Víkend ve znamení gurmánství

aneb jak si za jediný víkend splnit to po čem jsem celý měsíc v Barmě snila, když jsem do sebe soukala suchou rýži či rýžové nudle, s čím dál větší nevolí. Přání 100-krát znásobena ve dnech kdy jsem neměla nic co bych do úst dala... Ani dovežená barmská horečka mi nezabránila projet Provence křížem krážem v honbě za kulinárními zážitky ;-)

Hladoví a hubení jsme záhajili naše evropské obžerství už na letišti v Paříži, kde jsme se čekajíc na přípoj do Marseille vrhli v Air France VIP Lounge na croissanty a espresso. Tolik pečiva jsme snad nikdy nesnědli a určitě na nás nebyla hezká podívaná :-) Po příjezdu večer do ledového provensálského domova bylo třeba něco na zahřátí, něco rychlého, něco co se dá připravit i s prázdnou ledničkou. Vyhrála to pravá česká hutná bramboračka jako od maminky – zasytí, zahřeje a mně navíc nostalgicky dodá teplo domova. Druhý den nelením a ve 4 hodiny ráno míchám těsto na palačinky k snídani, holt naše těla zůstala trčet v jiném časovém pásmu. Tenoulinké palačinky s kaštanovým krémem se jen na jazyku rozplývají a my s nimi :-) Ještě vydržet jeden den, který nás dělí od víkendového mezníku kdy se hodláme naší vášni oddat se vším všudy...

Sobota ráno. Vysněný víkend je zde ! Horní Provence nás vítá sice ledově nicméně blankytnou oblohou. Chceme víc ! Chceme slunce, teplo, moře. Chceme provensálský trh. Chceme rybáře v přístavu. Chceme tu nejlepší bagetu jakou známe. Cílová destinace je jasná : „dolní“ Provence, konkrétně Sanary sur Mer. Původní rybařská vesnička se změnila na přímořské městečko ale na kráse jí to neubralo, barevné domky z minulého století a typické provensálské bárky les pointus stále lemují přístav.

S košem v ruce míříme na trh, dnes vlastně na trhy neboť v sobotu je i rybářský. Naše první zastávka. Nevíme co dřív, chuť máme na všechno. Vyhrávají to mořské potvory plody, jejich sezóna brzy končí a my si jich letos ještě neužili. Nedá nám to, do košíku přihazujeme i ryby. Značně obtěžkáni se přemisťujeme na trh zelinářský. Druhů ovoce moc není, je zima, místní farmáři nesurfují na vlně bio a sezónní, jednoduše selským rozumem nabízejí to co teď vypěstovali nebo na podzim uskladnili. Je tady sice pár novodobých bláznů, kteří nabízejí rajčata, lilky, lesní plody (???) ale to jsou trhovci co nakupují ve velkosladech... My hezky sezónně, místně a v bio kvalitě, takže jablka a hrušky z Horní Provence, pomeranče a grepy z Nice, klementýnky z Korsiky (zřejmě letos poslední, sezóna je krátká; jsou sice krapet dál od Provence nicméně stále na jihu Francie ;-) a pokud je máte rádi šťavňaté, sladké a bez pecek tak vězte, že clémentines de Corse jsou ty nejlepší). Jako bonus přihazuji kaki – už ne na lžičku, to je vánoční sortiment, ale na plátky v ovocném salátu či na grilu s karamelem budou super :-) Se zeleninou je to o fous lepší, i když létu se to nevyrovná, co si budeme povídat. Do koše strkám špenátové listy (na polévkový crème), brokolici, dýni Hokkaido, kořenovou zeleninu (na vývary a vaření vůbec), cibuli (hmm krémová cibulačka s krutony), pórek a žampiony (moje oblíbená kombinace), řapíkatý celer, kozlíček (mâche, na salát), brambory (hodně brambor! rýži teď nemůžeme na chvíli ani vidět). Nesmí chybět čerstvá petrželka, bez té v provensálské kuchyni ani ránu. V Provence na trzích se dokonce dává zdarma k nákupu ! Taková je to „instituce“. Ještě by bylo co do koše přihodit, ale ten je již beznadějně plný (a o sezónním provensálském košíku zase někdy přístě :-)    

Přesouváme se po pobřeží do Bandol (kam by ze Sanary koulí od pétanque jeden dohodil) – přímořské to letovisko s ještě vyhlášenějším rosé. Přes zimu si Mamá na letním bytě u moře vyhřívá kosti a taky slaví narozeniny, takže šampaňské a losos jsou na programu sobotního oběda. Značně posilněni, sklízíme naše vlastní (bio) citróny a pomeranče :-) Letošní úroda je bohatá, budeme muset zajet znova a s delším žebříkem...

Večeře je krásnou a luxusní tečkou vydařené soboty. Na menu jsou ústřice, jen tak na ledu, s citronem a šalotkou ve vínovém octě. A coquilles Saint-Jacques tedy svatojakubské mušle/hřebenatky, jejichž delikátní bílé maso včetně corail stačí rychle osmahnout na másle s trochou česneku a nasekanou petrželkou. K tomu chlazené bílé a máte doma úžasnou a přitom tak snadnou večeři, za kterou byste v restauraci nechali minimálně 120€.

Neděle  pokračuje ve stejném duchu. Ráno se přesouváme opět k moři, tentokrát na opačnou stranu od Marseille než v sobotu, a to do Sausset-les-Pins. Konají se zde Slavnosti mořských ježků a to si nemůžeme nechat ujít ! Fête des oursins jsou zde pořádány každoročně, vždy tři poslední lednové neděle. Stíháme tu poslední, jupí !! Slavnosti samy o sobě nejsou nic velkolepého, hvězda programu se nachází na talíři ;-) Usedáme na lavice v přístavu kde lokty bojujeme o místečko, moře před námi, slunce nad námi a pod nosem ježci (s kapkou citronu lžičkou rovnou do pusy), ústřice, krevety, slávky a malinké mušličky telines, které já ochutnávám poprvé - uvařené v bujónu s česnekem a petrželkou jsou výtečné. K tomu neodlučně patří sklenka bílého, jsme ve Francii, ne ? ;-)

Odpoledne se vydáváme k domovu, v plánu mám domácí tarte au citron meringuée – citronový koláč se sněhovou pusinkou z našich citronů. Ovšem Provensálec je ještě „horší“ labužník než já, sjíždí z cesty a míří do centra Aix en Provence... a kam jinam než do široko-daleko vyhlášené cukrárny matky Béchardové ?! Tři králové už sice dávno odešli, nicméně já výskám neboť na neděli syn Béchard připravil poslední várku tříkrálového koláče. Ne galette de Rois, která je k sehnání všude ve Francii, ale tříkrálovou briošku s kandovaným ovocem podle provensálské tradice. Ta od Béchard je navíc plněná mandlovým krémem frangipane. Čaj o páté nemá chybu :-)

K nedělní večeři je ryba ze Sanaryjského trhu, marbré – slovník pokulhává takže kromě toho že je mramorovaná vám toho o ní víc nepovím. Jen to, že vycpaná divokým fenyklem, na grilu, zakápnutá olivovým olejem a citronem je božská ! K ní salát z mâche s vinaigrette a křupavá bageta, tác se sýry a ovoce. Spokojenost nejvyšší :-)

Doufám že i váš víkend byl plný radosti a řádně proložen kulinárními zastaveníčky !

PS: To nejmilejší nakonec. Abych byla nadmíru blažená, dostala jsem od Drahého kytičku fialek :-) 

Vánoce s chutí chilli

Že nebudu trávit letošní vánoce doma v Provence jsem věděla. Že je budu trávit v Thajsku jsem neměla v půlce listopadu ani šajn. Že je ve finále strávím ve vlaku by mě ani ve snu nenapadlo...

Z různých důvodů jsme nakonce místo Austrálie na poslední chvíli odletěli na měsíc a půl do Barmy. Proč zrovna sem je na dlouhé vyprávění, nicméně Thajsko byla „nucená“ zastávka neboť sehnat v Evropě vízum trvá 6 týdnů kdežto v Bangkoku ho máte za 48 hodin.

Smířena s tím, že opět nebudu připravovat 13 provensálských dezertů, nebudu dělat foie gras z husích či kachních jater, nebudu vařit víno vin cuit ani nebudu pšenici sázet, balím baťoh, na nohy pohorky a hurá za dobrodružstvím. No dobře, Thajsko se dobrodružstvím nedá moc nazvat :-) Spíš fajn dovolená. My konkrétně severně od Bangkoku, takže žádné pláže ale hory poblíž hranic s Barmou a Laosem. Hledáme autentičnost v hloubi džungle ale masová turistika dorazila i sem... Nicméně večeře v královské thajské restauraci Blue Elephant v Bangkoku je srdcovou záležitostí tak jako setkání v horách s etnickými menšinami. Na motorce po cestách i necestách, tvář ošlehanou od slunce, s pocitem svobody, užíváme si dvou týdnů naplněných honbou za kulinárními zážitky, kurzy vaření, krmením slonů co nám zkříží cestu, sušením kávy, sklizní čajových lístků na plantážích a desítkou dalších maličkostí, které však cestě dodají nádech místího života a obohatí... V tom trandění po severní krajině a žijíc ze dne na den, „zapomínáme“ včas rezervovat vlak zpět do Bangkoku, odkud nám letí letadlo do Barmy. Vše je totálně vyprodané, zbývá jen štědrý den a to ještě v páté cenové :-/ Takže štědrovečerní večeře je to co vágónová restaurace dala, plus exotické ovoce. Pro glanc si za ucho zastrkávám orchidej ;-)

Věřím že jste si štědrý den, čas adventní i vánoční užili podle představ, ve společnosti těch nejbližších, v pohodě, kulinárně i kreativně. 

Do nového roku Vám přeji splněná přání, spoustu kreativních nápadů, kulinárního umu, fotografického nadšení a cestovatelského objevování !

                                                          

Anýzovka na cestách t.č. v Barmě

PS: Barmská cenzura mi zabránila publikovat fotky, které zde měly být již před měsícem ... tak tady jsou :-)

Anýzovka na cestách ...

Frankfurt - Benátky - Mnichov - Amsterdam - Malta - Praha - Vysočina. Nestíhám... Tedy vzhledem k tomu, že jsem strávila celý listopad po letištích, v letadlech, v cizích zemích i v rodné domovině, jsem toho stihla poměrně dost. Prosinec na tom nebude o nic líp. Právě jsem se dopočítala, že v mém provensálském domově strávím "celé" 4 dny... Štědrý den to bohužel nebude :-(

Vánoce miluju, je to můj nejoblíbenějsí svátek v roce, ten nejkrásnější. Navíc čas adventní i vánoční úžasně vybízí k tvoření, krášlení domova, pečení i vaření, prostě k vytvoření té správné atmosféry při čekání na Ježíška. Já bych tvořila, pekla a zdobila jak divá !! Letos (opět) nemám kdy, jak, kde :-((( 

A tak jsem alespoň načerpala spoustu nápadů a podnětů na pravé staročeské vánoce během mého krátkého pobytu v Čechách. Ochutnala nové horké nápoje. Uzobla toho i onoho. Nachodila desítky kilometrů v zimě. Foťák v pohotovosti přes rameno. Poznala nová místa. Potkala u pohárku "staré" známé. Užila si krapet rodiny. Snažila se pár dnů, hrst vzácných okamžiků, vrýt do paměti, naplnit mysl i srdce až po okraj, vzít s sebou do foroty ... ♥

      

____________________

Kde jsem fotila ?

1. Le Court Galerie (Haštalská 1 - Praha 1) : tuto kavárnu jsem objevila náhodou neboť je nutné vejít do dvora. Už ten mě nadchl přírodním aranžmá, v létě tu musí být úžasné posezení ! Interiér je také velmi příjemný, mají zde dobré nápoje, k nim něco sladkého na zub a nechybí wifina. Více zde

2. Horká hruška s kořením v kavárně Le Court Galerie (viz č. 1)

3. před restaurací U černé hvězdy (Seminářská 6 - Praha 1) : tu jsem sice nevyzkoušela ale velmi se mi z ulice líbila, navíc slečna co nečekaně prošla před objektivem v úžasných oranžových punčoškách tomu dodala glanc :-) Pokud se na fotce pozná, velmi ráda věnuji originál :-)  

4. Šumavské koláčky na Jiřáku (nám. Jiřího z Poděbrad - Praha 3) : vyrazila jsem sem na Farmářské trhy abych zhlédla na vlastní oči o čem pražští blogeři/rky básní :-) Více zde 

PS: Vánoční trh na Jiřáku mne pro změnu zklamal, o to víc se mi líbil ten na nám. Míru (na Staromáku bohužel začal až den po mém odjezdu :-(

5. Podzimní Kampa (konkrétně u Sovových mlýnů na Malé Straně, Praha 1) : zachytila jsem poslední podzimní den v Praze ... úžasná romantika pro procházející lovers z Italie :-)

6. v dílně u řezbáře pana Rückera (Pečky u Kolína) : o ručně vyřezávaných formách na vytlačovaný perník jsem dlouho snila. Ty od p. Rückera jsou nádherné, z javoru, se staročeskými motivy, podepsané. Já jsem si odvezla tento zvoneček a krásné srdíčko, pár forem jsem si nechala do zálohy na příští cestu (koníka, holubičku ...) Navíc p. Rücker je velmi milý pán, krásně se s ním povídá, v dílně má spoustu úžasných věcí (nejenom vlastní výrobky ale i vybavení - šuplíčky mě dostaly) a já se dozvěděla velmi cenné informace nejenom o perníčcích. Na blogu nebude chybět článek o mém výletu "potkali se u Kolína" ;-) jen co perníčky vykouzlím. Více info o p. Rückerovi a jeho tvorbě zde

7. Adventní věnec z perníku na hradě Svojanov (u Poličky, Pardubický kraj) : o víkendech do 16. prosince  stojí za to si udělat výlet na hrad a prohlédnout si hradní pokoje i kuchyň v adventní a vánoční výzdobě a poznat jak slavili naši předkové Vánoce před 130 lety. Více zde

8. Staročeské vánoce na Veselém kopci (u Ždírce nad Dobravou, Vysočina) : nádherný skanzen, který vám přiblíží život a práci drobných rolníků od první poloviny 19. století do poloviny 20. století, rozhodně stojí za návštěvu kdykoliv. Velmi doporučuji skanzen navštívit do 9.12. kdy ve všech staveních probíhá výstava s úžasnou adventní a vánoční výzdobou, jak z Ladovských obrázků. Podíváte se jak se drátkuje, pletou ozdoby ze slámy, pečou vytlačované perníčky... Já jsem byla nadšená !! Více zde

9. Chaloupka na Veselém kopci (viz. č. 8) Na Vysočině už sněží :-)           

Snídaňový servis - neodolala jsem !

O víkendu jsem byla na Setkání gourmánů ve Vaison-la-Romaine, jak jsem avízovala na FB (zde). Než vám o tom povyprávím, musím se s vámi  podělit o nový úlovek :-)

Ač jsem ve Vaison byla již potřetí, stále jsem neměla šanci městečko si projít :-( Je od nás daleko a vždy jsem tam jela cíleně na nějakou akci. V sobotu jsem měla hodinovou pauzu mezi kulinářskými ateliéry a ikdyž fičel mistrál 100 kilometrovou rychlostí za hodinu a já klepala kosu, neodolala jsem a vyběhla alespoň na krátkou obhlídku.

Pravda, daleko jsem nedošla, neboť po 200 metrech jsem objevila úžasný obchůdek :-) Něvěděla jsem kam se podívat dřív, oči mi těkaly z místa na místo, já pobíhala po obchůdku sem a tam, v jedné ruce to a v druhé tohle. Pohled na mě musel být úděsný neboť velmi příjemný prodavač ke mě opatrně přistoupil (říkajíc si ta holka ja hotový blázen :-) a povídá "Vy jste v našem obchůdku neobjevila nic co by se vám líbilo?" Na to já jsem zavyla "NIC ?!?!?!? Já právě nutně potřebuji vykoupit třičtvrtiny vašeho obchodu a nevím co popadnout dřív !!!" :-D Rozhodování bylo opravdu pekelné, a tak jsem si slíbila, že se do Vaison musím vrátit na výlet (a taky trochu zabutikovat ;-) A abych na to nezapomněla, tak jsem si vybrala snídaňový servis v trendy lila barvě. Nejvíc mě uchvátil kalíšek na vejce s poklopem. Tak originální !

Servis se dá také úžasně využít na můj oblíbený tea time :-)   



Krásných obchůdků v Provence je přehršel ale najít takový kde se vám líbí všechno, ale úplně všechno, kde je velmi příjemná obsluha A kde navíc mají výborné ceny, už zase tak běžné není. Vřele doporučuji ! Kromě krásných sad nádobí, nabízí také vyšívané ubrusy, prostírání a záclonky, přehozy na postel ve stylu boutis, drobné zboží z drátků a proutí, sezónní dekoraci a také úžasné design kousky nábytku:

La Farandole

6 avenue Général de Gaulle

Vaison-la-Romaine (84110)

tel. 04 90 36 28 02

Jablečný Tarte Tatin podle šéfcukráře Philippe Conticini

Jablečný koláč Tarte Tatin zřejmě znáte, je to francouzská klasika. Někdy se mu říká obrácený - jablka jsou dole, těsto nahoře a po upečení se koláč obrátí. A ačkoli se traduje, že Tatin je složitější než klasický jablečný koláč, není to pravda ! Je s ním dokonce méně práce :-) Nemusíte krájet jablka na tenké plátky ani dělat jablkové pyré a na jeho přípravu vám postačí pouze těsto, jablka, cukr a slané máslo. Jediné umění je ve zkaramelizování jablek ;-)

A proč se vlastně říká koláči Tatin ? Inu, historek je několik, pravdivá jenom jedna ;-) Na konci 19. století měly Stéphanie a Caroline Tatinovy v Sologne restauraci, která byla oblíbenou zastávkou při nedělním lovu. A tak se stalo, že jednoho svátečního dne jedna ze sester jablka připálila. Aby koláč zachránila, rozhodla se dát těsto navrch a vynikající koláč sester Tatinových spatřil světlo světa ;-) 

Tatin od Conticiniho, který vám zde nabízím, je pracnější a taky si vyžádá silnou vůli – hooodně silné vůle :-D neboť koláč se musí nechat den uležet. U nás doma mi dalo dost zabrat odhánět spolustrávníka celý den od lednice ;-) Ale rozhodně stojí za vyzkoušení. Po dením macerování v karamelovo-vanilkovém sirupu jsou jablečné plátky úžasně voňavé, šťavnaté a úplně se rozplývají na jazyku !

7-8 velkých jablek (Golden či podobné)

listové těsto

na karamel: 60g vody, 240g pískového cukru, 70g glukózového sirupu 

na sirup: 20g vody, 26g pískového cukru, 20g másla, 1 kávová lžička citronové šťávy, špetka soli La fleur de sel, 1 kávová lžička vanilkového extraktu

na streusel: 50g másla pokojové teploty, 50g třtinového cukru, 65g moučky z lískových oříšků, 50g hladké mouky, 2 špetky soli La fleur de sel

Toť originál, vyzkoušela jsem do písmene a je vynikající. Doporučuji však upravit množství cukru podle kyselosti/sladkosti jablek které použijete (uvedené množství je ideální na kyselejší jablka). Streusel – alsaská verze drobenky na crumble je vynikající i samotný ;-) krásně s Tatinem křupe ale je těžké ho na stranách koláče nazdobit. Navíc pokud koláč nesníte hned celý, tak vám streusel do druhého dne zvlhne. Byli jste varováni ;-)  

Budete potřebovat vyšší kulatou formu na koláče. Tady se jí říká à manqué, je vysoká 6-7 cm (ale nepoužijte rozkládací dortovou ! sirup by vám vytekl).  

Listové těsto vyválíme ne moc tence (3-4mm) na pečícím papíru, zlehka na něj přiklopíme koláčovou formu a rádélkem vykrojíme kruh přibližně o 3 cm větší než je forma. Těsto propícháme vidličkou a zafilmované dáme chladit do lednice.     

Připravíme si karamel: v kastrolu se silným dnem ve vodě rozpustíme cukr, přidáme glukózový sirup a necháme bublat až se vytvoří karamel jantarové barvy (přibližně 10-15 minut). Karamel je nutné hlídat aby se vám nepřepálil, pokud máte kuchyňský teploměr, tak ukazuje 151-170° (já sundávám na 160°). Klidně můžete připravit i karamel klasický na sucho (t.j. pouze rozehřátý cukr). Jakmile získáme žádanou konzistenci karamelu, ihned ho nalijeme do formy, neboť velmi rychle tvrdne.

Na macerování jablek budeme potřebovat cukrový sirup, pokud máte sacharometr tak na 30° Baumé. V kastrůlku zahříváme vodu s cukrem za stálého míchání než začne probublávat, sundáme z ohně. Přidáme citronovou šťávu, vanilkový extrakt, sůl a nakonec kousky másla. Ponorným mixérem utřeme jemnou emulzi.

Jablka oloupáme, vyndáme z nich jadřince tak aby jablko zůstalo celé a na mandolíně je nakrájíme na velmi tenké plátky. Poklademe je do formy s karamelem tak aby se plátky lehce překrývaly. Na první vrstvě si dáme záležet, ve finále to bude ozdoba koláče (já jsem si sice se zdobením vyhrála až do konce ale to kvůli focení :-) horní vrstva bude skrytá tak jako tak pod těstem). Jablka naskládáme do výšky 4-5 cm, polijeme vanilkovým sirupem a dáme péct do vyhřáté trouby na 180° asi 50 minut. Po upečení necháme jablka vychladnout při pokojové teplotě. Na vychlazená jablka  přeneseme připravené listové těsto, jehož okraje lehce vtlačíme mezi jablka a formu (dobře to jde rukojetí lžičky). Koláč dáme opět péct asi 25 minut na 180°. Opět necháme vychladnout (koláč nevyklápíme!), studený zafilmujeme a dáme uležet přes noc do ledničky.

Pokud se rozhodnete pro streusel, můžete si ho připravit větší várku i několik dní dopředu, třeba když budete dělat crumble z dýně nebo jablečno-kdoulový ;-) a uchovat ho křupavý ve skleničce na zavařeniny (ale přiznávám že odolat mu je velmi težké :-) Nebo připravit v mezičase stydnutí jablek/koláče. Postup je identický jako při přípravě drobenky na crumble. Ve food procesoru/ručně smícháme cukr, moučku z lískových oříšků, mouku, sůl. Přidáme kousíčky másla pokojové teploty a zpracujeme až se začnou tvořit hrubé drobky. Pokud nemáte moučku z lískových oříšků, můžete si ji připravit snadno doma, stačí na jemno umlít oříšky. Rozdíl mezi streusel a crumble je ten, že streusel se předpéká v troubě, takže připravenou drobenku rozložte rovnoměrně na pečící papír a upečte asi 30 minut na 150°. Po vychladnutí uschovejte v zavařovačce.

Druhý den už nám na práci skoro nic nezůstane. Lehce nahřejeme na sporáku formu s koláčem a opatrně překlopíme na dezertní mísu. Ozdobíme  strany streuselem, nebo se o to alespoň pokusíme ;-)

Tarte Tatin je nejlepší vlažný (stačí 30 vteřin v mikrovlnce) s čepicí crème fraîche ... a pak už stačí jen se rozplývat spolu s jablečnými plátky :-)

 

DIY - Podzimní aranžmá na stůl

Už týden nedělám nic jiného než máchání-sušení-spařování-loupání kaštanů ... Bože, připravit JEDNO kilo vyloupaných (celých!) kaštanů zabere JEDEN (celý!) večer. Ani se mě neptejte kolik těch kil z Kaštanových slavností v Collobrières doma máme ! A protože mi už z kaštanové nadílky začíná seriózně šibat ;-) tak jsem to musela proložit nějakou jinou, kreativnější čiností.

Z víkendu na chalupě ve Verdoňském kaňonu jsem si domů přivezla kromě kdoulí z naší zahrady i krásně barevné lupení a plody podzimu. V plánu byly i hrušky ale ty nám v mezičase drze sklidil divočák ;-) A jelikož jsem sobotu strávila řezem stromů, tak jsem přibalila i pár větví na špalíčky ... Provensálec nestačil zírat když jsem větve táhla v něděli večer k autu :-D

Takže patřičně z lesa i zahrady vybavená, vrhla jsem se do tvořící práce. Představu o finálním výrobku jsem neměla přesnou, ale chtěla jsem něco ze špalíčků a aranžmá inspirované ikebanou aby se dalo položit na jídelní stůl. Dalším kritériem bylo použít jen to co dům dal – než bych se totiž dostala do města na nákup, vše by mi dávno zvadlo... Postup nemůže být jednodušší :-)

Co je potřeba: větve na špalíčky, mech, větvičky a podzimní plody
Co je doma: mísa, karton, alobal, vteřinové lepidlo, drátek, lýko

Špalíčková dóza: zahradnickými nůžkami nastříháme špalíčky, z kartonu vystříhneme kolečko o trochu vetší než je mísa (tak aby se na něj daly stavět špalíčky ale karton nebyl vidět), mísu obalíme alobalem (to sice není nutné ale nechtěla jsem si pokapat lepidlem mísu a pak jí po odstrojení několik hodin čistit ;-) Pak už jen stačí nalepit špalíčky jeden vedle druhého k sobě a počkat až řádně zaschnou - já jsem si k tomu dopomohla kolíčky na prádlo.

Aranžmá: mísu vyložíme vlhkým mechem (podložila jsem ho kousky kůry co používám na záhonech, tak aby mech z dózy vykukoval). Naaranžujeme větvičky, plody a listy podle chutě a "sklizně" – v mém případě žaludy a dubové listí, šípky, bobkové listí, planý břečťan s plody. Z červených listů okrasného javoru jsem ještě umotala růžičku a za pomocí drátku píchla do mechu. Pár kousků mechu jsem vtlačila mezi špalíčky, ty omotala lýkem, zastrčila kytičku z bobkového listu a šípku a je to :-) 

Jak vypadá podzimní aranžmá na stole u vás ?

Babka kořenářka

Tedy babka rozhodně nejsem !! Neboť jsem mladá, krásná a inteligentní :-D Ale, pravda, ke kořenářce nemám daleko ;-)

Po hektickém životě v Paříži a New Yorku si užívám plnými doušky provensálskou pohodičku v naší vesnici a jednou z mých oblíbených aktivit se (znovu) stala procházka či projížďka na kole po okolních luzích a hájích. A kudy jdu, tudy sbírám :-) A když už není kde sušit, kam věšet, kde louhovat, tak se i náš pokoj pro hosty mění na bylinářství a lihovar, z ložnice by mě asi Drahý rychle vyprovodil :-D

Co byste v hostinském pokoji teď našli ?

Inu, levanduli, hooodně levandule :-) Jak taky jinak v Provence, navíc levandulové lány nám leží za humny. Co jsem nestihla vytvořit z levandule čerstvé, bylo usušeno do vázy, do voňavých pytlíčků, do kuchyně k vaření, do lékárničky, na pozdější dekoraci a tvořivé období…

Pak otýpku divokého fenyklu. Kam s ní ? Do ryby přece ! Co ? No jo :-) Kvítky vycpat rybě břicho, s rybou hop do speciálního hrnce na ryby nebo šup na venkovní gril vystlaný fenyklovými stonky a se sklenkou chlazeného bílého vyčkat na rybí zázrak :-)

Co tu máme dál ? Sporýše lékařského – čerstvý se šel louhovat do cukrového sirupu k využití na dezerty a domácí osvěžující limču a taky macerovat do alkoholu na 'Verveine' tedy likér pro lepší trávení. Taková štamprlička po nedělní kachně děla divy ;-) Sušený sporýš je naší stálicí v zavařenině z bílých broskví a taky se šikne jako "čajová" infúze s medem do zimních plískanic. Ano, jeden mýtus padá: v Provence taky občas prší a je zataženo :-)

Pak tu máme šípky z naší chalupy v horách. Mno … šípkové kafe z nich už zřejmě dělat nebudu, na můj vkus hodně práce a málo muziky, ikdyž experiment to byl zajímavý. Spíš klasika: "čajová" infúze při nachlazení (které se mi ale od té doby co bydlím v Provence vyhýbá, jen tak dál!) a jedna-dvě skleničky zavařeniny k foie gras, jako obměna za klasickou fíkovou a občasnou kdoulovou.

Z naší horské zahrady jsem si taky dovezla bobkový list, tymián a šalvěj – jejichž vůni jsem už stihla uzavřít do dóz :-) A taky rozmarýn a mátu, ty se zase tetelí zimou v mrazáku. Toť z bylinářství aktuálně vše :-)

Co říká domácí lihovar ? Že bych mohla vydělávat na prohibici v Čechách, neboť je u nás permanentně předemižónkováno :-) Nyní čeká na stočení do lahví, kromě již zmíněného likéru 'Verveine', i fíkový aperitiv. V zavařovacích sklenicích se macerují čersvě sklizené kaštany v Armagnacu. Broskvový aperitiv z listí a bezinkový likér z plodů jsou čerstvě stočeny do lahvinek – teď ještě vydržet než se řádně uleží. To je na tom to nejtěžší! Toť sezóně. Co je ve sklípku, o tom někdy jindy, to by by bylo na hooodně dlouhé vyprávění… jenom doma v baru na nás čeká, jak jsem se právě dopočítala, 84 lahvinek :-)

A co u vás ? Jste také mladé, krásné a inteligentní bylinkářky a lihovarnice ? ;-)