Mé diáře míří do obchodu

Plním si přání :-) O provensálském obchůdku provoněném levandulí, o poctivém řemeslu, o kreativních nápadech, o malých dárcích, které potěší... Třeba tak splním přání i vám :-)

Můj butik nese jméno Cigale & Olive {autour du monde} - česky Cikáda a Oliva {na cestě kolem světa}. Za Cikádu jsem já :-) Oliva je parťák na cesty. Oba symboly to provensálské. Proč na cestách? Inu, už jste zřejmě zaznamenali, že na místě neposedím :-) V mém obchůdku budou k mání nejenom má vlastní tvorba a provensálští (potažmo francouzští) designéři ale také mé coups de coeur* z cest-necest po celém světě. Proto :-)   

* srdeční záležitosti

První vlašťovkou jsou diáře na rok 2014. Tenhle jsem si navrhla sama sobě, světlounce krémový a růžová neonka, s logem obchodu. Uvnitř uspořádání pracovního týdne nalevo, napravo víkend a dostatek místa na poznámky. Nechybí plánovač dovolené (to je túze důležité), roční výhled na 2014 a 2015, české svátky a oslavenci, pár volných listů pro zapsání nápadů, DIY a jiných strašně důležitých věcí, kapsička na vizitky (kaváren a butiků, aby se bylo kam vracet). Vše uzavřeno na gumičku a místo záložky Eiffelovka :-)    

Já už mám diář 2014 téměř plný... třeba na Valentýna budu randit na nábřeží Seiny ;-)

Každý diář bude mít jinou obálku: dvojbarevné kombinace, japonské papíry, grafické vzory, paví oka, Liberty... Zavírání na gumičku, stužku či knoflík. Všitou textilní záložku. Představím vám je příští týden, kdy budou komplet hotové.

Prozatím vám nabízím stát se na pár minut designérem :-) Navrhni si vlastní diář 2014!
Obálka potažená tiskařským plátnem a gumička na zavírání, velikost A5 - 15x21cm (viz. můj diář). Barva plátna a gumičky podle vašeho výběru, možnost přidání/odebrání textilní záložky a kapsičky na vizitky. Jako bonus zdarma vám nabízím personalizaci vašeho diáře vyražením jména/loga na obálku.  
Na vytvoření vašeho ideálního osobního diáře máte týden, do středy 27.11. abych měla čas na zpracování. Pak sundávám pracovní zástěru, obouvám toulavé boty a odlétám na konec světa :-)   
Cena 340 Kč + poštovné Česká pošta, platba na český účet v korunách. Možnost platby v eurech, 14€ + poštovné na Slovensko. Do Francie osobní dodání v Aix en Provence či zaslání poštou z Provence.  

Oficiální e-shop se dolaďuje, objednávat můžete mailem na: anyzovka@gmail.com

Jaký bude váš diář? Těším se na vaše návrhy!

PS: kovová Eiffelovka je také skladem ;-) 39 Kč/ks do vyprodání zásob, 3,5cm x 7cm

Anýzovka na cestách… v belgickém Gand

Do Gand jsem jela neplánovaně. Provensálec přišel, že jede do Gand. Já jen zahalasila "já taky!". On že tam jede pracovně. Já na to "já taky!". Provensálec jen povytáhl obočí a v bublině nad jeho hlavou se dalo číst jak tam můžu jet pracovně když jsem se o cestě právě dozvěděla. Chlapi, ničemu nerozumí... Ale já tam opravdu musím :-)

Když jsem, ještě v Paříži, studovala na univerzitě, přijela k nám na roční stáž mladá lektrorka z Čech. Byla zlatá, zapálená a její přednášky byly moc fajn. Když v červnu odjížděla zpět do Prahy, složili jsme se jako studenti na dárek na rozloučenou. Ač byla v Paříži poprvé, měla možnost tam rok žít, mluvila plynule francouzsky a pařížskou destinaci si vybrala cíleně, celý rok snila - básnila - o cestě do ... belgického Gand. Tak jsme jí tu cestu dopřáli :-) Říkala jsem si co na tom městě je? Jak někdo může chtít dobrovolně vyměnit nově objevenou Paříž za malé (málo/ne)známé městečko? Co má víc? Od té doby jsem vedla v povědomí, že se tam musím jednou podívat, prozkoumat, zjistit to... Hned mi bylo jasné, že já tam teď jedu taky, a pracovně, prosím ;-)

Gand, Gent či Ghent chcete-li, je kouzelné městečko lidské velikosti, tak akorát na prodloužený víkend (který jsme bohužel k dobru neměli). Říká se mu Benátky severu. Něco na tom je. Ikdyž doslovně se to brát nemůže. Atmosféra, obzvlášť ta večerní, je kouzelná. Středověké domy podél říčních kanálů, v noci rozzářené, se zrcadlí ve vodě, k procházkám po nabřeží jak stvořené. Spousta kulturního vyžití, zajímavá muzea, festival světel. Úžasné obchody s designem a kreativní tvorbou. Belgické speciality, malé útulné restaurace a kavárny, výtečná čokoláda a wafle jako bonus. Co víc si přát? Lepší počasí :-/ Za celý týden bylo hezky pouze jedno odpoledne, kdy vylezlo sluníčko. Jediný den kdy jsem fotila. Jinak stále šedo, sychravo, zima, deštivo. Permanentní LIJÁK...  

Design Museum

Od výrobny, přes obchod, ke mně na stůl ;-)

PS: Belgický Gand vám vřele doporučuji na prodloužený víkend - v sezóně!
PPS: Pracovně jsem do Provence přivezla jeleny ;-) Budou v obchodě :-)

___________
© photos: Anýzovka v zemi cikád

Provensálská daube

Představte si  zimu v Provence. Venku fičí mistrál, suché listí se prohání strništěm levandulových polí, obloha je světle modrá, ledová, slunce svítí ale nehřeje... Rychlým krokem kráčíte domů z nedělního trhu, v jedné ruce plný koš, v druhé bagetu, nos zabořený do kabátu. Jen co otevřete okované dveře provensálského stavení, zahalí vás teplo z krbu a do nosu vás uhodí vůně linoucí se z kuchyně. Usedáte k prostřenému stolu, na který hospodyně přinese daubière*. Před vámi na talíři řádná dávka bramborových gnocchi a kouřící daube**, po douškách usrkáváte červené víno a kouskem křupající bagety saucer*** hutnou omáčku. Je vám dobře... Moooc dobře :-)

Daube [dób] je typické (staro)provensálské zimní jídlo, které několik hodin probublávalo na plotně, nasávalo teplo aby vám ho pak předalo. Připravovalo se k nedělnímu obědu, neboť hovězí maso bylo sváteční, luxusní to sortiment. Naložené, přes noc uleželé maso, se dalo brzy ráno do hliněné daubière a ta se nechala celé dopoledne na mírném ohni kamen, na žhavých uhlících krbu nebo se zanesla do komunální pece kde se pekl chleba. Na tuto provensálskou pochoutku nenarazíte na každém kroku při vašich toulkách po Provence, v létě už teprve ne. Jako spousta místních specialit, připravuje se většinou doma, tak proč si ji nedopřát? Pokud nemáte daubière, nevadí, postačí vám litinový hrnec se silným dnem a pokličkou.

*daubière = speciální nádoba y terakoty na přípravu daube (viz níže)

**daube = hovězí maso marinované v červeném víně, s kořením a bylinkami 

***saucer = namáčet kousky bagety/chleba do omáčky/šťávy, obzvlášť na konci jídla, elegantnější verze vylízaní talíře ;-)

Daube provençale

1,5-2 kg hovězího masa vhodného k dušení (svalovitější a tučnější)

200g slaniny

1 velká cibule

2 PL hladké mouky

Marináda:  

4-5 stroužků česneku

4 mrkve

2 cibule

sušená pomerančová kůra (cca 7cm)

5 stvolů ploché petžele

2 snítky tymiánu

2 bobkové listy

1 ČL saturejky

½ ČL muškátového oříšku

12 zrnek černého pepře

4 plody jalovce

4 hřebíčky

2 PL octa z červeného vína

1 láhev červeného vína plnější chuti

sůl / pepř

Nakrájíme hovězí na větší kostky a dáme je do daubière.

Na marinádu si připravíme: česnek a 2 cibule nasekáme najemno; mrkve očistíme a nakrájíme na kolečka; odtrhneme stonky ploché petržele. Hrubě rozdrtíme zrníčka pepře a plody jalovce; nastrouháme muškátový oříšek. Přidáme celé hřebíčky. Vše přidáme k masu, osolíme, opepříme a zamícháme. Do daubière přihodíme tymián, bobkový list, saturejku a proužek pomerančové kůry. Zakapeme octem z červeného vína a zalijeme červeným vínem. Zlehka zamícháme, přikryjeme pokličkou a dáme odležet do chladničky přes noc.

Druhý den maso scedíme přes síto (vínovou marinádu si necháme!). Do daubière dáme slaninu nakrájenou na malé kousky, osmahneme a přidáme k ní nasekanou cibulku. Necháme zpěnit. Přidáme kostky masa, za občasného míchání necháme zatáhnout asi 5 minut. Zaprášíme moukou a necháme zezlátnou dalších 5 minut. Přidáme ingredience z marinády (mrkev, cibule, koření...) a šťávu z marinády. Maso by mělo být šťávou zakryté, popřípadě doplníme vodou. Přikryjeme pokličkou, plamen stáhneme na minimum a necháme pozvolna dusit 4-5 hodin. Nezvedáme pokličku, nemícháme, prostě na daube zapomeneme :-) Na konci dušení osolíme a opepříme.

Takto připravenou daube můžeme podávat hned ale ještě lepší je ji nechat vychladnout a přes noc uležet v chladničce. Další den (tedy třetí) sebereme z povrchu tuk a daube necháme pod pokličkou dlouze prohřát na velmi mírném ohni.

Tradičně se podává s těstovinami tzn. macaronis či bramborami/pyré ale já ji mám nejraději s domácími gnocchi. Sklenka červeného k tomu je samozřejmostí ;-) 

        

NB: recept podle Provensálské kuchařky od Reboult, marináda od provensálského šéfkuchaře Guy Gedda, oboje upraveno podle Anýzovky :-)

... Daubière

Daubière je speciální nádoba na dušení masa v malém množství omáčky/šťávy na mírném ohni. Původní daubière se vyráběla z terakoty a sloužila výhradně pro vaření provensálské speciality daube na otevřeném ohni. Ale dá se použít i při vaření ragú.

Daubière je hluboká nádoba se svislými stěnami, dno je velmi ploché. Má vždy atypické rozpoznatelné víčko, které v průběhu dlouhého vaření umožňuje kondenzovat páru z omáčky. Po straně je navíc opatřena dutou "rukojetí", která slouží k odvádění páry.  

___________
© photos: Anýzovka v zemi cikád; daubières Philippe BELTRANDO

Instantanément #3

Trojka letí z Belgie! Ale než jsem sem doletěla já, stihla jsem prolítnout Verdonským kaňonem až do Lille ;-)

V pondělí 28.10. jsme svátek v Provence (logicky) neměli ale o prodloužený víkend jsme ochuzeni nebyli. Pátek 1.11. a Dušičky to jistily. A jelikož jsem v neděli byla nucena pracovat, tak jsem si mazaně vybrala volno ve čtvrtek. Už jen nacpat do tří dnů všechnu práci a hurá na chalupu ღ

Tohoto výhledu z terasy nemám nikdy dost! Dům po provensálském dědečkovi stojí na skále ve vesničce Rougon a má jeden z nejkrásnějších výhledů na Verdonský kaňon. Je to skvělé místo na výlety, pochoďáky podél kaňonu, lezení po skalách, koupání v horských jezerech... kdyby jsme to neměli tak daleko do práce, tak se tady usadíme.

A protože na horském vzduchu vytráví, to je známá věc, tak nakládám maso na provensálskou specialitu daube. Hovězí maso se marinuje v červeném víně s kořením a bylinkami a pak se velmi pomalu dusí několik hodin. Celý proces trvá sice tři dny ale je to velmi jednoduché a tuze dobré. Po receptu byla sháňka, bude v příštím příspěvku :-)
Taky večery jsou zde chladnější, přeci jenom jsme v 1100 metrech nad mořem. Tak proč si odepřít radost z posezení u krbu. A aby té radosti bylo ještě víc, pečeme si kaštany, k tomu lahvinka červeného Choray-les-Beaune 2003 ze sklípku... I Chatbichou spokojeně vrní :-) 

V pátek ráno za kuropění nemám stání, košík v ruce, popoháním Provensálce. Jde se na houby ღ Kdyby houbová sezóna trvala celý rok, vůbec bych se nezlobila. Pravda, raději sbírám hříbky, klouzky, bedly (protože miluju smaženici a houbové řízky) než provensálské "prašivky" jak jim říkám :-) Ale to mi na tom objevování a radování se z nadílky v mechu nic nebere. V Provence bohužel moc houby nerostou :-/ V košíku tak tradičně končí chanterelles - kuřátka, lišky chcete-li a sanguins - ryzce. První jsou výborné sušené do omáček na těstoviny a na králíka po myslivecku. Druhé krátce podušené a osmažené na másle s česnekem a petrželkou.  

Obtěžkáni košíky, zastavujeme se v Castellane v pekárně na náměstí pro fougasse. Obdoba italské focaccia. Tento provensálský chleba se připravuje z mouky, kvásku a olivového oleje. K dostání je jen tak, nebo dochucený ančovičkami, tapenádou, olivami, bazalkou... na apéro jak dělaný :-)

Z chalupy si kromě pocitu z dobře odvedené práce v sadu a včelínu, odvážíme poslední letošní úrodu: jablka, šípky a kdoule. Kdoulí máme letos málo neboť nějaký "dobrák" si je přišel natrhat :-/ Každý rok z nich připravuji želíčka, která nesmí chybět na žádném provensálském vánočním stole (recept najdete tady). Celé kdoule balím do těstíčka a peču v troubě à la jablečné taštičky. Kdoulová zavařenina je výborná alternativa za fíkovou k foie gras. A taky za řeč stojí kdoulový likér. A syrové, než na ně přijde řada u plotny, úžasně provoní dům :-)

Cestou domů nemůžu jinak než v horských serpentýnách zastavit auto a kochat se ohnivým západem slunce nad jezerem Sainte Croix ღ 

Nedělní rána mám ráda dlouhá, lenošivá, se snídaní na vidličku... Místo toho vstávám v 5h ráno a šinu se na rychlovlak. O čtyři a půl hodiny a 1100 km později jsem přejela celou Francii až na sever, do Lille. To není má cílová stanice ale obligátní zastavení. Celou cestu jsem se těšila až vejdu do cukrárny Meert a zakousnu se do jejich vyhlášené gaufrette. Křehounká, lehounká, plněná vanilkou z Madagaskaru. Cukrárna existuje již od r. 1761, nyní obohacena o restauraci a čajový salonek, a vanilková oplatka se zde peče od 1849. Za zastavení rozhodně stojí :-)

* * * * *

Přeji vám krásný týden! Ten můj bude belgický, v městečku Gand :-)

____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád