pondělí 28. ledna 2013

Víkend ve znamení gurmánství


aneb jak si za jediný víkend splnit to po čem jsem celý měsíc v Barmě snila, když jsem do sebe soukala suchou rýži či rýžové nudle, s čím dál větší nevolí. Přání 100-krát znásobena ve dnech kdy jsem neměla nic co bych do úst dala... Ani dovežená barmská horečka mi nezabránila projet Provence křížem krážem v honbě za kulinárními zážitky ;-)

Hladoví a hubení jsme záhajili naše evropské obžerství už na letišti v Paříži, kde jsme se čekajíc na přípoj do Marseille vrhli v Air France VIP Lounge na croissanty a espresso. Tolik pečiva jsme snad nikdy nesnědli a určitě na nás nebyla hezká podívaná :-) Po příjezdu večer do ledového provensálského domova bylo třeba něco na zahřátí, něco rychlého, něco co se dá připravit i s prázdnou ledničkou. Vyhrála to pravá česká hutná bramboračka jako od maminky – zasytí, zahřeje a mně navíc nostalgicky dodá teplo domova. Druhý den nelením a ve 4 hodiny ráno míchám těsto na palačinky k snídani, holt naše těla zůstala trčet v jiném časovém pásmu. Tenoulinké palačinky s kaštanovým krémem se jen na jazyku rozplývají a my s nimi :-) Ještě vydržet jeden den, který nás dělí od víkendového mezníku kdy se hodláme naší vášni oddat se vším všudy...

Sobota ráno. Vysněný víkend je zde ! Horní Provence nás vítá sice ledově nicméně blankytnou oblohou. Chceme víc ! Chceme slunce, teplo, moře. Chceme provensálský trh. Chceme rybáře v přístavu. Chceme tu nejlepší bagetu jakou známe. Cílová destinace je jasná : „dolní“ Provence, konkrétně Sanary sur Mer. Původní rybařská vesnička se změnila na přímořské městečko ale na kráse jí to neubralo, barevné domky z minulého století a typické provensálské bárky les pointus stále lemují přístav.


S košem v ruce míříme na trh, dnes vlastně na trhy neboť v sobotu je i rybářský. Naše první zastávka. Nevíme co dřív, chuť máme na všechno. Vyhrávají to mořské potvory plody, jejich sezóna brzy končí a my si jich letos ještě neužili. Nedá nám to, do košíku přihazujeme i ryby. Značně obtěžkáni se přemisťujeme na trh zelinářský. Druhů ovoce moc není, je zima, místní farmáři nesurfují na vlně bio a sezónní, jednoduše selským rozumem nabízejí to co teď vypěstovali nebo na podzim uskladnili. Je tady sice pár novodobých bláznů, kteří nabízejí rajčata, lilky, lesní plody (???) ale to jsou trhovci co nakupují ve velkosladech... My hezky sezónně, místně a v bio kvalitě, takže jablka a hrušky z Horní Provence, pomeranče a grepy z Nice, klementýnky z Korsiky (zřejmě letos poslední, sezóna je krátká; jsou sice krapet dál od Provence nicméně stále na jihu Francie ;-) a pokud je máte rádi šťavňaté, sladké a bez pecek tak vězte, že clémentines de Corse jsou ty nejlepší). Jako bonus přihazuji kaki – už ne na lžičku, to je vánoční sortiment, ale na plátky v ovocném salátu či na grilu s karamelem budou super :-) Se zeleninou je to o fous lepší, i když létu se to nevyrovná, co si budeme povídat. Do koše strkám špenátové listy (na polévkový crème), brokolici, dýni Hokkaido, kořenovou zeleninu (na vývary a vaření vůbec), cibuli (hmm krémová cibulačka s krutony), pórek a žampiony (moje oblíbená kombinace), řapíkatý celer, kozlíček (mâche, na salát), brambory (hodně brambor! rýži teď nemůžeme na chvíli ani vidět). Nesmí chybět čerstvá petrželka, bez té v provensálské kuchyni ani ránu. V Provence na trzích se dokonce dává zdarma k nákupu ! Taková je to „instituce“. Ještě by bylo co do koše přihodit, ale ten je již beznadějně plný (a o sezónním provensálském košíku zase někdy přístě :-)    

Přesouváme se po pobřeží do Bandol (kam by ze Sanary koulí od pétanque jeden dohodil) – přímořské to letovisko s ještě vyhlášenějším rosé. Přes zimu si Mamá na letním bytě u moře vyhřívá kosti a taky slaví narozeniny, takže šampaňské a losos jsou na programu sobotního oběda. Značně posilněni, sklízíme naše vlastní (bio) citróny a pomeranče :-) Letošní úroda je bohatá, budeme muset zajet znova a s delším žebříkem...


Večeře je krásnou a luxusní tečkou vydařené soboty. Na menu jsou ústřice, jen tak na ledu, s citronem a šalotkou ve vínovém octě. A coquilles Saint-Jacques tedy svatojakubské mušle/hřebenatky, jejichž delikátní bílé maso včetně corail stačí rychle osmahnout na másle s trochou česneku a nasekanou petrželkou. K tomu chlazené bílé a máte doma úžasnou a přitom tak snadnou večeři, za kterou byste v restauraci nechali minimálně 120€.



Neděle  pokračuje ve stejném duchu. Ráno se přesouváme opět k moři, tentokrát na opačnou stranu od Marseille než v sobotu, a to do Sausset-les-Pins. Konají se zde Slavnosti mořských ježků a to si nemůžeme nechat ujít ! Fête des oursins jsou zde pořádány každoročně, vždy tři poslední lednové neděle. Stíháme tu poslední, jupí !! Slavnosti samy o sobě nejsou nic velkolepého, hvězda programu se nachází na talíři ;-) Usedáme na lavice v přístavu kde lokty bojujeme o místečko, moře před námi, slunce nad námi a pod nosem ježci (s kapkou citronu lžičkou rovnou do pusy), ústřice, krevety, slávky a malinké mušličky telines, které já ochutnávám poprvé - uvařené v bujónu s česnekem a petrželkou jsou výtečné. K tomu neodlučně patří sklenka bílého, jsme ve Francii, ne ? ;-)



Odpoledne se vydáváme k domovu, v plánu mám domácí tarte au citron meringuée – citronový koláč se sněhovou pusinkou z našich citronů. Ovšem Provensálec je ještě „horší“ labužník než já, sjíždí z cesty a míří do centra Aix en Provence... a kam jinam než do široko-daleko vyhlášené cukrárny matky Béchardové ?! Tři králové už sice dávno odešli, nicméně já výskám neboť na neděli syn Béchard připravil poslední várku tříkrálového koláče. Ne galette de Rois, která je k sehnání všude ve Francii, ale tříkrálovou briošku s kandovaným ovocem podle provensálské tradice. Ta od Béchard je navíc plněná mandlovým krémem frangipane. Čaj o páté nemá chybu :-)



K nedělní večeři je ryba ze Sanaryjského trhu, marbré – slovník pokulhává takže kromě toho že je mramorovaná vám toho o ní víc nepovím. Jen to, že vycpaná divokým fenyklem, na grilu, zakápnutá olivovým olejem a citronem je božská ! K ní salát z mâchevinaigrette a křupavá bageta, tác se sýry a ovoce. Spokojenost nejvyšší :-)

Doufám že i váš víkend byl plný radosti a řádně proložen kulinárními zastaveníčky !



PS: To nejmilejší nakonec. Abych byla nadmíru blažená, dostala jsem od Drahého kytičku fialek :-) 


13 komentářů:

  1. No, a zas mam hlad...
    Mnam.
    Katarina s Kastankem

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. :-) Tak zase přijeďte ! Ale na delší dobu abych měla šanci se u sporáku víc otočit !!! ;-)
      Boštěkujem do Paříže

      Vymazat
  2. Ach, ach to je krása... nemám slov, kochám se... Úžasné fotky, krásné přímořské městečko... Tady mrzne :( a fialky v lednu... Měj se krásně! Monika

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Děkuji, Moni :-)
      U nás sice moc nemrzne ale teploměr v horní Provence nepřekročí 3-4°C, zato "dole" je 12-14°C a to i v lednu. Ale zdaleka si nestěžuju, modrá obloha je na denním pořádku i v Haute Provence a to k dobré náladě u ranní kávy stačí ;-)
      Fialky v lednu mě dostaly, zvášť co naposled jsem je viděla v Čechách, jestě jako holka základkou povinná...
      Měj se moc fajn,
      Zdena

      Vymazat
  3. Věřím, že po tak náročném cestování chutnalo vše přímo božsky :-)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. to věru chutnalo ! i prsty jsme si olizovali :-) jen se obávám, že tímto tempem nebude trvat dlouho a ztracená kila z Barmy budou brzo zpět ;-) ale co, hlavně že nám chutná :-D

      Vymazat
  4. Zírám s otevřenou pusou. Nebesa! Savoir vivre, n´est pas? :) Co se týká mořských potvor, koncentrace všeho, co naprosto, naprosto zbožňuju a budu zbožňovat, co živa budu. Jsi šťastná žena!!! K rybímu názvosloví - je to detektivka. Vždycky se snažím dopátrat latinského názvu a pak pokračuju napříč jazyky. České termíny jsou hodně specifické, neb moře nemáme... Dobrý atlas je tady:
    http://zivazeme.cz/atlas-ryb.php

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. savoir vivre, oui, c´est ça ;-) ale v Itálii jedete podle stejné noty, ne ? ;-)
      s mořskýma potvorama jsem na tom stejně. některé byly láska na první pohled, tedy ochutnání, k některým jsem si cestu hledala - třeba ústřice, srkat živého tvora a ještě do něj šťourat abych se "kochala" jak se škube v lastuře než ho pozřím byl psychický boj ale stálo to za to. teď už jen stačí slastně debužírovat :-)

      PS: děkuji za link, jdu prozkoumat zda mramorovou potvoru najdu

      Vymazat
  5. Už jsem se pokoušela napsat komentář, ale nešel mi publikovat:-(( tak to zkusím znovu, protože to vaše putování za dobrotami je naprosto jedinečné, záviděníhodné a to slunce a to moře!!! Ale dnes tu také svítilo sluníčko jako na jaře:-))) TAk moc zdravím do krásnějších a šťastnějších krajů (ale nestěžuji si:-))) pa Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Přiznávám, že můj provensálský sen se stal mojí realitou :-) Ráda se podělím !
      Ale taková Bílá neděle, lahvinka Graves 2011, u praskajícího krbu a za okny zasněžená krajina, nezní vůbec špatně ;-)
      Posílám trochu mořského vánku, sluníčko už máš :-)

      Vymazat
  6. Úžasné cestopisné a gurmanské čítanie. Ryby milujem, ale na morské príšery by si ma nenahovorila, no určite by som okoštovala trojkráľovú briošku - vypadá fajnovo.
    Krásne fotografie a teším sa na Tvoje ďalšie kulináscke potulky.
    Jana

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Jani,
      děkuji za návštěvu u mě v Provence a za velmi milá slůvka !
      Budu se těšit na tvé další návštěvy, slibuji že bez potvor ;-)
      Zdena

      Vymazat

Tento dialog je pro mne provensálským kořením - dodá blogu chuť a šťávu ;-)

PS: pokud nejste blogo-webo nadšenci, můžete komentovat pod rubrikou "Anonymní". Palec zde ovšem neotisknete, vaše jméno či pseudonym ano ;-)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...