Vánočně novoročně

Prosinec jsem si malovala růžově, ač poklidně a v blízkém okolí Provence, o to více tradičně. Vypsala jsem si všechny vánoční trhy a jarmarky s figurkami santons, připravila ingredience na vánoční pečení a tešila se na vánoční přípravy a užívání si, když už výjimečně trávíme vánoce v Provence a ne na druhém konci polokoule. A těšila se jak to budu dokumentovat a přiblížím vám místní vánoční tradice na blogu. 

Naše letošní vánoční tabule za pět minut Štedrý den

Z mého růžového malování mě velmi rychle vyvedli v nemocnici, kde mi nakázali striktní klidový režim a dietu, které důvěrně říkám "lupení a zrní". Nevím zda mé tělo se léčbou šokem krapet regenerovalo bo zatím nevydalo žádný optimistický signál, zato má mysl klesla do hlubin oceánu. A s ní i mé těšení se na vánoce... 

Po celý prosinec jsme s Provensálcem pekli na vánoce, já z trucu, on ze zvyku. Přehlíželi jsme vanilkové rohlíčky a jiné vánoční dobroty co na nás den co den vyskakovaly na sociálních sítích, ignorovali prodavače stromečků a ozdoby byly bezpečně uklizené ve sklepě. Já se nakonec smířila, že nebudu mít provensálský Betlém ze santonků, které jsem si vybrala na prodejní výstavě v Ollioules, razíc heslo Adiny Mandlové "buď Ritz a nebo nic!" 

Betlém se staví snad v každé rodině a v každé je jiný. Ale narození Ježíška ve stodole a příchod Tří králů nesmí nikdy chybět.

Co je v Provence unikátní jsou santony - ručně vyráběné a malované hliněné figurky do jesliček - které zobrazují život v provensálské krajině. Proto má každá rodina jiný a věrně kopíruje starobylé vesničky a řemesla.

Na vánoce jsme úspěšně pekli až do dvacátého třetího, kdy jsem si u snídaně povzdechla, že ani větévku nemáme a ... už to jelo! Do odpoledne jsme sehnali stromeček do vázy, cesmínu i jmelí nad dveře. Začali jsme péct o sto šest a v kuchyni se dloubat lokty, aby jsme se předháněli tu u válu, tu u trouby. Já kouzlila vanilkové rohlíčky, linecké a vánočku. Provensálec chybějící 13. dezert na provensálskou tabuli - tmavý nougat a čokoládové lanýže. 

česká část vánoční tabule: mé nejoblíbenější vanilkové rohlíčky, slepované linecké a vánočka k snídani na Štědrý den

Sladkosti ze 13. provensálských dezertů jsou 4 : nikdy v Provence nechybí tmavý nougat z mandlí (může být i bílý nougat či obě verze, v tom případě se počítají za jeden dezert), u nás doma nesmí chybět orangettes (kandované pomerančové kůrky a pro zpestření také máčené v čokoládě) ani calissons typické pro blízké Aix en Provence (nepečený dezert z mandlí a kandovaného melounu s bílou polevou). Čtvrtý dezert je pompe a l´huile (na koláži níže) a jako vzácný 13. dezert, který se doma nepřipravuje ani není ze sadu, jsme měli letos pravý ledový kaštan - pro ty musíme až do dalekého Collobrieres.

A protože Provensálec došel k názoru, že toho sladkého máme málo, obzvlášť když byl na to sám, tak si ještě vyrobil čokoládové lanýže :-) 

Ráno na Štědrý den jsme si dali podle našich rodinných tradic vánočku ke snídani a já při poslouchání koled ozdobila stromeček a připravila tabuli na večer podle těch provensálských. Protože jsem ráno zhřešila jedním plátkem vánočky s malinovým džemem - po měsící ničeho sladkého na talíři byla přímo božská, tak jsem přes den držela půst a vartovala zlaté prasátko. Nepřišlo a nebo jsem byla oslepená provensálským sluncem :-) K večeři bylo několik chodů jak se sluší a patří, kdy Provensálec měl lukulské hody a já se přidávala na chody, které byly zelené. Na jeho talíři nechyběly ústřice, losos, šneci a jiné francouzské dobroty, na mém přistály artyčoky a zelenina. Aby bylo provensálské tradici učiněno zadost, rozlomili jsme pompe a l´huile a ochutnali všech třináct dezertů. Tedy v mém případě se to ochutnávání dá spíš přirovnat ke krmení vrabčáka drobky :-) 

13. provensálských dezertů, které musí každý hodovník všechny ochutnat čekajíc na půlnoční mši. Jsou potřeba 4 druhy pamlsků, 4 almužny, 4 druhy čerstvého ovoce a třínáctý dezert. Obligátní pamlsek je pompe à l'huile, což je placka podobná focaccia, připravená z kvalitního olivového oleje a esence pomerančových květů, nesmí chybět mandlový nougat a dva pamlsky jsou volitelné podle regionálních zvyklostí. Následují čtyři "almužny" reprezentující řeholnické řády: vlašské ořechy či lískové oříšky, mandle, sušené fíky a rozinky. Čtyři druhy čerstvého ovoce. A nakonec dezert třináctý, vyjímečný, takový který nepečeme doma, nepěstujeme v zahradě a není k sehnání v blízkém okolí.

Ač za ta léta máme česko-francouzsko-provensálské tradice sladěné, tak v jednom stále jasno nemáme. A to kdy se rozbalují dárky. Pro mne je nejdůležítější svátek Štědrý večer, pro Provensálce Štedrý den, náš Boží hod. Pro mne neodmyslitelně patří k vánocům, že jakmile vyjde po štědrovečerní večeři na obloze první hvězda, maminka zazvoní na zvoneček a my se sestrou běžíme do obývacího pokoje, kde hoří pravé svíčky na stromečku, zapalujeme prskavky a oči máme rozzářené spoustou světýlek a dárky. Spát poté chodíme s dárky a nadmíru šťastné. Provensálec přísahá na vánoce 25. prosince, kdy Štedrý večer slouží k hodování a k čekání na půlnoční mši. Pak se jde se spát a dárky se rozbalují ráno na Boží hod, a prý to je úžasné jak se jako malý celou noc těšil na ráno a pak běžel ke stromečku. To já tedy nikdy nepochopím... Sice si na vánoce dárky nedáváme - oba si myslíme, že dárky pod stromečkem jsou určené pro děti a pro dospělé jsou vánoce o něčem jiném než shánění povinných dárků, nedejbože na poslední chvíli. Letos to bylo ale jinak. Nadělili jsme si společný dárek. Velký dárek. A začlo vyjednávání kdy ho rozbalíme, já byla pro Štedrý večer, Provensálec pro Boží hod a ani jeden nechtěl slevit. Nakonec jsme to vyřešili šalamounsky a rozbalili si ho po půlnoci, já tak měla ještě Štědrý večer a Provensálec už 25.12. Spokojenost na obou frontách :-)     

Náš velký dárek k vánocům ❤ Koupě starobylého kamenného domku v Luberonských kopcích po dlouhých měsících vyjednávání klapla, s památkáři jsme došli k akceptovatelným kompromisům a čekalo se na listinu od notáře. Vše trvalo téměř rok a oficiální lejstro, kde je černé na bílém napsáno, že (nejenom) tahle báječná podlaha v kuchyni je naše přišlo obsílkou den před Štědrý den. Proto ty vánoce :-)  

Tedy mezi námi, i po létech strávených ve Francii mi stále uniká proč Francouzi mají oblibu ve zdobení stromečků už od prvního prosince. Když pak dojde na Boží hod, tak je po měsíci stromeček řádně okoukaný a z přetopených bytů také dost opadaný... Ještě že na něj nevěsí čokoládové či želé bombony jako v Čechách, to by byl i řádně oholený :-) Pravda, Provensálcovi zase stojí rozum nad českým kaprem, který pár dní žije v rodinné koupelně, dostane jméno, denně se z vany vyndává aby se rodina mohla umýt a pak ho spokojeně klepnem palicí a sníme. Prostě jiný kraj, jiný mrav :-)

Silvestr jsme pojali v podobném duchu jako přípravy na vánoce, rozuměj žádné, ani šampíčko se nechladilo bo Provensálec by ho musel vybublinkovat sám a to nechtěl. Ke štěstí nám stačilo popřát si o půlnoci do nového roku kupu zdraví nám a našim rodinám, udělat vše co bude v našich silách ke plnění dlouholetých přání a příslib kam se konečně vydáme příští vánoce. Ale pšttt ;-)  

2018 bude krásný! Já tomu věřím! Musí být! Proto do nového roku vkládám naději. Hodně naděje. Po katastrofálním 2016 a velmi těžkém 2017 je načase, aby se naše kolo štěstí konečně pohlo tím správným směrem. A my si splnili pár přání co už nám dlouho leží na srdci. 

Ač náš rok 2017 byl hodně težký a přinesl nám další nášup šrámů na srdci a nemocničních dostaveníček, Instagram vykouzlil 9 nejoblíbenějších momentů uplynulého roku. A já to vidím stejně, ikdyž teméř každé fotce předcházela velká tragédie a ten zachycený okamžik byla velká náplast na duši....
Best Nine 2017: leden doma na Vysočině - květnová maková pole v Provence - březnová první návštěva našeho budoucího domova - ozdravná kúra v lázních v Savojských Alpách - červnové oslavení výročí naší svatby - zasloužená dovolená na řeckém Karpathosu - voňavá fialová krása za našimi humny - podzim na Vysočině - loučení s mým barcelonským bytem a stěhování zpět do Provence.

Do nového roku 2018 všem přeji oceán zdraví protože bez něho nic krásného není, 

moře lásky protože bez ní je život velmi smutný 

a řeku štěstí vesele protékající životem po celý rok ❤