Instantanément #3

Trojka letí z Belgie! Ale než jsem sem doletěla já, stihla jsem prolítnout Verdonským kaňonem až do Lille ;-)

V pondělí 28.10. jsme svátek v Provence (logicky) neměli ale o prodloužený víkend jsme ochuzeni nebyli. Pátek 1.11. a Dušičky to jistily. A jelikož jsem v neděli byla nucena pracovat, tak jsem si mazaně vybrala volno ve čtvrtek. Už jen nacpat do tří dnů všechnu práci a hurá na chalupu ღ

Tohoto výhledu z terasy nemám nikdy dost! Dům po provensálském dědečkovi stojí na skále ve vesničce Rougon a má jeden z nejkrásnějších výhledů na Verdonský kaňon. Je to skvělé místo na výlety, pochoďáky podél kaňonu, lezení po skalách, koupání v horských jezerech... kdyby jsme to neměli tak daleko do práce, tak se tady usadíme.

A protože na horském vzduchu vytráví, to je známá věc, tak nakládám maso na provensálskou specialitu daube. Hovězí maso se marinuje v červeném víně s kořením a bylinkami a pak se velmi pomalu dusí několik hodin. Celý proces trvá sice tři dny ale je to velmi jednoduché a tuze dobré. Po receptu byla sháňka, bude v příštím příspěvku :-)
Taky večery jsou zde chladnější, přeci jenom jsme v 1100 metrech nad mořem. Tak proč si odepřít radost z posezení u krbu. A aby té radosti bylo ještě víc, pečeme si kaštany, k tomu lahvinka červeného Choray-les-Beaune 2003 ze sklípku... I Chatbichou spokojeně vrní :-) 

V pátek ráno za kuropění nemám stání, košík v ruce, popoháním Provensálce. Jde se na houby ღ Kdyby houbová sezóna trvala celý rok, vůbec bych se nezlobila. Pravda, raději sbírám hříbky, klouzky, bedly (protože miluju smaženici a houbové řízky) než provensálské "prašivky" jak jim říkám :-) Ale to mi na tom objevování a radování se z nadílky v mechu nic nebere. V Provence bohužel moc houby nerostou :-/ V košíku tak tradičně končí chanterelles - kuřátka, lišky chcete-li a sanguins - ryzce. První jsou výborné sušené do omáček na těstoviny a na králíka po myslivecku. Druhé krátce podušené a osmažené na másle s česnekem a petrželkou.  

Obtěžkáni košíky, zastavujeme se v Castellane v pekárně na náměstí pro fougasse. Obdoba italské focaccia. Tento provensálský chleba se připravuje z mouky, kvásku a olivového oleje. K dostání je jen tak, nebo dochucený ančovičkami, tapenádou, olivami, bazalkou... na apéro jak dělaný :-)

Z chalupy si kromě pocitu z dobře odvedené práce v sadu a včelínu, odvážíme poslední letošní úrodu: jablka, šípky a kdoule. Kdoulí máme letos málo neboť nějaký "dobrák" si je přišel natrhat :-/ Každý rok z nich připravuji želíčka, která nesmí chybět na žádném provensálském vánočním stole (recept najdete tady). Celé kdoule balím do těstíčka a peču v troubě à la jablečné taštičky. Kdoulová zavařenina je výborná alternativa za fíkovou k foie gras. A taky za řeč stojí kdoulový likér. A syrové, než na ně přijde řada u plotny, úžasně provoní dům :-)

Cestou domů nemůžu jinak než v horských serpentýnách zastavit auto a kochat se ohnivým západem slunce nad jezerem Sainte Croix ღ 

Nedělní rána mám ráda dlouhá, lenošivá, se snídaní na vidličku... Místo toho vstávám v 5h ráno a šinu se na rychlovlak. O čtyři a půl hodiny a 1100 km později jsem přejela celou Francii až na sever, do Lille. To není má cílová stanice ale obligátní zastavení. Celou cestu jsem se těšila až vejdu do cukrárny Meert a zakousnu se do jejich vyhlášené gaufrette. Křehounká, lehounká, plněná vanilkou z Madagaskaru. Cukrárna existuje již od r. 1761, nyní obohacena o restauraci a čajový salonek, a vanilková oplatka se zde peče od 1849. Za zastavení rozhodně stojí :-)

* * * * *

Přeji vám krásný týden! Ten můj bude belgický, v městečku Gand :-)

____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád

Instantanément #1

Zavádím novou rubriku :-) Proč dnes? Dnes je to měsíc co jsem napsala poslední řádek. Dnes začíná nový týden, čas na rekapitulaci toho prožitého. Dnes jsem si také dala nová předsevzetí a jala se je z čerstva realizovat... Jedním z nich je blogovat víc. Ať se děje co se děje, ať jsem na konci světa (tedy za předpokladu že nelítám v buši kde ani telefon nepremává nebo se nehoupu na vlnách oceánu ;-) Dnes jsem také mlaskla na Instagram svůj 100. příspěvek za pouhý měsíc používání... Proto.  

Instagram mě dostal. Je to takový foto motoring každodenního dění, vše drží pěkně v jednom rámečku. Nemusím nic loadovat, přeposílat z mobilu nebo foťáku na comp, upravovat... Jednoduše to co chci sdělit aplikací IG vyfotím, přidám filtr a/nebo černobílo, zarámuju, zaškrtnu sdílení na Facebooku a zanesení na mapu a klik, je to tam :-) Taky mě láká možnost z nejvydařenějších IG fotek nechat si udělat polaroidy a píchnout si je na reálnou nástěnku. Bohužel Instagram (prozatím?) nevyvěšuje IG dění na blog :-( Proto nová rubrika Instantanément, tedy Okamžitě. Takový instatní život minulého týdne Anýzovky v Provence, Anýzovky na cestách a toho co by se na blog jinak nedostalo. Doufám že se vám bude líbit :-)

Anýzovka na cestách... stále ještě v Čechách. Na Vysočině máme krásný barevný podzim, užívám si poslední 2 dny, s rodinou, na chalupě, slunce svítí, spadané listí šustí a já mám úsměv široký :-) A taky jsem "vykradla" cukrošku aneb jak jsem si šla pro jeden jediný větrník :-D

Na rozloučenou mi maminka peče peciválky ღ 

Znáte? Děláte? Přes FB jsem se v komentářích dozvěděla varianty tohoto receptu. U nás ho děláme už čtvrtou generaci :-) Jak na to? Z bramborového těsta uděláme placky, upečeme na plotně (to dělala ještě babička, my pec nemáme tak pečeme na tlustém litinovém kolečku), nastříháme na kostky, spaříme horkým mlékem které scedíme. Promastíme máslem a pořádně prosypeme umletým makem s cukrem. Navrch dáme extra vrstvu maku a zakápneme máslem. Peciválky se jí z jedné velké mísy - zadělávačky - všichni hezky kolem stolu napichujeme vidličkou :-)

Středa je dnem loučení :-( 

Provence mě vítá zpět azurovou oblohou a 24°C. Nahazuju sandály, sluneční okulky a hurá na kafe do vesnice.

V pátek jedu do města (rozuměj Aix en Provence, nejbližší město hodné tohoto názvu je coby 50km dohodil). K letnímu outfitu (ač je 18. října) potřebuji bižu, tak jsem si "spíchla" můj první bižuterní výtvor. Jsem z něho tak natěšená, že o den déle si umotám náramek další - hezky růžový, k šatům, k moři jak dělané ;-)

Víkend trávíme s Provensálcem na letním bytě v Bandol. První ranní cesta (tedy po kávě v kavárně na terase) vede na trh. Ale ne v Bandol, ten v Sanary sur Mer, 5 km po pobřeží, je lepší. Stánky se prohýbají sezonním sortimentem: první kaštany, houby (girolles -  taková velká kuřátka a sanguins - obdoba ryzce), jujuba, kaki... Berem i tuňáka, bude k večeři :-)

Doma z trhu, usedáme na terase a vysrkáváme ústřice. K tomu Pinot Blanc 2003 a jako dezert kaki. Sobotní oběd nemá chybu a začátek víkendu je idylický. 

V neděli vyrážíme do Collobrières na Fête des châtaignes. Každoroční slavnosti kaštanů se konají tři poslední neděle v říjnu a návštěva této vesnice za to rozhodně stojí. Z kaštanů se připravuje snad všechno, i pivo ;-) Pečené kaštany úžasně voní celou návsí, všude se chodí a uždibuje, staroprovensálská hudba hraje... Nádhera!! Ale o tom bude další příspěvěk ;-)

Na cestu domů si dáváme dvojitý nášup zmrzky. Kaštanové, jak jinak :-) S kousky pravých ledových kaštanů ღ

A jak to bylo dál? To se dozvíte příští pondělí ;-)

Krásný týden!

PS: Moc vám děkuji za krásná slova k minulému příspěvku! Četla jsem si je několikrát a pokaždé mě hřála u srdce ღ Už jen proto stojí za to blog psát!! 1000 merci ღ

____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád via Instagram

Dary podzimu

1. září, podzim klepe na dveře... i když to tak v Provence moc nevypadá. Dnes bylo 31°C a azůro :-) Naše zahrada v horách nám však nadělila o víkendu první podzimní nadílku!

Ráno, ještě za rosy, jsem vyběhla na zahradu a utrhla si první bílé fíky z našeho stařičkého fíkovníku. Cestou zpět k snídani jsem ještě přihodila mirabelky :-)

Odpolko jsme si rozdělili práci - já sklízela lískové oříšky. Úroda je bohatá a těší mě, že letos jsem úspěšně předběhla divočáka, který tak přišel o dezert a já nemusela zachraňovat zničený strom... (viděli jste někdy divočáka jak se šplhá na strom? celkem zážitek!)

A Provensálec se dal na obhlídku úlů. Máme med! A hodně :-)

V neděli jsme se vydali do Sollies-Pont do sadu k Gégé. Cíl byl jasný: fíky ღ Minulý víkend se konaly každoroční slavnosti fíků v Sollies. Byli jsme tam ale už v poledne by ses fíků nedohledal. Vyprodáno. Ve dvě odpoledne balili :-/ Tak jsem aspoň poklábosila s šéfkuchařem Guy Gedda, vychválila jeho broskovový koláč politý medovo-smetanovým krémem (který jsem zvěčnila čerstvě vytažený z trouby zde) a dostala recept na fíkové koblížky. Než jsme odjeli s prázdnou domů, domluvila jsem si soukromou sklizeň s Gégé. Úžasné fíky (ty ze Sollies jsou vyhlášené) za 2€ kilo! (na slavnostech se ty samé prodávaly za 6€). Mám jich sladkých 20kg a od manželky Gégé výslužku na cestu. První várka fíkové zavařeniny už je naložená ;-) Následovat bude jiná verze s fíkovými listy, fíkový likér, fíky confit (v zimě skvělé k foie gras), sorbet a tarteletky. Mňam! Na to jsem se celý rok těšila.

  

Jaký byl váš víkend? Loučím se s vámi pohledem na horskou vesničku Rougon ve Verdoňském kaňonu, který se nám naskýtá z naší chalupy ღ

Jahody z Carpentras

Jahody miluju, obzvlášť ty sladké, chutné a ze kterých se line úžasná vůně kuchyní. Ty ze Španělska, ze skleníku, které vypadají jako jahody ale chutnají jako "řepa" u mě nemají žádnou šanci!

Každé jaro je netrpělivě vyčkávám na trhu. Které? Přeci ty provensálské :-) Nejen proto že jsou místní a v bio kvalitě, ale taky proto že jsou nejlepší. Opravdu! Konkrétně ty z Carpentras. Špatně "cestují" neboť jsou velmi křehké a tak se prodávají jenom po Provence ... tedy kromě Paříže, kam si je nechávají expresně vozit vyhlášení šéfcukráři. Vždyť vám říkám že fraises de Carpentras jsou ty nejlepší :-) 

A co s nimi? Stačí si samy. Jen tak do pusy, obzvlášť odrůda Garriguette - drobnější plody světle červené barvy, úžasně voňavé. Pajaro - tmavě červená většího kalibru, skvělá zalitá pravou hutnou smetanou. Jak je úžasně sladká, tak ani přislazovat není třeba. Cléry - hodně plodí, gurmánské chuti a lehce pokřupuje. Výtečná na dezerty. 

A kdy se za nimi vydat na trh podle sezónního provensálského košíku? Úplně první se objevují koncem března. Letos si dala zima na čas, tak se dostaly na pulty až v půlce dubna. První "vlaštovky" se platí zlatem ... 250 korun za kilo (10€/kg). Pak postupně klesá, jak se jahody "okoukají" na trhu a začátkem června se dostane na krásných 75 Kč za kilo prvotřídní kvality a chuti (3€). V půlce června se po nich slehne zem a nezbývá než netrpělivě vyčkávat jahody z Carpentras příští jaro.

Já jsem si z nedělního trhu přinesla kilo Dely, pár jsme jih slupli jen tak, pár se smetanou. Na dezert se nedostalo, na to jsou ještě vzácné. Tak za měsíc nebudu vědět co s nimi, to dojde na kouzlení v kuchyni :-) 

Jaké jahody máte nejraději vy ? A kam se za nimi vydáváte ? 

JAHODY z CARPENTRAS   
               ... FRAISES de CARPENTRAS

Jahody z Carpentras se pěstují ve zlatém trojúhelníku mezi Carpentras, Pernes a Monteux. Klima a půda jsou zde ideální, dostatek slunce umožňuje výjimečné zrání a proto jsou zdejší jahody vysoce ceněny pro jejich chuť a vyhledávany pro obsah cukru a vůně. 

Ročně se zde urodí 4000 tun jahod, což představuje stíží 10% francouzské produkce. Nicméně díky nejjemnější chuti slaví velké úspěchy a jsou prezentovány na nejvybranějších stolech francouzské gastronomie. 

Každoročně se konají dvě velké slavnosti jahod, v Carpentras (letos 20. dubna) a ve Velleron (8. května 2013).

Nejpěstovanější jsou zde odrůdy :

* Cléry - bohatá produkce, gurmánská a lehce křupavá

* Garriguette - drobnější, světle červená, velmi křehká, s nejpronikavější vůní

* Dely - nová odrůda, obrovské plody, voňavá a sladká

* Agatha - nejrannější odrůda

* Pajaro - krásně temně červená

* Ciroflette - podlouhlá, světle červená, spíše sladkokyselá

Víkend ve znamení gurmánství

aneb jak si za jediný víkend splnit to po čem jsem celý měsíc v Barmě snila, když jsem do sebe soukala suchou rýži či rýžové nudle, s čím dál větší nevolí. Přání 100-krát znásobena ve dnech kdy jsem neměla nic co bych do úst dala... Ani dovežená barmská horečka mi nezabránila projet Provence křížem krážem v honbě za kulinárními zážitky ;-)

Hladoví a hubení jsme záhajili naše evropské obžerství už na letišti v Paříži, kde jsme se čekajíc na přípoj do Marseille vrhli v Air France VIP Lounge na croissanty a espresso. Tolik pečiva jsme snad nikdy nesnědli a určitě na nás nebyla hezká podívaná :-) Po příjezdu večer do ledového provensálského domova bylo třeba něco na zahřátí, něco rychlého, něco co se dá připravit i s prázdnou ledničkou. Vyhrála to pravá česká hutná bramboračka jako od maminky – zasytí, zahřeje a mně navíc nostalgicky dodá teplo domova. Druhý den nelením a ve 4 hodiny ráno míchám těsto na palačinky k snídani, holt naše těla zůstala trčet v jiném časovém pásmu. Tenoulinké palačinky s kaštanovým krémem se jen na jazyku rozplývají a my s nimi :-) Ještě vydržet jeden den, který nás dělí od víkendového mezníku kdy se hodláme naší vášni oddat se vším všudy...

Sobota ráno. Vysněný víkend je zde ! Horní Provence nás vítá sice ledově nicméně blankytnou oblohou. Chceme víc ! Chceme slunce, teplo, moře. Chceme provensálský trh. Chceme rybáře v přístavu. Chceme tu nejlepší bagetu jakou známe. Cílová destinace je jasná : „dolní“ Provence, konkrétně Sanary sur Mer. Původní rybařská vesnička se změnila na přímořské městečko ale na kráse jí to neubralo, barevné domky z minulého století a typické provensálské bárky les pointus stále lemují přístav.

S košem v ruce míříme na trh, dnes vlastně na trhy neboť v sobotu je i rybářský. Naše první zastávka. Nevíme co dřív, chuť máme na všechno. Vyhrávají to mořské potvory plody, jejich sezóna brzy končí a my si jich letos ještě neužili. Nedá nám to, do košíku přihazujeme i ryby. Značně obtěžkáni se přemisťujeme na trh zelinářský. Druhů ovoce moc není, je zima, místní farmáři nesurfují na vlně bio a sezónní, jednoduše selským rozumem nabízejí to co teď vypěstovali nebo na podzim uskladnili. Je tady sice pár novodobých bláznů, kteří nabízejí rajčata, lilky, lesní plody (???) ale to jsou trhovci co nakupují ve velkosladech... My hezky sezónně, místně a v bio kvalitě, takže jablka a hrušky z Horní Provence, pomeranče a grepy z Nice, klementýnky z Korsiky (zřejmě letos poslední, sezóna je krátká; jsou sice krapet dál od Provence nicméně stále na jihu Francie ;-) a pokud je máte rádi šťavňaté, sladké a bez pecek tak vězte, že clémentines de Corse jsou ty nejlepší). Jako bonus přihazuji kaki – už ne na lžičku, to je vánoční sortiment, ale na plátky v ovocném salátu či na grilu s karamelem budou super :-) Se zeleninou je to o fous lepší, i když létu se to nevyrovná, co si budeme povídat. Do koše strkám špenátové listy (na polévkový crème), brokolici, dýni Hokkaido, kořenovou zeleninu (na vývary a vaření vůbec), cibuli (hmm krémová cibulačka s krutony), pórek a žampiony (moje oblíbená kombinace), řapíkatý celer, kozlíček (mâche, na salát), brambory (hodně brambor! rýži teď nemůžeme na chvíli ani vidět). Nesmí chybět čerstvá petrželka, bez té v provensálské kuchyni ani ránu. V Provence na trzích se dokonce dává zdarma k nákupu ! Taková je to „instituce“. Ještě by bylo co do koše přihodit, ale ten je již beznadějně plný (a o sezónním provensálském košíku zase někdy přístě :-)    

Přesouváme se po pobřeží do Bandol (kam by ze Sanary koulí od pétanque jeden dohodil) – přímořské to letovisko s ještě vyhlášenějším rosé. Přes zimu si Mamá na letním bytě u moře vyhřívá kosti a taky slaví narozeniny, takže šampaňské a losos jsou na programu sobotního oběda. Značně posilněni, sklízíme naše vlastní (bio) citróny a pomeranče :-) Letošní úroda je bohatá, budeme muset zajet znova a s delším žebříkem...

Večeře je krásnou a luxusní tečkou vydařené soboty. Na menu jsou ústřice, jen tak na ledu, s citronem a šalotkou ve vínovém octě. A coquilles Saint-Jacques tedy svatojakubské mušle/hřebenatky, jejichž delikátní bílé maso včetně corail stačí rychle osmahnout na másle s trochou česneku a nasekanou petrželkou. K tomu chlazené bílé a máte doma úžasnou a přitom tak snadnou večeři, za kterou byste v restauraci nechali minimálně 120€.

Neděle  pokračuje ve stejném duchu. Ráno se přesouváme opět k moři, tentokrát na opačnou stranu od Marseille než v sobotu, a to do Sausset-les-Pins. Konají se zde Slavnosti mořských ježků a to si nemůžeme nechat ujít ! Fête des oursins jsou zde pořádány každoročně, vždy tři poslední lednové neděle. Stíháme tu poslední, jupí !! Slavnosti samy o sobě nejsou nic velkolepého, hvězda programu se nachází na talíři ;-) Usedáme na lavice v přístavu kde lokty bojujeme o místečko, moře před námi, slunce nad námi a pod nosem ježci (s kapkou citronu lžičkou rovnou do pusy), ústřice, krevety, slávky a malinké mušličky telines, které já ochutnávám poprvé - uvařené v bujónu s česnekem a petrželkou jsou výtečné. K tomu neodlučně patří sklenka bílého, jsme ve Francii, ne ? ;-)

Odpoledne se vydáváme k domovu, v plánu mám domácí tarte au citron meringuée – citronový koláč se sněhovou pusinkou z našich citronů. Ovšem Provensálec je ještě „horší“ labužník než já, sjíždí z cesty a míří do centra Aix en Provence... a kam jinam než do široko-daleko vyhlášené cukrárny matky Béchardové ?! Tři králové už sice dávno odešli, nicméně já výskám neboť na neděli syn Béchard připravil poslední várku tříkrálového koláče. Ne galette de Rois, která je k sehnání všude ve Francii, ale tříkrálovou briošku s kandovaným ovocem podle provensálské tradice. Ta od Béchard je navíc plněná mandlovým krémem frangipane. Čaj o páté nemá chybu :-)

K nedělní večeři je ryba ze Sanaryjského trhu, marbré – slovník pokulhává takže kromě toho že je mramorovaná vám toho o ní víc nepovím. Jen to, že vycpaná divokým fenyklem, na grilu, zakápnutá olivovým olejem a citronem je božská ! K ní salát z mâche s vinaigrette a křupavá bageta, tác se sýry a ovoce. Spokojenost nejvyšší :-)

Doufám že i váš víkend byl plný radosti a řádně proložen kulinárními zastaveníčky !

PS: To nejmilejší nakonec. Abych byla nadmíru blažená, dostala jsem od Drahého kytičku fialek :-)