Že nebudu trávit letošní vánoce doma v Provence jsem věděla. Že je budu trávit v Thajsku jsem neměla v půlce listopadu ani šajn. Že je ve finále strávím ve vlaku by mě ani ve snu nenapadlo...
Z různých důvodů jsme nakonce místo Austrálie na poslední chvíli odletěli na měsíc a půl do Barmy. Proč zrovna sem je na dlouhé vyprávění, nicméně Thajsko byla „nucená“ zastávka neboť sehnat v Evropě vízum trvá 6 týdnů kdežto v Bangkoku ho máte za 48 hodin.
Smířena s tím, že opět nebudu připravovat 13 provensálských dezertů, nebudu dělat foie gras z husích či kachních jater, nebudu vařit víno vin cuit ani nebudu pšenici sázet, balím baťoh, na nohy pohorky a hurá za dobrodružstvím. No dobře, Thajsko se dobrodružstvím nedá moc nazvat :-) Spíš fajn dovolená. My konkrétně severně od Bangkoku, takže žádné pláže ale hory poblíž hranic s Barmou a Laosem. Hledáme autentičnost v hloubi džungle ale masová turistika dorazila i sem... Nicméně večeře v královské thajské restauraci Blue Elephant v Bangkoku je srdcovou záležitostí tak jako setkání v horách s etnickými menšinami. Na motorce po cestách i necestách, tvář ošlehanou od slunce, s pocitem svobody, užíváme si dvou týdnů naplněných honbou za kulinárními zážitky, kurzy vaření, krmením slonů co nám zkříží cestu, sušením kávy, sklizní čajových lístků na plantážích a desítkou dalších maličkostí, které však cestě dodají nádech místího života a obohatí... V tom trandění po severní krajině a žijíc ze dne na den, „zapomínáme“ včas rezervovat vlak zpět do Bangkoku, odkud nám letí letadlo do Barmy. Vše je totálně vyprodané, zbývá jen štědrý den a to ještě v páté cenové :-/ Takže štědrovečerní večeře je to co vágónová restaurace dala, plus exotické ovoce. Pro glanc si za ucho zastrkávám orchidej ;-)
Věřím že jste si štědrý den, čas adventní i vánoční užili podle představ, ve společnosti těch nejbližších, v pohodě, kulinárně i kreativně.
Do nového roku Vám přeji splněná přání, spoustu kreativních nápadů, kulinárního umu, fotografického nadšení a cestovatelského objevování !