Velikonoční víkend v horách

Doma jsem si to krásně velikonočně vyzdobila. Doháním totiž vánoce, které poslední léta trávím někde letem světem a o to s vědší vervou se vrhám na sezónní deko když jsem doma. Takže vše nachystané, načančané, upečené ... a Provensálec vymyslí že jedeme na prodloužený víkend na chalupu do hor. Chvíli protestuju, že do hor nic netáhnu, ani pomlázku ! ;-) Provensálec se culí. Ví že budu prořezávat stromy a že o proutí nebude nouze. Tak alespoň vyjednávám hon na čoko vejce v horské zahradě. Provensálec se culí ještě víc! Nějak mi (prozatím) uniká proč, ale pro čokošku i přes plot skočím ;-) Takže se jede. Stěhování národa probíhá tak jako tak, jen mandlová haluzka s kraslicemi zůstává doma na stole. Nehodlám riskovat, že tu krásu roztřískám v horských serpentýnách. 

Víkend je víc než vyvedený, počasí nám přeje, slunce a azúro, jen v pondělí 1.4. je pravé aprílové počasí. Na tričko to ještě není ale na sluneční okulky ano :-) V neděli se jdeme projít do naší víkendové vísky Rougon ve Verdoňském kaňonu, zahalené do mandlových květů. Nádhera!

Skočíme do kapličky dát pozdravení otci Guy - kapitola sama osobě, dlouhé háro, na každém prstu obří prsten ve stylu lebka a heavy metal, na mši se přiřítí v kožené bundě a na nohách santiága, chybí už jen motorka :-)  

Po návratu na chalupu Provensálec vyhlašuje hon za čokoládovým pokladem. Já natěšeně vyrážím s košíkem v ruce ;-) Po chvíli mi dochází proč se tak culil! Hledat vajíčka ve 2000 m² zahradě mi dá řádně zabrat. Když jí celou prolítnu a mám jedno jediné vajíčko, jsem nucena přistoupit na radikální řešení. Učím Provensálce rychlokurzem česky "přihořívá" a "hoří". Ve finále to vypadá tak, že on si sedí na terase, usrkává archivní vínečko a občas na mě, lezoucí v houští, křičí "pžihoživa !" :-) 

Tak takhle krásně na mě čekalo vajíčko pouze jedno, to co jsem našla hned ;-) Ostatní byla velmi dobře schovaná, jedno dokonce v bývalém kurníku ;-) Pravda, vajíčka vypadají jako pravá ale jsou čokoládová, s cukrovou polevou. A velkou radost mám z fialek a zvonků, které jsou rozeseté všude po zahradě :-)

Zcela vyšťavená z honu ale spokojená "s úrodou", usedám k nedělnímu obědu. Tradiční jehněčí v troubě několik hodin zkracujeme na jehněčí kotletky na zahradním grilu, s čerstvě natrhaným tymiánem. Místo klasické velikonoční tabule, která se obvykle protáhne na celé odpoledne, zasedáme na terasu s výhledem do vsi. Archivní vínko ročník 1995 velikonoční atmošku jistí :-) 

O víkendu se nemohu nabažit pohledem na naši stařičkou a majestátní mandloň. Větévky na azurovém plátně mi připomínájí obraz od Van Gogha :-)

   

Jaké byly vaše velikonoce ?