Zobrazují se příspěvky se štítkemPod lupou. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemPod lupou. Zobrazit všechny příspěvky

pátek 8. listopadu 2013

Provensálská daube


Představte si  zimu v Provence. Venku fičí mistrál, suché listí se prohání strništěm levandulových polí, obloha je světle modrá, ledová, slunce svítí ale nehřeje... Rychlým krokem kráčíte domů z nedělního trhu, v jedné ruce plný koš, v druhé bagetu, nos zabořený do kabátu. Jen co otevřete okované dveře provensálského stavení, zahalí vás teplo z krbu a do nosu vás uhodí vůně linoucí se z kuchyně. Usedáte k prostřenému stolu, na který hospodyně přinese daubière*. Před vámi na talíři řádná dávka bramborových gnocchi a kouřící daube**, po douškách usrkáváte červené víno a kouskem křupající bagety saucer*** hutnou omáčku. Je vám dobře... Moooc dobře :-)

Daube [dób] je typické (staro)provensálské zimní jídlo, které několik hodin probublávalo na plotně, nasávalo teplo aby vám ho pak předalo. Připravovalo se k nedělnímu obědu, neboť hovězí maso bylo sváteční, luxusní to sortiment. Naložené, přes noc uleželé maso, se dalo brzy ráno do hliněné daubière a ta se nechala celé dopoledne na mírném ohni kamen, na žhavých uhlících krbu nebo se zanesla do komunální pece kde se pekl chleba. Na tuto provensálskou pochoutku nenarazíte na každém kroku při vašich toulkách po Provence, v létě už teprve ne. Jako spousta místních specialit, připravuje se většinou doma, tak proč si ji nedopřát? Pokud nemáte daubière, nevadí, postačí vám litinový hrnec se silným dnem a pokličkou.

*daubière = speciální nádoba y terakoty na přípravu daube (viz níže)
**daube = hovězí maso marinované v červeném víně, s kořením a bylinkami 
***saucer = namáčet kousky bagety/chleba do omáčky/šťávy, obzvlášť na konci jídla, elegantnější verze vylízaní talíře ;-)


Daube provençale

1,5-2 kg hovězího masa vhodného k dušení (svalovitější a tučnější)
200g slaniny
1 velká cibule
2 PL hladké mouky

Marináda:  
4-5 stroužků česneku
4 mrkve
2 cibule
sušená pomerančová kůra (cca 7cm)
5 stvolů ploché petžele
2 snítky tymiánu
2 bobkové listy
1 ČL saturejky
½ ČL muškátového oříšku
12 zrnek černého pepře
4 plody jalovce
4 hřebíčky
2 PL octa z červeného vína
1 láhev červeného vína plnější chuti
sůl / pepř

Nakrájíme hovězí na větší kostky a dáme je do daubière.

Na marinádu si připravíme: česnek a 2 cibule nasekáme najemno; mrkve očistíme a nakrájíme na kolečka; odtrhneme stonky ploché petržele. Hrubě rozdrtíme zrníčka pepře a plody jalovce; nastrouháme muškátový oříšek. Přidáme celé hřebíčky. Vše přidáme k masu, osolíme, opepříme a zamícháme. Do daubière přihodíme tymián, bobkový list, saturejku a proužek pomerančové kůry. Zakapeme octem z červeného vína a zalijeme červeným vínem. Zlehka zamícháme, přikryjeme pokličkou a dáme odležet do chladničky přes noc.

Druhý den maso scedíme přes síto (vínovou marinádu si necháme!). Do daubière dáme slaninu nakrájenou na malé kousky, osmahneme a přidáme k ní nasekanou cibulku. Necháme zpěnit. Přidáme kostky masa, za občasného míchání necháme zatáhnout asi 5 minut. Zaprášíme moukou a necháme zezlátnou dalších 5 minut. Přidáme ingredience z marinády (mrkev, cibule, koření...) a šťávu z marinády. Maso by mělo být šťávou zakryté, popřípadě doplníme vodou. Přikryjeme pokličkou, plamen stáhneme na minimum a necháme pozvolna dusit 4-5 hodin. Nezvedáme pokličku, nemícháme, prostě na daube zapomeneme :-) Na konci dušení osolíme a opepříme.

Takto připravenou daube můžeme podávat hned ale ještě lepší je ji nechat vychladnout a přes noc uležet v chladničce. Další den (tedy třetí) sebereme z povrchu tuk a daube necháme pod pokličkou dlouze prohřát na velmi mírném ohni.

Tradičně se podává s těstovinami tzn. macaronis či bramborami/pyré ale já ji mám nejraději s domácími gnocchi. Sklenka červeného k tomu je samozřejmostí ;-) 

        
NB: recept podle Provensálské kuchařky od Reboult, marináda od provensálského šéfkuchaře Guy Gedda, oboje upraveno podle Anýzovky :-)








... Daubière


Daubière je speciální nádoba na dušení masa v malém množství omáčky/šťávy na mírném ohni. Původní daubière se vyráběla z terakoty a sloužila výhradně pro vaření provensálské speciality daube na otevřeném ohni. Ale dá se použít i při vaření ragú.

Daubière je hluboká nádoba se svislými stěnami, dno je velmi ploché. Má vždy atypické rozpoznatelné víčko, které v průběhu dlouhého vaření umožňuje kondenzovat páru z omáčky. Po straně je navíc opatřena dutou "rukojetí", která slouží k odvádění páry.  


___________
© photos: Anýzovka v zemi cikád; daubières Philippe BELTRANDO



úterý 7. května 2013

Jahody z Carpentras



Jahody miluju, obzvlášť ty sladké, chutné a ze kterých se line úžasná vůně kuchyní. Ty ze Španělska, ze skleníku, které vypadají jako jahody ale chutnají jako "řepa" u mě nemají žádnou šanci!

Každé jaro je netrpělivě vyčkávám na trhu. Které? Přeci ty provensálské :-) Nejen proto že jsou místní a v bio kvalitě, ale taky proto že jsou nejlepší. Opravdu! Konkrétně ty z Carpentras. Špatně "cestují" neboť jsou velmi křehké a tak se prodávají jenom po Provence ... tedy kromě Paříže, kam si je nechávají expresně vozit vyhlášení šéfcukráři. Vždyť vám říkám že fraises de Carpentras jsou ty nejlepší :-) 



A co s nimi? Stačí si samy. Jen tak do pusy, obzvlášť odrůda Garriguette - drobnější plody světle červené barvy, úžasně voňavé. Pajaro - tmavě červená většího kalibru, skvělá zalitá pravou hutnou smetanou. Jak je úžasně sladká, tak ani přislazovat není třeba. Cléry - hodně plodí, gurmánské chuti a lehce pokřupuje. Výtečná na dezerty. 

A kdy se za nimi vydat na trh podle sezónního provensálského košíku? Úplně první se objevují koncem března. Letos si dala zima na čas, tak se dostaly na pulty až v půlce dubna. První "vlaštovky" se platí zlatem ... 250 korun za kilo (10€/kg). Pak postupně klesá, jak se jahody "okoukají" na trhu a začátkem června se dostane na krásných 75 Kč za kilo prvotřídní kvality a chuti (3€). V půlce června se po nich slehne zem a nezbývá než netrpělivě vyčkávat jahody z Carpentras příští jaro.

Já jsem si z nedělního trhu přinesla kilo Dely, pár jsme jih slupli jen tak, pár se smetanou. Na dezert se nedostalo, na to jsou ještě vzácné. Tak za měsíc nebudu vědět co s nimi, to dojde na kouzlení v kuchyni :-) 

Jaké jahody máte nejraději vy ? A kam se za nimi vydáváte ? 






JAHODY z CARPENTRAS   
               ... FRAISES de CARPENTRAS



Jahody z Carpentras se pěstují ve zlatém trojúhelníku mezi Carpentras, Pernes a Monteux. Klima a půda jsou zde ideální, dostatek slunce umožňuje výjimečné zrání a proto jsou zdejší jahody vysoce ceněny pro jejich chuť a vyhledávany pro obsah cukru a vůně. 

Ročně se zde urodí 4000 tun jahod, což představuje stíží 10% francouzské produkce. Nicméně díky nejjemnější chuti slaví velké úspěchy a jsou prezentovány na nejvybranějších stolech francouzské gastronomie. 

Každoročně se konají dvě velké slavnosti jahod, v Carpentras (letos 20. dubna) a ve Velleron (8. května 2013).
Nejpěstovanější jsou zde odrůdy :

* Cléry - bohatá produkce, gurmánská a lehce křupavá

* Garriguette - drobnější, světle červená, velmi křehká, s nejpronikavější vůní

* Dely - nová odrůda, obrovské plody, voňavá a sladká

* Agatha - nejrannější odrůda

* Pajaro - krásně temně červená

* Ciroflette - podlouhlá, světle červená, spíše sladkokyselá


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...