Maková pole a třešňové sady

... neboli Provence začátkem června :-) Makové kvítky kam se podíváš, levandulové lány, ještě zelené, a sady plné třešní dozrávajících pod provensálským sluncem...  

Než se zmátořím z ultimátního jet-lagu, který jsem si přivezla z mé třítýdenní cesty po USA, tak se s vámi podělím o fotečky a tipy, které jsem nestihla publikovat před odletem neboť mi odešla klávesnice na mém notebooku :-/ Přísahám, že teď jsem noťas čajem nezalívala !! To samo ;-) Čestný pionýrský ☺ 

Týden před odletem do Los Angeles byl velmi hektický, najeto stovky kilometrů (konkrétně 2.632km !) ale i tak jsem si ho užila, spousty toho viděla a nového objevila:

• středa 29. května: TGV neboli rychlovlak Aix en Provence -> Paříž; ubytování v apartmánu na mém vysněném Montmartru ♥
• čtvrtek 30. května: Paříž; krapet prácovních schůzek a hodně courání po uličkách a zákoutích čtvrti Montmartre brodíc se vodou neboť nonstop leje... to mi ale úsměv ze rtů nebere! Stíhám i aperitiv a večeři s kámoškou a pak ještě druhý nášup na Montmartru... to je tak když máte nabitý program a času málo :-)
• pátek 31. května: Paříž; předání bytu :-( a odjezd autem směr region Centre; noc v bývalém relais de Poste Cheval Noir v Argenton sur Creuse (1), předělaném na skvělý hotel.
• sobota 1. června: schůzka v La Souteraine; jen co je vše vyřízeno, pokračuju v cestě na jih; náhodná obědová zastávka v restauraci Coq en Pâte v Guéret (2), která má od Michelinu ocenění 3 vidličky a od pondělí do soboty nabízí speciální kompletní obědové Michelinské menu za 18 € !! Skvělé jídlo, efektivní obsluha, příjemný interiér ... neber to :-) Pozdě večer projíždíme přes Sisteron, umírám chutí po vyhlášeném sisteronském jehněčím agneau de Sisteron, mému přání je vyhověno u Grand Hôtel du Cours (3) :-) O půlnoci příjezd domů à ma petite maison.
• neděle 2. června: je oddychovější; nedělní trh ve Vinon sur Verdon; poobědové setkání s JP - "starý" známý co se čerstvě přestěhoval z Paříže do Provence (jednou tady všichni budem ;-) a společný pohárek na Cours Mirabeau v Aix en Provence.
• pondělí 3. června: převelikánské zklamání v úžasné vesničce Mane kde se dozvídám že jsem po roce a půl definitivně prohrála spor s radnicí a místním průmyslníkem a můj vysněný dům-ateliér-business v jednom - má srdcová provensálská záležitost ♥ nebude můj :-(((( Mám chuť vraždit neboť vím že jednání nebyly ani trochu férové, holt jsem pod stolem nestrkala tučné obálky a věřila že můj projekt s ekonomickým přínosem pro region bude stačit... Mrzutou náladu si spravuji cestou k Lence C. (4) do Saint Saturnin les Apt a po zámku St Quentin mám tak čest shlédnout dům mémé a Lenčin ateliér. Cesta z Forcalquier k nim je kouzelná ! Fotím jak divá :-) S ohodně lepší náladou a povzbuzením k lepším zítřkům (díky, Leni !!) vyrážím do Rognonas kde si vyzvedávám skvělý starodávný sekretář, i (prozatím) bez plánované patiny na bílo vypadá v naší hale skvěle :-)
• úterý 4. května: vyrážím do přímořského rybářského městečka Sanary sur Mer; několik vyřízování, hodinová pauza u mé úžasné pedikérky Françoise; cestou se zastavuji na kávu v mé oblíbené "zavěšené" vesničce Cadière d'Azur; přemísťuji se o pár kilometrů do Bandol kde máme letní byt; mimo zařizování pro tchýni která zde je, stíhám ještě zalít naši přímořskou zahrádku kde úžasně voní kvetoucí citronovníky a pomerančovníky ♥ Se snítkem vonících větévek se vydávám do Fuveau ke kamarádce Giulianě pro kabelky First of Tula (5) které navrhuje, neboť nutně potřebuju na US cestu její violet Thelma (ta v Hollywoodu u předchozího příspěvku ;-) Stíháme i apéro u bazénu... malé letní radosti :-)
• středa 5. května: poslední vyřizování  a schůzky v Aix en Provence; dávám comp do opravny neboť stále v záruce; vracím auto z Pařížské půjčovny a  vydávám se směrem k ma petite maison;  balím v noci (jako obvykle); připravuji dům na absenci a kytky na sucho; Provensálec dostává seznam co vše musí udělat a přívést (jinak by polovinu zapomněl ;-) Spát jít nestíhám (jako obvykle)...
• čtvrtek 6. května: ve 3:00 ráno odjíždím na letiště do Marseille, naskakuju na první let do Paříže a po deseti hodinách letu mě čeká slunná Kalifornie, L.A. a kamarád Juraj :-)

La vie est belle ! I když čas od času kope a kouše... mais c´est la vie, non ?*

        

_______________
* život je krásný! i když čas od času kope a kouše... ale to je život, ne?

(1) hotel & restaurace Cheval Noir, Argenteuil sur Creuse: http://www.le-chevalnoir.fr/index.php
(2) restaurace Coq en Pâte, Guéret: http://www.restaurant-lecoqenpate.com/fr
(3) hotel & restaurace Grand Hôtel du Cours, Sisteron: http://www.hotel-lecours.com
(4) Lenka Horňáková-Civade & knihy a kresby: http://www.lenka-civade.com
(5) Giuliana Jorrot & kabelky FirstOfTulla: http://firstoftulla.fr

Nostalgická 50. léta

... miluju !! A jestli jste na tom stejně jako já a navíc míříte do Paříže, rozhodně si nenechte ujít Cinema Paradiso. Mimořádná 12-ti denní akce začíná dnes, 10.6. a poběží do 21. června v muzeu Grand Palais. Pod skleněnou střechou ve stylu Art Déco si budete užívat pravého amerického kina drive-in a kultovních filmů a všeho co k American way of life in the 1950s patří !

Do muzea vlastním autem nevjedete, nýbrž se pohodlně usadíte v připravených Fiátcích 500 a shlédnete kultovní filmy: Saturday Night Fever, Hair, Pulp Fiction, Taxi Driver, Grease, Dirty Dancing... Dáte si americkou mňamku jako burger a bacon & eggs v diner, kde bude "úřadovat" šéfkuchařská hvězda americké kuchyně Gita Seaton. V noci se místo změní na disco roller - taneční parket, kde si "zatancujete" na kolečkových bruslích v rytmu vintage disco pecek a nebudou chybět ani jukebox a games arcade.  

Být v Provence, tak hned skáču do rychlovlaku TGV a jedu si užívat. Ale tím, že si to teď užívám v reálu, tak mě mrzí o trošku míň, že o tuto skvělou akci příjdu...

                                                 

Pusu od pancakes posílá Anýzovka na cestách ... v Kalifornii :-) 

Monte Cristo a pancakes v Mel´s Drive-in v Los Angeles

______________

Info o akci: http://www.grandpalais.fr/fr/evenement/cinema-paradiso-grand-palais

Předprodej lístků: http://www.fnacspectacles.com/place-spectacle/tournee/CINEMA-PARADISO-GRAND-PALAIS-2013-FESTCIPARA.htm

 

Anýzovka na cestách ... v Paříži

Čím déle už v Paříži nebydlím, tím raději tam jezdím. Ideálně na týden. Užít si toho co město na Seině nabízí. Nasát pařížskou atmosféru (a při té příležitosti i krapet smogu). Oddat se usrkávání caffé au lait na terase, na nose sluneční okulky ač slunce poskromnu a "nenápadně" sledovat šrum na ulici. Sjíždět od hlavy k patě šarmantní Pařížanky a přemýšlet jak to dělají. Jen tak lelkovat, nechat plynout čas. 

Dát si brunch na peniche, s výhledem na muzeum d´Orsay nebo Notre Dame. Sednout na Vélib a popojet o pár ulic dál. V Louboutinkách. Jako každá Pařížanka co se respektuje. Vystát dlouhou frontu do muzea či na výstavu. Samozřejmě bez lístku coupe-file. To by bylo moc zavazující. Co kdyby se nám krásně sedělo v bistru u sklenky vína, v příjemné společnosti a my musely utíkat? Je skvělé být spontání! Nožky v 15cm šteklích nejsou sice stejného názoru ale nadarmo se neříká "pro krásu se musí trpět". V Paříži to platí dvojnásob! Musíme si vybrat. Buď budeme pohodlně v teniskách courat městem, přes rameno brašnu s foťákem a budeme za turistku. Nebo budeme ulicemi ladně proplouvat na jehlách, v ruce psaníčko a budeme za Parisienne... 

 C'est la vie :-)

• Brunch  = BRekfast+lUNCH, snídaňo-oběd, chcete-li dlouhá a pozdní snídaně na vidličku
• Peniche =  "nákladní" lodě kotvící podél nábřeží Seiny, dříve sloužily na převoz nákladů, nyní jsou předělané na originální bydlení či restaurace/kavárny
• Vélib = kola na stojánkách k dispozici "zdarma" (tedy po zaplacení malého paušálu na den/týden/měsíc a za předpokladu že kolo vrátíte na další stojánku do 30-ti minut)
• Coupe-file = většina muzeí a galerií nabízí možnost koupit si vstupenku tzv. uříznutá fronta, na určitý den a hodinu. Skvělé pokud nechcete čekat jednu, dvě hodiny venku než na vás dojde řada. V případě mimořádných výstav jediná možnost jak je navštívit neboť všechna místa jsou vyprodaná na pár měsíců. 
• C'est la vie = to je život

Dopisy z Provence

... ty psával pan Horníček. Fiktivní dopisy věnované osobnostem v Provence, kdysi vydané jako "Listy z Provence"...

Jiný čas, jiná psaní! Kamarádce Lence právě vyšla nová knížka "PRIORITAIRE, Praha – Paříž". Sbírka dopisů ve kterých si Lenka žijící ve Francii a Francouzka Anne žijící v Praze vyměňují poznatky a dojmy z cizí a přeci tak blízké země. Ráda bych vás jejím prostřednictvím pozvala na čtení, setkání a autogramiády, které se konají v Čechách ve dnech 18-23. května (více info níže).  

S Lenkou jsem se seznámila kdysi dávno, díky knížkám :-) Už tenkrát. Já žila v Paříži a ona již byla o krok napřed, ve slunné Provence. To ještě knížky nepsala. Stavěla zámky. Ne ty vzdušné ale jeden opravdový :-) Probouzela s manželem Honzou-Ludvíkem zřícenou "Šípkovou Růženku" - château Saint Quentin, a plnili si jejich provensálský sen. O tom ale i o životě a kouzlu Provence pojednává její první knížka "Provence jako sen", kterou vám nemohu než vřele doporučit. Úžasné čtení do lehátka pod olivovník ke snění :-)

Lenka Horňáková Civade se narodila kdesi v Prostějově a život ji zavanul až do daleké Provence. Po revoluci na brigádě v Belgii poznala Honzu-Ludvíka, budoucího muže Jean-Louis. Až do promoce byla permanentně k zastižení na trase autobusu Praha-Paříž, poté se s čerstvým diplomem ekonomie v kapse a novým příjmením Civade v občance vydala trvale objevovat krásy Paříže. Tam mimo jiné chodila do Beaux Arts učit se kreslit a doma si kreslila do šuplíku. Stihla ještě povít synka Alexandra, než se o dva roky později všichni tři vydali směrem klid, jih, venkov. Cílová zastávka Provence. Honza-Ludvík měl plán. Najít dům a vybudovat z něho místo setkání divadelníků, malířů a hudebníků. V Provence se jich ujala mémé - maminka Honzy-Ludvíka, i když ve skutečnosti dorazili čtyři. Za nedlouho spatřila provensálké azúro dcera Eliška a Lenka posílala pohlednici ze St Saturninu: "Budeme se stěhovat!! Máme dům. Opravuji, máme zříceninu. Ovšem krásnou." Z té ruiny se rozhodli probudit ze 16. století hluboce spící Šípkovou Růženku. Ono "stěhování" spočívalo v přemístění od mémé na "staveniště" do kadibudky. 24 metrů čtverečních ve čtyřech po dlouhé čtyři roky... Klobouk dolů! Zrekonstruovaný renesanční zámek Saint Quentin spatřil světlo provensálského světa l.p. 2003. "Pod křížem kaple, před kaplí terasa, pod terasou oranžérie, před oranžérií olivovník a pod olivovníkem fontána." Úžas ze kterého si o rok později sedám na zadek na terase vedle zámecké paní :-) A jak to bylo dál? Dozvíte se v Lenčině autobiografické knížce ;-) Provence jako sen (2010). Následuje téměř detektivní příběh z pohoří Luberon Lanýže (2011) a čerstvá novinka Prioritaire Praha-Paříž (2013). Nesmím opomenout kresby vytažené ze šuplíku! Plně se věnuje kresbě a malbě a vystavuje své obrazy jak v České republice, tak ve Francii. Slovy Miroslava Švancary: "Je doslova uhranuta figurou, respektive ženským tělem. Tvar je pro autorku důležitý, ať už je zachycen v jemné barevnosti akvarelů, v měkkosti pastelů, či v plachých liniích v kresbě tužkou."          

PRIORITAIRE, Praha – Paříž

V dnešní čím dál rychlejší a uspěchanější době se psaní dopisů stává vzácností. Zprávy si sdělujeme prostřednictvím mailů či sms spíše v holých větách, na nějaké zamyšlení, zastavení, úvahu, dojem či pocit nějak nezbývá čas. A možná je to škoda…
Francouzka Anne žijící v Praze a Češka Lenka žijící ve Francii využívají dopisů nejen jako prostředek vzájemné komunikace, ale i vlastního poznávání neznámé země, jejich zvláštností i stejností, radostí i problémů. Z dopisů Anne se dozvídáme mnohdy věci velmi neočekávané a neobvyklé, které nám domorodcům nijak zvláštní nepřipadají, a uvědomíme si je až pohledem překvapeného cizince. A podobně z pohledu Lenky z Francie naopak zjišťujeme, kolik toho v běžném životě může mít cizí země s tou naší společného. Dopisy jsou časově zarámovány pobytem Anne v Praze od roku 1993 do roku 2011, kde společně s manželem provozovali oblíbené mezinárodní knihkupectví U Knihomola v Mánesově ulici.

LANÝŽE

Tentokrát nás příběh téměř detektivní provádí fascinujícím světem sběratelů lanýžů v pohoří Luberon, o kterém běžný člověk vůbec nic neví a který zůstává normálnímu smrtelníkovi utajen. Prostřednictvím mladého učitele Martina postupně pronikáme do složitého světa místních obyvatel, jejich zvyků, nálad, lásky i nenávisti. Seznamujeme se s jednotlivými rázovitými postavami a zároveň zjišťujeme, proč Martin do tohoto kraje přijel, co ho k němu táhne a vábí a dojde-li jeho sen naplnění…

PROVENCE JAKO SEN

Když se řekne Provence, přemýšlím o našem odchodu z Paříže a o našem příchodu na venkov. O proměně ruiny v zámeček, o životě v Provence, o našich plánech a tom, co z nich zbylo, o zapouštění kořenů, o vzdušných zámcích a jejich realizaci, o snech, které se stávají skutečností i noční můrou, o modré obloze a cikádách, o růžovém víně při zapadajícím slunci, o úřednických oponách, o každodennosti a jejím kouzle, když se na ni podíváme z jiného úhlu nebo z jiné země, o nových přátelstvích a starých kamarádech, o barvách a vůních, o Šípkové Růžence… a touhách jít dál.

A co má Lenka v plánu dál? Já to vím! Řádně jsme si u vínka poklábosily na obědě v patiu Chez Charlotte v Aix en Provence :-) Ale pšttt! To bych jí vzala vítr z plachet a námět na další knížku. Tak jsem vám ji alespoň vyblejskla :-)

__________________

Více o Lenčině tvorbě na: http://www.lenka-civade.com

Jahody z Carpentras

Jahody miluju, obzvlášť ty sladké, chutné a ze kterých se line úžasná vůně kuchyní. Ty ze Španělska, ze skleníku, které vypadají jako jahody ale chutnají jako "řepa" u mě nemají žádnou šanci!

Každé jaro je netrpělivě vyčkávám na trhu. Které? Přeci ty provensálské :-) Nejen proto že jsou místní a v bio kvalitě, ale taky proto že jsou nejlepší. Opravdu! Konkrétně ty z Carpentras. Špatně "cestují" neboť jsou velmi křehké a tak se prodávají jenom po Provence ... tedy kromě Paříže, kam si je nechávají expresně vozit vyhlášení šéfcukráři. Vždyť vám říkám že fraises de Carpentras jsou ty nejlepší :-) 

A co s nimi? Stačí si samy. Jen tak do pusy, obzvlášť odrůda Garriguette - drobnější plody světle červené barvy, úžasně voňavé. Pajaro - tmavě červená většího kalibru, skvělá zalitá pravou hutnou smetanou. Jak je úžasně sladká, tak ani přislazovat není třeba. Cléry - hodně plodí, gurmánské chuti a lehce pokřupuje. Výtečná na dezerty. 

A kdy se za nimi vydat na trh podle sezónního provensálského košíku? Úplně první se objevují koncem března. Letos si dala zima na čas, tak se dostaly na pulty až v půlce dubna. První "vlaštovky" se platí zlatem ... 250 korun za kilo (10€/kg). Pak postupně klesá, jak se jahody "okoukají" na trhu a začátkem června se dostane na krásných 75 Kč za kilo prvotřídní kvality a chuti (3€). V půlce června se po nich slehne zem a nezbývá než netrpělivě vyčkávat jahody z Carpentras příští jaro.

Já jsem si z nedělního trhu přinesla kilo Dely, pár jsme jih slupli jen tak, pár se smetanou. Na dezert se nedostalo, na to jsou ještě vzácné. Tak za měsíc nebudu vědět co s nimi, to dojde na kouzlení v kuchyni :-) 

Jaké jahody máte nejraději vy ? A kam se za nimi vydáváte ? 

JAHODY z CARPENTRAS   
               ... FRAISES de CARPENTRAS

Jahody z Carpentras se pěstují ve zlatém trojúhelníku mezi Carpentras, Pernes a Monteux. Klima a půda jsou zde ideální, dostatek slunce umožňuje výjimečné zrání a proto jsou zdejší jahody vysoce ceněny pro jejich chuť a vyhledávany pro obsah cukru a vůně. 

Ročně se zde urodí 4000 tun jahod, což představuje stíží 10% francouzské produkce. Nicméně díky nejjemnější chuti slaví velké úspěchy a jsou prezentovány na nejvybranějších stolech francouzské gastronomie. 

Každoročně se konají dvě velké slavnosti jahod, v Carpentras (letos 20. dubna) a ve Velleron (8. května 2013).

Nejpěstovanější jsou zde odrůdy :

* Cléry - bohatá produkce, gurmánská a lehce křupavá

* Garriguette - drobnější, světle červená, velmi křehká, s nejpronikavější vůní

* Dely - nová odrůda, obrovské plody, voňavá a sladká

* Agatha - nejrannější odrůda

* Pajaro - krásně temně červená

* Ciroflette - podlouhlá, světle červená, spíše sladkokyselá

1. máj ... štěstí čas

Lásky čas! Romantické políbení pod rozkvetlou třešní se v Provence nekoná ... neboť třešně už dávno odkvetly :-) 

Můžete však vybozkávat vašeho milého když vám přinese májovou kytičku. Ve Francii tradičně nosí muži na prvního máje ženám konvalinky - muguet de mai. Pro štěstí :-) 

Vždy tomu ale tak nebylo... Tradici zahájil 1. května 1561 král Charles IX, který byl v ten den obdarován snítkou konvalinky pro štěstí. Rozhodl se tedy jimi každoročně obdarovat dvorní dámy. Počátkem 20. století tento zvyk splynul se Svátkem práce a vytěsnil tak červené karafiáty, symbol levice. 

♥ Přeji vám spoustu konvalinkového štěstí ♥

____________

Photos (1) (2)

Anýzovka na cestách ... v Chorvatsku

a bohužel už zpět doma a v plném pracovním procesu  :-(

Mít home office je skvělé, jste pánem svého času ... tedy více méně. Záleží na klientech. Někteří ne a ne pochopit, že i kancelář doma má otevírací hodiny, a že mail který se objeví v mé schránce o půlnoci na ně nebude čekat vyřízený druhý den ráno u kávy.

„Opravdu nepracujete přes víkend ?“

„ Ne.“

„ No to to !“

I tak pracuju poslední měsíc v průměru 90 hodin týdně, když oficiální pracovní doba ve Francii je 35 hodin. Někdy jedu 48-72 hodin v tahu, abych všechny deadlines stihla. Ne, tak jsem si to opravdu nenaplánovala, to jen někteří stále přihazují další a další práci. Průběžně. Myslí že nenápadně. Když to nebude hotové tak jak si představují vysnívají, zemegula se zřejmě přestane točit. Po nás potopa...

Tak jsem to ve čtvrtek po půlnoci zabalila, hotovou práci odeslala a o půl třetí ráno se vydala směr letiště Marseille. S sebou jen sluneční okulky, sandály, foťák. Ani knížku jsem nepřibalila. Chtěla jsem jet tak lelkovat, pozorovat, kochat se, popřípadě očka zavřít. Žádné lejstro, ani čtivé. Jo, Provensálce jsem přibalila ;-) Destinace Zadar. Hlavně jinam, z dosahu telefonu a mailů. Za sluncem. K moři. Za víkendovým lelkováním. Nízkorozpočtové aerolinky mají jednu jedinou výhodu : cenu letenek. Za pár euro vás svezou téměř kamkoliv. Proč si takový prodloužený víkend nedopřát ;-)

Zadar jsem neznala, je to moc příjemné město,  s třítisíciletou historií a cenným kulturním dědictvím  Ostrovy nacházející se v okolí jsou ideální pro výlety, my jsme se vydali prozkoumat ostrov Pag, je spojený s pevninou mostem a není třeba se naloďovat s autem na trajekt. V okolí Zadaru je také několik národních parků, doporučuji na celodenní výlet a pochoďák kolem jezera Plitvička. K ubytování jsme si pronajali apartmán v historickém centru Zadaru, ve čtvrti Varoš, která je plná restaurací, kaváren a teras a jen pár metrů od přímořské promenády. Byla to moc dobrá volba. Kromě výletů jsme samozřejmě nemohli ošidit debužírování :-) Vedle grilovaných selat a jehněčího masa ze solných luk, mě nejvíc potěšilo čevapčići. K tomu pivo Karlovačko. Skoro jako doma :-)

Převozník v Zaradu, aneb jak pohodlně "přejít" z pevniny do staré části města, 

která se nachází na poloostrově a neobcházet celé město než narazíte na most (jen o tom vědět ;-)  

Líbí se mi jak jsou antické památky a římské sloupy jen tak rozesety po městě, 

žádná zábradlí, žádná omezení. Skvělá "společnost" při ranní kávě

 

 Trh v Zadaru jsem si nemohla nechat ujít - od ovoce přes zeleninu, ryby, olivový olej, po květy a sazenice.

Jahodová a šeříková sezóna v plném proudu ... neodolala jsem :-) 

Přivezla jsem si i sazenice stévie na zdravý "cukr" 

Celodenní výlet do národního parku Plitvička Jezera rozhodně stojí za to! 

 Tuto jsem si půjčila od Jacka ;-) Jednak jsem nad jezery neletěla vrtulníkem - bohužel :-/ a jednak Provensálec otočil na foťáku gombíkem a je po fotkách... Tak hlavně že to máme vryté v paměti :-)

V okolí Zadaru je více jak 200 ostrovů a ostrůvků, skvělé musí být jen tak proplouvat lodí a užívat si zátok. Provensálec má nápad ! My se vydali na ostrov Pag. Prozatím ;-)

"Hlavní město" Pag stejnojmeného ostrova. 

Velmi tradiční, folklórní, vyhlášený pro krajkové dečky a mořskou sůl.

Na severním cípu ostrova u vesničky Lun jsou úžasné olivové háje se staletými olivovníky. 

Místní olivový olej je také vyhlášený, úžasně voní a 2 litry cestovaly do Provence :-) 

Ostrov Pag má taky specialitu Paški sir. Velmi dobrý ovčí sýr.

Ovce spásají trávu "ochucenou" mořskou solí, která dodává jejich masu speciální chuť. 

Jehňata pak končí na grilu, já vím ... ale je to opravdu skvělé 

 Obzvlášť zapité místním Karlovačko :-)

PS: Já vím že vám ještě dlužím Řím, narozeninovou Paříž, víkend plný mořských potvor v Normandii, povídání o drátenici Věrce, výlet na hrad Grignan, květinový trh v La Tour d´Aigues, novou knížku kamarádky Lenky o Provence ... Já to brzy napravím, jen co mi to práce dovolí ! Tak se máte alespoň na co těšit :-)