Kdoulové slavnosti v Cotignac

Poslední říjnovou neděli se ve vesnici Cotignac konají každoročně slavnosti kdoulí - Fête du Coing. Svátek není okázalý, ale aktivně se na něm podílejí místní obyvatelé a je moc fajn procházet se po náměstí plném stánků a ochutnat dobroty z kdoulí, ať už sladké, slané či  stočené v lahvích.

Říjnový sezónní košík v našem sadu v horách

Už i v Provence kdoule patří čím dál více k opomíjeným odrůdám v sadu a na trhu na ně narazíte jen ojediněle. Je to škoda, protože dříve byly kdouloně hojně pěstovány po celé Provence a sázely se především jako živé ploty. Stromky jsou menšího vzrůstu, dosahují 5-6 metrů, a jako živý plot zdobí cestu dvakrát. Koncem května kdy jako jedny z posledních ovocných stromů kvetou - květy jsou opravdu krásné, velmi veliké a pudrově růžové a zralé plody pak dělají parádu koncem října a v listopadu, kdy se velké žluté kdoule houpají na větvích. Ne nadarmo se jim přezdívá zlatá jablka.

Kochat se kdouloní v plném květu je krása a naše včelky ji berou útokem

Zralé plody krásně voní a když je dáte do ošatky na stůl, provoní vám celou kuchyň. A nejenom to, kdoule nesmí chybět na žádné provensálské tabuli na Štědrý den. Staroprovensálská pochoutka pâte de coings tvoří jeden ze 13. štědrovečerních dezertů, podobá se ovocnému želé, které u nás věšíme na stromeček a recept najdete zde.

Kdoulové želé

A tím většinou kulinární kdoulová show končí... Přitom se z ní dá připravit mnohem víc! Oloupanou kdouli nakrájenou na čtvrtinky můžete pošírovat v cukrovém rozvaru a podávát ji ke kachnímu foie gras namísto klasické fíkové zavařeniny. Nebo ji nakrájenou na plátky dlouze podusit na másle a podávat ke kachním prsům magret. Připravuji doma oboje, obzvlášt když na podzim čekáme doma hosty a je to výborné. Syrové nastrouhané kdoule také nakládám do alkoholu a připravuji provensálský aperitiv Coudounat, jehož název pochází z coudoun, tedy kdoule v provensálštině. V obchodech ho nehledejte, nikdy jsem v prodeji neviděla, vyrábí se po domácku ale také už jen vzácně. Tradice se vytrácejí...

Kdoulový aperitiv, který je každoročně na prodej na slavnostech

A co z kdoulí můžete vykouzlit dál? Hodně inspirace najdete právě na slavnostech v Cotignac a navíc vše můžete na místě ochutnat a nakoupit jako delikatesu domů. Kromě klasických zavařenin a čistého želé z kdoulí, můžete okoštovat dezerty, třeba oblíbené makronky či tarteletky. Ze slaného čatní a teplá jídla připravovaná na místě jako jelení ragú či tajine s kdoulemi. A opomenout nejdou nápoje, ať již mošty, sirupy či vařené víno z kdoulí - vin cuit, které se také podává na Štědrovečerní večeři. 

Kdoulová zavařenina s pekanovými ořechy - Kdoulové želé - Jednodruhový kdoulový džem

Tarteletky a makronky s náplní z kdoulí

Vařené víno z hroznů s přidanými kdoulemi, také ke koupi pouze v Cotignac

A odejít z trhů můžete i s bedýnkou čerstvě sklizených kdoulí a doma se pustit do experimentování. 

Na slavnostech kilo kdoulí výjde na 3 eura

A proč právě v Cotignac se konají kdoulové slavnosti? Název vesnice prý pochází ze staroprovensálského slova kdoule ale také se traduje, že vesnice dala jméno specialitě cotignac d´Orléans. Ve 14. století prý místní lékárník připravil želé z kdoulí, medu a koření, které mělo blahodárné účinky na trávení. Později se usadil v Orléans a pojmenoval svůj lék po místě jeho původu. Těžko říct... Jedno je jisté, tato autentická provensálská vesnička se vám bude líbit. Stojí na úpatí vysokého útesu a je protkaná mnoha jeskyněmi, které sloužily jako útočiště obyvatelům. Dodnes zde mají někteří obydlí odkud se vám nabízí krásné panorama na střechy vesnice.     

Vesnička Cotignac

Kavárna Paulette u kašny a typický dům na hlavním náměstí

A ještě jednu povídku z (ne tak) dávných časů vám povím. Za školních časů provensálských dědů kdouloně ještě hojně zdobyly sady a sloužily jako přírodní zídky. Když šli chlapci cestou do školy, nosili ošatky s chlebovým těstem či koláčem do komunální pece a v podzimním období si po stezce trhali kdouli. Tu nechali u pekaře spolu s ošatkou a když šli ze školy domů vyzvednou upečený chléb, dostali na zpáteční cestu kdouli zapečenou v listovém těstíčku. Úplně vidím jak kráčí po klikaté cestičce, oblečení v šortkách na kšandy a ponožky vytažené až pod kolena, je chladno ale hřeje je bochník čerstvě vytažený z pece a radostně spořádají sladkou kdoulovou kapsu "na posezení". A třeba taky jo, sedíc na zídce a houpajíc nohama :-) Čistá radost ♡

Zkoušela jsem péct k odpolední svačině, je to moc dobré a krásně voňavé, ale chybí tomu ten nostalgický nádech a sychravost počasí...

Naše stařičká kráska v sadu ve Verdonských horách ♡

I v Čechách se kdoule kdysi pěstovaly, než se dostaly na seznam zapomenutých odrůd. Mít tuhle krásku v sadu je radost a bylo by škoda se o ní ošidit!

Znáte? Máte v sadu? Vaříte?

_____________
© crédit photos: Anýzovka v zemi cikádů kromě panorama Cotignacu :  https://www.visitvar.fr/noesit/!/fiche/cotignac-4718490

Tučné úterý

Maškarní úterý u vás, Tučné úterý u nás. Svátkem Mardi Gras, který připadá letos na dnešek, vrcholí masopust, končí bohaté hodování a od zítřka začíná Popeleční středou předvelikonoční čtyčicetidenní půst. Dnes se však stoly pod mísami ještě prohýbají, víno teče proudem, nesmí chybět palačinky či karnevalové koblihy. A i na maškary dojde :-)

Ve Francii se připavuje k hodování maso a vejce, které budou z jídelníčku od zítra vykázané. Kreativitě se meze nekladou, jídlo má být však masité a mastné, abyste měli na co vzpomínat během dlouhého půstu. Z vajec se připracují tradičně palačinky. Že je dnes Palačinkový den zřejmě víte. Doufám, že žhavíte pánvičky! A pokud byste měli chuť na pravé francouzské palačinky, můj recept najdete v posledním čísle Cinnamon magazínu na stránkách 50 až 55 tady.  

V Provence nesmí na Tučné úterý chybět karnevalové koblihy, beignets de carnaval. Podle toho v kterém koutě Provence bydlíte, najdete na masopustní tabuli tu či onu "koblihu". Těsto je podobné jako na koblížky, liší se však ve finálním tvaru. V Marseille tak uždibujete chichi frégi marseillais - dlouhá kobliha, která se smaží ve tvaru kruhu, nakrájená na kousky a obalená v cukru; v Nice si dáte ganse niçoise - těsto nakrájené na uzké proužky kde uprostřed je svázaný uzel; v horách narazíte na bugnes - smažené obdelníčky silnější konzistence; ve vesnicích na oreillettes - ty jsou pododné bugnes tvarem ale jsou tenounké a křupavé. 

A aby toho "posledního" veselí nebylo málo, i tady chodí maškarádi. Ne jako průvody v maskách po vesnicích tak jako v Čechách, ale jako organizované karnevaly. Nejznámější se koná každoročně v Nice a velkolepostí si nezadá s karnevaly v Riu, Benátkách či New Orleansu. Carnaval de Nice trvá čtrnáct dní a dnes večer slavnosti vrcholí. Letos byl za téma zvolen Král gastronomie na oslavu specialit z Nice a samozřejmě nechybí tradiční květinové bitvy, noční průvody se světelnými efekty a ohňostroje.  

Ať vaše palačinky úspěšně létají vzduchem a zítra hezky zlehka Popeleční středou! 

______________________

© photos: Anýzovka v zemi cikád (1,3,4); www.centraleasteurope.bbfr.net (2); www.variations-gourmandes.blogspot.fr (5); www.samgraphic18.wordpress.com (6); www.provencia.fr (7); www.nicecarnaval.com (8,9,10,11)

Kaštanobraní v Collobrières

Dnes se koná poslední kaštanobraní sezóny. Jestli jste poblíž nebo projíždíte vesničkou Collobrières, určitě se zastavte! Zdejší kaštanové slavnosti jsou vyhlášené. A pokud to máte do Provence z ruky (což je škoda převeliká ale může se stát ;-) tak si to zapiště do diáře na příští rok, na poslední tři říjnové neděle. Taková podzimní dovolená v Provence je moc dobrý nápad :-) A letos je zde říjen přímo kouzelný!  

Kaštany z Maures rostou v několika obcích departementu Var: Collobrières, La Garde- Freinet, les Mayons, Pignans, Gonfaron a místní klima horského masivu Massif des Maures jim náramně vyhovuje. Pěstování kaštanů zde bylo zavedeno v 10. století a bylo jedinou potravou pro místní obyvatelstvo v chudé krajině. Dnes tato starobylá kultura představuje hlavní produkci Maurského masivu a zabírá 900 hektarů lesů.

V době sklizně jsou každoročně organizovány kaštanové slavnosti a letos se konal 31. ročník Fête de la châtaigne.  Akce se účastní kolem 150 místních řemeslníků a vystavovatelů a kaštany zde můžete vidět a ochutnat ve všech jeho kulinárních podobách. Vesničkou se line vůně pečených kaštanů, do korzování kolem stánků hraje provensálská hudba, vy nevíte kam a co ochutnat dřív :-) 

A co všechno se z kaštanů připravuje? Kromě obligátních pečených kaštanů, tradičně crème des marrons - taková kaštanová Nutella, výborná k snídani na chleba nebo k svačině na briošku nebo jen tak rovnou lžičkou do pusy :-) Kaštanové pyré, které je k sehnání i v Čechách, a používá se na přípravu dezertů. 

Delikatesou jsou marrons glacés - ledové kaštany, které ovšem nemají nic společného s českou čokoládovou tyčinkou stejného názvu. Pravé ledové kaštany jsou celé kaštany, kandované v cukrovém nálevu, a to po dobu 8 dní. Každý den se musí cukrový nálev koncentrovat na jiný stupeň, projít varem, delikátně do něho ponořit kaštany, nechat okapat a odležet do druhého dne. A to opakovat osmkrát. Poslední den se ještě dělá glaçage, aby se ledové kaštany nelepily. Celý proces je ruční, zdlouhavý a nejtěžší na tom je udržet kaštany celé. Tomu odpovídá i cena: kilo ledových kaštanů první jakosti a velkého kalibru stojí 92€ (2300 Kč). Ani Francouzi je nekupují po kvantech a celoročně, nechávají si je jako vzácnou lahůdku na vánoční svátky. Dobrou alternativou je koupit ledové kaštany brisé, tedy kousky které se během kandování rozpadly. Chuťově jsou stejné a cena je poloviční. Během kaštanových slavností jsou navíc k sehnání za speciální cenu, a to za stadkých 23€ za kilo. No neber to! :-) Z kaštanů se taky dělá zmrzlina. Ta s kousky ledových kaštanů z Confiserie Azuéerenne je nejlepší! 

Co mě při první návštěvě slavností udivilo bylo kaštanové pivo. Teď bez pár lahvinek domů neodjedu. Musím přiznat, že je výborné! Můžete si ho odnést domů nebo si dát skleničku na místě, třeba ke kaštanovým klobáskám, sýru nebo kaštanové paštice :-) Pokud dáváte přednost sladkému tak si také příjdete na své: kaštanové makronky, tarteletky, cakes, nugáty...

Samozřejmě že jsou k sehnání kaštany samotné a to v několika kalibrech. Od 3€ za kilo menší kaštany, které se hodí na pečení nebo vaření až po 6€/kg za největší - ideální ke kandování. Dobrý deal je také koupit si kaštany netříděné, tzn. tak jak nasbírané, za 1,50€/kg. Pár jich doma sice vyhodíte ale je to skvělý poměr kvalita/cena. 

Tip na závěr: až si budete doma kaštany péct, po vyndání z děravé pánvičky je zabalte na chvíli do novin, budou ještě lepší :-) 

____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád, ledové kaštany/marrons glacés: Confiserie Azuréenne 

Instantanément #1

Zavádím novou rubriku :-) Proč dnes? Dnes je to měsíc co jsem napsala poslední řádek. Dnes začíná nový týden, čas na rekapitulaci toho prožitého. Dnes jsem si také dala nová předsevzetí a jala se je z čerstva realizovat... Jedním z nich je blogovat víc. Ať se děje co se děje, ať jsem na konci světa (tedy za předpokladu že nelítám v buši kde ani telefon nepremává nebo se nehoupu na vlnách oceánu ;-) Dnes jsem také mlaskla na Instagram svůj 100. příspěvek za pouhý měsíc používání... Proto.  

Instagram mě dostal. Je to takový foto motoring každodenního dění, vše drží pěkně v jednom rámečku. Nemusím nic loadovat, přeposílat z mobilu nebo foťáku na comp, upravovat... Jednoduše to co chci sdělit aplikací IG vyfotím, přidám filtr a/nebo černobílo, zarámuju, zaškrtnu sdílení na Facebooku a zanesení na mapu a klik, je to tam :-) Taky mě láká možnost z nejvydařenějších IG fotek nechat si udělat polaroidy a píchnout si je na reálnou nástěnku. Bohužel Instagram (prozatím?) nevyvěšuje IG dění na blog :-( Proto nová rubrika Instantanément, tedy Okamžitě. Takový instatní život minulého týdne Anýzovky v Provence, Anýzovky na cestách a toho co by se na blog jinak nedostalo. Doufám že se vám bude líbit :-)

Anýzovka na cestách... stále ještě v Čechách. Na Vysočině máme krásný barevný podzim, užívám si poslední 2 dny, s rodinou, na chalupě, slunce svítí, spadané listí šustí a já mám úsměv široký :-) A taky jsem "vykradla" cukrošku aneb jak jsem si šla pro jeden jediný větrník :-D

Na rozloučenou mi maminka peče peciválky ღ 

Znáte? Děláte? Přes FB jsem se v komentářích dozvěděla varianty tohoto receptu. U nás ho děláme už čtvrtou generaci :-) Jak na to? Z bramborového těsta uděláme placky, upečeme na plotně (to dělala ještě babička, my pec nemáme tak pečeme na tlustém litinovém kolečku), nastříháme na kostky, spaříme horkým mlékem které scedíme. Promastíme máslem a pořádně prosypeme umletým makem s cukrem. Navrch dáme extra vrstvu maku a zakápneme máslem. Peciválky se jí z jedné velké mísy - zadělávačky - všichni hezky kolem stolu napichujeme vidličkou :-)

Středa je dnem loučení :-( 

Provence mě vítá zpět azurovou oblohou a 24°C. Nahazuju sandály, sluneční okulky a hurá na kafe do vesnice.

V pátek jedu do města (rozuměj Aix en Provence, nejbližší město hodné tohoto názvu je coby 50km dohodil). K letnímu outfitu (ač je 18. října) potřebuji bižu, tak jsem si "spíchla" můj první bižuterní výtvor. Jsem z něho tak natěšená, že o den déle si umotám náramek další - hezky růžový, k šatům, k moři jak dělané ;-)

Víkend trávíme s Provensálcem na letním bytě v Bandol. První ranní cesta (tedy po kávě v kavárně na terase) vede na trh. Ale ne v Bandol, ten v Sanary sur Mer, 5 km po pobřeží, je lepší. Stánky se prohýbají sezonním sortimentem: první kaštany, houby (girolles -  taková velká kuřátka a sanguins - obdoba ryzce), jujuba, kaki... Berem i tuňáka, bude k večeři :-)

Doma z trhu, usedáme na terase a vysrkáváme ústřice. K tomu Pinot Blanc 2003 a jako dezert kaki. Sobotní oběd nemá chybu a začátek víkendu je idylický. 

V neděli vyrážíme do Collobrières na Fête des châtaignes. Každoroční slavnosti kaštanů se konají tři poslední neděle v říjnu a návštěva této vesnice za to rozhodně stojí. Z kaštanů se připravuje snad všechno, i pivo ;-) Pečené kaštany úžasně voní celou návsí, všude se chodí a uždibuje, staroprovensálská hudba hraje... Nádhera!! Ale o tom bude další příspěvěk ;-)

Na cestu domů si dáváme dvojitý nášup zmrzky. Kaštanové, jak jinak :-) S kousky pravých ledových kaštanů ღ

A jak to bylo dál? To se dozvíte příští pondělí ;-)

Krásný týden!

PS: Moc vám děkuji za krásná slova k minulému příspěvku! Četla jsem si je několikrát a pokaždé mě hřála u srdce ღ Už jen proto stojí za to blog psát!! 1000 merci ღ

____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád via Instagram

Dary podzimu

1. září, podzim klepe na dveře... i když to tak v Provence moc nevypadá. Dnes bylo 31°C a azůro :-) Naše zahrada v horách nám však nadělila o víkendu první podzimní nadílku!

Ráno, ještě za rosy, jsem vyběhla na zahradu a utrhla si první bílé fíky z našeho stařičkého fíkovníku. Cestou zpět k snídani jsem ještě přihodila mirabelky :-)

Odpolko jsme si rozdělili práci - já sklízela lískové oříšky. Úroda je bohatá a těší mě, že letos jsem úspěšně předběhla divočáka, který tak přišel o dezert a já nemusela zachraňovat zničený strom... (viděli jste někdy divočáka jak se šplhá na strom? celkem zážitek!)

A Provensálec se dal na obhlídku úlů. Máme med! A hodně :-)

V neděli jsme se vydali do Sollies-Pont do sadu k Gégé. Cíl byl jasný: fíky ღ Minulý víkend se konaly každoroční slavnosti fíků v Sollies. Byli jsme tam ale už v poledne by ses fíků nedohledal. Vyprodáno. Ve dvě odpoledne balili :-/ Tak jsem aspoň poklábosila s šéfkuchařem Guy Gedda, vychválila jeho broskovový koláč politý medovo-smetanovým krémem (který jsem zvěčnila čerstvě vytažený z trouby zde) a dostala recept na fíkové koblížky. Než jsme odjeli s prázdnou domů, domluvila jsem si soukromou sklizeň s Gégé. Úžasné fíky (ty ze Sollies jsou vyhlášené) za 2€ kilo! (na slavnostech se ty samé prodávaly za 6€). Mám jich sladkých 20kg a od manželky Gégé výslužku na cestu. První várka fíkové zavařeniny už je naložená ;-) Následovat bude jiná verze s fíkovými listy, fíkový likér, fíky confit (v zimě skvělé k foie gras), sorbet a tarteletky. Mňam! Na to jsem se celý rok těšila.

  

Jaký byl váš víkend? Loučím se s vámi pohledem na horskou vesničku Rougon ve Verdoňském kaňonu, který se nám naskýtá z naší chalupy ღ

Víkend ve znamení gurmánství

aneb jak si za jediný víkend splnit to po čem jsem celý měsíc v Barmě snila, když jsem do sebe soukala suchou rýži či rýžové nudle, s čím dál větší nevolí. Přání 100-krát znásobena ve dnech kdy jsem neměla nic co bych do úst dala... Ani dovežená barmská horečka mi nezabránila projet Provence křížem krážem v honbě za kulinárními zážitky ;-)

Hladoví a hubení jsme záhajili naše evropské obžerství už na letišti v Paříži, kde jsme se čekajíc na přípoj do Marseille vrhli v Air France VIP Lounge na croissanty a espresso. Tolik pečiva jsme snad nikdy nesnědli a určitě na nás nebyla hezká podívaná :-) Po příjezdu večer do ledového provensálského domova bylo třeba něco na zahřátí, něco rychlého, něco co se dá připravit i s prázdnou ledničkou. Vyhrála to pravá česká hutná bramboračka jako od maminky – zasytí, zahřeje a mně navíc nostalgicky dodá teplo domova. Druhý den nelením a ve 4 hodiny ráno míchám těsto na palačinky k snídani, holt naše těla zůstala trčet v jiném časovém pásmu. Tenoulinké palačinky s kaštanovým krémem se jen na jazyku rozplývají a my s nimi :-) Ještě vydržet jeden den, který nás dělí od víkendového mezníku kdy se hodláme naší vášni oddat se vším všudy...

Sobota ráno. Vysněný víkend je zde ! Horní Provence nás vítá sice ledově nicméně blankytnou oblohou. Chceme víc ! Chceme slunce, teplo, moře. Chceme provensálský trh. Chceme rybáře v přístavu. Chceme tu nejlepší bagetu jakou známe. Cílová destinace je jasná : „dolní“ Provence, konkrétně Sanary sur Mer. Původní rybařská vesnička se změnila na přímořské městečko ale na kráse jí to neubralo, barevné domky z minulého století a typické provensálské bárky les pointus stále lemují přístav.

S košem v ruce míříme na trh, dnes vlastně na trhy neboť v sobotu je i rybářský. Naše první zastávka. Nevíme co dřív, chuť máme na všechno. Vyhrávají to mořské potvory plody, jejich sezóna brzy končí a my si jich letos ještě neužili. Nedá nám to, do košíku přihazujeme i ryby. Značně obtěžkáni se přemisťujeme na trh zelinářský. Druhů ovoce moc není, je zima, místní farmáři nesurfují na vlně bio a sezónní, jednoduše selským rozumem nabízejí to co teď vypěstovali nebo na podzim uskladnili. Je tady sice pár novodobých bláznů, kteří nabízejí rajčata, lilky, lesní plody (???) ale to jsou trhovci co nakupují ve velkosladech... My hezky sezónně, místně a v bio kvalitě, takže jablka a hrušky z Horní Provence, pomeranče a grepy z Nice, klementýnky z Korsiky (zřejmě letos poslední, sezóna je krátká; jsou sice krapet dál od Provence nicméně stále na jihu Francie ;-) a pokud je máte rádi šťavňaté, sladké a bez pecek tak vězte, že clémentines de Corse jsou ty nejlepší). Jako bonus přihazuji kaki – už ne na lžičku, to je vánoční sortiment, ale na plátky v ovocném salátu či na grilu s karamelem budou super :-) Se zeleninou je to o fous lepší, i když létu se to nevyrovná, co si budeme povídat. Do koše strkám špenátové listy (na polévkový crème), brokolici, dýni Hokkaido, kořenovou zeleninu (na vývary a vaření vůbec), cibuli (hmm krémová cibulačka s krutony), pórek a žampiony (moje oblíbená kombinace), řapíkatý celer, kozlíček (mâche, na salát), brambory (hodně brambor! rýži teď nemůžeme na chvíli ani vidět). Nesmí chybět čerstvá petrželka, bez té v provensálské kuchyni ani ránu. V Provence na trzích se dokonce dává zdarma k nákupu ! Taková je to „instituce“. Ještě by bylo co do koše přihodit, ale ten je již beznadějně plný (a o sezónním provensálském košíku zase někdy přístě :-)    

Přesouváme se po pobřeží do Bandol (kam by ze Sanary koulí od pétanque jeden dohodil) – přímořské to letovisko s ještě vyhlášenějším rosé. Přes zimu si Mamá na letním bytě u moře vyhřívá kosti a taky slaví narozeniny, takže šampaňské a losos jsou na programu sobotního oběda. Značně posilněni, sklízíme naše vlastní (bio) citróny a pomeranče :-) Letošní úroda je bohatá, budeme muset zajet znova a s delším žebříkem...

Večeře je krásnou a luxusní tečkou vydařené soboty. Na menu jsou ústřice, jen tak na ledu, s citronem a šalotkou ve vínovém octě. A coquilles Saint-Jacques tedy svatojakubské mušle/hřebenatky, jejichž delikátní bílé maso včetně corail stačí rychle osmahnout na másle s trochou česneku a nasekanou petrželkou. K tomu chlazené bílé a máte doma úžasnou a přitom tak snadnou večeři, za kterou byste v restauraci nechali minimálně 120€.

Neděle  pokračuje ve stejném duchu. Ráno se přesouváme opět k moři, tentokrát na opačnou stranu od Marseille než v sobotu, a to do Sausset-les-Pins. Konají se zde Slavnosti mořských ježků a to si nemůžeme nechat ujít ! Fête des oursins jsou zde pořádány každoročně, vždy tři poslední lednové neděle. Stíháme tu poslední, jupí !! Slavnosti samy o sobě nejsou nic velkolepého, hvězda programu se nachází na talíři ;-) Usedáme na lavice v přístavu kde lokty bojujeme o místečko, moře před námi, slunce nad námi a pod nosem ježci (s kapkou citronu lžičkou rovnou do pusy), ústřice, krevety, slávky a malinké mušličky telines, které já ochutnávám poprvé - uvařené v bujónu s česnekem a petrželkou jsou výtečné. K tomu neodlučně patří sklenka bílého, jsme ve Francii, ne ? ;-)

Odpoledne se vydáváme k domovu, v plánu mám domácí tarte au citron meringuée – citronový koláč se sněhovou pusinkou z našich citronů. Ovšem Provensálec je ještě „horší“ labužník než já, sjíždí z cesty a míří do centra Aix en Provence... a kam jinam než do široko-daleko vyhlášené cukrárny matky Béchardové ?! Tři králové už sice dávno odešli, nicméně já výskám neboť na neděli syn Béchard připravil poslední várku tříkrálového koláče. Ne galette de Rois, která je k sehnání všude ve Francii, ale tříkrálovou briošku s kandovaným ovocem podle provensálské tradice. Ta od Béchard je navíc plněná mandlovým krémem frangipane. Čaj o páté nemá chybu :-)

K nedělní večeři je ryba ze Sanaryjského trhu, marbré – slovník pokulhává takže kromě toho že je mramorovaná vám toho o ní víc nepovím. Jen to, že vycpaná divokým fenyklem, na grilu, zakápnutá olivovým olejem a citronem je božská ! K ní salát z mâche s vinaigrette a křupavá bageta, tác se sýry a ovoce. Spokojenost nejvyšší :-)

Doufám že i váš víkend byl plný radosti a řádně proložen kulinárními zastaveníčky !

PS: To nejmilejší nakonec. Abych byla nadmíru blažená, dostala jsem od Drahého kytičku fialek :-) 

Fíkobraní

Poté co jsem vykoupila polovinu stánků na Fíkových slavnostech v Sollies (důkaz doličný zde ;-) a má fíková horečka si vyžádala trojí cestu do auta, abych odložila koše a uvolnila tak ruce na další koštovačku, jsem stanula doma před stolem hojnosti (roh by to totiž nezachránil ;-)

Byla jsem u takového fíkového vytržení, že mi hlavinka pracovala na plné obrátky co z fíků vytvořit, sliny se mi sbíhaly a nevěděla jsem co dřív … takže ve finále to dopadlo tak, že jsem prostě musela vyzkoušet VŠECHNO ! A kdyby fíková nůše nedošla, tak bych vyvářela dál a dál :-)

Takže popořádku (kliknutím na zvýrazněný text se rozbalí recept) :

Zavařeniny :

• Fíkový džem
• Celé fíky zavařené v sirupu

 
Sladké :

• Pečené fíky s 'crème fraîche' a madlemi
• Fíky s 'brousse de Rove'
• Fíkové tarteletky s mandlovou náplní
• Fíkový koláč s anýzem
• Fíkový sorbet

Slané :

• Salát s fíky, rukolou, mozzarellou a piniovými oříšky
• Kachní 'magret' s pečenými fíky

 
Nápoje :

• Fíkový aperitif
• Fíky naložené v rumu

Fíkovou sezónu neoficiálně ukončí slavnosti fíků 27 a 28. října ve středověké vesničce Vézenobres*, tak máte ještě čas něco fíkového ochutnat :-)

___________
* vesnička se nachází v departementu Gard, který s Provence sousedí, nejblíž jí jsou Avignon a Arles

Slavnosti fíků v Solliès

Když se řekne fík, tak jihnu a má fíková závislost nabírá na obrátkách. Škoda že se jí mohu oddávat pouze jeden měsíc v roce ! Nebo naštěstí ? ;-)

Úplně první fíky mám spojené s ... Prahou :-) V Jindřišské ulici býval francouzský obchod, kam obyčejný smtelník moc nevkročil a když už, tak na čumendu, pokud o existenci obchodu věděl, neboť česká výplata by mu stíží stačila na jeden nákup. Obchůdek byl určený pro cizince a diplomaty (zřejmě aby v Čechách nestrádali), hojně zásobován nejenom francouzskými delikatesami jako foie gras a sýry ale i exotickým ovocem. V té době jsem pracovala na velvyslanectví, a tak se stalo, že jsem jednoho dne stanula v obchodě. Nevěděla jsem, kam se podívat dřív ! Zvláště proutěné koše plné ovoce mě učarovaly, ikdyž jsem neměla ani šajn co by to mělo být a ani jak to chutná. Mezi rambutanem a mangostanem to vizuálně vyhrála karambola (posléze se ukázalo jako ne zrovna nejšťastnější výběr :-) Jako bonus jsem přibrala pár kousků čerstvých fíků. Po ochutnání přišlo velké zklamání... Chuť a vůně nijaká, čerstvé fíky nesahaly ani po kotníky těm sušeným :-(

K fíkové závislosti jsem se však nedopracovala v Provence, nýbrž v Řecku. Tam jsem měla poprvé možnost fíky ochutnat tak jak se sluší a patří : tedy čerstvě natrhané ze stromu, zabalené ve fíkovém listí :-) Na ohmat měkoučké, ještě vyhřáté od slunce, s pronikavou vůní, šťavnaté, lahodné... prostě boží !

Přiznávám bez mučení, od té doby jsem fíkům propadla :-) Ovšem ani ve Francii, potažmo v Provence, není snadné na fíky na trhu narazit. Tedy na ty, nad kterými se budete rozplývat a které slupnete jako malinu. Fíky špatně snášejí dopravu, velmi rychle se kazí (fermentují) a tak na odbyt dál od fíkových sadů jsou sklízené ještě nedostatečně zralé. Pokud budete čekat, že vám fíky v míse na stole dojdou, tak se nedočkáte. Chuťově už lepší nebudou, vzhledově na tom budou ještě hůř... Jediná vaše šance jak fíky vylepšit je buď je upéct v pekáčku v troubě se lžící medu nebo je gratinovat na pánvičce.

A vůbec nejlepší je pro extra čerstvé fíky si dojet na fíkové slavnosti do Solliès-Pont, které se konají poslední srpnový víkend. Letošní Fête de la Figue proběhla 25-26. srpna a na programu toho bylo hodně, namátkou :
- v sobotu dopoledne procházko-pochoďak (8 km) fíkovými sady a prohlídka fíkové kooperativy; inaugurace slavností za doprovodu provensálských tanců; odpoledne defilé v dobových kostýmech; večer bál a fíková večeře na zámku
- v neděli dopoledne Řád fíků ze Solliès (intronizace, velmistři, požehnání v kostele); v poledne Master Fík s šéfkuchařem

- po celý víkend samozřejmě trhy "vše o fících a z fíků" od 9:00 do 19:00 a speciální fíkové menu v restauracích

Největší tahák je však ochutnávka široké škály výrobků z fíků, rady jak a co z fíků připravit a také jak správně pečovat o fíkovník. A samozřejmě možnost si to vše koupit :-) Na Facebooku jsem hned po příjezdu zveřejnila můj fíkový stůl hojnosti ;-) Následné dny jsem pak trávila u sporáku a vařila a vařila, fíková vůně se nám domem linula a my radostně zasedali k fíkové tabuli :-) Ale než dojde na slíbené recepty z fíků a následné debužírování, stojí za to se chvíli pozastavit u ovoce samotného.

  

Fíkové stromy patří k Provence tak jako levandulová pole. Ne všechny fíky jsou však vhodné ke konzumaci. Tak jako cuketové květy, i fíkové květy jsou samčí a samičí. O to aby se fíkový květ převtělil do lahodného fíku se stará vosička stehnatka fíková. Fíkovník vám krásně v zahradě nepokvete jako třeba třešeň nebo mandloň. Malinké kvítky jsou schované uvnitř budoucích fíků, na první pohled to tedy vypadá že  fíkové plody vyrůstají rovnou z větví. Vosička samčí květ "navrtá" a uvnitř plodu naklade vajíčka. Takto obalená pylem se přesune do květu samičího aby se posilnila, čímž květ opyluje (ale vajíčka zde neklade). Jak od sebe stromy poznáte ? Jednoduše : v době sklizně, stromy obalené malými, zelenými fíky jsou samčí, plod je uvnitř suchý. Samičí plody fíkovníku jsou velké zralé fíky, jejichž květ se přeměnil na lahodnou a sladkou dužinu. Prostě ty co se prodávají. A nemusí být jenom tmavě fialové, barevná škála jde od žluté, přes zelenou k bledě fialové až témeř černé. Různým křížením se také dosáhlo u některých odrůd samoopylování. A pak jsou odrůdy co plodí dvakrát ročně - nejdříve v červenci a poté v září/říjnu a ty co mají pouze jednu úrodu - nejranější začátkem srpna, valná většina na podzim. Na trhu však máte šanci objevit fíky více méně pouze v září, určitě nepropásněte !! Ve světě existuje více jak 600 druhů fíkovníků. V Provence ve Vaucluse si můžete v zahradní školce Baud vybrat váš fíkovník mezi 300 druhy. Nicméně "běžně" k dostání je asi 25-30 druhů fíkovníků (Violette de Solliès, Noire de Caromb, Bourjassote...) K dostání třeba ve školce Pépinière Labatut v Solliès-Pont (tam jsem si je koupila i já :-)

Vůbec nejznámější je fík Violette de Solliès - fialový naducaný plod. Ne nadarmo se fíkové slavnosti odehrávají v Solliès, místní fíkové sady totiž dodávají 3/4 francouzské produkce ! A tak na trhu narazíte s velkou pravděpodobností právě na fík odsud :-) A proč se jim zde tak daří ? Díky místnímu mikroklima : hodně slunečních dní, teploty vyšší než průměrné v Provence a dostatek vody. Dřív tomu však tak nebylo, staří Řekové a Římani primárně pěstovali fíky v okolí Marseille ale jak se město zvětšovalo, pěstitelé museli hledat nová vhodná místa na založení sadů a došli až do Solliès. A fíkům se zde tak daří, že obdrželi v červnu 2006 ochranou známku A.O.C. tedy Appelation d'Origine Contrôlée (Chráněné označení původu. Zaručuje spotřebiteli geograficky vymezené území, tradiční postup výroby a časté kontroly kvality) - graal každého pěstitele a chovatele.

Tak až se vám poštěstí projít se fíkovým sadem, natrhejte si pár lahodných fíků rovnou do pusy. Nezapomeňte že ideálně zralý fík se jí i se slupkou. Přibalte pár fíků do listů a cestou zpátky nasávejte slastnou vůni linoucí se ze sadu a představujte si co všechno si připravíte : fíkový džem, celé fíky v sirupu k foie gras, pečené fíky s medem jen tak nebo s čerstvou 'brousse', fíkové víno na aperitif, fíkové tarteletky s mandlovým krémem, fíkový sorbet, gratinované fíky ke kachnímu 'magret' ... :-)

PS: Nemusím snad připomínat, že během zářijového fíkobraní je nejlepší se vydávat do fíkového sadu obden, když ne denně ? :-D