Guestpost : Babičce s láskou

S Lenkou jsem se potkala v New Yorku, kde já jsem bojovala za trvalý mír a blahobyt na Zemi a Lenka zařizovala, aby na to byly peníze. Ani ne po dvou týdnech jsme společně odjely na pár dní křížem krážem po East Coast. Cílem byla cesta, řádně prokládaná kulinárními zastaveníčky a dlouhými foto seancemi. A ač pro fotky i přes plot skočím, proti Lence jsem těžký břídil! Ta se vrhala do bahna, do sněhu, do řeky aby zachytila ten správný úhel, správný okamžik, správnou atmošku. Mrkněte sem co Lenka umí s objektivem vykouzlit ღ

US road trip jsme si bájo užily, v Provence si daly repete a já se moc těším až dojde na další společnou cestu. A naše společné projekty! Třeba kurzy pečení francouzských dortů a food photography v Praze ... nechte se překvapit ;-)        

Zpět k babičce. Tradice miluju, ty domácí obzvlášť, a čím jsem starší, tím víc na nich lpím. A nebo to bude tím, čím déle jsem daleko od domova? Houstičky v Provence nemáme neboť jedeme na croissantech, a tak když jsem loni přistála u Lenky doma, řádně vybavena vínem a sýry na ladies night, zblajzla jsem jich plný košík, ještě vlažných, voňavých, nadýchaných. Chtěla jsem recept. Máte ho mít i vy. Opravdu stojí za to! 

I chleba nám Lenka upekla. Takhle bájo jsem se měla :-)

Mávám z Provence,

Anýzovka

PS: Až pojedete kolem levandulových polí, stavte se u nás na pastis pod platanem a nezapomeňte přihodit do kufru pytlík polohrubé mouky! Abych měla z čeho tyhle báječné české housky v Provence péct ;-)

* * * * *

Když babička přijela na Staré bělidlo, bylo jí prý asi pětapadesát. V životě Barunky pobyla asi pět let a zanechala v něm tak nesmazatelnou stopu, že se díky Boženě Němcové stala jednou z nejvýznamnějších postav české literatury. U nás to bylo jinak - vtrhla jsem svým narozením do babiččina života, když jí bylo šedesát, a měla jsem to štěstí, že jsem ji vedle sebe měla přes tři desetiletí. Kdyby archetyp babičky, moudré a laskavé ženy zahrnující své okolí bezpodmínečnou láskou, nepopsala ve svém nesmrtelném díle už Němcová, zasloužila by si román ta moje.

  

I když - psaní románů by pro mě asi stejně nebylo. Místo toho si babičku připomínám pečením housek, skvělých, na jazyku se rozplývajících a láskou oplývajících housek, které se stejnou chutí baští dítě-nejedlík i kamarádky na dietě - protože těmhle houskám prostě neodoláte. (A pokud držíte dietu a pustíte se do pečení, nestěžujte si pak, že jste nebyli varováni.)

Nutno přiznat, že nejde o recept děděný v naší rodině již po kdovíkolik generací. Myslím, že ho babička objevila v nějakém časopise někdy v osmdesátých letech minulého století. Ale aby se z něčeho stala tradice, musí to jednou začít a pak se to musí šířit, a moje babička to začala a já teď šířím. Pokud se chcete přidat, vemte:

• 1/2 kg polohrubé mouky
• 1 vejce do těsta, 1 na potření housek
• 1 droždí (42g)
• 100 ml majonézy
• 1 lžíci cukru
• 1 lžíci soli
• 3 dcl mléka
• mák, sezam, sůl... na posypání,

Zadělejte těsto a nechte ho vykynout. Z vykynutého těsta upleťte housky a nechte je znovu asi 10 minut vykynout na plechu. Potřete je rozšlehaným vejcem, posypte mákem či jinou posypkou a pečte je dozlatova.

Takhle je to jednoduché. Vlastně není co pokazit a až se do pečení těchto housek pustíte, snadno objevíte vlastní vylepšení a postupy. Kdyby se vám do začátku hodily ty moje, tak vězte, že:

• Ingredience prostě zamíchejte dohromady, nemusíte čekat, až vzejde kvásek. Na zadělání těsta na rozdíl od své babičky používám robota, neb mám ruce intelektuálky, ale zvládnout se to jistě dá i bez mechanizace. V robotu hnětu tak 5-10 minut.
• Těsto nechte vykynout na zhruba dvojnásobek objemu, ale těsto je velmi tolerantní a unese i překynutí - jen je pak při pletení housek různě ochotné spolupracovat.
• Případná nespolupráce spočívá hlavně v drastickém smršťování, takže vám z válečku těsta po rozdělení na díly, které chcete zaplést, zbydou cancourky, které ani nejdou překřížit. Někdy je naopak těsto tak přičinlivé, že vám mohutně kyne přímo pod prsty, takže pak zaplétáte hlavně bubliny. Obojí se ale dá hravě zvládnout a na výsledek to nemá vliv.

• Housky pletu ze tří pramenů, ale vylepšila jsem časem postup, jak je vidět na obrázku, takže housky pak mají krásné kulaté hlavičky. Výchozí váleček, který pak dělím v poměru 2:1, je asi 30 cm dlouhý.
• Mně vycházejí housky po upečení menší než kupované, bývá jich z této dávky tak 24, po 12 na jeden plech. Peču je na pečicím papíře. V troubě ještě dost nabydou, je potřeba jim nechat místo, aby se na sebe moc netlačily - jsou to evidentně společenská stvoření a když je dostatečně neizolujete, budou se sdružovat :-)
• I když už jsem housky pekla nesčetněkrát, na otázku okolochodících nedočkavců “kdy tak budou upečené?”, stále odpovídám “až budou, tak budou”. Ne že by čas byl proměnlivý, jen jsem to prostě nikdy neměřila, a když se z trouby line ta báječná housková vůně, zdá se stejně každá minuta dlouhá. Peču tak na 175° a hotové jsou, když mají tu správnou zlatavou barvu. To se prostě pozná.

Dobrou chuť a až se do čerstvě upečené housky zakousnete, 

zavzpomínejte třeba na svou babičku!

Lenka

_________________

© crédit photos :

- bochník v sýrovém zátiší: photo Anýzovka, food styling Lenka

- Babička : By Honza Groh (Jagro) (Own work) [CC BY-SA 3.0 (http://creativecommons.org/licenses/by-sa/3.0)], via Wikimedia Commons

- Babiččino údolí : Anýzovka v zemi cikád

- housky : Lenka