Velikonoční víkend v horách

Doma jsem si to krásně velikonočně vyzdobila. Doháním totiž vánoce, které poslední léta trávím někde letem světem a o to s vědší vervou se vrhám na sezónní deko když jsem doma. Takže vše nachystané, načančané, upečené ... a Provensálec vymyslí že jedeme na prodloužený víkend na chalupu do hor. Chvíli protestuju, že do hor nic netáhnu, ani pomlázku ! ;-) Provensálec se culí. Ví že budu prořezávat stromy a že o proutí nebude nouze. Tak alespoň vyjednávám hon na čoko vejce v horské zahradě. Provensálec se culí ještě víc! Nějak mi (prozatím) uniká proč, ale pro čokošku i přes plot skočím ;-) Takže se jede. Stěhování národa probíhá tak jako tak, jen mandlová haluzka s kraslicemi zůstává doma na stole. Nehodlám riskovat, že tu krásu roztřískám v horských serpentýnách. 

Víkend je víc než vyvedený, počasí nám přeje, slunce a azúro, jen v pondělí 1.4. je pravé aprílové počasí. Na tričko to ještě není ale na sluneční okulky ano :-) V neděli se jdeme projít do naší víkendové vísky Rougon ve Verdoňském kaňonu, zahalené do mandlových květů. Nádhera!

Skočíme do kapličky dát pozdravení otci Guy - kapitola sama osobě, dlouhé háro, na každém prstu obří prsten ve stylu lebka a heavy metal, na mši se přiřítí v kožené bundě a na nohách santiága, chybí už jen motorka :-)  

Po návratu na chalupu Provensálec vyhlašuje hon za čokoládovým pokladem. Já natěšeně vyrážím s košíkem v ruce ;-) Po chvíli mi dochází proč se tak culil! Hledat vajíčka ve 2000 m² zahradě mi dá řádně zabrat. Když jí celou prolítnu a mám jedno jediné vajíčko, jsem nucena přistoupit na radikální řešení. Učím Provensálce rychlokurzem česky "přihořívá" a "hoří". Ve finále to vypadá tak, že on si sedí na terase, usrkává archivní vínečko a občas na mě, lezoucí v houští, křičí "pžihoživa !" :-) 

Tak takhle krásně na mě čekalo vajíčko pouze jedno, to co jsem našla hned ;-) Ostatní byla velmi dobře schovaná, jedno dokonce v bývalém kurníku ;-) Pravda, vajíčka vypadají jako pravá ale jsou čokoládová, s cukrovou polevou. A velkou radost mám z fialek a zvonků, které jsou rozeseté všude po zahradě :-)

Zcela vyšťavená z honu ale spokojená "s úrodou", usedám k nedělnímu obědu. Tradiční jehněčí v troubě několik hodin zkracujeme na jehněčí kotletky na zahradním grilu, s čerstvě natrhaným tymiánem. Místo klasické velikonoční tabule, která se obvykle protáhne na celé odpoledne, zasedáme na terasu s výhledem do vsi. Archivní vínko ročník 1995 velikonoční atmošku jistí :-) 

O víkendu se nemohu nabažit pohledem na naši stařičkou a majestátní mandloň. Větévky na azurovém plátně mi připomínájí obraz od Van Gogha :-)

   

Jaké byly vaše velikonoce ?

DIY Voskovkové kraslice

Minulý víkend jsme tady pořádali skvělou předvelikonoční akci v rámci Spolku česko-francouzského přátelství v Provence. Z Čech speciálně přiletěly drátenice Věrka Studená a Zdena Dufková, která maluje kraslice a po tři dny vedly kurzy zdobení velikonočních vajíček. S Věrkou jsem se seznámila už před vánoci, přiletěla nám ukázat techniku drátování a také vedla iniciační kurzy. Drátování mě tak nadchlo, že jsem prolítala půlku Provence (i Paříže), abych se patřičně vybavila... dost neúspěšně. O drátování ve Francii nemá nikdo šajn, kromě pár umělců, kteří využívají různé techniky drátování na uměleckou tvorbu, sochy a spol. Zlatá Věrka mi vláčela v kufru z Čech velkou část výbavy :* 

Dneska vám představím práci Zdeny, která si připravila na kurz super techniku malování kraslic. V mých očích je to tak úžasné, že se třeba inspirujete na pondělí :-) Tradiční techniku malování kraslic určitě znáte, nejdřív nakreslíte vzory na bílé vajíčko voskem, pak obarvíte v první barvě, necháte uschnout, nanesete další vrstvu vosku, zase obarvíte, opět sušíte a tak dál než máte požadované vzory v několika barvách hotové. Pak ještě musíte vosk opatrně oškrábat. Kraslice jsou nádherné ale zabere vám to celý den. Na to na kurzech nebyl čas, tak na to šla Zdena od lesa :-) Tedy obráceně, nejdřív barví a pak nanáší barevný vosk. Za dvě hoďky máte několik úžasných kraslic! 

Voskovkové kraslice   (Zdena Dufková)

Co potřebuješ: vyfouknutá vajíčka

gelové barvy na vajíčka OVO efekt Mramor (tady)

voskové pastelky

obyčejnou tužku

špendlík

starou lžíci

zátku od láhve na alkohol

čajovou svíčku

bramboru ;-)

Nejdříve vajíčka nabarvíme. Žádné hrnce s vodou a půlka kuchyně špinavá! Jednoduše dáme kapsle s gelovou barvou do hrníčku s teplou vodou, nandáme si rukavice (taktéž v balení), kápneme si 1-2 kapky barvy do dlaně a rychle vajíčko promneme v dlaních tak aby se barva rovnoměrně dostala na celé vajíčko (oproti návodu nám nejde o mramorovaný efekt). Necháme pár vteřin zaschnout. Můžeme postup opakovat pokud by nám někde barva nepřilnula kompletně (třeba na razítku s datem spotřeby). 

Etapu číslo 1 máme zdárně za sebou... 2 minuty ?!

Zdena přišla i se skvělým nápadem na kahánek na nahřívání vosku, v duchu pomož si sám když nemáš. Jednoduše ohneš starou lžíci, píchneš ji do rozpůlené brambory, na lžíci položíš víčko, pod lžíci dáš čajovou svíčku a to nejdůležitější nakonec: do víčka vhodíš nakrájené voskové pastelky. Nahřeješ a máš vosk ve skvělých barvách ! 



Pak už jen stačí vrazit spendlík do obyčejné tužky a s tímto "malovátkem" namáčet ve vosku různých barev a dle momentální inspirace kouzlit kraslice, pěkně jednu za druhou. 

Zdeni, jednoduše geniální !!

* * * *

O Věrce bude příští příspěvek, mám fotky z obou akcí se širokou škálou výrobků a taky bych vám chtěla ukázat co Věrka dokáže udrátovat a můžete pak vidět na výstavách v Čechách. Abych vás naladila, malý závdavek :-)

       

Zelený čtvrtek

Tak ten v Provence nemáme... nám včera uletěly včely zvony :-) Na Zelený čtvrtek - tady svatý čtvrtek Jeudi saint - stichnou zvony aby nevyzváněly po dobu dvou následujících dnů na znamení smutku. Podle tradice se dětem říká, že zvony odletěly do Říma a vrátí se na velikonoční neděli a cestou zpět trousí velikonoční vajíčka jako symbol života a znovuzrození. V neděli se proto pro děti pořádá honba za pokladem v podobě čokoládových vajíček různě poschovávaných na zahradě :-) Pro mě to je na celých francouzských velikonocích jediná zábava... zbytek je liturgický a odehrává se v kostelech. Žádné barvení vajíček, žádné kraslice, nikdo vás tu nevyšlehá pomlázkou... 

Pravda, můj Provensálec zaregistroval moooc dobře akci zvanou pomlázka :-) A natěšeně mě řeže dvakrát !! Poprvé na květnou neděli kdy se v kostelech světí palmové ratolesti -  v Provence tradičně olivové haluzky. To si jako přetvořil tradici k obrazu svému ;-) A pak po našem, na velikonoční pondělí, českou pomlázkou ... kterou jsem si já hlupačka sama z Čech přivezla !! Tedy původní záměr byl na dekoraci, že ano :-) 

Zpět k místním tradicím. Během večerní mše se na Svatý (zelený) čtvrtek koná speciální obřad Mandatum. Dvanáct mužů nastaví nožky a kněz jim je umyje svěcenou vodou. Občas se to zvrhne a chudák kněz myje nohy všem kdo je vyndá z galoší :-) Já své nožky svěřuji do péče jedině mé "osobní" pedikérce Françoise, takže kněz má smůlu...

Ale aby bylo tradici (alespoň té české) učiněno zadost, tak jsem připravila zelenou večeři. A rovnou pro "svatou trojici" :-)  

na menu byla krémová polévka z jarního ředkvičkového lupení

letos první chřest

a mâche, tedy salát z kozlíčka, se zálivkou vinaigrette

Já jdu bílit vajíčka neboť bílé skořápky jsou nedostatkové zboží, vyrábět vajíčka čokoládová abych měla v neděli co hledat v zahradě :-) a psát další článek neboť vám musím poreferovat o velikonoční akci, kterou jsme minulý víkend v Provence pořádali. Čekají na vás úžasné kraslice zdobené drátkováním a voskovkami :-)

  

Nedělní ráno

jak má být ... až na neutuchající déšť a chybějící azúro :-/ Nesmí chybět probuzení bez budíku, snídaně na vidličku v duchu "malý brunch" a cesta s košíkem na provensálský trh. Ještě by se hodil výlet ale na ten jsme vyrazili včera :-)

Vše nejlépe bio nebo v bio kvalitě (tedy kromě lososa, toho ještě v merku nemáme a jen tak mít nebudeme...) : vajíčka od místního farmáře, křupavá bagetka od našeho pekaře, pravé domácí máslo s krystalky soli, losos který k nám "připlaval", citrón je bio z naší přímořské zahrádky tak jako pomeranče a z nich čerstvě vymačkaný džus. Nechybí kafe, bio, doveženo z Laosu na mém hřbetu ;-) 

A jak naše provensálská vesnice po dvoudenním non-stop dešti vypadá ?

Bez holínek ani ránu! Vždy, když nahodím ty mé leopardí, tak Provensálci nestačí valit bulvy :-D Žádné zelené či černé pro farmáře! Ale jako pravá (ex)Newyorčanka co se respektuje, v mém dressing roomu nechybí bláznivé holínky (a samozřejmě flip-flopky k proklouznutí do 15cm podpatků ;-) Kudy chodím, tudy chodící reklama na mého (ex)zaměstnavatele. Hmmm, taková OSN osvěta po provensálských vesnicích by se měla odměnit honorářem :-) A jako nezbytný doplněk košík na trh! Tenhle není provensálský ale z Madagaskaru, ručně pletený na koleni z lýka z palmy. Škoda že jsem si toho lýka nenasbírala a neusušila víc ...

Neděle se neobejde ani bez něčeho sladkého na zub! Navíc tea time volá, jdu péct :-)

Jaká je vaše nejoblíbenější neděle ?

Ovocné želé "bonbóny"

Jsem tu se slíbeným receptem na ovocné želé Pâte de fruits :-) Tato Staroprovensálská pochoutka tradičně tvoří jeden ze třinácti dezertů na štědrovečerní tabuli. Původní a po staletí používaná verze je želé z kdoulí, pâte de coings. Na vánoce to bylo jediné sezónní ovoce k dispozici v Provence, navíc si ovoce stačí chuťově samo. Nebylo třeba žádné skořice, vanilky nebo esence z pomerančových kvítků, koření to vzácné a drahé. Teď se dají želíčka koupit v cukrárnách celoročně a snad ze všech druhů ovoce. Ty z kdoulí se stále připravují doma na vánoce. Já osobně mám nejraději želé malinové, je úžasně šťavnaté a sladkokyselé :-) 

Želé z kdoulí / Pâte de coings  (tradiční provensálský recept)

Jednodužší to už být nemůže! Omyjeme dobře zralé kdoule, osušíme, nakrájíme na čtyři díly. Dáme do hrnce (i se slupkou a jadřincem). Podlijeme trochou vody a necháme na mírném ohni dusit až do změknutí, asi 30 minut. Občas promícháme. Ve finále by nám v hrnci neměla zůstat voda. Propasírujeme na mlýnku na zeleninu. 

Získanou ovocnou dužninu zvážíme a přidáme stejné množství cukru. Dáme zpět na plotnu a za stálého míchání necháme zesklovatět, trvá asi 30 minut (ale pokud připravujeme malé množství, třeba půl kila, tak je to za 15 minut hotové). Poznáme jednoduchým trikem: nabereme hmotu na vařečku, zatřepeme s ní a pokud hmota spadna jako celý kompaktní kus, tak máme hotovo. 

Rychle nalijeme do připravených forem do výšky 1 cm, kam jsme si připravili pečící papír, uhladíme povrch a necháme želé vystydnout a zaschnout. Krájíme nožem (jde to lépe obaleným v cukru) na kostky (jako karamely) a postupně obalujeme v krystalovém cukru. Skladujeme na pečícím papíru v hermetické krabičce. Uchovají se tak vláčné a šťavnaté několik týdnů.     

* * * *

Ostatní želé se dělají obdobně, jen se musí vychytat poměr ovoce vs cukr na základě množství pektinu, které dané ovoce obsahuje a sladkosti/kyselosti ovoce. Je to stejné jako s přípravou zavařenin. Můžeme přidat šťávu z citronu k ovoci slabému na pektin. Přidat pektinový prášek nebo agar-agar. Prostě jak to má každý v zavařeninách rád.

Když jsem byla na cukrářském kurzu, který vedl cukrář/zmrzlinář Jérôme Cellier, tak jako bonus jsme s ním připravovali ovocné želé v několika variacích. Podělil se s námi o své profi recepty, které stále obsahují 50% ovoce a výsledek je vždy perfektní. 

Želé z malin / Pâte de framboise  (podle J. Cellier)

250g malinového pyré (propasírovaného na mlýnku a zbaveného jadérek)

25g + 250g krystalového cukru 

6g pektinového prášku

50g glukózy

4g kyseliny citronové

! potřebujeme teploměr !

Vše si dopředu zvážíme a připravíme k ruce. Smícháme v mističce 25g cukru a pektin. Formy vyložíme pečícím papírem.  

Malinové pyré zahřejeme na bod varu, občas promícháme. Za stálého míchání nasypeme směs cukru a pektinu. Necháme opět vařit 2-3 minuty. Poté postupně přidáme na třikrát cukr (250g), nakonec přidáme glukózu. Necháme vařit až hmota dosáhne 107°C. Sundáme z ohně a vmícháme kyselinu citronovou. Okamžitě lijeme do forem, do výšky 1cm. Tuhne skoro ihned! Necháme želé vystydnout a zaschnout, krájíme nožem a postupně obalujeme v krystalovém cukru. Skladujeme na pečícím papíru v hermetické krabičce.

Ovocné variace na stejný recept:

• meruňka / broskev: 250 g ovoce na 190g cukru (+25g)
• jahoda / malina / rybíz: 250g ovoce na 250g cukru (+25g)

* * * *

Představivosti a kreativitě se meze nekladou :-) Můžete použít různá vykrajovátka, prezentovat želé zavěšené třeba na vánočním stromku (tomu českému co se prodává nesahá ani po kotník, v tom žádné ovoce nenajdete ani čirou náhodou), můžete vyzkoušet kombinace jako meruňka-rozmarýn, jablko-skořice, hruška-badyán... Prostě co vás napadne ! 

PS: z odkrojků želíček si můžete udělat skvělou domácí Studentskou pečeť ;-) Od dětství miluju dvě české cukrovinky: sušenku Milu a tuto čokošku. Ani jedno tady samozřejmě běžně nemám... Do teď to bylo heslo à la sezame otevři se k našemu pokoji pro hosty pro všechny přijíždějící z rodné domoviny. Bez čokošky a Mily ani na krok přes práh! :-)

    

Rozbalená GIVEAWAY

Balíček z narozeninové giveaway dorazil k Lole na Slovensko, tak vám ho můžu konečně (virtuálně) rozbalit i na mém blogu :-)

Už jsem prozradila, že to bylo něco provensálského, něco ručně tvořeného, něco na zub, něco co voní levandulí :-) Ve finále byly balíčky dva! Vzhledem k Lolině věku à la za dva měsíce maturantka, jsem měla obavu zda jeden dárek ze tří najde u ní uplatnění. Na otázku co ona a alkohol mi byla sdělena odpoveď že se nekamarádí, a tak jsem jí nabídla výměnu šitou na její mladé tělo :-) Lola s radostí přijala, ač nevěděla co mění ani za co ;-)

Balíčky odešly zabalené tak jak byly vyfocené, přibalila jsem "pletýnku" do růžového hedvábného papíru a tady jsou:

Původní verze :  

  

A výměna, inspirována Lolinou zálibou v levanduli :

Hezky po pořádku... provensálské je všechno :-) Vše ručně tvořené, vařené, připravované. Na zub je pâtes de fruits a byl vin d'orange. Levandulí krásně voní fusette a teď i brume d'oreiller. Cedulky jsou dvoje, jedna francouzská s názvem, jedna česká "s návodem" co s tím :-) A co tedy s tím ?

Pâtes de fruits - ovocné želé, rovnou do pusy ;-) Staroprovensálská pochoutka, tradičně tvoří jeden ze třinácti dezertů na štědrovečerní tabuli. Teď se připravuje i průběžně podle sezónního ovoce. Do balíčku jsem připravila na ochutnání  jahodové, meruňkové a z červeného rybízu.    

Vin d'orange - aperitiv z pomerančů, na tenhle jsem použila pomeranče z naší přímořské zahrádky. Podávat vychlazené s kostkou ledu, nejlépe ve stínu olivovníku a k tomu uzobávat olivy nebo krutony s tapenádou :-)  

Fusette - "pletýnka" z čerstvě natrhané levandule. Květy jsou uvězněné ve stéblech a stužkách. Krásně voní dlouhodobě, stačí občas jemně promnout v ruce pro znovuobnovení vůně. 

Brume d'oreiller - aneb polštářová mlha :-) Zatřepat aby se esenciální olej z levandule promíchal a poprášit polštář na sladké spaní. Dá se použít i jako vůně interiéru a přenést se tak do Horní Provence, odkud tato esence pochází.

Od zítra postupně vyvěsím recepty a DIY, jako malý dárek pro vás :-) 

Krásný večer !

__________

ODKAZY NA DIY A RECEPTY:
Levandulová fusette: http://anyzovka-v-zemi-cikad.blogspot.fr/2013/07/diy-levandulova-pletynka.html
Ovocné pâtes de fruits: http://anyzovka-v-zemi-cikad.blogspot.fr/2013/03/ovocne-zele-bonbony.html
Polštářová mlha: http://anyzovka-v-zemi-cikad.blogspot.fr/2013/12/diy-mlha-na-polstar.html
Pomerančový aperitiv: až bude další úroda! (pomeranče se sklízí v lednu ;-)

Provence hlásí jaro

Konečně !! I když na pravou jarní teplotu si ještě počkáme. Fičí mistrál, zima a chlad šlehají do tváře, projedou bundou až na kost, vlasy vlají jak prapor ve větru... 

Ale co, ta azurová obloha to vynahradí ! Jo a taky trochu sněží pod náporem větru ! Okvětní lístky z rozkvetlých stromů :-) Mandlovník v květu kam se podíváš. Jaro je tu, povídám :-)

Krásný víkend !