Vánoční tradice v Provence

Vánoce miluju. Pro mne nejkrásnější svátky roku. Navždy je budu mít spojené s třeskutou zimou na Vysočině, poletujícími vločkami, sněhem křupajícím pod nohami cestou na půlnoční, kaprem ve vaně, pečením cukroví po celý advent, strojením stromečku ráno na Štědrý den pojídajíc vánočku od maminky a sledováním pohádek, čekáním na zlaté prasátko, "nenápadným" uždibováním cukrovinek ze stromečku, krájením jablíčka s přáním aby v něm byla ukrytá hvězdička... prostě pravé české vánoce na sněhu jak mají být ღ

Letos poprvé trávíme vánoční svátky doma v Provence a ne "tradičně" na konci světa vpravo, batoh na zádech. Provensálec to špatně nese, vánoce nemá rád... Já bych se doma s obrovskou chutí vyřádila na deko a dodržovala všechny tradice, jak české tak místní, ale obávám se, že by to na něho bylo krapet moc :-) Taky marné pokusy o usmažení něčeho chutného z francouzských baheňáků mám již dávno za sebou, kdy jsem tři dny lítala po Paříži a sháněla kapra na štědrovečerní večeři ... který pak šel rovnou do koše ;-) Vánoční atmoška tady na jihu nulová, venku azúro, sluníčko praží tak, že jsem si i stihla spálit nos a jediné co připomíná "vánoce" jsou mraky lidí v obchodech shánějících freneticky dárky a jídlo. Viděno takto, chápu Provensálce... 

Přitom v Provence máme krásné vánoční tradice! Tak jako po celé Francii, vánoce se slaví v předvečer 24. prosince a následný den 25. Na dvacátéhočtvrtého se sejde rodina k večeři a společně jde na půlnoční mši. Dárky pod stromečkem se můžou rozbalit tedy až po půlnoci, pokud jsou děti malé čeká se do druhého dne. Samozřejmě nechybí vánoční stromeček, který je běžně v domácnostech nazdobený již začátkem prosince, a jesličky. Tím podobnost "francouzských" vánoc v Provence končí. A přicházejí na řadu jedinečné provensálské tradice, zvyky a jídla. 

24.12. se provensálská rodina sejde na gros souper, tedy velkou večeři, ikdyž se ve skutečnosti jedná o skromnější večeři před půlnoční mší. Vánoční večer začíná starobylým pohanským zvykem cacho fio. To je obřad, kdy se velké poleno ovocného stromu přikládá do krbu. Nejmladší člen rodiny třikrát nalije svařené víno vin cuit na poleno, zatímco nejstarší člen žehná v provensálštině rodině "Radujme se! Radujme se! Radujme se! Ať nás náš Pán naplňuje radostí! A jestli nás v příštím roce nebude víc, můj Bože, ať nás není méně!" Poté celá rodina obejde třikrát slavnostní tabuli a společně položí poleno do krbu, který nesmí vyhasnou po celou dobu vigilie.   

Na slavnostní stůl se položí tři bílé ubrusy - jeden na štědrovečerní večeři, druhý na oběd 25.12. kdy se podává maso a třetí na večeři. Nesmí chybět tři svíčky, větévka cesmíny pro štěstí a tři mističky s naklíčenou pšenicí a čočkou, které se vysazují 4. prosince, kdy u nás trháme Barborky. Symbolika trojky představuje svatou Trojici. Chléb se také rozdělí na tři části - jedna pro chudé, jedna pro přítomné hosty a jedna se uloží do komory. Na stůl se prostře o jeden talíř navíc, pro chudého či kolemjdoucího poutníka. A může se hodovat a bdít.

Na štědrovečerní tabuli se podává sedm postních pokrmů z ryb a zeleniny (sedmička zastupuje Pannu Marii Sedmibolestnou) a třináct provensálských dezertů (reprezentujících poslední večeři Krista s dvanácti apoštoly). Večeře začíná polévkou aigo boulido, která se připravuje z vývaru z lístků šalvěje a nalije se na krajíc okoralého chleba, potřeného česnekem a zakápnutého olivovým olejem. Pokračuje se pokrmy z ryb, hlemýždi a zeleninou. Přesné menu není dané, ale ze zeleniny nesmí chybět mangold, celer a artyčoky, doplněno o pomazánku z ančoviček anchoïade. Večeře končí třinácti dezerty, které musí každý host ochutnat.  

4 laskominy (nugát ve dvojím provedení se počítá za jednu :-)

Každý provensálský region a dokonce i něktérá města či vesnice mají vlastní složení 13 štědrovečerních dezertů. Avšak základ je obligátní pro všechny. Jsou potřeba 4 druhy pamlsků, 4 almužny, 4 druhy čerstvého ovoce a třínáctý dezert, který musí být výjímečný. Obligátní je pompe à l'huile, což je placka podobná focaccia, připravená z kvalitního olivového oleje a esence pomerančových květů. Zásadně se nekrájí nožem, nýbrž láme, tak jako Ježíš rozlomil skývu chleba. Povinný je také nugát, ať již bílý či černý, který zosobňuje kajícníky. Nougat noir se připravuje z medu a mandlí a nougat blanc mu je podobný, ale díky bílkům je měkký. Další dva pamlsky si zvolíte podle rodinné tradice či místních zvyků nebo specialit. V okolí Aix en Provence to jsou mandlovo-melounové calissons, v Aptu kandované ovoce nebo orangettes - pomerančové kůrky máčené v čokoládě. Může to být také ovocné želé pâte de fruits, tenounké a křupavé oreillettes... Následují čtyři "almužny" reprezentující řeholnické řády: vlašské ořechy či lískové oříšky za Augustiány, mandle za Karmelity, sušené fíky za Františkány a rozinky za Dominikány. Čtyři druhy čerstvého ovoce ze sadu, většinou jablka, hrušky, dříve zimní melouny které nyní nahrazují klementinky a ze zářijového vinobraní pečlivě opečovávané hrozny. A nakonec dezert třináctý, vyjímečný, takový který nepečeme doma, nepěstujeme v zahradě a není k sehnání v blízkém okolí. Dříve to byl jediný dezert, který se kupoval. Mohou to být datle, symbolizující Kristův původ z Východu, kandované ovoce, ledové kaštany... 13 dezertů se podává se sladkým svařeným vínem vin cuit, které kromě názvu nemá mnoho společného s českým svařákem. Proces jeho výroby je poměrně dlouhý a pokud si ho zavčasu nepřipravíte doma na vánoce, nikde ho v prodeji neseženete. Proto se často nahrazuje sladkým vínem vin doux. Dezerty se ze slavnostní tabule nesklízejí, zůstavají na stole po tři dny, pouze se na ně přehodí cípy ubrusu na noc. Proč? Na noční pohoštění duší mrtvých a andělů...

4 řeholníci a 13. výjmečný dezert, který není nikde u nás v okolí: datle

Pojídáním dezertů se krátí čas čekání na půlnoční mši. Provensálci povznesli tento náboženský zvyk na kulturní záležitost, kostely jsou zde o půlnoci plné, zpěvy se linou ven za doprovodu tamburín, mše je pronášena v provensálštině, někde jsou vesničané za figuranty živých jesliček, jinde chodí obětní procesí s beránkem... I pro nevěřícího je to zážitek!

A jak jsme Štědrý den oslavili my? Provensálsky, říznuté českou nostalgií :-) K snídani byla vánočka (tahle, túze dobrá a moje sólo první). Dopoledne jsem nazdobila "stromeček" do vázy. Škoda, že k tomu chyběla česká pohádka. Přes den jsme drželi půst čekajíc na zlaté prasátko. No dobře, tak jsem si párkrát uždibla vanilkových rohlíčků :-D Štědrovečerní večeře nebyla o sedmi postních provensálských chodech ale ani typicky francouzská (ústřice, losos, šneci, foie gras, krůta plněná kaštany a čokoládové "poleno"). Menu bylo přesně podle našeho gusta:

Domácí kachní foie gras na toastu z perníku a konfitované fíky

Svatojakubské mušle s redukcí z citrusů

Kachní magret s medovo-balzamikovou redukcí a pečené brambory

Salát z polníčku a vinaigrette

Sýry

13 provensálských dezertů 

U nás byly 4 laskominy: olivová pompe à l'huile, bílý a černý nugát, mandlovo-melounové calissons a kandovaná pomerančová kůra v čokoládě. Mňam :-) 

K menu nechyběly sladěné lahvinky :-) Abychom z vesela vykročili na půlnoční...

* * * * *

Věřím, že jste si váš Štědrý den báječně užili spolu s rodinou, děti měly rozzářené oči u stromečku a vy neopomněli zasunout do peněženky kapří šupinu. Do nového roku vám posílám bílé levandulové buřinky a budu se těšit na další společný rok!  ⓛⓞⓥⓔ

_____________

© photos: Anýzovka v zemi cikád