Vánočně novoročně

Prosinec jsem si malovala růžově, ač poklidně a v blízkém okolí Provence, o to více tradičně. Vypsala jsem si všechny vánoční trhy a jarmarky s figurkami santons, připravila ingredience na vánoční pečení a tešila se na vánoční přípravy a užívání si, když už výjimečně trávíme vánoce v Provence a ne na druhém konci polokoule. A těšila se jak to budu dokumentovat a přiblížím vám místní vánoční tradice na blogu. 

Naše letošní vánoční tabule za pět minut Štedrý den

Z mého růžového malování mě velmi rychle vyvedli v nemocnici, kde mi nakázali striktní klidový režim a dietu, které důvěrně říkám "lupení a zrní". Nevím zda mé tělo se léčbou šokem krapet regenerovalo bo zatím nevydalo žádný optimistický signál, zato má mysl klesla do hlubin oceánu. A s ní i mé těšení se na vánoce... 

Po celý prosinec jsme s Provensálcem pekli na vánoce, já z trucu, on ze zvyku. Přehlíželi jsme vanilkové rohlíčky a jiné vánoční dobroty co na nás den co den vyskakovaly na sociálních sítích, ignorovali prodavače stromečků a ozdoby byly bezpečně uklizené ve sklepě. Já se nakonec smířila, že nebudu mít provensálský Betlém ze santonků, které jsem si vybrala na prodejní výstavě v Ollioules, razíc heslo Adiny Mandlové "buď Ritz a nebo nic!" 

Betlém se staví snad v každé rodině a v každé je jiný. Ale narození Ježíška ve stodole a příchod Tří králů nesmí nikdy chybět.

Co je v Provence unikátní jsou santony - ručně vyráběné a malované hliněné figurky do jesliček - které zobrazují život v provensálské krajině. Proto má každá rodina jiný a věrně kopíruje starobylé vesničky a řemesla.

Na vánoce jsme úspěšně pekli až do dvacátého třetího, kdy jsem si u snídaně povzdechla, že ani větévku nemáme a ... už to jelo! Do odpoledne jsme sehnali stromeček do vázy, cesmínu i jmelí nad dveře. Začali jsme péct o sto šest a v kuchyni se dloubat lokty, aby jsme se předháněli tu u válu, tu u trouby. Já kouzlila vanilkové rohlíčky, linecké a vánočku. Provensálec chybějící 13. dezert na provensálskou tabuli - tmavý nougat a čokoládové lanýže. 

česká část vánoční tabule: mé nejoblíbenější vanilkové rohlíčky, slepované linecké a vánočka k snídani na Štědrý den

Sladkosti ze 13. provensálských dezertů jsou 4 : nikdy v Provence nechybí tmavý nougat z mandlí (může být i bílý nougat či obě verze, v tom případě se počítají za jeden dezert), u nás doma nesmí chybět orangettes (kandované pomerančové kůrky a pro zpestření také máčené v čokoládě) ani calissons typické pro blízké Aix en Provence (nepečený dezert z mandlí a kandovaného melounu s bílou polevou). Čtvrtý dezert je pompe a l´huile (na koláži níže) a jako vzácný 13. dezert, který se doma nepřipravuje ani není ze sadu, jsme měli letos pravý ledový kaštan - pro ty musíme až do dalekého Collobrieres.

A protože Provensálec došel k názoru, že toho sladkého máme málo, obzvlášť když byl na to sám, tak si ještě vyrobil čokoládové lanýže :-) 

Ráno na Štědrý den jsme si dali podle našich rodinných tradic vánočku ke snídani a já při poslouchání koled ozdobila stromeček a připravila tabuli na večer podle těch provensálských. Protože jsem ráno zhřešila jedním plátkem vánočky s malinovým džemem - po měsící ničeho sladkého na talíři byla přímo božská, tak jsem přes den držela půst a vartovala zlaté prasátko. Nepřišlo a nebo jsem byla oslepená provensálským sluncem :-) K večeři bylo několik chodů jak se sluší a patří, kdy Provensálec měl lukulské hody a já se přidávala na chody, které byly zelené. Na jeho talíři nechyběly ústřice, losos, šneci a jiné francouzské dobroty, na mém přistály artyčoky a zelenina. Aby bylo provensálské tradici učiněno zadost, rozlomili jsme pompe a l´huile a ochutnali všech třináct dezertů. Tedy v mém případě se to ochutnávání dá spíš přirovnat ke krmení vrabčáka drobky :-) 

13. provensálských dezertů, které musí každý hodovník všechny ochutnat čekajíc na půlnoční mši. Jsou potřeba 4 druhy pamlsků, 4 almužny, 4 druhy čerstvého ovoce a třínáctý dezert. Obligátní pamlsek je pompe à l'huile, což je placka podobná focaccia, připravená z kvalitního olivového oleje a esence pomerančových květů, nesmí chybět mandlový nougat a dva pamlsky jsou volitelné podle regionálních zvyklostí. Následují čtyři "almužny" reprezentující řeholnické řády: vlašské ořechy či lískové oříšky, mandle, sušené fíky a rozinky. Čtyři druhy čerstvého ovoce. A nakonec dezert třináctý, vyjímečný, takový který nepečeme doma, nepěstujeme v zahradě a není k sehnání v blízkém okolí.

Ač za ta léta máme česko-francouzsko-provensálské tradice sladěné, tak v jednom stále jasno nemáme. A to kdy se rozbalují dárky. Pro mne je nejdůležítější svátek Štědrý večer, pro Provensálce Štedrý den, náš Boží hod. Pro mne neodmyslitelně patří k vánocům, že jakmile vyjde po štědrovečerní večeři na obloze první hvězda, maminka zazvoní na zvoneček a my se sestrou běžíme do obývacího pokoje, kde hoří pravé svíčky na stromečku, zapalujeme prskavky a oči máme rozzářené spoustou světýlek a dárky. Spát poté chodíme s dárky a nadmíru šťastné. Provensálec přísahá na vánoce 25. prosince, kdy Štedrý večer slouží k hodování a k čekání na půlnoční mši. Pak se jde se spát a dárky se rozbalují ráno na Boží hod, a prý to je úžasné jak se jako malý celou noc těšil na ráno a pak běžel ke stromečku. To já tedy nikdy nepochopím... Sice si na vánoce dárky nedáváme - oba si myslíme, že dárky pod stromečkem jsou určené pro děti a pro dospělé jsou vánoce o něčem jiném než shánění povinných dárků, nedejbože na poslední chvíli. Letos to bylo ale jinak. Nadělili jsme si společný dárek. Velký dárek. A začlo vyjednávání kdy ho rozbalíme, já byla pro Štedrý večer, Provensálec pro Boží hod a ani jeden nechtěl slevit. Nakonec jsme to vyřešili šalamounsky a rozbalili si ho po půlnoci, já tak měla ještě Štědrý večer a Provensálec už 25.12. Spokojenost na obou frontách :-)     

Náš velký dárek k vánocům ❤ Koupě starobylého kamenného domku v Luberonských kopcích po dlouhých měsících vyjednávání klapla, s památkáři jsme došli k akceptovatelným kompromisům a čekalo se na listinu od notáře. Vše trvalo téměř rok a oficiální lejstro, kde je černé na bílém napsáno, že (nejenom) tahle báječná podlaha v kuchyni je naše přišlo obsílkou den před Štědrý den. Proto ty vánoce :-)  

Tedy mezi námi, i po létech strávených ve Francii mi stále uniká proč Francouzi mají oblibu ve zdobení stromečků už od prvního prosince. Když pak dojde na Boží hod, tak je po měsíci stromeček řádně okoukaný a z přetopených bytů také dost opadaný... Ještě že na něj nevěsí čokoládové či želé bombony jako v Čechách, to by byl i řádně oholený :-) Pravda, Provensálcovi zase stojí rozum nad českým kaprem, který pár dní žije v rodinné koupelně, dostane jméno, denně se z vany vyndává aby se rodina mohla umýt a pak ho spokojeně klepnem palicí a sníme. Prostě jiný kraj, jiný mrav :-)

Silvestr jsme pojali v podobném duchu jako přípravy na vánoce, rozuměj žádné, ani šampíčko se nechladilo bo Provensálec by ho musel vybublinkovat sám a to nechtěl. Ke štěstí nám stačilo popřát si o půlnoci do nového roku kupu zdraví nám a našim rodinám, udělat vše co bude v našich silách ke plnění dlouholetých přání a příslib kam se konečně vydáme příští vánoce. Ale pšttt ;-)  

2018 bude krásný! Já tomu věřím! Musí být! Proto do nového roku vkládám naději. Hodně naděje. Po katastrofálním 2016 a velmi těžkém 2017 je načase, aby se naše kolo štěstí konečně pohlo tím správným směrem. A my si splnili pár přání co už nám dlouho leží na srdci. 

Ač náš rok 2017 byl hodně težký a přinesl nám další nášup šrámů na srdci a nemocničních dostaveníček, Instagram vykouzlil 9 nejoblíbenějších momentů uplynulého roku. A já to vidím stejně, ikdyž teméř každé fotce předcházela velká tragédie a ten zachycený okamžik byla velká náplast na duši....
Best Nine 2017: leden doma na Vysočině - květnová maková pole v Provence - březnová první návštěva našeho budoucího domova - ozdravná kúra v lázních v Savojských Alpách - červnové oslavení výročí naší svatby - zasloužená dovolená na řeckém Karpathosu - voňavá fialová krása za našimi humny - podzim na Vysočině - loučení s mým barcelonským bytem a stěhování zpět do Provence.

Do nového roku 2018 všem přeji oceán zdraví protože bez něho nic krásného není, 

moře lásky protože bez ní je život velmi smutný 

a řeku štěstí vesele protékající životem po celý rok ❤

Anýzovka na cestách ... ve vánočním Alsasku

Adventní čas začíná již za dva týdny a já se moc těším. Vánoce v Provence jsou krásné, obzvlášť v koutech kde dodržují staroprovensálské tradice. A letos to vypadá, že zima bude velmi tuhá, už teď je neobvykle chladno a teploty jsou pod nulou. Z toho nadšená nejsem, ale pokud by na vánoce nasněžilo, tak by to bylo přímo magické. Za léta co zde bydlím se zadařilo pouze jednou. A já tak miluji vánoce na sněhu, stromeček svítí a za okny padají vločky ♡ 

Colmar

Štrasburk

Loni jsme se na začátku prosince vydali na prodloužený víkend do Alsaska. Nasát pravou vánoční atmosféru, zimu, procházet se po trzích, popíjet svařák a o hrníček si ohřívat ruce. Přeci jen vánoce s azurovou oblohou a girlandami na palmách nejsou to pravé ořechové. Pokud uvažujete kam si zajet na výlet v čase předvánočním, mohli by se vám mé tipy hodit. Jedním slovem Advent v Alsasku byl nejkrásnější, jaký jsem kdy zažila!

Kayserberg

Do Štrasburku se hojně jezdí na jednodenní výlet, ale po pravdě okolí stojí za zastavení o hodně víc. Ze sedmi trhů co jsme navštívili, jsem při cestě domů sestavila žebříček a Štrasburk dala až na poslední místo. Je krásný, ale na můj vkus velmi komerční, atmosféra byla vzdálená té co nám ukazují v telce a od té doby, co radní rozhodli roztrousit trhy po celém měste, aby někteří obchodníci nebyli v nevýhodě, ve městě najdete několik menších trhů a hodně se ve třeskuté zimě nachodíte. Oproti očekávání jsme byli celkem zklamaní...

Štrasburk

Z Adventu v Alsasku ovšem úplně unešení! Ubytovali jsme se v Obernai, 30km jihozápadně od Štrasburku, v tradičním hrázděném domě v centru města a vyjížděli odtud na výlety. Výhodou je také, že městečko se nachází na Vinařské stezce alsaských vín, a tak je velmi snadné spojit výlety po okolí, degustace ve vinařstvích a kochání se vánočními trhy v malých vesničkách. Vánoční dekorace jsou nádherné, starobylé domy vypadají jak perníkové chaloupky a v malých kamenných uličkách to voní cukrovím a svařeným vínem. Chyběli jen padající vločky a ocitli bychom se v zimní rozprávce.

Degustace  cestou po Vinařské alsaské stezce ve vesničce Goxwiller

Svařené víno při procházkách jsme si také nemohli odpustit

Chcete můj seznam nejkrásnějších míst? Riquewihr byla naprostá srdcovka, Kaysersberg byl hned v závěsu a Colmar velmi příjemně překvapil - mluví se o něm méně než o Štrasburku a je to velká škoda.

Typické hrázděné domy, které zdobí každé město i vesnici 

Za čtyři dny jsme stihli ochutnat několi alsaských vín, doplnit zásoby našeho sklípku do Verdonských hor a také ochutnat všechny místní speciality. Dieta to tedy rozhodně nebyla :-) Co na talíři nemohlo chybět? Baeckeoffe (tradiční alsacký eintopf), husí foie gras se sklenkou Gewurztraminer z pozdního sběru, jaret a spaetzle (vepřové koleno s rustikálními těstovinami), choucroute (kyselé zelí s různými uzeninami a bramborami), flammekueche (tenoučký flambovaný slaný koláč) i vol au vent (hnízdo z listového těsta naplněné směsí telecího a kuřecího masa se žampiony ve smetanové omáčce). 

(fotky jsou seřazené podle popisu výše)

Ze sladkého je třeba ochutnat plátek uříznutý z obřího kola perníku a k snídani nadýchaný Kouglof, který tvarem připomíná bábovku ale těsto je brioškové.

Kouglof a vánoční perník

Pečlivě jsme sledovali cukráře jak připravuje Kouglof a protože jsme nemohli odjet domů bez tradiční formy
 (v té na bábovku ho nepropečete, forma je vyrobená z jílu pro optimální vodění tepla),
tak jsme si pro dvě krásné zajeli do Soufflenheim, které je na ně nejvyhlášenější. Už jsme doma úspěšně pekli :-) 

Nejdůležitější je nespěchat, jen tak se toulat, ochutnávat a užívat si tu nádherou atmosféru a těšit se na vánoce ♡ 

Letos máme v plánu prozkoumat vánoční trhy v Provence specializované na santons, hliněné figurky do jesliček ručně malované s provensálskými motivy, a já bych moc ráda vyzkoušela krásné ručně vyřezávané formy na staročeský perník, které jsem si přivezla z Čech od mistra Jiřího Rückera. 

A jak budete trávit Advent vy? 

_____________

© crédit photos: Anýzovka v zemi cikád

* Ubytování v Obernai : https://www.airbnb.fr/rooms/15862416 

* Vinařská stezka alsaských vín : https://www.route-des-vins-alsace.com/medias/accueil/carte-simplifiee-route-des-vins-2014-FR.png

* Jílové formy na Kouglof ze Soufflenheim : http://www.ot-soufflenheim.fr/voir-decouvrir/artisanat-potier

* Staročeské formy od pana Rückera : https://jrucker.cz/2017/04/25/staroceske-perniky-folklorika-ivysilani/

* Datumy vánočních trhů v Alsasku v 2017 : http://www.marche-de-noel-alsace.com/marchenoel.htm

Vánoce a Nový rok doma ikdyž na cestách

Ač jsme nakonec trávili vánoční svátky doma, na provensálské tradice ani na naše krásné české se nedostalo. Provensálec do poslední chvíle věřil, a celé dny opakoval aby to bylo nadmíru jasné, že na Štědrý den se bude koupat v moři. Já do poslední chvíle neměla tušení kam nás konec roku zavane, ale bylo mi tak nějak jasné, že to vysněná plánovaná Kuba ani záložní Vietnam nebude. Na povalování se na pláži nás neužije a na lítání po zeměkouli, pohory na nohách a batoh na zádech, stále chybí kondice... Devatenáctého se přání zaoceánské cesty definitivně rozplynulo jak pára nad hrncem a s ním i prosincové řáchání se v moři.

Den před Štědrým dnem přistáváme na chalupě ve Verdonských horách a jen co naházíme pár polínek do krbu, vydáváme se na projížďku kaňonem. V domě je 7°C a venku nás šimrá na nose ledové sluníčko. Plán je objet celý kaňon, ale jen co se vyšplháme klikatými serpentýnami do výšky 1300 metrů nad mořem, stezka po horských hřebenech končí. Silničku pokrývá ledovka a naše auto se nebezbečně smýká na vyhlídkových belvederech. Na radosti nám to neubírá, podívaná je to parádní! 

Dole zurčí smaragdový Verdon, Alpské vršky pod sněhem a vlevo na skále naše vesnička Rougon ♡

Prolítnout se Verdonem můžete tady :-)

Po návratu domů chystáme poctivou horkou čokošku s čepicí šlehačky, já zdobím netradičně o den dřív stromeček ve váze a Provensálec hodlá vyzkoušet novou jílovou formu na kouglof co jsem si přivezla z vánočních trhů v Alsasku. Příprava kynutého těsta, hnětení a pečení zabere šest hodin a tak zakrojíme kouglof až na Štědrý den k snídani, namísto vánočky. Je to úžasně nadýchaná brioška.

Neplánované Vánoce co dům dal: stromeček ve džbáku krášlí slámové ozdoby, Alsaský kouglof v podání Provensálce, ručně vyšívaný stoletý ubrus po Provensálské babičce a sošky Provensálského dědečka doplňují improvizovanou vánoční scenérii :-)

Ke štědrovečerní večeři nemáme ani tradiční ústřice, ani kapříka a už vůbec ne vánoční cukroví nebo "poleno" po francouzsku, ale copak na tom záleží? Kouzlo opravdových Vánoc je jinde ♡ Ač staročeské vánoční tradice miluji, tak jako ty staroprovensálské (o těch jsem psala zde), tak přípravy nehrotím když program nevychází a už vůbec se nehroutím, že není vše jak by mělo být a že dárky pod stromečkem nepřetékají. Konzumní Vánoce mě nechávají zcela chladnou. Jediné co o letošních Vánocích lituji je, že je netrávíme s rodinou... A co přinesl Ježíšek pod stromeček nám? Lepší zdraví a šanci na další společný život bok po boku, a to je nejcenější ♡♡♡ 

V horách zůstáváme i na Štěpána, i když tady není ani živáčka, pečeme kaštany na ohni, uždibujeme Alsaský perník, po večerech upíjíme archivní lahvinky ze sklípku, v krbu praskají polínka, obloha nad Verdonem je černočerná a září na ní tisíce hvězd, Chatbichou nám spokojeně vrní u nohou a všude je poklid. 

Že by klidu na nás až moc? Na druhý den sváteční si sedíme ráno u krbu, pijeme horkou čokošku, přikusujeme nadýchaný kouglof a Provensálec si povzdechne "dal bych si boquerones a chobotničky a sušenou tresku a ...". Já na to zasněne "a zákusek od Hofmanna a chleba od Baluard a ...". Dlouze se na sebe podíváme a bez jediného slova začneme lítat v pyžamech po baráku. Za hodinu sedíme v autě směr jih a moře přes zasněžené Pyreneje. I se stromečkem :-D

Jen co dorazíme do Gaudího města, odškrtáváme ze seznamu barcelonských chutí a přání jak diví! Za jediné dopoledne stíháme chleba od Baluard, sušené ovoce, ořechy a suroviny na horkou čokošku od Casa Perris, croissant s mascarpone a vánoční zákusky od Hofmanna, výběrovou kávu od El Magnifico. Dojít na trh Santa Catarina pro ryby a plody moře a ráno snídani u mě doma na terásce s výhledem na moře ♡

Barcelona hlásí azuro, sladkých 17°C a pět dnů v katalánském městě bude ve znamení gurmánství, objevování nových hospůdek kam chodí pouze místní, procházek po městě, vysedávání v kavárničkách na pláži a vánočního nicnedělání.

La Cova Fumada je krčma 4. kategorie, ale denně praská ve švech a na pár stolků se stojí hodinová fronta. Jídelní lístek neexistuje, ceny jsou neznámé a nejlepší způsob jak si objednat je kouknout se na plotnu kde vaří 80-ti letá Maria spolu se syny rybáři to co za kuropění vylovili. My to vzali komplet : chobotnici, kalamáry, tresku, koblížky se slanou treskou, "bombas", artyčoky a houby ♡

Na tenké, lehounké a krásně křupavé churros se vyplatí vystát půlhodinovou frontu u Granja M. Viader ♡

Nejen jídlem živ je člověk. Casa Batlló potěší i ty, kteří Gaudímu umění neholdují. Ač dům je z venku opulentní, uvnitř je barevně střídmý a ladí do tónů moře. Interiéry jsou architektonicky důmyslně provedené, do posledního detailu propracované a nadčasově funkční. Klika od dvěří vám padne do dlaně jakoby ji truhlář vyrobil pro vás, pod okny jsou umístěny nastavitelné dřevěné průtahy k regulaci větrání, zábradlí se vlní jako mořské vlny... I po několika hodinách či opětovné návštěvě je stále co objevovat!

Gaudího Casa Battló nikdy neomrzí! Obzvlášť teď o Vánocích kdy uvnitř sněží a atmosfára je ještě magičtější!

Při toulkách Barcelonou jsem konečně stihla zajít i do vlajkového obchodu vyhlášených Panama Jack, které se šijí ručně ve Španělsku z vysoce kvalitní kůže. Tyhle boty byly vytvořené pro cestování po všech koutech světa a to je přesně něco pro mne. Jedny teď netrpělivě čekají až znovu hodíme batoh na ramena a vydáme se křížem krážem za dobrodružstvím :-)  

Barcelonu opouštíme těsně před Silvestrem. Místo nás budou slavit příchod Nového roku naši hosté z Paříže, kdy celé město je v ulicích, nedaleko plaça d´Espanya se odehrávají bouřlivé slavnosti, ohňostroje a světelná show fontány Magica. Tradičně je třeba spolykat 12 hroznů při odpočítávání před půlnocí a zapít španělským šampaňským Cava. A aby si Katalánci naklonili štěstěnu i v novém roce, na Silvestrovké slavnosti nevychází bez červeného spodního prádla ;-)

Náš Silvestr byl méně bouřlivý. Vzali jsme to od moře k moři ... k nám do Sanary :-) Bývalé rybářské městečko zdobily tisíce světélek a přístav se s přicházejícím večerem zrcadlil v moři. Před odjezdem z Barcelony jsme do foroty vykoupili trh a na slavnostní večeři konečně došlo na ústřice, tygří krevety, břitky a kalamáry. S lahvinkou bílého archivního, kterou jsme vláčeli z hor do Španěl a zpět do Provence to bylo to pravé silvestrovské. I bez ohňostroje :-)

Po procházce městečkem v noční záři se vracíme ohřát domů do Bandolu. Novoroční dezert nepekla Anýzovka ani Provensálec, ale dodal místní cukrář od fontány - Patisserie de la Fotaine. Vybrali jsme Lucifera :-) V příručkách francouzské cukrařiny ho nehledejte. A jasně že nechyběl stromeček! Komu se nelení, tomu se zelení ... stromeček 3x za Vánoce :-D    

Jak na Nový rok, tak po celý rok? Nebylo by špatné! Budí nás sluníčko co se dere přes naše pomerančovníky obsypané ovocem do ložnice. Kávu mi nese Provensálec do postele. Až se rozkoukám a pokochám citrusovou zahrádkou, jdu připravovat "ztracený chleba" pain perdu k snídani. Venku je krásně, obloha blankytná a teploměr opět vystoupal na 16°C. Kdo by odolal dlouhé procházce po pobřeží až do západu slunce?

  

Věřím že jste si užili vánoční a novoroční svátky podle vašich představ a volný čas strávili s těmi co jsou vašemu srdci nejbližší.

Do nového roku 2017 vám přejeme s Provensálcem moře zdraví a plnou náruč lásky ♡ To je nejvíc ♡

A přání se pak plní sama ;-)

_____________

© crédit photos: Anýzovka v zemi cikád

Vánoční tradice v Provence

Vánoce miluju. Pro mne nejkrásnější svátky roku. Navždy je budu mít spojené s třeskutou zimou na Vysočině, poletujícími vločkami, sněhem křupajícím pod nohami cestou na půlnoční, kaprem ve vaně, pečením cukroví po celý advent, strojením stromečku ráno na Štědrý den pojídajíc vánočku od maminky a sledováním pohádek, čekáním na zlaté prasátko, "nenápadným" uždibováním cukrovinek ze stromečku, krájením jablíčka s přáním aby v něm byla ukrytá hvězdička... prostě pravé české vánoce na sněhu jak mají být ღ

Letos poprvé trávíme vánoční svátky doma v Provence a ne "tradičně" na konci světa vpravo, batoh na zádech. Provensálec to špatně nese, vánoce nemá rád... Já bych se doma s obrovskou chutí vyřádila na deko a dodržovala všechny tradice, jak české tak místní, ale obávám se, že by to na něho bylo krapet moc :-) Taky marné pokusy o usmažení něčeho chutného z francouzských baheňáků mám již dávno za sebou, kdy jsem tři dny lítala po Paříži a sháněla kapra na štědrovečerní večeři ... který pak šel rovnou do koše ;-) Vánoční atmoška tady na jihu nulová, venku azúro, sluníčko praží tak, že jsem si i stihla spálit nos a jediné co připomíná "vánoce" jsou mraky lidí v obchodech shánějících freneticky dárky a jídlo. Viděno takto, chápu Provensálce... 

Přitom v Provence máme krásné vánoční tradice! Tak jako po celé Francii, vánoce se slaví v předvečer 24. prosince a následný den 25. Na dvacátéhočtvrtého se sejde rodina k večeři a společně jde na půlnoční mši. Dárky pod stromečkem se můžou rozbalit tedy až po půlnoci, pokud jsou děti malé čeká se do druhého dne. Samozřejmě nechybí vánoční stromeček, který je běžně v domácnostech nazdobený již začátkem prosince, a jesličky. Tím podobnost "francouzských" vánoc v Provence končí. A přicházejí na řadu jedinečné provensálské tradice, zvyky a jídla. 

24.12. se provensálská rodina sejde na gros souper, tedy velkou večeři, ikdyž se ve skutečnosti jedná o skromnější večeři před půlnoční mší. Vánoční večer začíná starobylým pohanským zvykem cacho fio. To je obřad, kdy se velké poleno ovocného stromu přikládá do krbu. Nejmladší člen rodiny třikrát nalije svařené víno vin cuit na poleno, zatímco nejstarší člen žehná v provensálštině rodině "Radujme se! Radujme se! Radujme se! Ať nás náš Pán naplňuje radostí! A jestli nás v příštím roce nebude víc, můj Bože, ať nás není méně!" Poté celá rodina obejde třikrát slavnostní tabuli a společně položí poleno do krbu, který nesmí vyhasnou po celou dobu vigilie.   

Na slavnostní stůl se položí tři bílé ubrusy - jeden na štědrovečerní večeři, druhý na oběd 25.12. kdy se podává maso a třetí na večeři. Nesmí chybět tři svíčky, větévka cesmíny pro štěstí a tři mističky s naklíčenou pšenicí a čočkou, které se vysazují 4. prosince, kdy u nás trháme Barborky. Symbolika trojky představuje svatou Trojici. Chléb se také rozdělí na tři části - jedna pro chudé, jedna pro přítomné hosty a jedna se uloží do komory. Na stůl se prostře o jeden talíř navíc, pro chudého či kolemjdoucího poutníka. A může se hodovat a bdít.

Na štědrovečerní tabuli se podává sedm postních pokrmů z ryb a zeleniny (sedmička zastupuje Pannu Marii Sedmibolestnou) a třináct provensálských dezertů (reprezentujících poslední večeři Krista s dvanácti apoštoly). Večeře začíná polévkou aigo boulido, která se připravuje z vývaru z lístků šalvěje a nalije se na krajíc okoralého chleba, potřeného česnekem a zakápnutého olivovým olejem. Pokračuje se pokrmy z ryb, hlemýždi a zeleninou. Přesné menu není dané, ale ze zeleniny nesmí chybět mangold, celer a artyčoky, doplněno o pomazánku z ančoviček anchoïade. Večeře končí třinácti dezerty, které musí každý host ochutnat.  

4 laskominy (nugát ve dvojím provedení se počítá za jednu :-)

Každý provensálský region a dokonce i něktérá města či vesnice mají vlastní složení 13 štědrovečerních dezertů. Avšak základ je obligátní pro všechny. Jsou potřeba 4 druhy pamlsků, 4 almužny, 4 druhy čerstvého ovoce a třínáctý dezert, který musí být výjímečný. Obligátní je pompe à l'huile, což je placka podobná focaccia, připravená z kvalitního olivového oleje a esence pomerančových květů. Zásadně se nekrájí nožem, nýbrž láme, tak jako Ježíš rozlomil skývu chleba. Povinný je také nugát, ať již bílý či černý, který zosobňuje kajícníky. Nougat noir se připravuje z medu a mandlí a nougat blanc mu je podobný, ale díky bílkům je měkký. Další dva pamlsky si zvolíte podle rodinné tradice či místních zvyků nebo specialit. V okolí Aix en Provence to jsou mandlovo-melounové calissons, v Aptu kandované ovoce nebo orangettes - pomerančové kůrky máčené v čokoládě. Může to být také ovocné želé pâte de fruits, tenounké a křupavé oreillettes... Následují čtyři "almužny" reprezentující řeholnické řády: vlašské ořechy či lískové oříšky za Augustiány, mandle za Karmelity, sušené fíky za Františkány a rozinky za Dominikány. Čtyři druhy čerstvého ovoce ze sadu, většinou jablka, hrušky, dříve zimní melouny které nyní nahrazují klementinky a ze zářijového vinobraní pečlivě opečovávané hrozny. A nakonec dezert třináctý, vyjímečný, takový který nepečeme doma, nepěstujeme v zahradě a není k sehnání v blízkém okolí. Dříve to byl jediný dezert, který se kupoval. Mohou to být datle, symbolizující Kristův původ z Východu, kandované ovoce, ledové kaštany... 13 dezertů se podává se sladkým svařeným vínem vin cuit, které kromě názvu nemá mnoho společného s českým svařákem. Proces jeho výroby je poměrně dlouhý a pokud si ho zavčasu nepřipravíte doma na vánoce, nikde ho v prodeji neseženete. Proto se často nahrazuje sladkým vínem vin doux. Dezerty se ze slavnostní tabule nesklízejí, zůstavají na stole po tři dny, pouze se na ně přehodí cípy ubrusu na noc. Proč? Na noční pohoštění duší mrtvých a andělů...

4 řeholníci a 13. výjmečný dezert, který není nikde u nás v okolí: datle

Pojídáním dezertů se krátí čas čekání na půlnoční mši. Provensálci povznesli tento náboženský zvyk na kulturní záležitost, kostely jsou zde o půlnoci plné, zpěvy se linou ven za doprovodu tamburín, mše je pronášena v provensálštině, někde jsou vesničané za figuranty živých jesliček, jinde chodí obětní procesí s beránkem... I pro nevěřícího je to zážitek!

A jak jsme Štědrý den oslavili my? Provensálsky, říznuté českou nostalgií :-) K snídani byla vánočka (tahle, túze dobrá a moje sólo první). Dopoledne jsem nazdobila "stromeček" do vázy. Škoda, že k tomu chyběla česká pohádka. Přes den jsme drželi půst čekajíc na zlaté prasátko. No dobře, tak jsem si párkrát uždibla vanilkových rohlíčků :-D Štědrovečerní večeře nebyla o sedmi postních provensálských chodech ale ani typicky francouzská (ústřice, losos, šneci, foie gras, krůta plněná kaštany a čokoládové "poleno"). Menu bylo přesně podle našeho gusta:

Domácí kachní foie gras na toastu z perníku a konfitované fíky

Svatojakubské mušle s redukcí z citrusů

Kachní magret s medovo-balzamikovou redukcí a pečené brambory

Salát z polníčku a vinaigrette

Sýry

13 provensálských dezertů 

U nás byly 4 laskominy: olivová pompe à l'huile, bílý a černý nugát, mandlovo-melounové calissons a kandovaná pomerančová kůra v čokoládě. Mňam :-) 

K menu nechyběly sladěné lahvinky :-) Abychom z vesela vykročili na půlnoční...

* * * * *

Věřím, že jste si váš Štědrý den báječně užili spolu s rodinou, děti měly rozzářené oči u stromečku a vy neopomněli zasunout do peněženky kapří šupinu. Do nového roku vám posílám bílé levandulové buřinky a budu se těšit na další společný rok!  ⓛⓞⓥⓔ

_____________

© photos: Anýzovka v zemi cikád

   

  

Šikovné české ruce II.

Vánoce jsou sice za námi ale kreativní inspirace není nikdy dost! Velikonoce se blíží ;-)

Než jsem odfrčela na měsíc a půl na druhý konec světa, stihla jsem se zúčastnit tradiční výměny kreativních blogerek. Určitě znáte princip. Ale kdyby ne, tak jde o to vytvořit dárek vlastníma rukama a poslat ho jiné blogerce. Ta neposílá dárek na oplátku vám ale někomu jinému. A tak dál, až se kruh uzavře a vy najdete ve schránce překvapení pro vás. Každou výměnu organizuje jiná blogerka, neboť práce organizačně náročná. Letos se jí na výbornou zhostila Ajka z blogu U Ajky a patří jí velký dík! 

via

Já jsem byla obdarovaná Petronelou z blogu Nelkina chvilka, která obratem vykouzlila krásný set bižuterie v mé oblíbené barvě a k tomu motýlí brož. A běžala na poštu, aby dárky provensálský pošťák stihnul přinést před mým odletem. Zlatá!! To jsem netušila, že je v osmém měsíci radostného očekávání! Sama tak nadělila ten nejdražší dárek své rodině na Nový rok :-) Nellie, moc gratuluju a přeji hodně zdravíčka malé Leušce ღ 

Já jsem tvořila pro Lenku z blogu Fizule 71, která si "vybrala" diář. Nevěděla jak bude vypadat neboť jsem byla v dílně na Vysočině a diáře teprve připravovala :-) Její přání bylo jarní, svěží, květinové. Tak jsem pro ni vybrala ručně dělaný japonský papír se světle červenými kvítky a doladila svěží bílou. Leni, jsem moc ráda, že jsem ti udělala radost a diář se ti líbí!   

Ostatní ručně dělané dárky si můžete prohlédnout v galerii u Ajky zde, kde je spousta kreativní inspirace a třeba tak objevíte nové blogy. 

Bude nás na velikonoční výměnu víc? ;-)

_____________
© photos: Anýzovka v zemi cikád (pokud není uvedeno jinak)