Anýzovka na cestách ... v Japonsku

Jedním slovem: Ú-ŽAS-NÉ ღ

Od Japonska jsem očekávala hodně. Léta se těšila. Před deseti lety jsem cestu musela na poslední chvíli zrušit a moc jsem toho litovala. Provensálec odletěl sám, zatímco já jsem na fakultě obhajovala zkoušku... Ve finále jsem ráda, že jsem tam jela až teď. Užila bych si to i před tím, o tom jsem přesvědčená, ale jinak. Teď to bylo o hodně silnější, smysluplnější, jedním slovem báječné! Všechno. Bez vyjímky.

Lidé * Japonci jsou velmi milí, zdvořilí, kultivovaní, usměvaví. S velkou, nehranou ochotou se vám snaží pomoci. Sami od sebe. Ikdyž vy neovládáte japonštinu a oni žádný jiný jazyk kromě toho svého. Vždy se domluvíte, rukama-nohama, kreslí obrázky na malé papírky, dovedou vás tam za ruku. Tak jako oni v cizině vše fotí a velmi rádi se fotí s cizinci, tak se nechávájí v rodné zemi fotit dlouhé minuty, na všechny strany, se všemi kdo chtěji. Stále s úsměvem. Vše co dělají, dělají s maximálním soustředěním, nasazením, delikátně. I "obyčejné" servírování čaje v čajovně je hotové umění, tak jako v obchodě kde vám balí dárky. Vydržela bych se na ně dívat donekonečna... 

Malování na kimono, podle náročnosti motivu trvá 2 až 3 měsíce. V moštárně kde lahve mají zátku s hlavolamem.  Čajový obřad. Před vstupem do chrámu je nutné provést očistu. V rodinné košíkářské dílně - paní vyrábí úžasné "krajkové" ošatky a její muž bambusové prostírání.

Japonky se o víkendech rády oblékají do tradičního oděvu, o to je focení exotičtější! Ta kráska vlevo se žlutým kvítím ve vlasech je nevěsta :-) Ač jsem v kimonu potkala spoustu dam, pokaždé jsem z toho byla unešená ღ 

Gejša * Není mýtus :-) Ale na tu pravou, jen tak snadno nenarazíte. Náhodně většinou potkáte maiko - žákyni. Za pravou musíte vyrazit do čtvrti jim určené a být tam v pravou chvíli, to je kolem 17h kdy příchází do "zábavních domů" nebo vyčkávat po setmění až se budou po večírku vracet. Potkala jsem pravé dvě, čirou náhodou, stihla vyblejsknou jen jednu... Je to mžik, ale opravdu stojí za to! Éterické stvoření, rychle cupitající na vysokých dřevěných "žabkách", jakoby se vznášela po dláždění tmavých uliček, které jsou osvětleny jen červenými lampiony. Bíle namalovaný obličej a krk jen umocňují pocit unikátnosti. Její nenadálou přítomností jsou okouzleni i samotní Japonci, běžně s nimi do styku nepřichází a jejich společnost si může dovolit jen pár vyvolených. Dvě hodiny, kdy vám bude ladně podávat saké, zpívat a hrát na hudební nástroj vás výjde na 1000 dolarů! A nemyslete, že byste se pro jednou rozšoupli a zašli do domu strávit pár chvil ve společnosti gejši. V domech se neplatí, to by prolomilo mýtus a "pohádkovost", pár vyvolených dvakrát ročně uhradí podle návštěvnosti velmi tučnou sumu Unii. A pokud si gejšu představujete jako mladou a krásnou bytost, tak jste také na omylu, to jsou maiko. Průměrný věk gejši je 45 a není ojedinělé, že ještě v osmdesáti baví vybranou společnost ;-)   

Kultura a Tradice * Kapitola sama o sobě. Japonsko je kulturně velmi bohaté, hrdé na staleté tradice, které se předávají z generace na generaci. Řemeslné práce jsou velmi ceněné, uctívané a každé dílo v sobě nese poselství, vyjádření, lidové moudro. Pokud jste hosty, vše je pečlivě a s rozmyslem vybráno a připraveno speciálně pro vás. Například naše "stav se na čaj" a japonské pozvání na čaj jsou diametrálně odlišné. Na sto honů. Už samo pozvání je velká čest a vzácnost. Dvouhodinový čajový dýchánek se připravuje několik dnů! Začíná to výběrem čaje, který bude něčím mimořádný. K němu se ladí šálky, kdy se hostitel snaží trefit do vašeho vkusu a použije velmi vzácné, starožitné. K čaji a servisu následně sladí malý sladký zákusek, čajovou květinu a uvítací malbu na hedvábí. Obleče si tradiční šat a připraví vám šálek čaje podle pravidel čajového umění. U čaje si nepoklábosíte :-) Během 15-ti minutové přípravy jednoho (!!) šálku bude náboženské ticho, kdy obdivujete ladné pohyby rukou hostitelky. Poté bude hrobové ticho, abyste si patřičně čaj vychutnali a měli čas na obdivování vybraných šálků a sladěného dekoru. Teprve poté můžete pusu otevřít ;-) Ale ne všichni! Jen první host, který sedí po pravici hostitele... A tak je to se vším. S malbou na hedvábí, keramikou, ručním papírem washi, výšivkami, s kimony, s květinovými aranžmá, s košíkařením... Vše je po staletí ověřené, opakované, léta pečlivě studované k dokonalosti. Do všeho vkládájí kus sebe a hodně času. Spoustu času. A to je to co se v Japonsku velmi cení. Tak jako se respektují a uctívají tradice. O řemeslech a workshopech, kterých jsem se účastnila bude samostatný článek na blogu. Můžete se těšit na Japonsko č. 2 ;-)

Dřevěné panenky Kokeshi. Ručně vyřezáváný vějíř. Z papíru washi slunečník. Papírové skládačky origami.

Ručně malované a barvené hedvábí čeká na kimonovou zakázku. Padne na něj 20 metrů látky a šije se zásadně ručně.

Čajové květinové aranžmá je pro Evropana identické s Ikebana, ale kompozice i účel se liší. Tento styl najdete v pokojích pro hosty kde se podává čaj a v čajových saloncích a rozpoznat vám je pomůže uvítací kresba na hedvábí, která je vždy doplňuje.

Příroda a Prostředí * Japonci mají cit vytvářet kolem sebe vše krásné. I malilinkatý dvorek před domem se v jejich podání promění v umělecké dílo. Všechny stromy jsou ostříhané ve stylu bonsají, a to i když měří 15 metrů! Na trávníku neuvidíte plevel. Mech je učesaný. Doslovně. Oni ho opravdu češou! Květiny a keře jsou vybrané aby vzájemně ladily oku a umocňovaly přirozený tvar potůčku... Krása kam se podíváš ღ I ve volné přírodě vše vypadá "učesané" a harmonické. Rýžová pole s tradičními domky střídají rybářské vesnice, bambusové lesy se kolébají ve větru, a za každou mořskou vlnou si představíte dílo od Hokusai. Nechybí majestátní hora Fuji a pulsující mrakodrapové město Tokyo. Scenérie se liší, ale ze všech na mě sálal vnitřní poklid... 

Jídlo a Pití * Bombastické ღ Tedy za předpokladu, že milujete syrové ryby a zelený čaj matcha :-) Zapomeňte na západní styl sushi. To je jen bledá kopie! Škála pochutin ze syrových ryb a mořských plodů je tak široká, že vašim chuťovým buňkám z toho půjde hlava kolem a nebudete vědět co dřív do úst. Výsledkem bude, že se před vámi bude hromadit pyramida minitalířků, kdy Japonec jich bude mít před sebou maximálně 5-6 ;-) I přes to, přejezená a s pocitem těžkosti jsem neodcházela nikdy. S maximáním kulinárním a vizuálním zážitkem vždycky. Protože co talířek, to naaranžovné malé umělecké dílo ღ 

Čajů zde najdete přehršel a určitě si najdete ten svůj, ať už matcha, sencha, se sakurovými květy, z pražené rýže... Matcha se zde pije o hodně silnější než na Západě a ne aby vás napadlo sladit! Jednak cukru byste se v Japonsku moc nedohledali a pak je to hotové kulinární "rouhání". K čaji se vždy podává něco malého sladkého - slazeného pomocí fazolí adzuki, cukr to nevidělo ani z rychlovlaku - a to něco malé si do úst vložíte před čajem, osladíte tak chuťové buňky na jazyku a teprve pak jste připraveni pojmout silnou, téměř svíravou, chuť matcha. 

Milovníci cukrovinek taky nepříjdou zkrátka a ještě si zdravě zamlsají. Na tužší konzistenci se používá mořská řasa agar-agar, sladí se fazolí adzuki či sirupem z ječmene, "mouka" je z rýže, "mléko" je sójové nebo rýžové... Výsledné pamlsky jsou bez lepku, bez cukru, bez laktózy. Mlsný jazyk to nepozná - já jsem na posouzení sladkého osoba nejpovolanější :-D Jediný kdo něco zaznamená bude vaše tělo... za 3 týdny -3 kila, a to jsem se Japonskem doslova projedla ;-)   

Yuzu je japonský citrus s velmi výraznou vůní. V Evropě se velmi špatně shání a já ho miluju!
Tak jsem si ho dávala kde to šlo :-)

Vychytávky * Z japonské praktičnosti a vynalézavosti jsem byla unešená. Průbežně jsem vychytávky zachycovala na Instagram a Facebook. Jsou to obyčejné věci, ale jak úžasně dokážou vylepšit každodenní život! Začalo to první den, kdy lilo jak z konve. Ve všech obchodech a veřejných místech máte hned u vchodu stojany na deštníky, takové deštníkové stojánky na kolo :-) Deštník odložíte a můžete spokojeně nakupovat či vyřizovat věci bez toho, že by vám voda tekla na boty, po podlaze, měli jste plné a mokré ruce. Na stojánce jsou klíče, ale ne kvůli krádežím (v Japonsku se nekrade a když už se tak stane, tak jednou za desetiletí), ale abyste si deštník nespletli. V kavárnách, restauracích či malých obchůdcích máte všude alespoň stojánek s vodotěsným "rukávem" na deštník. V regionech kde hodně prší jsou ulice v centru zastřešené, takže v období dešťů se den co den nemusíte brodit vodou ani po pár metrech připomínat mokrou slepici. Průhledný materiál stříšek zaručuje dostatek světla i do obchodů a v letních pařácích pro změnu odráží UV paprsky, takže Japonky nemusí nosit letní paraplíčko ani návleky na ruce. Ten samý den jsem v restauraci nechápala proč mám pod stolem krabici. Za chvíli přišly dvě dámy k vedlejšímu stolu, elegantně položily do "krabic" kabelky Prada a Louis Vuitton a jaly se objednávat. Jak triviální! Nazabíráte volné židle na odložení kabelek a nákupů, kabelka vás neotravuje na klíně a ač je "na zemi" tak se neušpiní. Večer v hotelu na mě čekal zlatý hřeb japonského seznamovacího dne: toalety :-D Na jejich použití ovládáte panel s několika funkcemi: bidet, sprcha, teplota vody, vysoušeč, ohřev prkénka a dokonce vám WCéčko i zazpívá :-) Na pánském hudbu nehledejte, to jenom cudné ženy mají privilegium pouštět hudbu z deštného pralesa či zurčení potůčku ;-) Výčet geniálních vychytávek by byl dlouhý, od přetékající vany, která vám nevytopí byt po osobní zvonky na obsluhu v restauracích a kavárnách abyste cinkáním nikoho nerušili ale ani zbytečně nečekali, otočnými sedačkami ve vlaku podle směru jízdy konče. I ღ Japon :-)

Shopping * Jestli něco nesežene v Japonsku, tak už nikde jinde na zeměkouli! Mají všechno, ve všech barvách, ve všech velikostech (hmmm, tu nutno podotknout, že ve všech japonských velikostech :-/ pokud měříte metr padesát, šatíte se ve velikosti nula a nožku máte Popelčinu, tak budete v shoppingovém ráji :-) Jestli tak jako já nespadáte do těchto tří kategorií, nezoufejte, kufry naplníte i tak, až budou praskat ve švech :-) Když říkám, že mají všechno, tak mají i věci o kterých se vám ani nezdálo a hromadu dalších věcí u kterých se vám nepodaří identifikovat na co jsou ;-) Pokuď jste foodista, tak do obchodů s nádobím a kuchyňskými vychytávkami ani nechoďte! Už u prvního regálu s košíčky na cupcakes se zrujnujete :-) Pokuď holdujete handmade, tak obchoďákům (!!) exkluzívně s výbavou na ruční práce všeho druhu se vyhněte alespoň o dva bloky!! Nebo jako já upadnete do shoppingového transu, kdy Provensálec seděl v sedmém patře v kavárně (chvála bohu, že měli výbornou kávu a wifinu aby to vydržel ;-) a já celé 4 hodiny hystericky lítala po šesti patrech, nevěděla co dřív a DIY ráj opuštěla pouze výtahem do kavárny, kde jsem ze sebe setřepala "vánoční stromeček" na gauč vedle Provensálce a odjela ihned dolů fárat do regálů :-D

Na trhu je k mání hodně ryb, mořských plodů a zeleniny. Široká škála květin na vlastní květinové aranžmá také nechybí. Co ale budete dlouze hledat je ovoce. Když už se vám ho podaří najít, tak si ho stejně nekoupíte, částky jsou astronomické! Třeba kilo třešní výjde na 2400 Kč...

Velkým zážitkem je aukce tuňáků v Tokyu na největším rybím trhu na světě. I se vstáváním ve 3 ráno to stojí za to!

Až půjdete kolem květinářství, vejděte! K vidění jsou kouzelné květinové kompozice ღ

Co mě udivilo * Po Japonsku jsem se pohybovala s permanentním úsměvem, často hodně širokým, blaženým :-) Občas mě cosi o fous vysunulo ze zen zóny či jsem lehce zvedla úžasem obočí, ale humor jsem neztrácela ani když nás policejní eskorta zatýkala :-) Storka o tom jak jsme kvůli jednomu špatnému odbočení doprava zmobilizovali několik policejních hlídek, které nás následně vozily po Kyoto křížem krážem a telefonovaly po celém Japonsku by byla na novelu! I tak jsem si policajta co se ujal mého auta vyblejskla :-) Před dlouhou nocí na policejní stanici se dvěma tlumočníky, jeden z francouzské ambasády a druhý z české, a velmi tučnou pokutou nás zachránil ... francouzský fotbal :-D Ono už samotné půjčení auta by stálo za zápis do japonských kuriozit. Pro cizince půjčit si auto je téměř nemožné, je nutné mít mezinárodní řidičák ne starší než jeden rok, přeložený do japonštiny, vše složit na úřadě v Japonsku a za pár týdnů si vyzvednou autorizaci k půjčení. To by jeden musel strávit na cestě mládí, než by si sedl za japonský volant. V půjčovně jsem zmobilizovala všechny, od pracovníků na přepážce až po big bosse, který se osobně přijel na mě podívat ;-) A mou ověřenou diplomatickou metodou à la ohraná deska jsem je po dvou hodinách umořila a vítězně odjížděla s autem z půjčovny. Bez autorizace, bez překladu a s propadlým řidičákem :-D Moji japonští přátelé, včetně Provensálce, mrkali na drát! ** Ač pocházím ze země kde se přezouváme a v Japonsku se zouváte i do zkušebních kabinek v obchodě, takové vyústění oficiální akce by jeden neočekával. To jste jako pozvaní na večerní banket do císařského paláce, hodíte se do gala - já koktejlky od Hugo Boss Woman a Provensálec oblek YSL, který si ještě stěžuje že jsem si nevzala s sebou do Japonska mé úžasné botky Prada. U vrat nás vítá gejša ... a fasujeme fusekle a gumový pantofle :-D A propos, speciální přezůvky máte i na WC, tak ne abyste v nich vyšli ven, třeba zpět do restaurace ;-) ** Ne nadarmo se říká, že Japonsko je nejbezpečnější místo na zeměkouli. Takovou pohodu a pocit bezpečí nemáte ani pod provensálským olivovníkem :-) Západní reflex hlídat si věci, zapnout si kabelku a překontrolovat vrácené peníze ztratíte natotata. Přikázaní "neokradeš" je otázkou cti a ta se v zemi vycházejícího slunce cení nejvíc. Takže s klidem můžete nechat kabelu s foto výbavou o pár desítek metrů dál, zase ji tam najdete. A plnou. Když někde něco zapomenete, tak to má v mžiku etiketu kde to bylo nalezeno. Stačí říct na peróně, že jste ve vlaku zapomněli brýle a obratem vám je někdo přinese. S cedulkou. A nedejbože, že vám omylem něco namarkují! V jedné restauraci nás obsluhoval zaučující se mladík. Jedno objednané jídlo nám nedonesl, místo toho přinesl dvě jiná, velmi impozantní, které po našem kroucení hlavy zase odnesl. Jelikož je vše na účtence psané japonsky, tak toho moc nezkontrolujete i kdybyste chtěli. Výjmečně jsme projeli rychlým počtem menu pro představu v jaké výši by se účtenka měla pohybovat. Ta, kterou nám zmatkový mladík předložil, měla o nulu navíc a obsahovala nedonešené i odnešené jídla... Měli jste vidět to čoromoro! Celý personál, včetně kuchařů, přišel k našemu stolu, klečeli (!!!), dlouze se klaněli až k podlaze a omlouvali. Povím vám, že to bylo až nepříjemné... Ve finále si od nás nevzali žádné peníze, nalili do nás saké, abysme se jako dostali z šoku (my byli spíš šokovaný jejich klečením než chybou na účtence), majitel nás osobně vyprovodil před restauraci kde se nám klaněl až do půli pasu (jako víc už to v Japonsku nejde). A celých padesát metrů co jsme odcházeli po ulici tam stál přeložený vejpůl... ** Co pobavilo byly love hotely, do kterého nám omylem Provensálec zarezervoval pokoj na jednu noc :-) Přes Booking, takže zcela "normální" hotel, jen vypadal luxusnější a za super cenu. Na recepci nás vítaly tablety, jeden pro každý pokoj, kde vám na obrazovce hosteska ukazuje pokoje k dispozici. To nám nepřišlo nijak divné, když jsme v technozemi. Co mě zaskočilo u pokojových dveří, byla podobnost dveřních okének s těmi u cel nápravného zařízení... Samotný pokoj byl velmi prostorný s mega velkou postelí, ze které se vše ovládalo velkým tabletem. Jelikož vše bylo tradičně japonsky, tak jsme s Provensálcem mačkali všechny čudlíky a dost jsme se nasmáli. Najednou byla tma, ze stropu vyjely disco koule, hudba na plné pecky. Čudlík a hop, dýdžinu střídá tlumené osvětlení a vlnící se postel. Hop, další čudlík a z baru vyjíždí náčiníčko, za které by se nemusel stydět velmi dobře vybavený sexshop :-D Koupelka taky stála za to! Obří jaccuzi, (ne)přetékající vana, osvětlení střídající barvy, pára, telka s programem pro 18-ti leté a výše... Jo, a to celní okénko je na snídani, aby poslíček nebyl šokován sodomou gomorou co se odehrává  v pokoji :-D ** Co mě překvapilo byla cenová dostupnost. O Japonsku se traduje jak je drahé. Hotely v Tokyu možná, vlaky pro Japonce určitě (cizinci mají privilegium zakoupit si dopředu railpass a opravdu se vyplatí). Kimona stoprocentně! Ta jdou do desetitisíců... Ale ta krása ღ Řemeslné výrobky nejsou levné, práce na ně vynaložená se opravdu cení, ale pár si jich dovolit můžete. Jinak většina hotelů (mimo hlavní město) a restaurací, kde jsme si opravdu dopřávali, byly minimálně o polovinu levnější než ve Francii! Například velmi hezký prostorný pokoj ve velmi turistickém Kyoto s vlastní kuchyní a wifi seženete bežně za 40€ (kde ve Francii se ceny pohybují mezi 70-90€ bez kuchyňky) a oběd typu bento kde máte na tácu mističky s předkrmem, jídlem, rýží, salátem, dezertem a často neomezené nápoje výjde kolem 10€ (u nás obědové menu bez nápojů stojí minimálně 25-30€). Kultura je za hubičku, takže dvakrát nepřemýšlíte jestli sem nebo tam, prostě jdete když máte chuť (muzea stojí 1-3€, kde ve Francii zaplatíte 10-12€ za lístek). A shopping? Ceny nepřekonatelné!  

Bonus * To pro nás bylo pár dní strávených u mé francouzské kamarádky Julie, která se provdala do Japonska. Zažili jsme tak na vlasní kůži jak se v Japonsku doma žije a stoluje. Jako svatební dar dostali Julie s Keisuke tradiční, starobylý dům a jelikož japonská rodina je z rodu starožitníků, dům je zaplněn úžasnými kousky nábytku a keramikou. Dům je veliký, všude jsou posuvné zdi z rýžového papíru a ze všech pokojů máte výhled do zahrady. V obýváku nechybí "černá kuchyň" zapuštěná v podlaze, kde se běžně vaří v kotlíku, do kterého pokládáte různé pochutiny a lovíte si je hůlkami. V pokoji pro hosty je pro změnu do podlahy zapuštěn kotlík na čajové obřady. Koupelna je také tradiční, dřevěná vana na lázně a štokrle u sprchy kde se řádně vydrhnete než do lázně vlezete (voda se pro jednotlivé členy nemění stejně tak jako ve veřejných lázních, každý se vydrhne až "do krve", a lázeň je pekelně horká). A nerozčilujte se, že je sprcha pro Evropany krátká, ani Japonec pod sprchou nestojí, nýbrž sedí aby necákal vodu kolem dokola... Jo, a domy ani auta se nezamykají :-)

O Japonsku bych toho mohla povídat ještě hodně... já byla unešená!! A to je co říct ;-)

________________
© photos: Anýzovka v zemi cikád