Anýzovka na cestách… v belgickém Gand

Do Gand jsem jela neplánovaně. Provensálec přišel, že jede do Gand. Já jen zahalasila "já taky!". On že tam jede pracovně. Já na to "já taky!". Provensálec jen povytáhl obočí a v bublině nad jeho hlavou se dalo číst jak tam můžu jet pracovně když jsem se o cestě právě dozvěděla. Chlapi, ničemu nerozumí... Ale já tam opravdu musím :-)

Když jsem, ještě v Paříži, studovala na univerzitě, přijela k nám na roční stáž mladá lektrorka z Čech. Byla zlatá, zapálená a její přednášky byly moc fajn. Když v červnu odjížděla zpět do Prahy, složili jsme se jako studenti na dárek na rozloučenou. Ač byla v Paříži poprvé, měla možnost tam rok žít, mluvila plynule francouzsky a pařížskou destinaci si vybrala cíleně, celý rok snila - básnila - o cestě do ... belgického Gand. Tak jsme jí tu cestu dopřáli :-) Říkala jsem si co na tom městě je? Jak někdo může chtít dobrovolně vyměnit nově objevenou Paříž za malé (málo/ne)známé městečko? Co má víc? Od té doby jsem vedla v povědomí, že se tam musím jednou podívat, prozkoumat, zjistit to... Hned mi bylo jasné, že já tam teď jedu taky, a pracovně, prosím ;-)

Gand, Gent či Ghent chcete-li, je kouzelné městečko lidské velikosti, tak akorát na prodloužený víkend (který jsme bohužel k dobru neměli). Říká se mu Benátky severu. Něco na tom je. Ikdyž doslovně se to brát nemůže. Atmosféra, obzvlášť ta večerní, je kouzelná. Středověké domy podél říčních kanálů, v noci rozzářené, se zrcadlí ve vodě, k procházkám po nabřeží jak stvořené. Spousta kulturního vyžití, zajímavá muzea, festival světel. Úžasné obchody s designem a kreativní tvorbou. Belgické speciality, malé útulné restaurace a kavárny, výtečná čokoláda a wafle jako bonus. Co víc si přát? Lepší počasí :-/ Za celý týden bylo hezky pouze jedno odpoledne, kdy vylezlo sluníčko. Jediný den kdy jsem fotila. Jinak stále šedo, sychravo, zima, deštivo. Permanentní LIJÁK...  

Design Museum

Od výrobny, přes obchod, ke mně na stůl ;-)

PS: Belgický Gand vám vřele doporučuji na prodloužený víkend - v sezóně!
PPS: Pracovně jsem do Provence přivezla jeleny ;-) Budou v obchodě :-)

___________
© photos: Anýzovka v zemi cikád

Instantanément #3

Trojka letí z Belgie! Ale než jsem sem doletěla já, stihla jsem prolítnout Verdonským kaňonem až do Lille ;-)

V pondělí 28.10. jsme svátek v Provence (logicky) neměli ale o prodloužený víkend jsme ochuzeni nebyli. Pátek 1.11. a Dušičky to jistily. A jelikož jsem v neděli byla nucena pracovat, tak jsem si mazaně vybrala volno ve čtvrtek. Už jen nacpat do tří dnů všechnu práci a hurá na chalupu ღ

Tohoto výhledu z terasy nemám nikdy dost! Dům po provensálském dědečkovi stojí na skále ve vesničce Rougon a má jeden z nejkrásnějších výhledů na Verdonský kaňon. Je to skvělé místo na výlety, pochoďáky podél kaňonu, lezení po skalách, koupání v horských jezerech... kdyby jsme to neměli tak daleko do práce, tak se tady usadíme.

A protože na horském vzduchu vytráví, to je známá věc, tak nakládám maso na provensálskou specialitu daube. Hovězí maso se marinuje v červeném víně s kořením a bylinkami a pak se velmi pomalu dusí několik hodin. Celý proces trvá sice tři dny ale je to velmi jednoduché a tuze dobré. Po receptu byla sháňka, bude v příštím příspěvku :-)
Taky večery jsou zde chladnější, přeci jenom jsme v 1100 metrech nad mořem. Tak proč si odepřít radost z posezení u krbu. A aby té radosti bylo ještě víc, pečeme si kaštany, k tomu lahvinka červeného Choray-les-Beaune 2003 ze sklípku... I Chatbichou spokojeně vrní :-) 

V pátek ráno za kuropění nemám stání, košík v ruce, popoháním Provensálce. Jde se na houby ღ Kdyby houbová sezóna trvala celý rok, vůbec bych se nezlobila. Pravda, raději sbírám hříbky, klouzky, bedly (protože miluju smaženici a houbové řízky) než provensálské "prašivky" jak jim říkám :-) Ale to mi na tom objevování a radování se z nadílky v mechu nic nebere. V Provence bohužel moc houby nerostou :-/ V košíku tak tradičně končí chanterelles - kuřátka, lišky chcete-li a sanguins - ryzce. První jsou výborné sušené do omáček na těstoviny a na králíka po myslivecku. Druhé krátce podušené a osmažené na másle s česnekem a petrželkou.  

Obtěžkáni košíky, zastavujeme se v Castellane v pekárně na náměstí pro fougasse. Obdoba italské focaccia. Tento provensálský chleba se připravuje z mouky, kvásku a olivového oleje. K dostání je jen tak, nebo dochucený ančovičkami, tapenádou, olivami, bazalkou... na apéro jak dělaný :-)

Z chalupy si kromě pocitu z dobře odvedené práce v sadu a včelínu, odvážíme poslední letošní úrodu: jablka, šípky a kdoule. Kdoulí máme letos málo neboť nějaký "dobrák" si je přišel natrhat :-/ Každý rok z nich připravuji želíčka, která nesmí chybět na žádném provensálském vánočním stole (recept najdete tady). Celé kdoule balím do těstíčka a peču v troubě à la jablečné taštičky. Kdoulová zavařenina je výborná alternativa za fíkovou k foie gras. A taky za řeč stojí kdoulový likér. A syrové, než na ně přijde řada u plotny, úžasně provoní dům :-)

Cestou domů nemůžu jinak než v horských serpentýnách zastavit auto a kochat se ohnivým západem slunce nad jezerem Sainte Croix ღ 

Nedělní rána mám ráda dlouhá, lenošivá, se snídaní na vidličku... Místo toho vstávám v 5h ráno a šinu se na rychlovlak. O čtyři a půl hodiny a 1100 km později jsem přejela celou Francii až na sever, do Lille. To není má cílová stanice ale obligátní zastavení. Celou cestu jsem se těšila až vejdu do cukrárny Meert a zakousnu se do jejich vyhlášené gaufrette. Křehounká, lehounká, plněná vanilkou z Madagaskaru. Cukrárna existuje již od r. 1761, nyní obohacena o restauraci a čajový salonek, a vanilková oplatka se zde peče od 1849. Za zastavení rozhodně stojí :-)

* * * * *

Přeji vám krásný týden! Ten můj bude belgický, v městečku Gand :-)

____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád