Instantanément #2

Instantní dvojka je tu! Resumé minulého týdne Instagramu s několika bonusy, zvláště pro ty co mě také sledují na IG nebo FB, aby to pro ně nebylo pouhé déjà vu :-) 

Týden začínal pracovními schůzkami v Marseille. Hned ráno lituji, že jsem si nevzala foťák :-/ U nás v horní Provence bylo pod mrakem a den měl být tak naplněný, že jsem ho nechala doma s čistým svědomím (teda skoro, ti co mě znají ví, že bez foťáku ani na krok :-) V Marseille sluníčko, modrá obloha a o jednu schůzku méně... 

Po ranní kávičce v pražírně Noailles (tady), mířím rychlým krokem k novému muzeu MUCEM. Mám hodinu a půl k dobru ale je to takový speed cultural dating ;-) V rámci MP2013, tedy Marseille Provence - Evropské hlavní město kultury 2013, prošlo město velkými rekonstrukcemi. Jednou z nich je MUCEM, muzeum civilizací Evropy a Středomoří. Krajková struktura architekta Rudy Rucciotti "pluje" na moři poblíř starého přístavu. Ze střechy se po můstku dojde do zavěšených zahrad u pevnosti Saint Jean. Ojedinělá stavba si zaslouží vlastní příspěvek! Příště s foťákem ;-)  

Hned naproti MUCEM se vznáší ve vzduchu Villa Méditerrannée - mezinárodní centrum věnované dialogu a spolupráci aktérů ze Středomoří. Architekt Stefano Boeri navrhl velkolepý 40-ti metrový převis s ojedinělou strukturou pod mořem. Z něho je krásný výhled na Marseille s průhledy do moře. Tak jako já si můžete zahrát na Walk the line ;-) (mimochodem skvělý film!)    

Po kulturním běhu, čas na oběd! Když v Marseille, tak stylově orientálně :-) Kuskus zde najdete na každém rohu, ale ten v restauraci Le Fémina je jedinečný! Kromě klasického připravují kuskus z ječmene se speciální "polévkou" z fazolí. Jejich couscous d´orge nikdy nevynechám. Tak jako nikdy neodjedu z Marseille bez toho abych se zastavila na mátový čaj s piniovými oříšky do arabské cukrárny Pâtisserie d'Aix. Spolu s rohem gazely - mega vanilkový rohlíček plněný mletými ořechy jsou na čaj o páté jak dělané!    

Po návratu domů se věnuji mému projektu Atélier Cigale & Olive. Doufám že již brzy bude hotová webová verze a budu vám ho moc představit. Prozatím dvě vlaštovky: Štrikovaná slova (díky Janě z rooster-hill vím že má zelená královna se jmenuje dutinkovač :-) a Birds věšáčky, které přiletěly do provensálského obchůdku.

Ani kuchyň nazahálí! Provensálská vývařovna se nese v rytmu experimentů. Můj první bochník chleba. Kvásek jako největší cennost dovežená z Čech z biopekárny Vizovice, recept na nehnětěnou Šumavu od Cuketky (tady) a chlebové čáry máry od Maškrtnice (zde). Výsledek? Vizuálně velká spokojenost! Bochník je krásně kulaťoučký, nepopraskal a vůně si line domovem. Chuťově dobrý ale hutný. Zřejmě přezrálý kvásek... Budu zkoušet dál! 

Pro návštěvu peču makronky. Na fotce je nehledejte! Povedly se na výbornou. Až tak, že mi ještě večer, neplněné, Provensálec skoro všechny snědl ;-) Bude bábovka. Inovuji podle Chez Lucie a zkouším její černou komtesu (recept). Dávat do bábovky červené víno je velmi netypické... Což o to, u nás je nějaká lahvinka stále otevřená ;-) Recept dodržuji na chlup, dávám jen poloviční dávku skořice - 15g mi připadá dost. Bábovka je krásně vláčná ale doporučuji počkat do druhého dne. Bude ještě vláčnější a čokoládovo-kakaová hořkost prvního dne uleželejší a vyvážená. 

A protože jedeme momentálně na kaštanové vlně ;-) tak nechybí na stole má klasika: dýňovo-kaštanová polévka. Recept najdete tady.   

Víkend trávíme v našem letním bytě u moře v Bandol. Na konec října počasí ale vůbec nevypadá. Stále máme krásné babí léto, sluníčko a azúro, moře 20°C, na pláží o 4 stupně víc, poslední říjnový víkend si užíváme lenošení, koupání v moři a slunění na terase kavárny. Jediným náznakem podzimu jsou platany, které přišly o listí. A taky že budou vánoce neboť všude začínají instalovat vánoční osvětlení. V plavkách nám to nějak nepřipadá reálné :-) 

Než se vracíme domů, obhlížím blížící se úrodu. V naší přímořské zahrádce se začínají vybarvovat do žluta citrony a pomeranče začínají nabírat na barvě. U sousedů uždibuji plody arbouse. Planika je menší okrasný strom, s dlouhým květenstvím a stálozelenými listy. Když dozraje, což trvá téměř rok, její plody jsou sytě červené. Lidově se stromu proto říká jahodový strom. Plody si můžete natrhat jen tak do pusy, mají hodně vitamínu C, ale lepší jsou tepelně zpracované. Výborná je z planiky zavařenina a taky likér :-) Už vím co půjde brzy do demižonů... jen co sliju likér fíkový ;-)

* * * * *

Doufám že jste si užili prodlouženého víkendu! 

Krásný (krátký) týden :-)

____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád

Kaštanobraní v Collobrières

Dnes se koná poslední kaštanobraní sezóny. Jestli jste poblíž nebo projíždíte vesničkou Collobrières, určitě se zastavte! Zdejší kaštanové slavnosti jsou vyhlášené. A pokud to máte do Provence z ruky (což je škoda převeliká ale může se stát ;-) tak si to zapiště do diáře na příští rok, na poslední tři říjnové neděle. Taková podzimní dovolená v Provence je moc dobrý nápad :-) A letos je zde říjen přímo kouzelný!  

Kaštany z Maures rostou v několika obcích departementu Var: Collobrières, La Garde- Freinet, les Mayons, Pignans, Gonfaron a místní klima horského masivu Massif des Maures jim náramně vyhovuje. Pěstování kaštanů zde bylo zavedeno v 10. století a bylo jedinou potravou pro místní obyvatelstvo v chudé krajině. Dnes tato starobylá kultura představuje hlavní produkci Maurského masivu a zabírá 900 hektarů lesů.

V době sklizně jsou každoročně organizovány kaštanové slavnosti a letos se konal 31. ročník Fête de la châtaigne.  Akce se účastní kolem 150 místních řemeslníků a vystavovatelů a kaštany zde můžete vidět a ochutnat ve všech jeho kulinárních podobách. Vesničkou se line vůně pečených kaštanů, do korzování kolem stánků hraje provensálská hudba, vy nevíte kam a co ochutnat dřív :-) 

A co všechno se z kaštanů připravuje? Kromě obligátních pečených kaštanů, tradičně crème des marrons - taková kaštanová Nutella, výborná k snídani na chleba nebo k svačině na briošku nebo jen tak rovnou lžičkou do pusy :-) Kaštanové pyré, které je k sehnání i v Čechách, a používá se na přípravu dezertů. 

Delikatesou jsou marrons glacés - ledové kaštany, které ovšem nemají nic společného s českou čokoládovou tyčinkou stejného názvu. Pravé ledové kaštany jsou celé kaštany, kandované v cukrovém nálevu, a to po dobu 8 dní. Každý den se musí cukrový nálev koncentrovat na jiný stupeň, projít varem, delikátně do něho ponořit kaštany, nechat okapat a odležet do druhého dne. A to opakovat osmkrát. Poslední den se ještě dělá glaçage, aby se ledové kaštany nelepily. Celý proces je ruční, zdlouhavý a nejtěžší na tom je udržet kaštany celé. Tomu odpovídá i cena: kilo ledových kaštanů první jakosti a velkého kalibru stojí 92€ (2300 Kč). Ani Francouzi je nekupují po kvantech a celoročně, nechávají si je jako vzácnou lahůdku na vánoční svátky. Dobrou alternativou je koupit ledové kaštany brisé, tedy kousky které se během kandování rozpadly. Chuťově jsou stejné a cena je poloviční. Během kaštanových slavností jsou navíc k sehnání za speciální cenu, a to za stadkých 23€ za kilo. No neber to! :-) Z kaštanů se taky dělá zmrzlina. Ta s kousky ledových kaštanů z Confiserie Azuéerenne je nejlepší! 

Co mě při první návštěvě slavností udivilo bylo kaštanové pivo. Teď bez pár lahvinek domů neodjedu. Musím přiznat, že je výborné! Můžete si ho odnést domů nebo si dát skleničku na místě, třeba ke kaštanovým klobáskám, sýru nebo kaštanové paštice :-) Pokud dáváte přednost sladkému tak si také příjdete na své: kaštanové makronky, tarteletky, cakes, nugáty...

Samozřejmě že jsou k sehnání kaštany samotné a to v několika kalibrech. Od 3€ za kilo menší kaštany, které se hodí na pečení nebo vaření až po 6€/kg za největší - ideální ke kandování. Dobrý deal je také koupit si kaštany netříděné, tzn. tak jak nasbírané, za 1,50€/kg. Pár jich doma sice vyhodíte ale je to skvělý poměr kvalita/cena. 

Tip na závěr: až si budete doma kaštany péct, po vyndání z děravé pánvičky je zabalte na chvíli do novin, budou ještě lepší :-) 

____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád, ledové kaštany/marrons glacés: Confiserie Azuréenne 

Instantanément #1

Zavádím novou rubriku :-) Proč dnes? Dnes je to měsíc co jsem napsala poslední řádek. Dnes začíná nový týden, čas na rekapitulaci toho prožitého. Dnes jsem si také dala nová předsevzetí a jala se je z čerstva realizovat... Jedním z nich je blogovat víc. Ať se děje co se děje, ať jsem na konci světa (tedy za předpokladu že nelítám v buši kde ani telefon nepremává nebo se nehoupu na vlnách oceánu ;-) Dnes jsem také mlaskla na Instagram svůj 100. příspěvek za pouhý měsíc používání... Proto.  

Instagram mě dostal. Je to takový foto motoring každodenního dění, vše drží pěkně v jednom rámečku. Nemusím nic loadovat, přeposílat z mobilu nebo foťáku na comp, upravovat... Jednoduše to co chci sdělit aplikací IG vyfotím, přidám filtr a/nebo černobílo, zarámuju, zaškrtnu sdílení na Facebooku a zanesení na mapu a klik, je to tam :-) Taky mě láká možnost z nejvydařenějších IG fotek nechat si udělat polaroidy a píchnout si je na reálnou nástěnku. Bohužel Instagram (prozatím?) nevyvěšuje IG dění na blog :-( Proto nová rubrika Instantanément, tedy Okamžitě. Takový instatní život minulého týdne Anýzovky v Provence, Anýzovky na cestách a toho co by se na blog jinak nedostalo. Doufám že se vám bude líbit :-)

Anýzovka na cestách... stále ještě v Čechách. Na Vysočině máme krásný barevný podzim, užívám si poslední 2 dny, s rodinou, na chalupě, slunce svítí, spadané listí šustí a já mám úsměv široký :-) A taky jsem "vykradla" cukrošku aneb jak jsem si šla pro jeden jediný větrník :-D

Na rozloučenou mi maminka peče peciválky ღ 

Znáte? Děláte? Přes FB jsem se v komentářích dozvěděla varianty tohoto receptu. U nás ho děláme už čtvrtou generaci :-) Jak na to? Z bramborového těsta uděláme placky, upečeme na plotně (to dělala ještě babička, my pec nemáme tak pečeme na tlustém litinovém kolečku), nastříháme na kostky, spaříme horkým mlékem které scedíme. Promastíme máslem a pořádně prosypeme umletým makem s cukrem. Navrch dáme extra vrstvu maku a zakápneme máslem. Peciválky se jí z jedné velké mísy - zadělávačky - všichni hezky kolem stolu napichujeme vidličkou :-)

Středa je dnem loučení :-( 

Provence mě vítá zpět azurovou oblohou a 24°C. Nahazuju sandály, sluneční okulky a hurá na kafe do vesnice.

V pátek jedu do města (rozuměj Aix en Provence, nejbližší město hodné tohoto názvu je coby 50km dohodil). K letnímu outfitu (ač je 18. října) potřebuji bižu, tak jsem si "spíchla" můj první bižuterní výtvor. Jsem z něho tak natěšená, že o den déle si umotám náramek další - hezky růžový, k šatům, k moři jak dělané ;-)

Víkend trávíme s Provensálcem na letním bytě v Bandol. První ranní cesta (tedy po kávě v kavárně na terase) vede na trh. Ale ne v Bandol, ten v Sanary sur Mer, 5 km po pobřeží, je lepší. Stánky se prohýbají sezonním sortimentem: první kaštany, houby (girolles -  taková velká kuřátka a sanguins - obdoba ryzce), jujuba, kaki... Berem i tuňáka, bude k večeři :-)

Doma z trhu, usedáme na terase a vysrkáváme ústřice. K tomu Pinot Blanc 2003 a jako dezert kaki. Sobotní oběd nemá chybu a začátek víkendu je idylický. 

V neděli vyrážíme do Collobrières na Fête des châtaignes. Každoroční slavnosti kaštanů se konají tři poslední neděle v říjnu a návštěva této vesnice za to rozhodně stojí. Z kaštanů se připravuje snad všechno, i pivo ;-) Pečené kaštany úžasně voní celou návsí, všude se chodí a uždibuje, staroprovensálská hudba hraje... Nádhera!! Ale o tom bude další příspěvěk ;-)

Na cestu domů si dáváme dvojitý nášup zmrzky. Kaštanové, jak jinak :-) S kousky pravých ledových kaštanů ღ

A jak to bylo dál? To se dozvíte příští pondělí ;-)

Krásný týden!

PS: Moc vám děkuji za krásná slova k minulému příspěvku! Četla jsem si je několikrát a pokaždé mě hřála u srdce ღ Už jen proto stojí za to blog psát!! 1000 merci ღ

____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád via Instagram