Vánoce a Nový rok doma ikdyž na cestách

Ač jsme nakonec trávili vánoční svátky doma, na provensálské tradice ani na naše krásné české se nedostalo. Provensálec do poslední chvíle věřil, a celé dny opakoval aby to bylo nadmíru jasné, že na Štědrý den se bude koupat v moři. Já do poslední chvíle neměla tušení kam nás konec roku zavane, ale bylo mi tak nějak jasné, že to vysněná plánovaná Kuba ani záložní Vietnam nebude. Na povalování se na pláži nás neužije a na lítání po zeměkouli, pohory na nohách a batoh na zádech, stále chybí kondice... Devatenáctého se přání zaoceánské cesty definitivně rozplynulo jak pára nad hrncem a s ním i prosincové řáchání se v moři.

Den před Štědrým dnem přistáváme na chalupě ve Verdonských horách a jen co naházíme pár polínek do krbu, vydáváme se na projížďku kaňonem. V domě je 7°C a venku nás šimrá na nose ledové sluníčko. Plán je objet celý kaňon, ale jen co se vyšplháme klikatými serpentýnami do výšky 1300 metrů nad mořem, stezka po horských hřebenech končí. Silničku pokrývá ledovka a naše auto se nebezbečně smýká na vyhlídkových belvederech. Na radosti nám to neubírá, podívaná je to parádní! 

Dole zurčí smaragdový Verdon, Alpské vršky pod sněhem a vlevo na skále naše vesnička Rougon ♡

Prolítnout se Verdonem můžete tady :-)

Po návratu domů chystáme poctivou horkou čokošku s čepicí šlehačky, já zdobím netradičně o den dřív stromeček ve váze a Provensálec hodlá vyzkoušet novou jílovou formu na kouglof co jsem si přivezla z vánočních trhů v Alsasku. Příprava kynutého těsta, hnětení a pečení zabere šest hodin a tak zakrojíme kouglof až na Štědrý den k snídani, namísto vánočky. Je to úžasně nadýchaná brioška.

Neplánované Vánoce co dům dal: stromeček ve džbáku krášlí slámové ozdoby, Alsaský kouglof v podání Provensálce, ručně vyšívaný stoletý ubrus po Provensálské babičce a sošky Provensálského dědečka doplňují improvizovanou vánoční scenérii :-)

Ke štědrovečerní večeři nemáme ani tradiční ústřice, ani kapříka a už vůbec ne vánoční cukroví nebo "poleno" po francouzsku, ale copak na tom záleží? Kouzlo opravdových Vánoc je jinde ♡ Ač staročeské vánoční tradice miluji, tak jako ty staroprovensálské (o těch jsem psala zde), tak přípravy nehrotím když program nevychází a už vůbec se nehroutím, že není vše jak by mělo být a že dárky pod stromečkem nepřetékají. Konzumní Vánoce mě nechávají zcela chladnou. Jediné co o letošních Vánocích lituji je, že je netrávíme s rodinou... A co přinesl Ježíšek pod stromeček nám? Lepší zdraví a šanci na další společný život bok po boku, a to je nejcenější ♡♡♡ 

V horách zůstáváme i na Štěpána, i když tady není ani živáčka, pečeme kaštany na ohni, uždibujeme Alsaský perník, po večerech upíjíme archivní lahvinky ze sklípku, v krbu praskají polínka, obloha nad Verdonem je černočerná a září na ní tisíce hvězd, Chatbichou nám spokojeně vrní u nohou a všude je poklid. 

Že by klidu na nás až moc? Na druhý den sváteční si sedíme ráno u krbu, pijeme horkou čokošku, přikusujeme nadýchaný kouglof a Provensálec si povzdechne "dal bych si boquerones a chobotničky a sušenou tresku a ...". Já na to zasněne "a zákusek od Hofmanna a chleba od Baluard a ...". Dlouze se na sebe podíváme a bez jediného slova začneme lítat v pyžamech po baráku. Za hodinu sedíme v autě směr jih a moře přes zasněžené Pyreneje. I se stromečkem :-D

Jen co dorazíme do Gaudího města, odškrtáváme ze seznamu barcelonských chutí a přání jak diví! Za jediné dopoledne stíháme chleba od Baluard, sušené ovoce, ořechy a suroviny na horkou čokošku od Casa Perris, croissant s mascarpone a vánoční zákusky od Hofmanna, výběrovou kávu od El Magnifico. Dojít na trh Santa Catarina pro ryby a plody moře a ráno snídani u mě doma na terásce s výhledem na moře ♡

Barcelona hlásí azuro, sladkých 17°C a pět dnů v katalánském městě bude ve znamení gurmánství, objevování nových hospůdek kam chodí pouze místní, procházek po městě, vysedávání v kavárničkách na pláži a vánočního nicnedělání.

La Cova Fumada je krčma 4. kategorie, ale denně praská ve švech a na pár stolků se stojí hodinová fronta. Jídelní lístek neexistuje, ceny jsou neznámé a nejlepší způsob jak si objednat je kouknout se na plotnu kde vaří 80-ti letá Maria spolu se syny rybáři to co za kuropění vylovili. My to vzali komplet : chobotnici, kalamáry, tresku, koblížky se slanou treskou, "bombas", artyčoky a houby ♡

Na tenké, lehounké a krásně křupavé churros se vyplatí vystát půlhodinovou frontu u Granja M. Viader ♡

Nejen jídlem živ je člověk. Casa Batlló potěší i ty, kteří Gaudímu umění neholdují. Ač dům je z venku opulentní, uvnitř je barevně střídmý a ladí do tónů moře. Interiéry jsou architektonicky důmyslně provedené, do posledního detailu propracované a nadčasově funkční. Klika od dvěří vám padne do dlaně jakoby ji truhlář vyrobil pro vás, pod okny jsou umístěny nastavitelné dřevěné průtahy k regulaci větrání, zábradlí se vlní jako mořské vlny... I po několika hodinách či opětovné návštěvě je stále co objevovat!

Gaudího Casa Battló nikdy neomrzí! Obzvlášť teď o Vánocích kdy uvnitř sněží a atmosfára je ještě magičtější!

Při toulkách Barcelonou jsem konečně stihla zajít i do vlajkového obchodu vyhlášených Panama Jack, které se šijí ručně ve Španělsku z vysoce kvalitní kůže. Tyhle boty byly vytvořené pro cestování po všech koutech světa a to je přesně něco pro mne. Jedny teď netrpělivě čekají až znovu hodíme batoh na ramena a vydáme se křížem krážem za dobrodružstvím :-)  

Barcelonu opouštíme těsně před Silvestrem. Místo nás budou slavit příchod Nového roku naši hosté z Paříže, kdy celé město je v ulicích, nedaleko plaça d´Espanya se odehrávají bouřlivé slavnosti, ohňostroje a světelná show fontány Magica. Tradičně je třeba spolykat 12 hroznů při odpočítávání před půlnocí a zapít španělským šampaňským Cava. A aby si Katalánci naklonili štěstěnu i v novém roce, na Silvestrovké slavnosti nevychází bez červeného spodního prádla ;-)

Náš Silvestr byl méně bouřlivý. Vzali jsme to od moře k moři ... k nám do Sanary :-) Bývalé rybářské městečko zdobily tisíce světélek a přístav se s přicházejícím večerem zrcadlil v moři. Před odjezdem z Barcelony jsme do foroty vykoupili trh a na slavnostní večeři konečně došlo na ústřice, tygří krevety, břitky a kalamáry. S lahvinkou bílého archivního, kterou jsme vláčeli z hor do Španěl a zpět do Provence to bylo to pravé silvestrovské. I bez ohňostroje :-)

Po procházce městečkem v noční záři se vracíme ohřát domů do Bandolu. Novoroční dezert nepekla Anýzovka ani Provensálec, ale dodal místní cukrář od fontány - Patisserie de la Fotaine. Vybrali jsme Lucifera :-) V příručkách francouzské cukrařiny ho nehledejte. A jasně že nechyběl stromeček! Komu se nelení, tomu se zelení ... stromeček 3x za Vánoce :-D    

Jak na Nový rok, tak po celý rok? Nebylo by špatné! Budí nás sluníčko co se dere přes naše pomerančovníky obsypané ovocem do ložnice. Kávu mi nese Provensálec do postele. Až se rozkoukám a pokochám citrusovou zahrádkou, jdu připravovat "ztracený chleba" pain perdu k snídani. Venku je krásně, obloha blankytná a teploměr opět vystoupal na 16°C. Kdo by odolal dlouhé procházce po pobřeží až do západu slunce?

  

Věřím že jste si užili vánoční a novoroční svátky podle vašich představ a volný čas strávili s těmi co jsou vašemu srdci nejbližší.

Do nového roku 2017 vám přejeme s Provensálcem moře zdraví a plnou náruč lásky ♡ To je nejvíc ♡

A přání se pak plní sama ;-)

_____________

© crédit photos: Anýzovka v zemi cikád