Příběh jedné olivové tašky

Namaluj mi beránka! Tak jsem tedy kreslil(a) šila :-) 

Janka z blogu Jane33 minulý měsíc zorganizovala skvělou výzvu "Ušijem ti tašku". Já tobě, ty pro někoho dalšího a tak dál... až ze světa zmizí igelitky :-) 

Nejdřív jsem si posteskla, že budu v Japonsku, a že tak dlouho na mojí tašku asi nepočkají. Janka nakázala ať sedám a šiju. Hned. Tak jsem sedla a tašku ušila než jsem skočila do letadla směr Tokyo :-) To ale Janka nevěděla... Na cestě po zemi vycházejícího slunce jsem zjistila, že jsem se ze slosování "vytratila" a zamáčkla jsem slzu. Janka z překvapení, že poslouchám jak hodinky, švýcarský ;-) mi bleskurychle nabídla vyměnit si tašku se mnou. Odklepnuto! Úsměv na tváři široký :-)

Tím, že jsem tvořila ještě před losováním a nemohla jsem tedy ušít tašku "na tělo", chtěla jsem v balíčku poslat kousek Provence. Levandule už je profláknutá, ikdyž ... stále ღ Oliva byla jasná volba. Abych challenge vytáhla ještě o fous výš, oprášila jsem vyšívací nádobíčko a jako přípravu na japonský workshop jsem na tašku vyšila olivovou haluzku. Ale tím nebylo provensálskému taškování konec. Věděla jsem, že olivovou tašku chci vyfotit v olivovém háji. Ten můj stále nemám :-/ Kdybych měla, nešiju tašky, ale peču dorty ;-) Vyzbrojena foťákem v jedné ruce, vyžehlenou taškou v druhé ruce, nosíc ji hezky přede mnou aby se nepošroumala, lítala jsem po našem provensálském vidieku a hledala ten pravý olivovník pro moji tašku. Klepala jsem na vrata sousedů, že se jdu mrknou na jejich olivovník :-) Lezla jsem do sadů. Nakukovala přes ploty jestli tam nebude ukrytý strom vytoužený. Chtěla jsem olivovník velký, majestátný, stoletý, pokroucený, vrásčitý. Hledej ho v Horní Provence! Rok 1956 zůstane v provensálské kronice zapsán černým písmem. Velmi krutá vleklá zima, kdy většina olivovníků vymrzla... Již jsem to začínala vzdávat a lítajíc horem dolem vesnicí jsem tašku párkrát vyblejskla "v obrazu" co mi do oka padl (níže přikládám abyste si taky mohli prolítnout našim vidiekem). Babči na zápráží si mohly krky vykroutit a kdyby se nežinýrovaly, tak by si i na čelo poklepaly :-) Z frenetického rozčílení, že ten vysněný olivový háj pro moji tašku nenajdu, se mi v hlavince rozsvítilo a vydala jsem se poklusem škrábat na skálu, na které je naše víska usazená. Úplně nahoře s výhledem do kraje je neudržovaný olivový háj ღ (teď mi vrtá hlavou zda není i opuštěný. to bych šla hnedle budovat olivovou cukrárnu! ale zase, kdo by se drápal až do nebe pro dort?!? no, pro nebeský dort možná jo ;-)  

Mise splněna. Taška ušita. Vyšita. Plátěné olivy v plné kráse zvěčněny v olivovém sadu. S olivovou haluzkou kráčím spokojeně k domu, kde ji uvazuji na olivový balíček pro Janku. Teď jen vyčkat až ji provensálský pošťák donese na Slovensko. Ten se courá, jde kus pešo, řádně prokládá posezením pod platanem s pastisem... stávka jak má být :-/ 

Konec dobrý, všechno dobré! Janka má olivovou tašku, která již zdárně prošla zatěžkávací zkouškou a já mám tašky dvě. Aby prý byla spravedlivost :-)

Sedím na konári a je mi dobre ... :-)

Myyna u sebe na blogu stále dokazuje, že vyšívat je IN, tak už zase skáču přes kaluže vyšívám :-)

Uši jsem vytunila motouzem, aby držely a nedřely. Už nesly "melón, karfiol, citróny a drobnosti...a drží" :-)

Nazujte espadrilles a pojďte se mnou horem dolem po našem vidieku :

Tašky, které jsem dostala od Janky jsou krásné ღ a zaslouží si stejnou provensálskou reportáž! Bude, jen co s nimi řádně prolítnu vidiek a přímořské okolí :-) S chlapákem jsem si již trádovala po městě, každý se za mnou otáčel jaký jsme to krásný pár :-D A "moře" bude k moři, na přenosný kreativní ateliér! Alespoň tak chvíli vydržím na jednom místě ve stínu palem ;-) 

Spoustu taškové krásy a inspirace najdete v kompletní galerii u Janky tady.  

Krásný víkend a plátěnkám zdar!

PS: příště už sviští slíbené Japonsko! Vybrat pár obrázků z téměř 3000 fotek mi dalo zabrat ;-)

________________
© photos: Anýzovka v zemi cikád

          

Meruňkovo-mandlová zavařenina

Zavařuji celoročně, podle toho co přinesu sezónního v košíku z trhu nebo co se nám urodí v sadu na chalupě v horách ... tedy pokud mě nepředběhnou ve sklizni divočáci a/nebo kolemjdoucí :-/ 

Jedna z věcí, kterou na létě miluju je hojnost ovoce, šťavňatého, sladkého, vymazleného sluncem ღ O to s větším nadšením tu prosluněnou krásu uzavírám do sklenic a v zimě pak pouštím do světa slunce a vůni léta u snídaně :-) 

Na přání z Facebooku dávám k dobru starý provensálský recept na meruňkovou zavařeninu, kterou jsem si upravila k obrazu svému. V původním receptu mandličky z meruňkových pecek dodávají zavařenině na výraznější mandlové chuti. Pokud máte meruňky vlastní a nebo jste si jistí, že nebyly nijak ošetřeny, stojí za to meruňkové pecky rozlouskat (což není tak snadné) a použít malé bílé mandličky. Když se sklizni časově zadaří, používám mandle klasické, čerstvě natrhané, ještě zelené, ke kterým přidám pár hořkých mandlí. Dodají zavařenině úžasnou chuť Amaretta. Můžete ale použít i ty z obchodu - chuť bude sice méně mandlová, ale o to bude zavařenina křupavější. Pro více "sálajícího tepla" přidávám ještě vanilkový lusk. Snadné ale túze dobré! Na takové briošce, čerstvě vytažené z trouby, ještě teplé, se slaným máslem a čepicí meruňkového zlata, ke kávě černé jako noc, když je venku zimní plískanice ... to je ღ

Pokud máte bohatou sklizeň meruněk, můžete si také připravit meruňkové želé na ovocné dorty. Oproti zavařenině je čiré a bez mandlí.

Meruňkovo-mandlová zavařenina

2,2 kg meruněk (zralých ale ještě stále pevných)

2 kg cukru kristal (méně cukru pokud jsou meruňky hodně zralé a sladké)

1 citron

30 čerstvých mandlí + 2-3 hořké mandle nebo mandličky z poloviny pecek

1 vanilkový lusk (fakultativní)

Omyjeme a vypeckujeme meruňky. Nakrájíme je neoloupané na menší dílky. Dáváme je postupě do hrnce se silným dnem a prosypáváme cukrem. Nakonec zalijeme citronovou šťávou a zamícháme. Pokud chceme, vtlačíme dovnitř rozříznutý vanilkový lusk. Přikryjeme pokličkou a dáme do ledničky na 12 hodin.

Druhý den vyloupeme buď mandličky z meruňkových pecek nebo z čerstvých mandlí. Spaříme je horkou vodou, sloupneme a rozpůlíme. Do mrazáku dáme malý talířek pro test zavařeniny.

Meruňky v šťávě přivedeme pomalu k varu. Poté vaříme za silného probubávání 15-20 minut, průbežně mícháme, barva zavařeniny nesmí ztmavnout ale zůstat zlatavá. Pár minut před koncem varu přidáme mandličky. Zavařenina je hotová když kapky nakapané na ledový talířek ztuhnou téměř ihned. Pokud ne, pokračujeme 5 minut ve vaření. Naposledy zamícháme, sebereme pěnu a vyndáme vanilkový lusk. Nalijeme ihned do sterilizovaných sklenic a necháme vychladnou obrácené. 

Já kromě citronu nepřidávám do zavařenin žádné konzervanty/chemické pektiny. Konzervuji přidaným citronem. Mé zavařeniny nejsou tuhé, za to na briošky jak dělané :-) Pokud máte rádi zavařeniny tuhé konzistence, můžete na konci vaření přidat přírodní pektin, agar-agar nebo zavařeninu vařit s jablečnými pecičkami v pláténku.

Z Provence přeji dobrou chuť!

______________

Foto © Anýzovka v zemi cikád