Anýzovka na cestách ... v Ardèche

Ač Ardèche - země kaštanům zaslíbená - sousedí s Provence a měla jsem jí na seznamu přání, doposud jsem neměla příležitost ji navštívit. Loni jsme zde dokonce měli zarezervovaný pobyt na pár dní se sjížděním kaňonu na kánoích, ale museli jsme to ve finále zrušit, k mé velké nelibosti. Díky Provensálcovu současnému sportovnímu nadšení (řekla bych bláznění ;-) objevování Ardešského kaňonu klaplo před dvěma týdny! Jen na ty kanoe budeme muset přijet znova...

Zřícenina Rochebonne a výhled na Ardešské hory

Kde strávíme pátek a sobotu bylo dáno místem konání vyhlášeného trailu L´Ardéchois, tedy ve středověké vesničce Desaignes. Ta je celá kamenná, velká část domů je ze 14. století, nechybí hrad, opevnění, vstupní brány, vše zahaleno do okolních hor. Tam se odehrával Ardešský ultramaraton, vlastně tři, neboť se běželo 36, 57 a 98km. Ti co se rozhodli pro téměř stovku vybíhali ve 3 ráno, Provensálec to ale nebyl, to má půlnoc ;-) Ráda jsem byla i já neboť lítat po horách celou noc a následně celý den, nutno podotknout velmi větrný a ledový, se mi rozhodně nechtělo. Počasí překvapilo, v Provence jsme zanechali azúro a 25°C, abychom se přesunuli k sousedům, kde nás vítaly černé mraky, mistrál a teplota mezi 2° a 11°C. Navlékla jsem na sebe vše co má skromná (rozuměj letní) batožina nabídla, následně vyrabovala tu provensálcovu a velmi chic ;-) se vydala do vesnice ke startovní pásce. V rámci efektivního focení a fotodokumentace Provensálcova počinu jsem vylezla na balkon, ze které promlouval do mikrofonu pořadatel 20. trailového ročníku. Přilepila se na pána, který si zasekl provaz s plápolajícími praporky za krk, což se mi a mému objektivu náramně hodilo a mačkala spoušť jednu po druhé... než všichni přítomní fotografové a televize namířili objektivy směrem ke mně. Ten pán, ke kterému jsem se přichýlila, byl Dawa Sherpa, legendární ultra-trailový běžec z Nepálu a šerpa z Himálaje :-)

Zatímco Provensálec zdolával v terénu jeden kilometr po druhém s převýšením 2400 metrů, já jsem si dala rallye autem po horských hřebenech. Jako správná groopie jsem nemohla chybět na check-pointech, skandovat, popřípadě podávát čokoládovou první pomoc :-) Nebyla jsem na to sama. Všech 1.950 běžců mělo vlastní team, doplněno foto/TV reportéry, takže v horských serpentýnách, kde za normálního provozu stíží projede jedno auto rychlostí 20km/h nás jel celý peleton a zatáčky se šlehaly stovkou!! O zábavu nebyla nouze, brzdila jsem pravou nohou, plyn přidávala berlí :-D a snažila se udržet na cestě a nevzít zkratku roklí. Když nám ultramaratonci najednou křižovali cestu, všichni brzdili jak diví, opouštěli nastartovaná auta uprostřed silničky a utíkali k místu činu. V tom jsem nemohla s berlemi soupeřit, tak jsem mazaně (téměř) všechny předjela po lesní cestě a řítila se rovnou k panoramatickému checkpointu s výhledem na zříceninu Rochebonne. Tam jsem se řádně zapotila než se mi (bez berlí) podařilo slézt 100 metrů po skalách na nejlepší foto místo. S profi vybavením u nohou a oficiálním tričkem ultramaratonu omotaným kolem krku jako šála mě kolem skákající běžci-kamzíci považovali za jednoho z oficiálních fotografů. Tudíš se zastavovali (!!) a pózovali. Svědomitě jsem je všechny cvakla, některé i na jejich minifoťáky a mobily, a po závodě dala mé fotky k dispozici organizátorům. Samozřejmě jsem cvakla i Provensálce, který koukal jak blázen jakže jsem se dostala ke zřícenině ale byl strašně rád, že jsem tam byla a skandovala o sto šest :-) Výšlap zpátky k autu mi trval podstatně delší dobu... tak jsem to vzala rovnou zpátky do vesnice a na Provensálce počkala u cílové pásky. Navečer jsem byla víc unavená než on, vymrzlá a hladová, a tak můj cíl večera byl jasný. Gastronomická restaurace Claire Matin s regionálním menu: šneci, králík nadívaný kaštany, sýrový vozík, designové zákusky a lahvinka ardešského červeného :-)

V neděli jsem dostala za odměnu výletování kam budu po Ardèche chtít, a že jsem si toho přála :-) Projeli jsme celý Ardešský kaňon, slezli do rokle ke skalnímu mostu Pont d´Arc, zaskočili na farmu s jedlými kaštanami pro doplnění zásob. 

Skalní most Pont d´Arc

Ardešský kaňon

"Cestou domů" (jako lehčí zajížďka, ale pšttt, před Provensálcem mlžím ;-) jsem naplánovala zastavení v úžasném městečku Uzès, kde jsme se stihli projít, pokochat a dát si výtečnou (nejenom) kaštanovou zmrzku u La Fabrique Givrée. 

A když už jsme najížděli u Avignonu na dálnici, tak jsem Provensálce umluvila na kruháku odbočit a zajet k Pont de Gard v záři posledních slunečních paprsků dne :-)

Výlet do Ardèche vám nemohu než doporučit! 

My se sem vrátíme. V létě na kanoe, na podzim na kaštanové slavnosti a v sobotu do Uzès na trh, který je podle Dagmar z Francouzského obchůdku jeden z nejkrásnějších. 

Ale o tom zase příště ;-)  

  

__________________    

© photos: Anýzovka v zemi cikád

PS: kdyby vás zajímalo jakou závratnou rychlostí uběhnou ultramaraton v horách ti nejlepší, tak tady jsou časy těch co proběhli cílovou páskou jako první v každé kategorii:

- 98km muži: 10h 18min (Benoit Girondel)

- 98km ženy: 13h 9min (Juliette Blanchet)

- 57km muži: 5h 8min (Nicolas Fruchart)

- 57km ženy: 6h 5min (Sylvie Quittot)

- 36km muži: 2h 56min (Regis Durand)

- 36km ženy: 3h 35min (Agnes Herve)