Guest post: DIY věšák na šátky podle Báry

Když mě před nedávnem Aný požádala, abych pro mi napsala guest post, dlouho jsem přemýšlela nad tématem. Aný je velká cestovatelka a tak jsem původně uvažovala o nějakém tipu na výlet. Ale nakonec to dopadlo úplně jinak! Kromě toho, že Aný pořád někde lítá po světě jako právě teď, je taky nesmírně kreativní a vyrábí nejen originální zápisníky a diáře. Jeden diář z její dílny mám doma a jsem moc spokojená. No a tak jsem si řekla, že bych mohla přispět nějakým jednoduchým DIY.

Už dlouho jsem se chystala vyrobit si jednoduchý věšák na šátky. A vlastně nejen na ně! A pojala jsem to tak trochu i jako dekorativní záležitost. Je to jeden ze způsobů jak dostat do interiéru barvy. Navíc je to velmi rychlé a myslím, že i celkem efektní. Co vy na to?

  

Postup je naprosto jednoduchý.

Budete potřebovat dřevěné ramínko, dřevěné kroužky na záclony, tavící pistol a lepidlo.

A už stačí kroužky jen nalepit.

Jak vidíte, věšák je vlastně nejen na šátky, ale třeba i na další drobnosti jako sluneční brýle nebo látkovou tašku (baobab je z dílny By Myyna).

Tak třeba jsem vás alespoň trochu nalákala a pokud ano, tak tvoření zdar!

_________________

Text & fotky: Bára z blogu Photography as my hobby

Foto © Barbora Grünwaldová

Guest post: Provensálský věnec od Moni

Když mě Aný požádala o příspěvek na blog, zajásala jsem radostí. Její příspěvky jsou tak poutavé… Alespoň chvilku nasát atmosféru Provence, ve které jsem nikdy nebyla. Vím, že Provence je provoněná levandulí, že se tam pije výborné víno, najdeme tam nejhlubší evropský kaňon a je tam most v Avignonu… 

Ale ze všeho nejvíc, bych chtěla zažít ráno v jedné provensálské kavárně. Dala bych si tam místní kávu a croissant, přečetla noviny (kdybych uměla francouzsky). Poklábosila s místními a hlavně bych si zašla na tržiště a koupila si voňavý pugét řezaných květin... 

Aný, posílám Ti jeden květinový provensálský věnec. Levandule bohužel ještě nekvete, tak něco mého ze zahrady. 

Au revoir!

__________________

Text a fotky: Monika z blogu Vintagelover

Anýzovka na cestě...

... kam je z pohledu na krásnou gejšu v záplavě kvetoucích sakur více než jasné :-) 

Do země vycházejícího slunce, staletých tradic, úhledných zahrad a bonsají, zen chrámů, čajových obřadů, kimon, kaligrafie, ručního papírů, washi pásek, komiksů manga, krabiček bento, sushi a saké... 

Čekají mě tři týdny objevování japonských krás, kultury a ručních prací. Návštěvy rodinných podniků s řemeslnou tvorbou, workshopy a soukromé ateliéry tradičního japonského umění. Moc se těším na lekce skládání origami, vyhlášené výšivky na hedvábná kimona, umění balení dárků, výrobu ručního papíru ღ

A na co se můžete běhěm mé nepřítomnosti těšit vy? 

Oslovila jsem mé blogové kamarádky, které pro můj provensálský sloupek napsaly krásné guest posty. Moc vám děkuju ღ Spolu s nádhernými fotografiemi zde budete pravidelně nacházet inspiraci a zastavení k ranní kávě či odpolednímu čaji.

O jedno překvapení se postarám sama, a moc ráda. Budou se rozdávát dárky! Ale pšt, o tom až na Den dětí ;-)

Mávám z letadla někde na cestě Paříž-Tokyo!

___________
Zdroj © foto : gejša, origami, výšivka, balení dárků, japonský papír

Anýzovka na cestách ... v Ardèche

Ač Ardèche - země kaštanům zaslíbená - sousedí s Provence a měla jsem jí na seznamu přání, doposud jsem neměla příležitost ji navštívit. Loni jsme zde dokonce měli zarezervovaný pobyt na pár dní se sjížděním kaňonu na kánoích, ale museli jsme to ve finále zrušit, k mé velké nelibosti. Díky Provensálcovu současnému sportovnímu nadšení (řekla bych bláznění ;-) objevování Ardešského kaňonu klaplo před dvěma týdny! Jen na ty kanoe budeme muset přijet znova...

Zřícenina Rochebonne a výhled na Ardešské hory

Kde strávíme pátek a sobotu bylo dáno místem konání vyhlášeného trailu L´Ardéchois, tedy ve středověké vesničce Desaignes. Ta je celá kamenná, velká část domů je ze 14. století, nechybí hrad, opevnění, vstupní brány, vše zahaleno do okolních hor. Tam se odehrával Ardešský ultramaraton, vlastně tři, neboť se běželo 36, 57 a 98km. Ti co se rozhodli pro téměř stovku vybíhali ve 3 ráno, Provensálec to ale nebyl, to má půlnoc ;-) Ráda jsem byla i já neboť lítat po horách celou noc a následně celý den, nutno podotknout velmi větrný a ledový, se mi rozhodně nechtělo. Počasí překvapilo, v Provence jsme zanechali azúro a 25°C, abychom se přesunuli k sousedům, kde nás vítaly černé mraky, mistrál a teplota mezi 2° a 11°C. Navlékla jsem na sebe vše co má skromná (rozuměj letní) batožina nabídla, následně vyrabovala tu provensálcovu a velmi chic ;-) se vydala do vesnice ke startovní pásce. V rámci efektivního focení a fotodokumentace Provensálcova počinu jsem vylezla na balkon, ze které promlouval do mikrofonu pořadatel 20. trailového ročníku. Přilepila se na pána, který si zasekl provaz s plápolajícími praporky za krk, což se mi a mému objektivu náramně hodilo a mačkala spoušť jednu po druhé... než všichni přítomní fotografové a televize namířili objektivy směrem ke mně. Ten pán, ke kterému jsem se přichýlila, byl Dawa Sherpa, legendární ultra-trailový běžec z Nepálu a šerpa z Himálaje :-)

Zatímco Provensálec zdolával v terénu jeden kilometr po druhém s převýšením 2400 metrů, já jsem si dala rallye autem po horských hřebenech. Jako správná groopie jsem nemohla chybět na check-pointech, skandovat, popřípadě podávát čokoládovou první pomoc :-) Nebyla jsem na to sama. Všech 1.950 běžců mělo vlastní team, doplněno foto/TV reportéry, takže v horských serpentýnách, kde za normálního provozu stíží projede jedno auto rychlostí 20km/h nás jel celý peleton a zatáčky se šlehaly stovkou!! O zábavu nebyla nouze, brzdila jsem pravou nohou, plyn přidávala berlí :-D a snažila se udržet na cestě a nevzít zkratku roklí. Když nám ultramaratonci najednou křižovali cestu, všichni brzdili jak diví, opouštěli nastartovaná auta uprostřed silničky a utíkali k místu činu. V tom jsem nemohla s berlemi soupeřit, tak jsem mazaně (téměř) všechny předjela po lesní cestě a řítila se rovnou k panoramatickému checkpointu s výhledem na zříceninu Rochebonne. Tam jsem se řádně zapotila než se mi (bez berlí) podařilo slézt 100 metrů po skalách na nejlepší foto místo. S profi vybavením u nohou a oficiálním tričkem ultramaratonu omotaným kolem krku jako šála mě kolem skákající běžci-kamzíci považovali za jednoho z oficiálních fotografů. Tudíš se zastavovali (!!) a pózovali. Svědomitě jsem je všechny cvakla, některé i na jejich minifoťáky a mobily, a po závodě dala mé fotky k dispozici organizátorům. Samozřejmě jsem cvakla i Provensálce, který koukal jak blázen jakže jsem se dostala ke zřícenině ale byl strašně rád, že jsem tam byla a skandovala o sto šest :-) Výšlap zpátky k autu mi trval podstatně delší dobu... tak jsem to vzala rovnou zpátky do vesnice a na Provensálce počkala u cílové pásky. Navečer jsem byla víc unavená než on, vymrzlá a hladová, a tak můj cíl večera byl jasný. Gastronomická restaurace Claire Matin s regionálním menu: šneci, králík nadívaný kaštany, sýrový vozík, designové zákusky a lahvinka ardešského červeného :-)

V neděli jsem dostala za odměnu výletování kam budu po Ardèche chtít, a že jsem si toho přála :-) Projeli jsme celý Ardešský kaňon, slezli do rokle ke skalnímu mostu Pont d´Arc, zaskočili na farmu s jedlými kaštanami pro doplnění zásob. 

Skalní most Pont d´Arc

Ardešský kaňon

"Cestou domů" (jako lehčí zajížďka, ale pšttt, před Provensálcem mlžím ;-) jsem naplánovala zastavení v úžasném městečku Uzès, kde jsme se stihli projít, pokochat a dát si výtečnou (nejenom) kaštanovou zmrzku u La Fabrique Givrée. 

A když už jsme najížděli u Avignonu na dálnici, tak jsem Provensálce umluvila na kruháku odbočit a zajet k Pont de Gard v záři posledních slunečních paprsků dne :-)

Výlet do Ardèche vám nemohu než doporučit! 

My se sem vrátíme. V létě na kanoe, na podzim na kaštanové slavnosti a v sobotu do Uzès na trh, který je podle Dagmar z Francouzského obchůdku jeden z nejkrásnějších. 

Ale o tom zase příště ;-)  

  

__________________    

© photos: Anýzovka v zemi cikád

PS: kdyby vás zajímalo jakou závratnou rychlostí uběhnou ultramaraton v horách ti nejlepší, tak tady jsou časy těch co proběhli cílovou páskou jako první v každé kategorii:

- 98km muži: 10h 18min (Benoit Girondel)

- 98km ženy: 13h 9min (Juliette Blanchet)

- 57km muži: 5h 8min (Nicolas Fruchart)

- 57km ženy: 6h 5min (Sylvie Quittot)

- 36km muži: 2h 56min (Regis Durand)

- 36km ženy: 3h 35min (Agnes Herve)

V peřinách...

Cíp peřiny doputoval ke mně do Provence od Monči z Vintagelover a tak i já vám nabízím nahlédnutí do mého soukromí na téma S Madonou Anýzovkou v posteli :-) 

Bez čeho už půl roku neodcházím do peřin? Bez Provensálce :-D

Svůdné sansoussi nebo pohodlné pyžamo? Negližé? Těch mám několik ale spát v nich rozhodně nechodím ;-) Pyžama nevlastním, těm říkám zabíječi lásky... Takže v čem chodím do postele? Jako svůdná Marylin, pár kápek Chanelu č. 5 et c´est tout :-)

Kniha? Miluju! Ale do postele si už beletrii neberu. Když se začtu, tak knihu musím dočíst. Ať je půlnoc nebo 5 ráno. Ale o krátké čtivo a inspiraci není nouze! Knížky o Provence, provensálské laskominy, staroprovensálská řemesla, časopisy o deko, art de vivre... S hlavou plnou krásných obrazů se mi nádherně sní :-) A knížky? Ty si nechávám na odpolední siestu pod olivovník ;-)

Sklenička něčeho dobrého před spaním? Dobré víno. K večeři.

Kosmetické rituály? Před spaním, kromě obligátního kartáčku a zubní pasty, ne. Nesnáším být v posteli nakrémovaná... Voňavá ano :-)

Chrápu? Skřípu zuby :-/ "Dárek" co jsem si přivezla z hektického žití v New Yorku... ale léčím se ;-)

Snídaně do postele? Oui, toujours! Ale pouze kávu a croissant či briošku. A časopis k tomu. U nás snídaně připravuje Provensálec a já mu každé ráno kladu stejnou otázku. Zda budu mít palačinky s borůvkami :-) Odpověď přichází z kuchyně stále stejná... ale jednou už mi upekl i vlastní croissanty! Tak se třeba palačinek dočkám. Jednou :-)

A kam posílám peřinový tag dál? Jane do Brdských lesů, Rije do chaloupky na konci světa a Mokopce na faru. Budu se těšit na peřinové zastavení u vás :-)

________________
© photos: Anýzovka v zemi cikád