Instantanément #3

Trojka letí z Belgie! Ale než jsem sem doletěla já, stihla jsem prolítnout Verdonským kaňonem až do Lille ;-)

V pondělí 28.10. jsme svátek v Provence (logicky) neměli ale o prodloužený víkend jsme ochuzeni nebyli. Pátek 1.11. a Dušičky to jistily. A jelikož jsem v neděli byla nucena pracovat, tak jsem si mazaně vybrala volno ve čtvrtek. Už jen nacpat do tří dnů všechnu práci a hurá na chalupu ღ

Tohoto výhledu z terasy nemám nikdy dost! Dům po provensálském dědečkovi stojí na skále ve vesničce Rougon a má jeden z nejkrásnějších výhledů na Verdonský kaňon. Je to skvělé místo na výlety, pochoďáky podél kaňonu, lezení po skalách, koupání v horských jezerech... kdyby jsme to neměli tak daleko do práce, tak se tady usadíme.

A protože na horském vzduchu vytráví, to je známá věc, tak nakládám maso na provensálskou specialitu daube. Hovězí maso se marinuje v červeném víně s kořením a bylinkami a pak se velmi pomalu dusí několik hodin. Celý proces trvá sice tři dny ale je to velmi jednoduché a tuze dobré. Po receptu byla sháňka, bude v příštím příspěvku :-)
Taky večery jsou zde chladnější, přeci jenom jsme v 1100 metrech nad mořem. Tak proč si odepřít radost z posezení u krbu. A aby té radosti bylo ještě víc, pečeme si kaštany, k tomu lahvinka červeného Choray-les-Beaune 2003 ze sklípku... I Chatbichou spokojeně vrní :-) 

V pátek ráno za kuropění nemám stání, košík v ruce, popoháním Provensálce. Jde se na houby ღ Kdyby houbová sezóna trvala celý rok, vůbec bych se nezlobila. Pravda, raději sbírám hříbky, klouzky, bedly (protože miluju smaženici a houbové řízky) než provensálské "prašivky" jak jim říkám :-) Ale to mi na tom objevování a radování se z nadílky v mechu nic nebere. V Provence bohužel moc houby nerostou :-/ V košíku tak tradičně končí chanterelles - kuřátka, lišky chcete-li a sanguins - ryzce. První jsou výborné sušené do omáček na těstoviny a na králíka po myslivecku. Druhé krátce podušené a osmažené na másle s česnekem a petrželkou.  

Obtěžkáni košíky, zastavujeme se v Castellane v pekárně na náměstí pro fougasse. Obdoba italské focaccia. Tento provensálský chleba se připravuje z mouky, kvásku a olivového oleje. K dostání je jen tak, nebo dochucený ančovičkami, tapenádou, olivami, bazalkou... na apéro jak dělaný :-)

Z chalupy si kromě pocitu z dobře odvedené práce v sadu a včelínu, odvážíme poslední letošní úrodu: jablka, šípky a kdoule. Kdoulí máme letos málo neboť nějaký "dobrák" si je přišel natrhat :-/ Každý rok z nich připravuji želíčka, která nesmí chybět na žádném provensálském vánočním stole (recept najdete tady). Celé kdoule balím do těstíčka a peču v troubě à la jablečné taštičky. Kdoulová zavařenina je výborná alternativa za fíkovou k foie gras. A taky za řeč stojí kdoulový likér. A syrové, než na ně přijde řada u plotny, úžasně provoní dům :-)

Cestou domů nemůžu jinak než v horských serpentýnách zastavit auto a kochat se ohnivým západem slunce nad jezerem Sainte Croix ღ 

Nedělní rána mám ráda dlouhá, lenošivá, se snídaní na vidličku... Místo toho vstávám v 5h ráno a šinu se na rychlovlak. O čtyři a půl hodiny a 1100 km později jsem přejela celou Francii až na sever, do Lille. To není má cílová stanice ale obligátní zastavení. Celou cestu jsem se těšila až vejdu do cukrárny Meert a zakousnu se do jejich vyhlášené gaufrette. Křehounká, lehounká, plněná vanilkou z Madagaskaru. Cukrárna existuje již od r. 1761, nyní obohacena o restauraci a čajový salonek, a vanilková oplatka se zde peče od 1849. Za zastavení rozhodně stojí :-)

* * * * *

Přeji vám krásný týden! Ten můj bude belgický, v městečku Gand :-)

____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád

Instantanément #2

Instantní dvojka je tu! Resumé minulého týdne Instagramu s několika bonusy, zvláště pro ty co mě také sledují na IG nebo FB, aby to pro ně nebylo pouhé déjà vu :-) 

Týden začínal pracovními schůzkami v Marseille. Hned ráno lituji, že jsem si nevzala foťák :-/ U nás v horní Provence bylo pod mrakem a den měl být tak naplněný, že jsem ho nechala doma s čistým svědomím (teda skoro, ti co mě znají ví, že bez foťáku ani na krok :-) V Marseille sluníčko, modrá obloha a o jednu schůzku méně... 

Po ranní kávičce v pražírně Noailles (tady), mířím rychlým krokem k novému muzeu MUCEM. Mám hodinu a půl k dobru ale je to takový speed cultural dating ;-) V rámci MP2013, tedy Marseille Provence - Evropské hlavní město kultury 2013, prošlo město velkými rekonstrukcemi. Jednou z nich je MUCEM, muzeum civilizací Evropy a Středomoří. Krajková struktura architekta Rudy Rucciotti "pluje" na moři poblíř starého přístavu. Ze střechy se po můstku dojde do zavěšených zahrad u pevnosti Saint Jean. Ojedinělá stavba si zaslouží vlastní příspěvek! Příště s foťákem ;-)  

Hned naproti MUCEM se vznáší ve vzduchu Villa Méditerrannée - mezinárodní centrum věnované dialogu a spolupráci aktérů ze Středomoří. Architekt Stefano Boeri navrhl velkolepý 40-ti metrový převis s ojedinělou strukturou pod mořem. Z něho je krásný výhled na Marseille s průhledy do moře. Tak jako já si můžete zahrát na Walk the line ;-) (mimochodem skvělý film!)    

Po kulturním běhu, čas na oběd! Když v Marseille, tak stylově orientálně :-) Kuskus zde najdete na každém rohu, ale ten v restauraci Le Fémina je jedinečný! Kromě klasického připravují kuskus z ječmene se speciální "polévkou" z fazolí. Jejich couscous d´orge nikdy nevynechám. Tak jako nikdy neodjedu z Marseille bez toho abych se zastavila na mátový čaj s piniovými oříšky do arabské cukrárny Pâtisserie d'Aix. Spolu s rohem gazely - mega vanilkový rohlíček plněný mletými ořechy jsou na čaj o páté jak dělané!    

Po návratu domů se věnuji mému projektu Atélier Cigale & Olive. Doufám že již brzy bude hotová webová verze a budu vám ho moc představit. Prozatím dvě vlaštovky: Štrikovaná slova (díky Janě z rooster-hill vím že má zelená královna se jmenuje dutinkovač :-) a Birds věšáčky, které přiletěly do provensálského obchůdku.

Ani kuchyň nazahálí! Provensálská vývařovna se nese v rytmu experimentů. Můj první bochník chleba. Kvásek jako největší cennost dovežená z Čech z biopekárny Vizovice, recept na nehnětěnou Šumavu od Cuketky (tady) a chlebové čáry máry od Maškrtnice (zde). Výsledek? Vizuálně velká spokojenost! Bochník je krásně kulaťoučký, nepopraskal a vůně si line domovem. Chuťově dobrý ale hutný. Zřejmě přezrálý kvásek... Budu zkoušet dál! 

Pro návštěvu peču makronky. Na fotce je nehledejte! Povedly se na výbornou. Až tak, že mi ještě večer, neplněné, Provensálec skoro všechny snědl ;-) Bude bábovka. Inovuji podle Chez Lucie a zkouším její černou komtesu (recept). Dávat do bábovky červené víno je velmi netypické... Což o to, u nás je nějaká lahvinka stále otevřená ;-) Recept dodržuji na chlup, dávám jen poloviční dávku skořice - 15g mi připadá dost. Bábovka je krásně vláčná ale doporučuji počkat do druhého dne. Bude ještě vláčnější a čokoládovo-kakaová hořkost prvního dne uleželejší a vyvážená. 

A protože jedeme momentálně na kaštanové vlně ;-) tak nechybí na stole má klasika: dýňovo-kaštanová polévka. Recept najdete tady.   

Víkend trávíme v našem letním bytě u moře v Bandol. Na konec října počasí ale vůbec nevypadá. Stále máme krásné babí léto, sluníčko a azúro, moře 20°C, na pláží o 4 stupně víc, poslední říjnový víkend si užíváme lenošení, koupání v moři a slunění na terase kavárny. Jediným náznakem podzimu jsou platany, které přišly o listí. A taky že budou vánoce neboť všude začínají instalovat vánoční osvětlení. V plavkách nám to nějak nepřipadá reálné :-) 

Než se vracíme domů, obhlížím blížící se úrodu. V naší přímořské zahrádce se začínají vybarvovat do žluta citrony a pomeranče začínají nabírat na barvě. U sousedů uždibuji plody arbouse. Planika je menší okrasný strom, s dlouhým květenstvím a stálozelenými listy. Když dozraje, což trvá téměř rok, její plody jsou sytě červené. Lidově se stromu proto říká jahodový strom. Plody si můžete natrhat jen tak do pusy, mají hodně vitamínu C, ale lepší jsou tepelně zpracované. Výborná je z planiky zavařenina a taky likér :-) Už vím co půjde brzy do demižonů... jen co sliju likér fíkový ;-)

* * * * *

Doufám že jste si užili prodlouženého víkendu! 

Krásný (krátký) týden :-)

____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád

Dary podzimu

1. září, podzim klepe na dveře... i když to tak v Provence moc nevypadá. Dnes bylo 31°C a azůro :-) Naše zahrada v horách nám však nadělila o víkendu první podzimní nadílku!

Ráno, ještě za rosy, jsem vyběhla na zahradu a utrhla si první bílé fíky z našeho stařičkého fíkovníku. Cestou zpět k snídani jsem ještě přihodila mirabelky :-)

Odpolko jsme si rozdělili práci - já sklízela lískové oříšky. Úroda je bohatá a těší mě, že letos jsem úspěšně předběhla divočáka, který tak přišel o dezert a já nemusela zachraňovat zničený strom... (viděli jste někdy divočáka jak se šplhá na strom? celkem zážitek!)

A Provensálec se dal na obhlídku úlů. Máme med! A hodně :-)

V neděli jsme se vydali do Sollies-Pont do sadu k Gégé. Cíl byl jasný: fíky ღ Minulý víkend se konaly každoroční slavnosti fíků v Sollies. Byli jsme tam ale už v poledne by ses fíků nedohledal. Vyprodáno. Ve dvě odpoledne balili :-/ Tak jsem aspoň poklábosila s šéfkuchařem Guy Gedda, vychválila jeho broskovový koláč politý medovo-smetanovým krémem (který jsem zvěčnila čerstvě vytažený z trouby zde) a dostala recept na fíkové koblížky. Než jsme odjeli s prázdnou domů, domluvila jsem si soukromou sklizeň s Gégé. Úžasné fíky (ty ze Sollies jsou vyhlášené) za 2€ kilo! (na slavnostech se ty samé prodávaly za 6€). Mám jich sladkých 20kg a od manželky Gégé výslužku na cestu. První várka fíkové zavařeniny už je naložená ;-) Následovat bude jiná verze s fíkovými listy, fíkový likér, fíky confit (v zimě skvělé k foie gras), sorbet a tarteletky. Mňam! Na to jsem se celý rok těšila.

  

Jaký byl váš víkend? Loučím se s vámi pohledem na horskou vesničku Rougon ve Verdoňském kaňonu, který se nám naskýtá z naší chalupy ღ