Zobrazují se příspěvky se štítkemTip na výlet. Zobrazit všechny příspěvky
Zobrazují se příspěvky se štítkemTip na výlet. Zobrazit všechny příspěvky

sobota 18. listopadu 2017

Anýzovka na cestách ... ve vánočním Alsasku

Adventní čas začíná již za dva týdny a já se moc těším. Vánoce v Provence jsou krásné, obzvlášť v koutech kde dodržují staroprovensálské tradice. A letos to vypadá, že zima bude velmi tuhá, už teď je neobvykle chladno a teploty jsou pod nulou. Z toho nadšená nejsem, ale pokud by na vánoce nasněžilo, tak by to bylo přímo magické. Za léta co zde bydlím se zadařilo pouze jednou. A já tak miluji vánoce na sněhu, stromeček svítí a za okny padají vločky ♡ 

Colmar

Štrasburk
Loni jsme se na začátku prosince vydali na prodloužený víkend do Alsaska. Nasát pravou vánoční atmosféru, zimu, procházet se po trzích, popíjet svařák a o hrníček si ohřívat ruce. Přeci jen vánoce s azurovou oblohou a girlandami na palmách nejsou to pravé ořechové. Pokud uvažujete kam si zajet na výlet v čase předvánočním, mohli by se vám mé tipy hodit. Jedním slovem Advent v Alsasku byl nejkrásnější, jaký jsem kdy zažila!

Kayserberg
Do Štrasburku se hojně jezdí na jednodenní výlet, ale po pravdě okolí stojí za zastavení o hodně víc. Ze sedmi trhů co jsme navštívili, jsem při cestě domů sestavila žebříček a Štrasburk dala až na poslední místo. Je krásný, ale na můj vkus velmi komerční, atmosféra byla vzdálená té co nám ukazují v telce a od té doby, co radní rozhodli roztrousit trhy po celém měste, aby někteří obchodníci nebyli v nevýhodě, ve městě najdete několik menších trhů a hodně se ve třeskuté zimě nachodíte. Oproti očekávání jsme byli celkem zklamaní...
Štrasburk
Z Adventu v Alsasku ovšem úplně unešení! Ubytovali jsme se v Obernai, 30km jihozápadně od Štrasburku, v tradičním hrázděném domě v centru města a vyjížděli odtud na výlety. Výhodou je také, že městečko se nachází na Vinařské stezce alsaských vín, a tak je velmi snadné spojit výlety po okolí, degustace ve vinařstvích a kochání se vánočními trhy v malých vesničkách. Vánoční dekorace jsou nádherné, starobylé domy vypadají jak perníkové chaloupky a v malých kamenných uličkách to voní cukrovím a svařeným vínem. Chyběli jen padající vločky a ocitli bychom se v zimní rozprávce.

Degustace  cestou po Vinařské alsaské stezce ve vesničce Goxwiller
Svařené víno při procházkách jsme si také nemohli odpustit
Chcete můj seznam nejkrásnějších míst? Riquewihr byla naprostá srdcovka, Kaysersberg byl hned v závěsu a Colmar velmi příjemně překvapil - mluví se o něm méně než o Štrasburku a je to velká škoda.



Typické hrázděné domy, které zdobí každé město i vesnici 
Za čtyři dny jsme stihli ochutnat několi alsaských vín, doplnit zásoby našeho sklípku do Verdonských hor a také ochutnat všechny místní speciality. Dieta to tedy rozhodně nebyla :-) Co na talíři nemohlo chybět? Baeckeoffe (tradiční alsacký eintopf), husí foie gras se sklenkou Gewurztraminer z pozdního sběru, jaret a spaetzle (vepřové koleno s rustikálními těstovinami), choucroute (kyselé zelí s různými uzeninami a bramborami), flammekueche (tenoučký flambovaný slaný koláč) i vol au vent (hnízdo z listového těsta naplněné směsí telecího a kuřecího masa se žampiony ve smetanové omáčce)

(fotky jsou seřazené podle popisu výše)
Ze sladkého je třeba ochutnat plátek uříznutý z obřího kola perníku a k snídani nadýchaný Kouglof, který tvarem připomíná bábovku ale těsto je brioškové.

Kouglof a vánoční perník

Pečlivě jsme sledovali cukráře jak připravuje Kouglof a protože jsme nemohli odjet domů bez tradiční formy
 (v té na bábovku ho nepropečete, forma je vyrobená z jílu pro optimální vodění tepla),
tak jsme si pro dvě krásné zajeli do Soufflenheim, které je na ně nejvyhlášenější. Už jsme doma úspěšně pekli :-) 

Nejdůležitější je nespěchat, jen tak se toulat, ochutnávat a užívat si tu nádherou atmosféru a těšit se na vánoce  


Letos máme v plánu prozkoumat vánoční trhy v Provence specializované na santons, hliněné figurky do jesliček ručně malované s provensálskými motivy, a já bych moc ráda vyzkoušela krásné ručně vyřezávané formy na staročeský perník, které jsem si přivezla z Čech od mistra Jiřího Rückera. 

A jak budete trávit Advent vy? 


_____________
© crédit photos: Anýzovka v zemi cikád

* Ubytování v Obernai : https://www.airbnb.fr/rooms/15862416 
* Jílové formy na Kouglof ze Soufflenheim : http://www.ot-soufflenheim.fr/voir-decouvrir/artisanat-potier
* Datumy vánočních trhů v Alsasku v 2017 : http://www.marche-de-noel-alsace.com/marchenoel.htm





středa 18. března 2015

Na skok v gurmánské Paříži

Když uslyšíte slovo Paříž, zajisté se vám vybaví železná lady Eiffelovka, hrbáč z Notre-Dame, Amélie z Montmartru, zamilované páry držící se za ruku při procházce po nábřeží Seiny, Mademoiselle Chanel a pařížská haute couture, literární kavárny na boulevard Saint Germain…  

Co však hýbe pařížskou scénou, šeptá se mezi gurmány a za čím je rodilá Pařížanka na Louboutinkách ochotna přejít z jednoho břehu na druhý jsou slůvka jako macaron, éclair, chou. Jinými slovy Conticini, Ladurée, Adam, Hermé, Michalak, Hévin, Martinez… Ti nejlepší šéfcukráři co Paříž má, crème de la crème ve sladkém království.   

Jedete poprvé do Paříže a máte dilema zda zvolit obligátní památky či dát přednost gurmánství? Chcete vidět (téměř) vše a ochutnat od každého něco? Jak jednoduché! Obujte pohodlné ale stále elegantní mokasíny, dámy pravé pařížské balerínky od Repetto, a vydejte se za obojím. Prodloužený víkend vám na to bude stačit!  
  
Bez návštěvy Tour Eiffel zřejmě nebudete chtít Paříž opustit, začneme tedy zde čtvrteční objevování města na Seině. Ti odvážní si vyšlapou na železnou lady po schodech, odměnou jim bude Paříž jako na dlani a pozdní snídaně. Vězte, že croissant a café au lait zde chutnají jinak než "dole", nadpozemsky. Pokud chcete vidět Eiffelovku z jiného, neotřelého úhlu, popojděte po nábřeží do zahrad Musée du Quai Branly, kde můžete zároveň obdivovat architekturu tohoto nového muzea primitivního umění, které navrhl Jean Nouvel. Na jedné ze stojánek si půjčíme kolo Vélib a vydáme se přes řeku ke Trocadéro a dál do 16. obvodu. Cíl je jasný: Pâtisserie des rêves, tedy cukrárna snů a to doslovně. Ze stropu vysí skleněné poklopy, které se zvedají podle objednávek hostů, a pod nimi jsou k nahlédnutí úžasné kreace Philippa Conticini. V přilehlém salonku určitě ochutnejte jeho zásluhou oceněný Paris-Brest, vyhlášený Saint Honoré či Tarte Tatin. Večer zakončete projížďkou lodí po Seině, odkud se vám naskytne krásný pohled na většinu památek a s hlavou plnou dojmů půjdete na kutě. 


Pâtisserie des rêves
Paris-Brest od Philippa Conticini
Železná lady ze zahrady Musée du Quai Branly

Pátek si necháme na Montmartre ale než se tam vydáme, posnídáme v prvním obvodě,  někde v kavárně mezi Operou a zahradami Tuileries. Avšak žádné vysedávání! Tak jako Pařížané, jedno espresso a croissant ve stoje u pozinkovaného baru. Pro více pařížské autentičnosti můžete listovat denním tiskem či sledovat chic parisien na kolemjdoucích. Posilněni, projdeme přes Place Vendôme, kolem hotelu Ritz, do ulice Cambon. Stejnou cestu léta chodila Mademoiselle Chanel. Stavíme se v č. 31, kde jsou stále ateliéry a boutique Chanel, u č. 21 zavzpomínáme na první kloboučnictví Coco a v čísle 4 vykoupíme krám - makronky či křehký zákusek Ispahan z růží a liči od Pierre Hermé bude to pravé na cestu vzhůru k Montmartru. Tady je nejlepší se ztratit, potulovat se bezcílně po uličkách této "vesnice ve městě", kde na vás dýchá atmosféra dekadentní Paříže. Nemůže se stát, že při toulání minete kabaret Lapin Agile, Musée Montmartre odkud je nádherný výhled na pařížské střechy a vinici, bílou baziliku Sacré Cœur, náměstíčko Place de Tertre se stovkou malířů… Kaváren je zde přehršel, stačí se posadit na venkovní terasu, popíjet kávu, ukusovat laskominy od Hermé a užívat si místní atmosféru. Při procházkách také objevíte trendy boutiky s módou a designovými kousky a večer si můžete zajít zatancovat kankán do Moulin Rouge či povečeřet k Jeanne B. Ale Montmartre rozhodně stojí za to opouštět pozdě večer, za světla kandelábrů, scházejíc nekonečné schody zpět k městu Paříži.
    


Vinice na Montmartru

Kabaret Lapin Agile

Po nachozených kilometrech uplynulého dne, sobota bude lenivá ale rozhodně ne nudná. Začneme ji vydatným brunchem. Třeba na palubě lodi kotvící před Musée d´Orsay nebo v nedaleké trendy kavárně Coutume Café.  Muzeum d´Orsay, jeho nádražní architektura a díla věnovaná 19. století rozhodě stojí za návštěvu, tak jako jeho Café de l´Horloge v posledním patře s úžasným výhledem přes obří ciferník hodin. Paříž by nebyla Paříží bez korzování po boulevard Saint Germain des Prés a vysedávání na terasách kultovních kaváren v duchu vidět a být viděn. Na čaj o páté se tedy můžete usadit v Café de Flore, v kavárně Les Deux Magots či popojít o kousek dát do ulice Bonaparte k Ladurée. Zde máte na výběr mezi budoárem a salonkem v koloniálním stylu a širokou škálou laskomin, obligátních křehounkých makronek a výborné horké čokolády. Odpočati, projdeme se po nábřeží k Notre-Dame a dál přes ostůvek Ile Saint Louis na pravý břeh do třetího obvodu. Concept store Merci zde nabízí na třech podlažích vše co je momentálně v Paříži in a představuje nové kreativní talenty. Spousta inspirace pod jednou střechou designového nábytku, doplňků do domácnosti, módy, módních doplňků a originálního papírnictví. Večer můžete třeba zakončit ve společnosti neznámých hostů u jednoho velkého stolu v neo bistru Le Tourrette či romantickou noční procházkou po nábřeží Seiny.

Café de l´Horloge v muzeu Orsay

Sladká pauza u Ladurée



Concept store Merci

Merci nenabízí pouze designové kousky, ale také občerstvení v knihovně

neo bistro Le Tourrette

Poslední den pařížského dobrodružství! Brunchovali jsme včera, vydáme se po lehké snídani do pátého obvodu na náměstíčko Place Monge. Nedělní trh je zde menší, zato sem chodí jen místní. Kvalita, ceny a sezónnost ovoce, zeleniny, sýrů, uzenin a květin jsou na tom znát. Pokud jste milovníky čaje, než opustíte trh, zastavte se v Maison des Trois Thés, kde čajový mistr Maître Tseng nabízí více jak tisíc druhů čajů té nejvyšší kvality. Na oběd se můžete stavit v blízké kantýně vietnamské komunity Foyer Vietnam nebo se projet na kole do Marais a dát si v Café Pinson lehký oběd ze sezónních bio potravin. Historická čtvrť Marais je k nedělní procházce jak stvořená, navíc v neděli to zde tepe životem. Až na vás příjde mlsná a čas na odpolední pauzu, zajdětě do cukrárny Éclairs de génie. Christophe Adam zde nabízí pouze jeden druh zákusku éclair z odpalovaného těsta, plněného krémem a s polevou, zato v nesčetných variacích chutí a barev. Se sladkým úlovkem se přesuňte na nejkrásnější náměstí na světě Place des Vosges a vychutnejte si poslední okamžiky v Paříži sedíc na trávníku či v jedné z četných kaváren v podloubí... 


Éclairs de génie od Christopha Adama

Place des Vosges 

Nezapomeňte vaše čtyřdenní pařížské toulání řádně prokládat posedáváním v kavárnách a na židličkách seřazených jako v divadle sledovat dění ulice a nasávat atmosféru města na Seině! A pokud jste vše nestihli a neochutnali, nevadí...

Určitě nejste v Paříži naposled :-)


_______________
© crédit photos: Anýzovka v zemi cikád



Repetto: www.repetto.com
Tour Eiffel: Champ de Mars - 5 avenue Anatole France, 7e - www.tour-eiffel.fr
Musée du Quai Branly: 37 quai Branly, 7e - www.quaibranly.fr
Pâtisserie des rêves: 111 rue de Longchamp, 16e - www.lapatisseriedesreves.com
Chanel: 31 rue Cambon, 1e - www.chanel.com
Pierre Hermé: 4 rue Cambon, 1e - www.pierreherme.com
Musée Montmartre: 12-14 rue Cortot, 18e - www.museedemontmartre.fr
Moulin Rouge: 82 boulevard de Clichy, 18e - www.moulinrouge.fr
Jeanne B.: 61 rue Lepic, 18e - www.jeanne-b-comestibles.com
Coutume Café: 47 rue de Babylone, 7e - www.coutumecafe.com
Musée d´Orsay: 1 rue de la Légion d'Honneur, 7e - www.musee-orsay.fr
Café de Flore: 172 boulevard Saint-Germain, 6e - www.cafedeflore.fr
Les deux Magots: 6 place Saint Germain des Prés, 6e - www.lesdeuxmagots.fr
Ladurée: 21 rue Bonaparte, 6e - www.laduree.com
Merci: 111 boulevard Beaumarchais, 3e - www.merci-merci.com
Le Tourette: 70, rue de Grenelle, 7e
Maison des Trois Thé: 1 rue Saint-Médard, 5e - www.maisondestroisthes.com
Foyer Vietnam: 80 rue Monge, 5e - www.foyer-vietnam.org
Café Pinson: 6 rue du Forez, 3e - www.cafepinson.fr
Éclairs de génie: 14 rue Pavée, 4e - www.leclairdegenie.com


úterý 20. května 2014

Anýzovka na cestách ... v Ardèche

Ač Ardèche - země kaštanům zaslíbená - sousedí s Provence a měla jsem jí na seznamu přání, doposud jsem neměla příležitost ji navštívit. Loni jsme zde dokonce měli zarezervovaný pobyt na pár dní se sjížděním kaňonu na kánoích, ale museli jsme to ve finále zrušit, k mé velké nelibosti. Díky Provensálcovu současnému sportovnímu nadšení (řekla bych bláznění ;-) objevování Ardešského kaňonu klaplo před dvěma týdny! Jen na ty kanoe budeme muset přijet znova...
Zřícenina Rochebonne a výhled na Ardešské hory

Kde strávíme pátek a sobotu bylo dáno místem konání vyhlášeného trailu L´Ardéchois, tedy ve středověké vesničce Desaignes. Ta je celá kamenná, velká část domů je ze 14. století, nechybí hrad, opevnění, vstupní brány, vše zahaleno do okolních hor. Tam se odehrával Ardešský ultramaraton, vlastně tři, neboť se běželo 36, 57 a 98km. Ti co se rozhodli pro téměř stovku vybíhali ve 3 ráno, Provensálec to ale nebyl, to má půlnoc ;-) Ráda jsem byla i já neboť lítat po horách celou noc a následně celý den, nutno podotknout velmi větrný a ledový, se mi rozhodně nechtělo. Počasí překvapilo, v Provence jsme zanechali azúro a 25°C, abychom se přesunuli k sousedům, kde nás vítaly černé mraky, mistrál a teplota mezi 2° a 11°C. Navlékla jsem na sebe vše co má skromná (rozuměj letní) batožina nabídla, následně vyrabovala tu provensálcovu a velmi chic ;-) se vydala do vesnice ke startovní pásce. V rámci efektivního focení a fotodokumentace Provensálcova počinu jsem vylezla na balkon, ze které promlouval do mikrofonu pořadatel 20. trailového ročníku. Přilepila se na pána, který si zasekl provaz s plápolajícími praporky za krk, což se mi a mému objektivu náramně hodilo a mačkala spoušť jednu po druhé... než všichni přítomní fotografové a televize namířili objektivy směrem ke mně. Ten pán, ke kterému jsem se přichýlila, byl Dawa Sherpa, legendární ultra-trailový běžec z Nepálu a šerpa z Himálaje :-)

Zatímco Provensálec zdolával v terénu jeden kilometr po druhém s převýšením 2400 metrů, já jsem si dala rallye autem po horských hřebenech. Jako správná groopie jsem nemohla chybět na check-pointech, skandovat, popřípadě podávát čokoládovou první pomoc :-) Nebyla jsem na to sama. Všech 1.950 běžců mělo vlastní team, doplněno foto/TV reportéry, takže v horských serpentýnách, kde za normálního provozu stíží projede jedno auto rychlostí 20km/h nás jel celý peleton a zatáčky se šlehaly stovkou!! O zábavu nebyla nouze, brzdila jsem pravou nohou, plyn přidávala berlí :-D a snažila se udržet na cestě a nevzít zkratku roklí. Když nám ultramaratonci najednou křižovali cestu, všichni brzdili jak diví, opouštěli nastartovaná auta uprostřed silničky a utíkali k místu činu. V tom jsem nemohla s berlemi soupeřit, tak jsem mazaně (téměř) všechny předjela po lesní cestě a řítila se rovnou k panoramatickému checkpointu s výhledem na zříceninu Rochebonne. Tam jsem se řádně zapotila než se mi (bez berlí) podařilo slézt 100 metrů po skalách na nejlepší foto místo. S profi vybavením u nohou a oficiálním tričkem ultramaratonu omotaným kolem krku jako šála mě kolem skákající běžci-kamzíci považovali za jednoho z oficiálních fotografů. Tudíš se zastavovali (!!) a pózovali. Svědomitě jsem je všechny cvakla, některé i na jejich minifoťáky a mobily, a po závodě dala mé fotky k dispozici organizátorům. Samozřejmě jsem cvakla i Provensálce, který koukal jak blázen jakže jsem se dostala ke zřícenině ale byl strašně rád, že jsem tam byla a skandovala o sto šest :-) Výšlap zpátky k autu mi trval podstatně delší dobu... tak jsem to vzala rovnou zpátky do vesnice a na Provensálce počkala u cílové pásky. Navečer jsem byla víc unavená než on, vymrzlá a hladová, a tak můj cíl večera byl jasný. Gastronomická restaurace Claire Matin s regionálním menu: šneci, králík nadívaný kaštany, sýrový vozík, designové zákusky a lahvinka ardešského červeného :-)
V neděli jsem dostala za odměnu výletování kam budu po Ardèche chtít, a že jsem si toho přála :-) Projeli jsme celý Ardešský kaňon, slezli do rokle ke skalnímu mostu Pont d´Arc, zaskočili na farmu s jedlými kaštanami pro doplnění zásob. 
Skalní most Pont d´Arc
Ardešský kaňon
"Cestou domů" (jako lehčí zajížďka, ale pšttt, před Provensálcem mlžím ;-) jsem naplánovala zastavení v úžasném městečku Uzès, kde jsme se stihli projít, pokochat a dát si výtečnou (nejenom) kaštanovou zmrzku u La Fabrique Givrée

A když už jsme najížděli u Avignonu na dálnici, tak jsem Provensálce umluvila na kruháku odbočit a zajet k Pont de Gard v záři posledních slunečních paprsků dne :-)

Výlet do Ardèche vám nemohu než doporučit! 
My se sem vrátíme. V létě na kanoe, na podzim na kaštanové slavnosti a v sobotu do Uzès na trh, který je podle Dagmar z Francouzského obchůdku jeden z nejkrásnějších. 
Ale o tom zase příště ;-)  
  
__________________    
© photos: Anýzovka v zemi cikád

PS: kdyby vás zajímalo jakou závratnou rychlostí uběhnou ultramaraton v horách ti nejlepší, tak tady jsou časy těch co proběhli cílovou páskou jako první v každé kategorii:

- 98km muži: 10h 18min (Benoit Girondel)
- 98km ženy: 13h 9min (Juliette Blanchet)

- 57km muži: 5h 8min (Nicolas Fruchart)
- 57km ženy: 6h 5min (Sylvie Quittot)

- 36km muži: 2h 56min (Regis Durand)
- 36km ženy: 3h 35min (Agnes Herve)


pátek 18. dubna 2014

Co jeden neudělá z lásky


... ale díky jí! Pavillon de Vendôme, nejatraktivnější místní marnotratnost Velkého století, by jinak nespatřil světlo světa. Zatímco Ludvík XIV. se z pažížského Louvru stěhuje na zámek do Versailles, vévoda z Vendôme, Louis de Mercoeur, nechává postavit v Aix en Provence tento honosný dům, aby se zde odehrál jeho vášnivý milostný románek s Lukrécií de Forbin Solliès, přezdívané Kráska z Canet. Nádherný hôtel particulier, tzv. soukromý hotel, je obklopen krásnou zahradou ve francouzském stylu, která je volně přístupná. Skvělé na posezení na lavičce pod platanem a nechat unášet mysl o tehdějším aristokratickém životě. Obzvlášť poté co si Pavillon de Vêndome prohlédnete uvnitř. V současné době je zde muzeum, jehož sbírka se skládá z mnoha portrétů 17. a 18. století a provensálského nábytku. Máte tak jedinečnou možnost na vlastní oči vidět jak se žilo a jak vypadají soukromé hotely, kterých v Aix en Provence najdete bezčetně avšak nejsou přístupné veřejnosti. Jsou z nich soukromé domy, vlastní je banky či byly předělány na luxusní hotely. A pokud jste milovníci moderního umění, také neodejte s prázdnou. Pravidelně jsou v prostorách muzea ale i v zahradách pořádané výstavy současného umění.








A že láska zde přetrvává i po staletí, o tom svědčí fakt, že se zde pořádají také svatby. Já jsem tady včera byla. Ale ne v bílých šatech ;-) Co se zde odehrálo? To vám povyprávím zítra...   


__________________
© photos: Anýzovka v zemi cikád


Pavillon de Vêndome
32 rue de Célony - Aix en Provence
- muzeum: denně, kromě úterý; v sezóně od 15. dubna do 15. října 10:00 - 18:00; mimo sezónu 13:30-17:00; vstupné 3,10€, zdarma do 25 let
- zahrady: celoročně, zdarma


pondělí 28. října 2013

Instantanément #2


Instantní dvojka je tu! Resumé minulého týdne Instagramu s několika bonusy, zvláště pro ty co mě také sledují na IG nebo FB, aby to pro ně nebylo pouhé déjà vu :-) 

Týden začínal pracovními schůzkami v Marseille. Hned ráno lituji, že jsem si nevzala foťák :-/ U nás v horní Provence bylo pod mrakem a den měl být tak naplněný, že jsem ho nechala doma s čistým svědomím (teda skoro, ti co mě znají ví, že bez foťáku ani na krok :-) V Marseille sluníčko, modrá obloha a o jednu schůzku méně... 


Po ranní kávičce v pražírně Noailles (tady), mířím rychlým krokem k novému muzeu MUCEM. Mám hodinu a půl k dobru ale je to takový speed cultural dating ;-) V rámci MP2013, tedy Marseille Provence - Evropské hlavní město kultury 2013, prošlo město velkými rekonstrukcemi. Jednou z nich je MUCEM, muzeum civilizací Evropy a Středomoří. Krajková struktura architekta Rudy Rucciotti "pluje" na moři poblíř starého přístavu. Ze střechy se po můstku dojde do zavěšených zahrad u pevnosti Saint Jean. Ojedinělá stavba si zaslouží vlastní příspěvek! Příště s foťákem ;-)  


Hned naproti MUCEM se vznáší ve vzduchu Villa Méditerrannée - mezinárodní centrum věnované dialogu a spolupráci aktérů ze Středomoří. Architekt Stefano Boeri navrhl velkolepý 40-ti metrový převis s ojedinělou strukturou pod mořem. Z něho je krásný výhled na Marseille s průhledy do moře. Tak jako já si můžete zahrát na Walk the line ;-) (mimochodem skvělý film!)    


Po kulturním běhu, čas na oběd! Když v Marseille, tak stylově orientálně :-) Kuskus zde najdete na každém rohu, ale ten v restauraci Le Fémina je jedinečný! Kromě klasického připravují kuskus z ječmene se speciální "polévkou" z fazolí. Jejich couscous d´orge nikdy nevynechám. Tak jako nikdy neodjedu z Marseille bez toho abych se zastavila na mátový čaj s piniovými oříšky do arabské cukrárny Pâtisserie d'Aix. Spolu s rohem gazely - mega vanilkový rohlíček plněný mletými ořechy jsou na čaj o páté jak dělané!    


Po návratu domů se věnuji mému projektu Atélier Cigale & Olive. Doufám že již brzy bude hotová webová verze a budu vám ho moc představit. Prozatím dvě vlaštovky: Štrikovaná slova (díky Janě z rooster-hill vím že má zelená královna se jmenuje dutinkovač :-) a Birds věšáčky, které přiletěly do provensálského obchůdku.


Ani kuchyň nazahálí! Provensálská vývařovna se nese v rytmu experimentů. Můj první bochník chleba. Kvásek jako největší cennost dovežená z Čech z biopekárny Vizovice, recept na nehnětěnou Šumavu od Cuketky (tady) a chlebové čáry máry od Maškrtnice (zde). Výsledek? Vizuálně velká spokojenost! Bochník je krásně kulaťoučký, nepopraskal a vůně si line domovem. Chuťově dobrý ale hutný. Zřejmě přezrálý kvásek... Budu zkoušet dál! 
Pro návštěvu peču makronky. Na fotce je nehledejte! Povedly se na výbornou. Až tak, že mi ještě večer, neplněné, Provensálec skoro všechny snědl ;-) Bude bábovka. Inovuji podle Chez Lucie a zkouším její černou komtesu (recept). Dávat do bábovky červené víno je velmi netypické... Což o to, u nás je nějaká lahvinka stále otevřená ;-) Recept dodržuji na chlup, dávám jen poloviční dávku skořice - 15g mi připadá dost. Bábovka je krásně vláčná ale doporučuji počkat do druhého dne. Bude ještě vláčnější a čokoládovo-kakaová hořkost prvního dne uleželejší a vyvážená. 
A protože jedeme momentálně na kaštanové vlně ;-) tak nechybí na stole má klasika: dýňovo-kaštanová polévka. Recept najdete tady.   


Víkend trávíme v našem letním bytě u moře v Bandol. Na konec října počasí ale vůbec nevypadá. Stále máme krásné babí léto, sluníčko a azúro, moře 20°C, na pláží o 4 stupně víc, poslední říjnový víkend si užíváme lenošení, koupání v moři a slunění na terase kavárny. Jediným náznakem podzimu jsou platany, které přišly o listí. A taky že budou vánoce neboť všude začínají instalovat vánoční osvětlení. V plavkách nám to nějak nepřipadá reálné :-) 


Než se vracíme domů, obhlížím blížící se úrodu. V naší přímořské zahrádce se začínají vybarvovat do žluta citrony a pomeranče začínají nabírat na barvě. U sousedů uždibuji plody arbouse. Planika je menší okrasný strom, s dlouhým květenstvím a stálozelenými listy. Když dozraje, což trvá téměř rok, její plody jsou sytě červené. Lidově se stromu proto říká jahodový strom. Plody si můžete natrhat jen tak do pusy, mají hodně vitamínu C, ale lepší jsou tepelně zpracované. Výborná je z planiky zavařenina a taky likér :-) Už vím co půjde brzy do demižonů... jen co sliju likér fíkový ;-)


* * * * *

Doufám že jste si užili prodlouženého víkendu! 
Krásný (krátký) týden :-)

____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád


Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...