Poté těsto přikryjeme pečícím papírem, zatížeme a dáme péct do předehřáté trouby na 190°C přibližně 25 minut. Závaží však po 18 minutách sundáme aby se korpus dopekl dozlatova. Necháme vychladnout.




na citronový krém: 3 citrony (z toho 1 bio na kůru), 2 vejce, 
135g pískového cukru, 165g másla 


Nastrouháme kůru z jednoho bio citronu. Ze tří citronů vymačkáme šťávu, musíme jí mít 10cl. V míse, která je vhodná do vodní lázně, smícháme vajíčka, cukr, citronovou šťávu a kůru. Ponoříme do vroucí horké lázně a za občasného míchání přivedeme téměř k varu. Jakmile teplota dosáhne 85°C, umístíme misku s krémem do nádoby se studenou vodou a kostkami ledu. Mícháme dokud teplota neklesne na 60°C (snesitelné na dotyk). Nakrajíme máslo pokojové teploty na malé kousky a zapracujeme do krému ponorným mixérem. Pracujeme 10 minut dokud krém není úplně hladký. Dáme chladit do lednice na 2 hodiny.
Dobře vychlazený krém rozetřeme na upečený korpus (studený), uhladíme a dáme zpět chladit do lednice.




            na sněhovou pusinku: 3 bílky, 150g cukru krupice, 10g moučkového cukru
(doporučuji připravit dvojitou dávku)

Poté co máme řádně vychlazený upečený koláč s citronovým krémem, připravíme si sněhovou pusinku. Z bílků vyšleháme sníh a postupně do něj zapracujeme cukr krupici. Pracujeme rychle ale jemně, výsledný cukrový sníh musí být pevný. Dáme do cukrářského sáčku a naneseme na citronový krém. Nakonec jemně posypeme moučkovým cukrem (já jsem vynechala). Dáme do trouby pod gril na 250°C pusinku zezlátnou (recept uvádí 8 minut - to by bylo na uhel !! já nechala 2 minuty). 

Nejtěžší nakonec : nechat opět vychladnout ! Jedna mlsná pusa brousila kolem, nedala si říct, nutila mě koláč krájet čerstvě vytažený z pod grilu v jedenáct večer, pod výhružkou jsem podlehla a nakrojila ještě plovoucí pusinky na krému ... v zápětí jsem musela z alobalu vyrábět "vodní hráze" aby krém zůstal na těstě a ne pod ním ;-) Takže vydržet !




Tipy a triky:
- nechat těsto uležet celou noc. "lépe" se s ním pracuje.
- vyválet tenkou placku do klasické koláčové formy není snadné, ani za pomoci dvou pečících papírů. snadnější je použít individuální tarteletky. 
- citronový krém mazat na zcela vychladlý korpus, jinak se roztíká.
- na klasickou koláčovou formu bylo málo sněhové pusinky z uvedeného množství. vhodnější je připravit dvojitou dávku.
- nespálit pusinku pod grilem, hlídat, je dozlatova v mžiku. ještě lepší je použít cukrářskou opalovací lampu - nerozehřeje citronový krém tak jako gril.
- podávat vychlazené.


pondělí 29. října 2012

Jablečný Tarte Tatin podle šéfcukráře Philippe Conticini


Jablečný koláč Tarte Tatin zřejmě znáte, je to francouzská klasika. Někdy se mu říká obrácený - jablka jsou dole, těsto nahoře a po upečení se koláč obrátí. A ačkoli se traduje, že Tatin je složitější než klasický jablečný koláč, není to pravda ! Je s ním dokonce méně práce :-) Nemusíte krájet jablka na tenké plátky ani dělat jablkové pyré a na jeho přípravu vám postačí pouze těsto, jablka, cukr a slané máslo. Jediné umění je ve zkaramelizování jablek ;-)

A proč se vlastně říká koláči Tatin ? Inu, historek je několik, pravdivá jenom jedna ;-) Na konci 19. století měly Stéphanie a Caroline Tatinovy v Sologne restauraci, která byla oblíbenou zastávkou při nedělním lovu. A tak se stalo, že jednoho svátečního dne jedna ze sester jablka připálila. Aby koláč zachránila, rozhodla se dát těsto navrch a vynikající koláč sester Tatinových spatřil světlo světa ;-) 

Tatin od Conticiniho, který vám zde nabízím, je pracnější a taky si vyžádá silnou vůli – hooodně silné vůle :-D neboť koláč se musí nechat den uležet. U nás doma mi dalo dost zabrat odhánět spolustrávníka celý den od lednice ;-) Ale rozhodně stojí za vyzkoušení. Po dením macerování v karamelovo-vanilkovém sirupu jsou jablečné plátky úžasně voňavé, šťavnaté a úplně se rozplývají na jazyku !



7-8 velkých jablek (Golden či podobné)

listové těsto

na karamel: 60g vody, 240g pískového cukru, 70g glukózového sirupu 

na sirup: 20g vody, 26g pískového cukru, 20g másla, 1 kávová lžička citronové šťávy, špetka soli La fleur de sel, 1 kávová lžička vanilkového extraktu

na streusel: 50g másla pokojové teploty, 50g třtinového cukru, 65g moučky z lískových oříšků, 50g hladké mouky, 2 špetky soli La fleur de sel


Toť originál, vyzkoušela jsem do písmene a je vynikající. Doporučuji však upravit množství cukru podle kyselosti/sladkosti jablek které použijete (uvedené množství je ideální na kyselejší jablka). Streusel – alsaská verze drobenky na crumble je vynikající i samotný ;-) krásně s Tatinem křupe ale je těžké ho na stranách koláče nazdobit. Navíc pokud koláč nesníte hned celý, tak vám streusel do druhého dne zvlhne. Byli jste varováni ;-)  

Budete potřebovat vyšší kulatou formu na koláče. Tady se jí říká à manqué, je vysoká 6-7 cm (ale nepoužijte rozkládací dortovou ! sirup by vám vytekl).  

Listové těsto vyválíme ne moc tence (3-4mm) na pečícím papíru, zlehka na něj přiklopíme koláčovou formu a rádélkem vykrojíme kruh přibližně o 3 cm větší než je forma. Těsto propícháme vidličkou a zafilmované dáme chladit do lednice.     

Připravíme si karamel: v kastrolu se silným dnem ve vodě rozpustíme cukr, přidáme glukózový sirup a necháme bublat až se vytvoří karamel jantarové barvy (přibližně 10-15 minut). Karamel je nutné hlídat aby se vám nepřepálil, pokud máte kuchyňský teploměr, tak ukazuje 151-170° (já sundávám na 160°). Klidně můžete připravit i karamel klasický na sucho (t.j. pouze rozehřátý cukr). Jakmile získáme žádanou konzistenci karamelu, ihned ho nalijeme do formy, neboť velmi rychle tvrdne.

Na macerování jablek budeme potřebovat cukrový sirup, pokud máte sacharometr tak na 30° Baumé. V kastrůlku zahříváme vodu s cukrem za stálého míchání než začne probublávat, sundáme z ohně. Přidáme citronovou šťávu, vanilkový extrakt, sůl a nakonec kousky másla. Ponorným mixérem utřeme jemnou emulzi.

Jablka oloupáme, vyndáme z nich jadřince tak aby jablko zůstalo celé a na mandolíně je nakrájíme na velmi tenké plátky. Poklademe je do formy s karamelem tak aby se plátky lehce překrývaly. Na první vrstvě si dáme záležet, ve finále to bude ozdoba koláče (já jsem si sice se zdobením vyhrála až do konce ale to kvůli focení :-) horní vrstva bude skrytá tak jako tak pod těstem). Jablka naskládáme do výšky 4-5 cm, polijeme vanilkovým sirupem a dáme péct do vyhřáté trouby na 180° asi 50 minut. Po upečení necháme jablka vychladnout při pokojové teplotě. Na vychlazená jablka  přeneseme připravené listové těsto, jehož okraje lehce vtlačíme mezi jablka a formu (dobře to jde rukojetí lžičky). Koláč dáme opět péct asi 25 minut na 180°. Opět necháme vychladnout (koláč nevyklápíme!), studený zafilmujeme a dáme uležet přes noc do ledničky.

Pokud se rozhodnete pro streusel, můžete si ho připravit větší várku i několik dní dopředu, třeba když budete dělat crumble z dýně nebo jablečno-kdoulový ;-) a uchovat ho křupavý ve skleničce na zavařeniny (ale přiznávám že odolat mu je velmi težké :-) Nebo připravit v mezičase stydnutí jablek/koláče. Postup je identický jako při přípravě drobenky na crumble. Ve food procesoru/ručně smícháme cukr, moučku z lískových oříšků, mouku, sůl. Přidáme kousíčky másla pokojové teploty a zpracujeme až se začnou tvořit hrubé drobky. Pokud nemáte moučku z lískových oříšků, můžete si ji připravit snadno doma, stačí na jemno umlít oříšky. Rozdíl mezi streusel a crumble je ten, že streusel se předpéká v troubě, takže připravenou drobenku rozložte rovnoměrně na pečící papír a upečte asi 30 minut na 150°. Po vychladnutí uschovejte v zavařovačce.

Druhý den už nám na práci skoro nic nezůstane. Lehce nahřejeme na sporáku formu s koláčem a opatrně překlopíme na dezertní mísu. Ozdobíme  strany streuselem, nebo se o to alespoň pokusíme ;-)



Tarte Tatin je nejlepší vlažný (stačí 30 vteřin v mikrovlnce) s čepicí crème fraîche ... a pak už stačí jen se rozplývat spolu s jablečnými plátky :-)


 

neděle 14. října 2012

Fíkové tarteletky s mandlovou náplní


Tyto tarteletky mají u mě 2 plusy : jsou strašně jednoduché a strašně dobré :-) Tak proč si je nedopřát ?


    
    
     křehké těsto

     10-12 zralých fíků

    
Náplň:
     60g pískového cukru
     60g mandlové moučky
     60g másla pokojové teploty
     1 lžička vanilkového cukru


Recept na vlastní křehké těsto určitě máte - já jsem ve stádiu testování nových receptů šéfcukrářů, tak proč komplikovat jednoduché tarteletky složitým těstem, ikdyž musím uznat že bylo výborné ;-) Těsto vyválejte, vyložte jím tarteletky, lehce propíchejte vidličkou a dejte vychladit. Předpečte tarteletky (zatížené cukrářským závažím) asi 15 minut na 180°.

Mezitím si připravte mandlovou náplň neboli "crème d'amande" : utřete máslo (pokojové teploty – nerozehřívat) s cukrem, přidejte mandlovou moučku a nakonec přimíchejte vanilkový cukr (já si dělám domácí z vanilkových lusků, hodně koncentrovaný). Rozetřete mandlovou náplň na dno tarteletek.

Fíky nakrájejte buď na 4 díly nebo na silnější plátky – čtvrtky fíků jsou vizuálně efektivnější ale musíte jich na tarteletku naskládat dvakrát tolik / plátky vám krásně zakryjí náplň. Rozložte je na tarteletky.

Pečte ve vyhřáté troubě na 180° asi 30 minut. Jako bonus je můžete nakonec zlehka potřít meruňkovým želé, aby se vám fíky krásně leskly. Po vyndání z trouby nechte chvíli vychladnout než vyjmete tarteletky z formiček. A je to ;-)



Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...