Paříž. Jediný světlý bod smutečního září. Jinak smutek, černo, pohřeb, pláč...
Blog zeje prázdnotou. Nepíšu. Myšlenky mám černé. Zahalené smutečním závojem. Jen občas sdílím z čeho mi srdce radostí poskočí, oči zajiskří :
Paris, je t´aime! Toujours!
Soukromá pasáž v "mém" domě na Montmartru & výhled z okna. Za domem Le Moulin de la Galette - historická restaurace s mlýnem, před domem Moulin Rouge, pod okny ulice Lepic.
Atmosféra jak z filmu. A taky že jo! Jdu ve stopách Amélie z Montmartru :-) Ranní kávu si dám v kavárně U dvou mlýnů, sedíc na růžové vintage židličce Tolix a sledujíc venkovní šrumec.
K panu Collignon jsem pro ovoce plánovaně nešla. Ve skutečnosti se jmenuje Ali a díky filmu vydal vlastní CD. Jak zpívá vám ovšem nepovím...
Ve "městě" (neboť Montmartre je "vesnice ve městě") jsem neodolala zajít do Ladurée ღ Můj oblíbený salon du thé v ulici Bonaparte renovují ale ujistili mě že původní koloniální design zůstane ve stejném duchu. Ufff. Salonek v prvním patře za návštěvu taky stojí - dámský boudoir na dlouhá povídání :-)
Tak jako makronky ღ Čekaly na mě ;-) Aktuálně sezónní - jedna s perníkovým kořením a druhá se skořápkou s červeným pepřem a ganache z lesních plodů.
Cestou "domů" se zastavuji v květinářství Ve jménu růže. Nic jiného než růže zde nehledejte, zato jejich omamná vůně se line ulicí...
Au revoir et à bientôt !
________
© photos: Anýzovka v zemi cikád via Instagram