Od briošky ke Koblížkovi aneb není pečení jako pečení ...

V lednu léta páně 2018 jsem upekla poslední Tříkrálovou briošku, odjela na pár dní za sněhem a ke slíbené pařížské galette s mandlovou frangipane už jsem se nedostala... 

Upekla jsem si totiž "něco" úplně jiného. Můj nejlepší cukrářský výkon, který už nic nepřekoná. Nejsladší. Nejkrásnější. Dnes mu je na den přesně 20 měsíců a je to ten nejúžasnějsí Koblížek pod provensálským sluncem ♡♡♡

Ptáci už "novinu" vyštěbetaly na sítích, ale vám tady vysvětlení ticha po (blogové) pěšině dlužím. Po několika měsících strávených v nemocnici jsme si do levandulového lánu přinesli 3. července 2018 ten nejvoňavější uzlík štěstí. 

Doma se Timéo ohřál dva týdny a už fičel do našeho přímořského apartmánu do Bandolu a nebyli mu ani dva měsíce, když se s námi vydal na cestu po Evropě a pak až na konce světa přes Japonsko do Nové Kaledonie. Jeho první rok jsme prorajzovali křížem krážem po zeměkouli, dohánějíc náš cestovní absťák po špitálovém pobytu a snažíc se Timčovi předat vůni dálek, gurmánské zapálení a toulavé botičky. Zdá se, že se nám to podařilo :-)   

   

Strávit čas jinde než rutinou doma, být spolu 24h denně, nikam nespěchat, nic nemuset, jen si užívat a poznávat svět bylo to nejlepší rozhodnutí! Čas strávený ve třech a věnovaný jeden druhému je k nezaplacení ♡

Po tak dlouhé odmlce jsem myslela, že pověsím blogování na pomylsný hřebík s tím, že už sem stejně nikdo nechodí ani blog nečte... Vy jste mě ale přesvědčili o opaku. Třeba dotazem na ušlechtilý kdoulový destilát, krásným psaním o přitažlivosti Les Alpilles kde jste ochutnali levandulový med a poslouchali cikády či milým náhodným setkáním u kolotoče v Sanary sur Mer :-)  

S pravidelností švýcarských hodinek sem články asi loupat nebudu bo plná náruč ♡ ale častěji než jednou za pětiletku rozhodně ;-)

Mávám z Provence s plnou náručí štěstí a lásky ♡