Instantanément #1

Zavádím novou rubriku :-) Proč dnes? Dnes je to měsíc co jsem napsala poslední řádek. Dnes začíná nový týden, čas na rekapitulaci toho prožitého. Dnes jsem si také dala nová předsevzetí a jala se je z čerstva realizovat... Jedním z nich je blogovat víc. Ať se děje co se děje, ať jsem na konci světa (tedy za předpokladu že nelítám v buši kde ani telefon nepremává nebo se nehoupu na vlnách oceánu ;-) Dnes jsem také mlaskla na Instagram svůj 100. příspěvek za pouhý měsíc používání... Proto.  

Instagram mě dostal. Je to takový foto motoring každodenního dění, vše drží pěkně v jednom rámečku. Nemusím nic loadovat, přeposílat z mobilu nebo foťáku na comp, upravovat... Jednoduše to co chci sdělit aplikací IG vyfotím, přidám filtr a/nebo černobílo, zarámuju, zaškrtnu sdílení na Facebooku a zanesení na mapu a klik, je to tam :-) Taky mě láká možnost z nejvydařenějších IG fotek nechat si udělat polaroidy a píchnout si je na reálnou nástěnku. Bohužel Instagram (prozatím?) nevyvěšuje IG dění na blog :-( Proto nová rubrika Instantanément, tedy Okamžitě. Takový instatní život minulého týdne Anýzovky v Provence, Anýzovky na cestách a toho co by se na blog jinak nedostalo. Doufám že se vám bude líbit :-)

Anýzovka na cestách... stále ještě v Čechách. Na Vysočině máme krásný barevný podzim, užívám si poslední 2 dny, s rodinou, na chalupě, slunce svítí, spadané listí šustí a já mám úsměv široký :-) A taky jsem "vykradla" cukrošku aneb jak jsem si šla pro jeden jediný větrník :-D

Na rozloučenou mi maminka peče peciválky ღ 

Znáte? Děláte? Přes FB jsem se v komentářích dozvěděla varianty tohoto receptu. U nás ho děláme už čtvrtou generaci :-) Jak na to? Z bramborového těsta uděláme placky, upečeme na plotně (to dělala ještě babička, my pec nemáme tak pečeme na tlustém litinovém kolečku), nastříháme na kostky, spaříme horkým mlékem které scedíme. Promastíme máslem a pořádně prosypeme umletým makem s cukrem. Navrch dáme extra vrstvu maku a zakápneme máslem. Peciválky se jí z jedné velké mísy - zadělávačky - všichni hezky kolem stolu napichujeme vidličkou :-)

Středa je dnem loučení :-( 

Provence mě vítá zpět azurovou oblohou a 24°C. Nahazuju sandály, sluneční okulky a hurá na kafe do vesnice.

V pátek jedu do města (rozuměj Aix en Provence, nejbližší město hodné tohoto názvu je coby 50km dohodil). K letnímu outfitu (ač je 18. října) potřebuji bižu, tak jsem si "spíchla" můj první bižuterní výtvor. Jsem z něho tak natěšená, že o den déle si umotám náramek další - hezky růžový, k šatům, k moři jak dělané ;-)

Víkend trávíme s Provensálcem na letním bytě v Bandol. První ranní cesta (tedy po kávě v kavárně na terase) vede na trh. Ale ne v Bandol, ten v Sanary sur Mer, 5 km po pobřeží, je lepší. Stánky se prohýbají sezonním sortimentem: první kaštany, houby (girolles -  taková velká kuřátka a sanguins - obdoba ryzce), jujuba, kaki... Berem i tuňáka, bude k večeři :-)

Doma z trhu, usedáme na terase a vysrkáváme ústřice. K tomu Pinot Blanc 2003 a jako dezert kaki. Sobotní oběd nemá chybu a začátek víkendu je idylický. 

V neděli vyrážíme do Collobrières na Fête des châtaignes. Každoroční slavnosti kaštanů se konají tři poslední neděle v říjnu a návštěva této vesnice za to rozhodně stojí. Z kaštanů se připravuje snad všechno, i pivo ;-) Pečené kaštany úžasně voní celou návsí, všude se chodí a uždibuje, staroprovensálská hudba hraje... Nádhera!! Ale o tom bude další příspěvěk ;-)

Na cestu domů si dáváme dvojitý nášup zmrzky. Kaštanové, jak jinak :-) S kousky pravých ledových kaštanů ღ

A jak to bylo dál? To se dozvíte příští pondělí ;-)

Krásný týden!

PS: Moc vám děkuji za krásná slova k minulému příspěvku! Četla jsem si je několikrát a pokaždé mě hřála u srdce ღ Už jen proto stojí za to blog psát!! 1000 merci ღ

____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád via Instagram

Víkend ve znamení gurmánství

aneb jak si za jediný víkend splnit to po čem jsem celý měsíc v Barmě snila, když jsem do sebe soukala suchou rýži či rýžové nudle, s čím dál větší nevolí. Přání 100-krát znásobena ve dnech kdy jsem neměla nic co bych do úst dala... Ani dovežená barmská horečka mi nezabránila projet Provence křížem krážem v honbě za kulinárními zážitky ;-)

Hladoví a hubení jsme záhajili naše evropské obžerství už na letišti v Paříži, kde jsme se čekajíc na přípoj do Marseille vrhli v Air France VIP Lounge na croissanty a espresso. Tolik pečiva jsme snad nikdy nesnědli a určitě na nás nebyla hezká podívaná :-) Po příjezdu večer do ledového provensálského domova bylo třeba něco na zahřátí, něco rychlého, něco co se dá připravit i s prázdnou ledničkou. Vyhrála to pravá česká hutná bramboračka jako od maminky – zasytí, zahřeje a mně navíc nostalgicky dodá teplo domova. Druhý den nelením a ve 4 hodiny ráno míchám těsto na palačinky k snídani, holt naše těla zůstala trčet v jiném časovém pásmu. Tenoulinké palačinky s kaštanovým krémem se jen na jazyku rozplývají a my s nimi :-) Ještě vydržet jeden den, který nás dělí od víkendového mezníku kdy se hodláme naší vášni oddat se vším všudy...

Sobota ráno. Vysněný víkend je zde ! Horní Provence nás vítá sice ledově nicméně blankytnou oblohou. Chceme víc ! Chceme slunce, teplo, moře. Chceme provensálský trh. Chceme rybáře v přístavu. Chceme tu nejlepší bagetu jakou známe. Cílová destinace je jasná : „dolní“ Provence, konkrétně Sanary sur Mer. Původní rybařská vesnička se změnila na přímořské městečko ale na kráse jí to neubralo, barevné domky z minulého století a typické provensálské bárky les pointus stále lemují přístav.

S košem v ruce míříme na trh, dnes vlastně na trhy neboť v sobotu je i rybářský. Naše první zastávka. Nevíme co dřív, chuť máme na všechno. Vyhrávají to mořské potvory plody, jejich sezóna brzy končí a my si jich letos ještě neužili. Nedá nám to, do košíku přihazujeme i ryby. Značně obtěžkáni se přemisťujeme na trh zelinářský. Druhů ovoce moc není, je zima, místní farmáři nesurfují na vlně bio a sezónní, jednoduše selským rozumem nabízejí to co teď vypěstovali nebo na podzim uskladnili. Je tady sice pár novodobých bláznů, kteří nabízejí rajčata, lilky, lesní plody (???) ale to jsou trhovci co nakupují ve velkosladech... My hezky sezónně, místně a v bio kvalitě, takže jablka a hrušky z Horní Provence, pomeranče a grepy z Nice, klementýnky z Korsiky (zřejmě letos poslední, sezóna je krátká; jsou sice krapet dál od Provence nicméně stále na jihu Francie ;-) a pokud je máte rádi šťavňaté, sladké a bez pecek tak vězte, že clémentines de Corse jsou ty nejlepší). Jako bonus přihazuji kaki – už ne na lžičku, to je vánoční sortiment, ale na plátky v ovocném salátu či na grilu s karamelem budou super :-) Se zeleninou je to o fous lepší, i když létu se to nevyrovná, co si budeme povídat. Do koše strkám špenátové listy (na polévkový crème), brokolici, dýni Hokkaido, kořenovou zeleninu (na vývary a vaření vůbec), cibuli (hmm krémová cibulačka s krutony), pórek a žampiony (moje oblíbená kombinace), řapíkatý celer, kozlíček (mâche, na salát), brambory (hodně brambor! rýži teď nemůžeme na chvíli ani vidět). Nesmí chybět čerstvá petrželka, bez té v provensálské kuchyni ani ránu. V Provence na trzích se dokonce dává zdarma k nákupu ! Taková je to „instituce“. Ještě by bylo co do koše přihodit, ale ten je již beznadějně plný (a o sezónním provensálském košíku zase někdy přístě :-)    

Přesouváme se po pobřeží do Bandol (kam by ze Sanary koulí od pétanque jeden dohodil) – přímořské to letovisko s ještě vyhlášenějším rosé. Přes zimu si Mamá na letním bytě u moře vyhřívá kosti a taky slaví narozeniny, takže šampaňské a losos jsou na programu sobotního oběda. Značně posilněni, sklízíme naše vlastní (bio) citróny a pomeranče :-) Letošní úroda je bohatá, budeme muset zajet znova a s delším žebříkem...

Večeře je krásnou a luxusní tečkou vydařené soboty. Na menu jsou ústřice, jen tak na ledu, s citronem a šalotkou ve vínovém octě. A coquilles Saint-Jacques tedy svatojakubské mušle/hřebenatky, jejichž delikátní bílé maso včetně corail stačí rychle osmahnout na másle s trochou česneku a nasekanou petrželkou. K tomu chlazené bílé a máte doma úžasnou a přitom tak snadnou večeři, za kterou byste v restauraci nechali minimálně 120€.

Neděle  pokračuje ve stejném duchu. Ráno se přesouváme opět k moři, tentokrát na opačnou stranu od Marseille než v sobotu, a to do Sausset-les-Pins. Konají se zde Slavnosti mořských ježků a to si nemůžeme nechat ujít ! Fête des oursins jsou zde pořádány každoročně, vždy tři poslední lednové neděle. Stíháme tu poslední, jupí !! Slavnosti samy o sobě nejsou nic velkolepého, hvězda programu se nachází na talíři ;-) Usedáme na lavice v přístavu kde lokty bojujeme o místečko, moře před námi, slunce nad námi a pod nosem ježci (s kapkou citronu lžičkou rovnou do pusy), ústřice, krevety, slávky a malinké mušličky telines, které já ochutnávám poprvé - uvařené v bujónu s česnekem a petrželkou jsou výtečné. K tomu neodlučně patří sklenka bílého, jsme ve Francii, ne ? ;-)

Odpoledne se vydáváme k domovu, v plánu mám domácí tarte au citron meringuée – citronový koláč se sněhovou pusinkou z našich citronů. Ovšem Provensálec je ještě „horší“ labužník než já, sjíždí z cesty a míří do centra Aix en Provence... a kam jinam než do široko-daleko vyhlášené cukrárny matky Béchardové ?! Tři králové už sice dávno odešli, nicméně já výskám neboť na neděli syn Béchard připravil poslední várku tříkrálového koláče. Ne galette de Rois, která je k sehnání všude ve Francii, ale tříkrálovou briošku s kandovaným ovocem podle provensálské tradice. Ta od Béchard je navíc plněná mandlovým krémem frangipane. Čaj o páté nemá chybu :-)

K nedělní večeři je ryba ze Sanaryjského trhu, marbré – slovník pokulhává takže kromě toho že je mramorovaná vám toho o ní víc nepovím. Jen to, že vycpaná divokým fenyklem, na grilu, zakápnutá olivovým olejem a citronem je božská ! K ní salát z mâche s vinaigrette a křupavá bageta, tác se sýry a ovoce. Spokojenost nejvyšší :-)

Doufám že i váš víkend byl plný radosti a řádně proložen kulinárními zastaveníčky !

PS: To nejmilejší nakonec. Abych byla nadmíru blažená, dostala jsem od Drahého kytičku fialek :-)