středa 25. prosince 2013

PF 2014



Přeji vám krásné a pohodové vánoční svátky s vůní vanilky a jehličí, sněhové vločky za oknem a teplo domova.

Do nového roku 2014 jen to nejlepší, spoustu kreativních nápadů, cest a setkání!

Z Guatemaly boštěkuje Zdena/Anýzovka

úterý 17. prosince 2013

Anýzovka na cestách... na konci světa vlevo


Zasloužená dlouuuhá dovolená je tu! Ale než se tak stalo, tak jsem jela 72 hodin non stop, vyřizovala objednávky co došly na poslední chvíli, zařizovala milion věcí, jen na balení nebyl čas... Takže hodinu a půl před odletem to u nás vypadalo takhle (klik) a já si trhala pomyslnou kopretinu "uletí, neuletí, uletí, neuletí..." a ládovala se pravými ledovými kaštany na obalení nervů :-) 

Suspens zda letím či ne trval tak dlouho než jsem se horskými serpentýnami prořítila 170 km/h, dala si 30 minut poklusem s plnou polní na zádech a finišovala sprintem v pohorách, neboť navette na letiště opouštěla zastávku a já neseděla v ní. Řidič na mé zabouchání na karosu přibrzdil, já naskočila a tradá na letisko, jazyk na vestě :-) 

Nastal 3 denní maraton za cestou na konec světa: Marseille-Paříž-New York-Houston-Belize city. A po 4 letadlech ještě loď na korálové ostrovy v Karibiku. Kde jsme? V Modré díře :-)


Ideální to spot na potápění na druhé největší korálové bariéře na světě (po Austrálii). Vegetit se zde ovšem nedá, tak máme na ostrově Caye Caulker bungalow na pláži s tímhle výhledem. Pod palmou večer sedíme a usrkáváme piňa coladu ;-)


Kromě koupání, potápění a nabíjení baterek na další dobrodružství si hojně dopřáváme langusty, pokud možno dvakrát denně. 


Kdo nás zná, ví že jsme nezmaři, odpočatí jsme tak akorát a pomalu balíme batoh směr Guatemala, kde nás čeká měsíc toulání křížem krážem kam nás nohy a setkání po cestě zanesou. Než se vydáme koncem ledna na cestu zpět do Evropy, v plánu je také menší zastavení na Hondurasu... 


Boštěkuji z ráje a přeji krásné a pohodové vánoce!


sobota 7. prosince 2013

DIY mlha na polštář


Mlha přede mnou, mlha za mnou, nos plný levandule ღ  

Mám moc ráda dárky šité na tělo, přemýšlím co by udělalo největší radost, dlouze hledám, tvořím... Na speciální příležitosti mi tento proces může zabrat i pár měsíců :-) Ale ta radost z radosti obdarovaného! Ta je k nezaplacení. 

Pokud máte rádi dárky s láskou ručně dělané, nabízím vám jeden s vůní Provence, tzv. mlhu na polštář. Jani, dočkala jsi se :-) 


Brume d´oreiller můžete samozřejmě koupit hotovou, ale vlastní je originálnější, eko, bez aerosolu a pokud použijete vlastní či neošetřenou levanduli tak i v bio kvalitě. Navíc si můžete vybrat zda chcete mlhu na spaní nebo do interiéru. Na první se používá pravá levandule, na druhou hybrid lavandin vzniklý křížením pravé levandule a levandule Aspic. A výsledný efekt není stejný.

Esenciální olej z pravé levandule se používá pro aromaterapii, jeho vůně je jemnější, téměř "kulatá", a zachoval si všechny léčebné vlastnosti. Má uklidňující, sedativní a antideresivní vlastnosti, uvolňuje svaly, je antiseptický, hojí a regeneruje pokožku. Je tedy velmi vhodný na mlhu na polštář, usnadňuje spánek.   

Esenciální olej z lavandinu se používá v průmyslu (na výrobu mýdel, čistících prostředků...) a jeho vůně je více travnatá až kafrová. Má uklidňující a relaxační vlastnosti, je antibakteriální, protizánětlivý a purifikační. Příjemně vám provoní prádlo a domov, je vhodný do koupele a do aromalamp.


Jak na to? Stačí do flakonu s pumpičkou nalít destilovanou vodu a přidat esenciální olej buď z pravé levandule nebo z lavandinu podle kýženého výsledku v poměru 5%. Před použitím řádně zatřepat a je to :-) 

A pokud byste si chtěli připravit vlastní olejovou infúzy z levandule, tak je velmi jednoduchá. Nejlepší je ji připravit z levandulových kvítků natrhaných 48 hodin předem ale i ze sušené to jde, jen nebude tak silná. Dvě hrstě zaschlých květů, zbavených stopek, dáme do skleněné lahvičky. Zalijeme 200ml slunečnicového nebo mandlového oleje. Zavřeme víčko a lehce promícháme. Lahvičku zabalíme do papíru, aby k ní nepronikalo světlo a necháme louhovat 2 až 3 týdny. Poté přefiltrujeme přes tenkou gázu nebo filtr na kafe a nalijeme do tmavé lahvičky. Takto vyrobená levandulová infúze má 6 měsíců trvanlivosti při pokojové teplotě a je ideální k použití na tělo pro hydrataci pokožky a na promnutí spánků k relaxaci a snažšímu spánku.   

Krásné mlžení o adventím víkendu!



pondělí 2. prosince 2013

Hotovo!


Mé diáře jsou na světě! Stejné prozatím nemohu prohlásit o mém e-shopu... Tak jsou prozatím na Fleru: http://www.fler.cz/anyzovka

Byla to fuška, vyřešen milión problémů, naběháno desítky kilometrů, diář přede mnou, diář za mnou, v dílně bych mohla i spát... Na druhou stranu to bylo velmi kreativní, inspirativní a čím více jsem byla unavená tím více mě napadaly nové (težkoproveditelné) nápady :-) 

Doufám že se vám budou líbit. Malá ochutnávka:
 


A když už tak "slavnostně" zahajuji prodej ;-) tak ke dni otevřených dveří nabízím diáře za zvýhodněné ceny, a to diáře potažené japonským/italským papírem za 389 Kč (namísto 429Kč) a diáře potažené plátnem za 349 Kč (namísto 389 Kč). Objednávky přes mail: anyzovka@gmail.com Jedná se o tzv. vente éphémère - pomíjivou nabídku, která běží 24 hodin (do pondělí 2.12. do půlnoci). Tak akorát na to, abych stihla diář hodit do schránky cestou na letiště ;-) 

  



středa 20. listopadu 2013

Mé diáře míří do obchodu



Plním si přání :-) O provensálském obchůdku provoněném levandulí, o poctivém řemeslu, o kreativních nápadech, o malých dárcích, které potěší... Třeba tak splním přání i vám :-)



Můj butik nese jméno Cigale & Olive {autour du monde} - česky Cikáda a Oliva {na cestě kolem světa}. Za Cikádu jsem já :-) Oliva je parťák na cesty. Oba symboly to provensálské. Proč na cestách? Inu, už jste zřejmě zaznamenali, že na místě neposedím :-) V mém obchůdku budou k mání nejenom má vlastní tvorba a provensálští (potažmo francouzští) designéři ale také mé coups de coeur* z cest-necest po celém světě. Proto :-)   

* srdeční záležitosti


První vlašťovkou jsou diáře na rok 2014. Tenhle jsem si navrhla sama sobě, světlounce krémový a růžová neonka, s logem obchodu. Uvnitř uspořádání pracovního týdne nalevo, napravo víkend a dostatek místa na poznámky. Nechybí plánovač dovolené (to je túze důležité), roční výhled na 2014 a 2015, české svátky a oslavenci, pár volných listů pro zapsání nápadů, DIY a jiných strašně důležitých věcí, kapsička na vizitky (kaváren a butiků, aby se bylo kam vracet). Vše uzavřeno na gumičku a místo záložky Eiffelovka :-)    




Já už mám diář 2014 téměř plný... třeba na Valentýna budu randit na nábřeží Seiny ;-)

Každý diář bude mít jinou obálku: dvojbarevné kombinace, japonské papíry, grafické vzory, paví oka, Liberty... Zavírání na gumičku, stužku či knoflík. Všitou textilní záložku. Představím vám je příští týden, kdy budou komplet hotové.



Prozatím vám nabízím stát se na pár minut designérem :-) Navrhni si vlastní diář 2014!
Obálka potažená tiskařským plátnem a gumička na zavírání, velikost A5 - 15x21cm (viz. můj diář). Barva plátna a gumičky podle vašeho výběru, možnost přidání/odebrání textilní záložky a kapsičky na vizitky. Jako bonus zdarma vám nabízím personalizaci vašeho diáře vyražením jména/loga na obálku.  
Na vytvoření vašeho ideálního osobního diáře máte týden, do středy 27.11. abych měla čas na zpracování. Pak sundávám pracovní zástěru, obouvám toulavé boty a odlétám na konec světa :-)   
Cena 340 Kč + poštovné Česká pošta, platba na český účet v korunách. Možnost platby v eurech, 14€ + poštovné na Slovensko. Do Francie osobní dodání v Aix en Provence či zaslání poštou z Provence.  

Oficiální e-shop se dolaďuje, objednávat můžete mailem na: anyzovka@gmail.com


Jaký bude váš diář? Těším se na vaše návrhy!


PS: kovová Eiffelovka je také skladem ;-) 39 Kč/ks do vyprodání zásob, 3,5cm x 7cm

pondělí 11. listopadu 2013

Anýzovka na cestách… v belgickém Gand



Do Gand jsem jela neplánovaně. Provensálec přišel, že jede do Gand. Já jen zahalasila "já taky!". On že tam jede pracovně. Já na to "já taky!". Provensálec jen povytáhl obočí a v bublině nad jeho hlavou se dalo číst jak tam můžu jet pracovně když jsem se o cestě právě dozvěděla. Chlapi, ničemu nerozumí... Ale já tam opravdu musím :-)

Když jsem, ještě v Paříži, studovala na univerzitě, přijela k nám na roční stáž mladá lektrorka z Čech. Byla zlatá, zapálená a její přednášky byly moc fajn. Když v červnu odjížděla zpět do Prahy, složili jsme se jako studenti na dárek na rozloučenou. Ač byla v Paříži poprvé, měla možnost tam rok žít, mluvila plynule francouzsky a pařížskou destinaci si vybrala cíleně, celý rok snila - básnila - o cestě do ... belgického Gand. Tak jsme jí tu cestu dopřáli :-) Říkala jsem si co na tom městě je? Jak někdo může chtít dobrovolně vyměnit nově objevenou Paříž za malé (málo/ne)známé městečko? Co má víc? Od té doby jsem vedla v povědomí, že se tam musím jednou podívat, prozkoumat, zjistit to... Hned mi bylo jasné, že já tam teď jedu taky, a pracovně, prosím ;-)


Gand, Gent či Ghent chcete-li, je kouzelné městečko lidské velikosti, tak akorát na prodloužený víkend (který jsme bohužel k dobru neměli). Říká se mu Benátky severu. Něco na tom je. Ikdyž doslovně se to brát nemůže. Atmosféra, obzvlášť ta večerní, je kouzelná. Středověké domy podél říčních kanálů, v noci rozzářené, se zrcadlí ve vodě, k procházkám po nabřeží jak stvořené. Spousta kulturního vyžití, zajímavá muzea, festival světel. Úžasné obchody s designem a kreativní tvorbou. Belgické speciality, malé útulné restaurace a kavárny, výtečná čokoláda a wafle jako bonus. Co víc si přát? Lepší počasí :-/ Za celý týden bylo hezky pouze jedno odpoledne, kdy vylezlo sluníčko. Jediný den kdy jsem fotila. Jinak stále šedo, sychravo, zima, deštivo. Permanentní LIJÁK...  


Design Museum

Od výrobny, přes obchod, ke mně na stůl ;-)




PS: Belgický Gand vám vřele doporučuji na prodloužený víkend - v sezóně!
PPS: Pracovně jsem do Provence přivezla jeleny ;-) Budou v obchodě :-)

___________
© photos: Anýzovka v zemi cikád


pátek 8. listopadu 2013

Provensálská daube


Představte si  zimu v Provence. Venku fičí mistrál, suché listí se prohání strništěm levandulových polí, obloha je světle modrá, ledová, slunce svítí ale nehřeje... Rychlým krokem kráčíte domů z nedělního trhu, v jedné ruce plný koš, v druhé bagetu, nos zabořený do kabátu. Jen co otevřete okované dveře provensálského stavení, zahalí vás teplo z krbu a do nosu vás uhodí vůně linoucí se z kuchyně. Usedáte k prostřenému stolu, na který hospodyně přinese daubière*. Před vámi na talíři řádná dávka bramborových gnocchi a kouřící daube**, po douškách usrkáváte červené víno a kouskem křupající bagety saucer*** hutnou omáčku. Je vám dobře... Moooc dobře :-)

Daube [dób] je typické (staro)provensálské zimní jídlo, které několik hodin probublávalo na plotně, nasávalo teplo aby vám ho pak předalo. Připravovalo se k nedělnímu obědu, neboť hovězí maso bylo sváteční, luxusní to sortiment. Naložené, přes noc uleželé maso, se dalo brzy ráno do hliněné daubière a ta se nechala celé dopoledne na mírném ohni kamen, na žhavých uhlících krbu nebo se zanesla do komunální pece kde se pekl chleba. Na tuto provensálskou pochoutku nenarazíte na každém kroku při vašich toulkách po Provence, v létě už teprve ne. Jako spousta místních specialit, připravuje se většinou doma, tak proč si ji nedopřát? Pokud nemáte daubière, nevadí, postačí vám litinový hrnec se silným dnem a pokličkou.

*daubière = speciální nádoba y terakoty na přípravu daube (viz níže)
**daube = hovězí maso marinované v červeném víně, s kořením a bylinkami 
***saucer = namáčet kousky bagety/chleba do omáčky/šťávy, obzvlášť na konci jídla, elegantnější verze vylízaní talíře ;-)


Daube provençale

1,5-2 kg hovězího masa vhodného k dušení (svalovitější a tučnější)
200g slaniny
1 velká cibule
2 PL hladké mouky

Marináda:  
4-5 stroužků česneku
4 mrkve
2 cibule
sušená pomerančová kůra (cca 7cm)
5 stvolů ploché petžele
2 snítky tymiánu
2 bobkové listy
1 ČL saturejky
½ ČL muškátového oříšku
12 zrnek černého pepře
4 plody jalovce
4 hřebíčky
2 PL octa z červeného vína
1 láhev červeného vína plnější chuti
sůl / pepř

Nakrájíme hovězí na větší kostky a dáme je do daubière.

Na marinádu si připravíme: česnek a 2 cibule nasekáme najemno; mrkve očistíme a nakrájíme na kolečka; odtrhneme stonky ploché petržele. Hrubě rozdrtíme zrníčka pepře a plody jalovce; nastrouháme muškátový oříšek. Přidáme celé hřebíčky. Vše přidáme k masu, osolíme, opepříme a zamícháme. Do daubière přihodíme tymián, bobkový list, saturejku a proužek pomerančové kůry. Zakapeme octem z červeného vína a zalijeme červeným vínem. Zlehka zamícháme, přikryjeme pokličkou a dáme odležet do chladničky přes noc.

Druhý den maso scedíme přes síto (vínovou marinádu si necháme!). Do daubière dáme slaninu nakrájenou na malé kousky, osmahneme a přidáme k ní nasekanou cibulku. Necháme zpěnit. Přidáme kostky masa, za občasného míchání necháme zatáhnout asi 5 minut. Zaprášíme moukou a necháme zezlátnou dalších 5 minut. Přidáme ingredience z marinády (mrkev, cibule, koření...) a šťávu z marinády. Maso by mělo být šťávou zakryté, popřípadě doplníme vodou. Přikryjeme pokličkou, plamen stáhneme na minimum a necháme pozvolna dusit 4-5 hodin. Nezvedáme pokličku, nemícháme, prostě na daube zapomeneme :-) Na konci dušení osolíme a opepříme.

Takto připravenou daube můžeme podávat hned ale ještě lepší je ji nechat vychladnout a přes noc uležet v chladničce. Další den (tedy třetí) sebereme z povrchu tuk a daube necháme pod pokličkou dlouze prohřát na velmi mírném ohni.

Tradičně se podává s těstovinami tzn. macaronis či bramborami/pyré ale já ji mám nejraději s domácími gnocchi. Sklenka červeného k tomu je samozřejmostí ;-) 

        
NB: recept podle Provensálské kuchařky od Reboult, marináda od provensálského šéfkuchaře Guy Gedda, oboje upraveno podle Anýzovky :-)








... Daubière


Daubière je speciální nádoba na dušení masa v malém množství omáčky/šťávy na mírném ohni. Původní daubière se vyráběla z terakoty a sloužila výhradně pro vaření provensálské speciality daube na otevřeném ohni. Ale dá se použít i při vaření ragú.

Daubière je hluboká nádoba se svislými stěnami, dno je velmi ploché. Má vždy atypické rozpoznatelné víčko, které v průběhu dlouhého vaření umožňuje kondenzovat páru z omáčky. Po straně je navíc opatřena dutou "rukojetí", která slouží k odvádění páry.  


___________
© photos: Anýzovka v zemi cikád; daubières Philippe BELTRANDO



úterý 5. listopadu 2013

Instantanément #3


Trojka letí z Belgie! Ale než jsem sem doletěla já, stihla jsem prolítnout Verdonským kaňonem až do Lille ;-)

V pondělí 28.10. jsme svátek v Provence (logicky) neměli ale o prodloužený víkend jsme ochuzeni nebyli. Pátek 1.11. a Dušičky to jistily. A jelikož jsem v neděli byla nucena pracovat, tak jsem si mazaně vybrala volno ve čtvrtek. Už jen nacpat do tří dnů všechnu práci a hurá na chalupu 



Tohoto výhledu z terasy nemám nikdy dost! Dům po provensálském dědečkovi stojí na skále ve vesničce Rougon a má jeden z nejkrásnějších výhledů na Verdonský kaňon. Je to skvělé místo na výlety, pochoďáky podél kaňonu, lezení po skalách, koupání v horských jezerech... kdyby jsme to neměli tak daleko do práce, tak se tady usadíme.



A protože na horském vzduchu vytráví, to je známá věc, tak nakládám maso na provensálskou specialitu daube. Hovězí maso se marinuje v červeném víně s kořením a bylinkami a pak se velmi pomalu dusí několik hodin. Celý proces trvá sice tři dny ale je to velmi jednoduché a tuze dobré. Po receptu byla sháňka, bude v příštím příspěvku :-)
Taky večery jsou zde chladnější, přeci jenom jsme v 1100 metrech nad mořem. Tak proč si odepřít radost z posezení u krbu. A aby té radosti bylo ještě víc, pečeme si kaštany, k tomu lahvinka červeného Choray-les-Beaune 2003 ze sklípku... I Chatbichou spokojeně vrní :-) 



V pátek ráno za kuropění nemám stání, košík v ruce, popoháním Provensálce. Jde se na houby ღ Kdyby houbová sezóna trvala celý rok, vůbec bych se nezlobila. Pravda, raději sbírám hříbky, klouzky, bedly (protože miluju smaženici a houbové řízky) než provensálské "prašivky" jak jim říkám :-) Ale to mi na tom objevování a radování se z nadílky v mechu nic nebere. V Provence bohužel moc houby nerostou :-/ V košíku tak tradičně končí chanterelles - kuřátka, lišky chcete-li a sanguins - ryzce. První jsou výborné sušené do omáček na těstoviny a na králíka po myslivecku. Druhé krátce podušené a osmažené na másle s česnekem a petrželkou.  



Obtěžkáni košíky, zastavujeme se v Castellane v pekárně na náměstí pro fougasse. Obdoba italské focaccia. Tento provensálský chleba se připravuje z mouky, kvásku a olivového oleje. K dostání je jen tak, nebo dochucený ančovičkami, tapenádou, olivami, bazalkou... na apéro jak dělaný :-)




Z chalupy si kromě pocitu z dobře odvedené práce v sadu a včelínu, odvážíme poslední letošní úrodu: jablka, šípky a kdoule. Kdoulí máme letos málo neboť nějaký "dobrák" si je přišel natrhat :-/ Každý rok z nich připravuji želíčka, která nesmí chybět na žádném provensálském vánočním stole (recept najdete tady). Celé kdoule balím do těstíčka a peču v troubě à la jablečné taštičky. Kdoulová zavařenina je výborná alternativa za fíkovou k foie gras. A taky za řeč stojí kdoulový likér. A syrové, než na ně přijde řada u plotny, úžasně provoní dům :-)



Cestou domů nemůžu jinak než v horských serpentýnách zastavit auto a kochat se ohnivým západem slunce nad jezerem Sainte Croix ღ 



Nedělní rána mám ráda dlouhá, lenošivá, se snídaní na vidličku... Místo toho vstávám v 5h ráno a šinu se na rychlovlak. O čtyři a půl hodiny a 1100 km později jsem přejela celou Francii až na sever, do Lille. To není má cílová stanice ale obligátní zastavení. Celou cestu jsem se těšila až vejdu do cukrárny Meert a zakousnu se do jejich vyhlášené gaufrette. Křehounká, lehounká, plněná vanilkou z Madagaskaru. Cukrárna existuje již od r. 1761, nyní obohacena o restauraci a čajový salonek, a vanilková oplatka se zde peče od 1849. Za zastavení rozhodně stojí :-)



* * * * *

Přeji vám krásný týden! Ten můj bude belgický, v městečku Gand :-)


____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád







pondělí 28. října 2013

Instantanément #2


Instantní dvojka je tu! Resumé minulého týdne Instagramu s několika bonusy, zvláště pro ty co mě také sledují na IG nebo FB, aby to pro ně nebylo pouhé déjà vu :-) 

Týden začínal pracovními schůzkami v Marseille. Hned ráno lituji, že jsem si nevzala foťák :-/ U nás v horní Provence bylo pod mrakem a den měl být tak naplněný, že jsem ho nechala doma s čistým svědomím (teda skoro, ti co mě znají ví, že bez foťáku ani na krok :-) V Marseille sluníčko, modrá obloha a o jednu schůzku méně... 


Po ranní kávičce v pražírně Noailles (tady), mířím rychlým krokem k novému muzeu MUCEM. Mám hodinu a půl k dobru ale je to takový speed cultural dating ;-) V rámci MP2013, tedy Marseille Provence - Evropské hlavní město kultury 2013, prošlo město velkými rekonstrukcemi. Jednou z nich je MUCEM, muzeum civilizací Evropy a Středomoří. Krajková struktura architekta Rudy Rucciotti "pluje" na moři poblíř starého přístavu. Ze střechy se po můstku dojde do zavěšených zahrad u pevnosti Saint Jean. Ojedinělá stavba si zaslouží vlastní příspěvek! Příště s foťákem ;-)  


Hned naproti MUCEM se vznáší ve vzduchu Villa Méditerrannée - mezinárodní centrum věnované dialogu a spolupráci aktérů ze Středomoří. Architekt Stefano Boeri navrhl velkolepý 40-ti metrový převis s ojedinělou strukturou pod mořem. Z něho je krásný výhled na Marseille s průhledy do moře. Tak jako já si můžete zahrát na Walk the line ;-) (mimochodem skvělý film!)    


Po kulturním běhu, čas na oběd! Když v Marseille, tak stylově orientálně :-) Kuskus zde najdete na každém rohu, ale ten v restauraci Le Fémina je jedinečný! Kromě klasického připravují kuskus z ječmene se speciální "polévkou" z fazolí. Jejich couscous d´orge nikdy nevynechám. Tak jako nikdy neodjedu z Marseille bez toho abych se zastavila na mátový čaj s piniovými oříšky do arabské cukrárny Pâtisserie d'Aix. Spolu s rohem gazely - mega vanilkový rohlíček plněný mletými ořechy jsou na čaj o páté jak dělané!    


Po návratu domů se věnuji mému projektu Atélier Cigale & Olive. Doufám že již brzy bude hotová webová verze a budu vám ho moc představit. Prozatím dvě vlaštovky: Štrikovaná slova (díky Janě z rooster-hill vím že má zelená královna se jmenuje dutinkovač :-) a Birds věšáčky, které přiletěly do provensálského obchůdku.


Ani kuchyň nazahálí! Provensálská vývařovna se nese v rytmu experimentů. Můj první bochník chleba. Kvásek jako největší cennost dovežená z Čech z biopekárny Vizovice, recept na nehnětěnou Šumavu od Cuketky (tady) a chlebové čáry máry od Maškrtnice (zde). Výsledek? Vizuálně velká spokojenost! Bochník je krásně kulaťoučký, nepopraskal a vůně si line domovem. Chuťově dobrý ale hutný. Zřejmě přezrálý kvásek... Budu zkoušet dál! 
Pro návštěvu peču makronky. Na fotce je nehledejte! Povedly se na výbornou. Až tak, že mi ještě večer, neplněné, Provensálec skoro všechny snědl ;-) Bude bábovka. Inovuji podle Chez Lucie a zkouším její černou komtesu (recept). Dávat do bábovky červené víno je velmi netypické... Což o to, u nás je nějaká lahvinka stále otevřená ;-) Recept dodržuji na chlup, dávám jen poloviční dávku skořice - 15g mi připadá dost. Bábovka je krásně vláčná ale doporučuji počkat do druhého dne. Bude ještě vláčnější a čokoládovo-kakaová hořkost prvního dne uleželejší a vyvážená. 
A protože jedeme momentálně na kaštanové vlně ;-) tak nechybí na stole má klasika: dýňovo-kaštanová polévka. Recept najdete tady.   


Víkend trávíme v našem letním bytě u moře v Bandol. Na konec října počasí ale vůbec nevypadá. Stále máme krásné babí léto, sluníčko a azúro, moře 20°C, na pláží o 4 stupně víc, poslední říjnový víkend si užíváme lenošení, koupání v moři a slunění na terase kavárny. Jediným náznakem podzimu jsou platany, které přišly o listí. A taky že budou vánoce neboť všude začínají instalovat vánoční osvětlení. V plavkách nám to nějak nepřipadá reálné :-) 


Než se vracíme domů, obhlížím blížící se úrodu. V naší přímořské zahrádce se začínají vybarvovat do žluta citrony a pomeranče začínají nabírat na barvě. U sousedů uždibuji plody arbouse. Planika je menší okrasný strom, s dlouhým květenstvím a stálozelenými listy. Když dozraje, což trvá téměř rok, její plody jsou sytě červené. Lidově se stromu proto říká jahodový strom. Plody si můžete natrhat jen tak do pusy, mají hodně vitamínu C, ale lepší jsou tepelně zpracované. Výborná je z planiky zavařenina a taky likér :-) Už vím co půjde brzy do demižonů... jen co sliju likér fíkový ;-)


* * * * *

Doufám že jste si užili prodlouženého víkendu! 
Krásný (krátký) týden :-)

____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád


neděle 27. října 2013

Kaštanobraní v Collobrières


Dnes se koná poslední kaštanobraní sezóny. Jestli jste poblíž nebo projíždíte vesničkou Collobrières, určitě se zastavte! Zdejší kaštanové slavnosti jsou vyhlášené. A pokud to máte do Provence z ruky (což je škoda převeliká ale může se stát ;-) tak si to zapiště do diáře na příští rok, na poslední tři říjnové neděle. Taková podzimní dovolená v Provence je moc dobrý nápad :-) A letos je zde říjen přímo kouzelný!  

Kaštany z Maures rostou v několika obcích departementu Var: Collobrières, La Garde- Freinet, les Mayons, Pignans, Gonfaron a místní klima horského masivu Massif des Maures jim náramně vyhovuje. Pěstování kaštanů zde bylo zavedeno v 10. století a bylo jedinou potravou pro místní obyvatelstvo v chudé krajině. Dnes tato starobylá kultura představuje hlavní produkci Maurského masivu a zabírá 900 hektarů lesů.

V době sklizně jsou každoročně organizovány kaštanové slavnosti a letos se konal 31. ročník Fête de la châtaigne Akce se účastní kolem 150 místních řemeslníků a vystavovatelů a kaštany zde můžete vidět a ochutnat ve všech jeho kulinárních podobách. Vesničkou se line vůně pečených kaštanů, do korzování kolem stánků hraje provensálská hudba, vy nevíte kam a co ochutnat dřív :-) 


A co všechno se z kaštanů připravuje? Kromě obligátních pečených kaštanů, tradičně crème des marrons - taková kaštanová Nutella, výborná k snídani na chleba nebo k svačině na briošku nebo jen tak rovnou lžičkou do pusy :-) Kaštanové pyré, které je k sehnání i v Čechách, a používá se na přípravu dezertů. 



Delikatesou jsou marrons glacés - ledové kaštany, které ovšem nemají nic společného s českou čokoládovou tyčinkou stejného názvu. Pravé ledové kaštany jsou celé kaštany, kandované v cukrovém nálevu, a to po dobu 8 dní. Každý den se musí cukrový nálev koncentrovat na jiný stupeň, projít varem, delikátně do něho ponořit kaštany, nechat okapat a odležet do druhého dne. A to opakovat osmkrát. Poslední den se ještě dělá glaçage, aby se ledové kaštany nelepily. Celý proces je ruční, zdlouhavý a nejtěžší na tom je udržet kaštany celé. Tomu odpovídá i cena: kilo ledových kaštanů první jakosti a velkého kalibru stojí 92€ (2300 Kč). Ani Francouzi je nekupují po kvantech a celoročně, nechávají si je jako vzácnou lahůdku na vánoční svátky. Dobrou alternativou je koupit ledové kaštany brisé, tedy kousky které se během kandování rozpadly. Chuťově jsou stejné a cena je poloviční. Během kaštanových slavností jsou navíc k sehnání za speciální cenu, a to za stadkých 23€ za kilo. No neber to! :-) Z kaštanů se taky dělá zmrzlina. Ta s kousky ledových kaštanů z Confiserie Azuéerenne je nejlepší! 


Co mě při první návštěvě slavností udivilo bylo kaštanové pivo. Teď bez pár lahvinek domů neodjedu. Musím přiznat, že je výborné! Můžete si ho odnést domů nebo si dát skleničku na místě, třeba ke kaštanovým klobáskám, sýru nebo kaštanové paštice :-) Pokud dáváte přednost sladkému tak si také příjdete na své: kaštanové makronky, tarteletky, cakes, nugáty...


Samozřejmě že jsou k sehnání kaštany samotné a to v několika kalibrech. Od 3€ za kilo menší kaštany, které se hodí na pečení nebo vaření až po 6€/kg za největší - ideální ke kandování. Dobrý deal je také koupit si kaštany netříděné, tzn. tak jak nasbírané, za 1,50€/kg. Pár jich doma sice vyhodíte ale je to skvělý poměr kvalita/cena. 


Tip na závěr: až si budete doma kaštany péct, po vyndání z děravé pánvičky je zabalte na chvíli do novin, budou ještě lepší :-) 



____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád, ledové kaštany/marrons glacés: Confiserie Azuréenne 

pondělí 21. října 2013

Instantanément #1

Zavádím novou rubriku :-) Proč dnes? Dnes je to měsíc co jsem napsala poslední řádek. Dnes začíná nový týden, čas na rekapitulaci toho prožitého. Dnes jsem si také dala nová předsevzetí a jala se je z čerstva realizovat... Jedním z nich je blogovat víc. Ať se děje co se děje, ať jsem na konci světa (tedy za předpokladu že nelítám v buši kde ani telefon nepremává nebo se nehoupu na vlnách oceánu ;-) Dnes jsem také mlaskla na Instagram svůj 100. příspěvek za pouhý měsíc používání... Proto.  

Instagram mě dostal. Je to takový foto motoring každodenního dění, vše drží pěkně v jednom rámečku. Nemusím nic loadovat, přeposílat z mobilu nebo foťáku na comp, upravovat... Jednoduše to co chci sdělit aplikací IG vyfotím, přidám filtr a/nebo černobílo, zarámuju, zaškrtnu sdílení na Facebooku a zanesení na mapu a klik, je to tam :-) Taky mě láká možnost z nejvydařenějších IG fotek nechat si udělat polaroidy a píchnout si je na reálnou nástěnku. Bohužel Instagram (prozatím?) nevyvěšuje IG dění na blog :-( Proto nová rubrika Instantanément, tedy Okamžitě. Takový instatní život minulého týdne Anýzovky v Provence, Anýzovky na cestách a toho co by se na blog jinak nedostalo. Doufám že se vám bude líbit :-)


Anýzovka na cestách... stále ještě v Čechách. Na Vysočině máme krásný barevný podzim, užívám si poslední 2 dny, s rodinou, na chalupě, slunce svítí, spadané listí šustí a já mám úsměv široký :-) A taky jsem "vykradla" cukrošku aneb jak jsem si šla pro jeden jediný větrník :-D


Na rozloučenou mi maminka peče peciválky ღ 
Znáte? Děláte? Přes FB jsem se v komentářích dozvěděla varianty tohoto receptu. U nás ho děláme už čtvrtou generaci :-) Jak na to? Z bramborového těsta uděláme placky, upečeme na plotně (to dělala ještě babička, my pec nemáme tak pečeme na tlustém litinovém kolečku), nastříháme na kostky, spaříme horkým mlékem které scedíme. Promastíme máslem a pořádně prosypeme umletým makem s cukrem. Navrch dáme extra vrstvu maku a zakápneme máslem. Peciválky se jí z jedné velké mísy - zadělávačky - všichni hezky kolem stolu napichujeme vidličkou :-)



Středa je dnem loučení :-( 
Provence mě vítá zpět azurovou oblohou a 24°C. Nahazuju sandály, sluneční okulky a hurá na kafe do vesnice.

V pátek jedu do města (rozuměj Aix en Provence, nejbližší město hodné tohoto názvu je coby 50km dohodil). K letnímu outfitu (ač je 18. října) potřebuji bižu, tak jsem si "spíchla" můj první bižuterní výtvor. Jsem z něho tak natěšená, že o den déle si umotám náramek další - hezky růžový, k šatům, k moři jak dělané ;-)


Víkend trávíme s Provensálcem na letním bytě v Bandol. První ranní cesta (tedy po kávě v kavárně na terase) vede na trh. Ale ne v Bandol, ten v Sanary sur Mer, 5 km po pobřeží, je lepší. Stánky se prohýbají sezonním sortimentem: první kaštany, houby (girolles -  taková velká kuřátka a sanguins - obdoba ryzce), jujuba, kaki... Berem i tuňáka, bude k večeři :-)

Doma z trhu, usedáme na terase a vysrkáváme ústřice. K tomu Pinot Blanc 2003 a jako dezert kaki. Sobotní oběd nemá chybu a začátek víkendu je idylický. 

V neděli vyrážíme do Collobrières na Fête des châtaignes. Každoroční slavnosti kaštanů se konají tři poslední neděle v říjnu a návštěva této vesnice za to rozhodně stojí. Z kaštanů se připravuje snad všechno, i pivo ;-) Pečené kaštany úžasně voní celou návsí, všude se chodí a uždibuje, staroprovensálská hudba hraje... Nádhera!! Ale o tom bude další příspěvěk ;-)

Na cestu domů si dáváme dvojitý nášup zmrzky. Kaštanové, jak jinak :-) S kousky pravých ledových kaštanů ღ


A jak to bylo dál? To se dozvíte příští pondělí ;-)

Krásný týden!

PS: Moc vám děkuji za krásná slova k minulému příspěvku! Četla jsem si je několikrát a pokaždé mě hřála u srdce  Už jen proto stojí za to blog psát!! 1000 merci 

____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád via Instagram


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...