středa 22. listopadu 2017

Kdoulové slavnosti v Cotignac

Poslední říjnovou neděli se ve vesnici Cotignac konají každoročně slavnosti kdoulí - Fête du Coing. Svátek není okázalý, ale aktivně se na něm podílejí místní obyvatelé a je moc fajn procházet se po náměstí plném stánků a ochutnat dobroty z kdoulí, ať už sladké, slané či  stočené v lahvích.

Říjnový sezónní košík v našem sadu v horách
Už i v Provence kdoule patří čím dál více k opomíjeným odrůdám v sadu a na trhu na ně narazíte jen ojediněle. Je to škoda, protože dříve byly kdouloně hojně pěstovány po celé Provence a sázely se především jako živé ploty. Stromky jsou menšího vzrůstu, dosahují 5-6 metrů, a jako živý plot zdobí cestu dvakrát. Koncem května kdy jako jedny z posledních ovocných stromů kvetou - květy jsou opravdu krásné, velmi veliké a pudrově růžové a zralé plody pak dělají parádu koncem října a v listopadu, kdy se velké žluté kdoule houpají na větvích. Ne nadarmo se jim přezdívá zlatá jablka.


Kochat se kdouloní v plném květu je krása a naše včelky ji berou útokem
Zralé plody krásně voní a když je dáte do ošatky na stůl, provoní vám celou kuchyň. A nejenom to, kdoule nesmí chybět na žádné provensálské tabuli na Štědrý den. Staroprovensálská pochoutka pâte de coings tvoří jeden ze 13. štědrovečerních dezertů, podobá se ovocnému želé, které u nás věšíme na stromeček a recept najdete zde.


Kdoulové želé
A tím většinou kulinární kdoulová show končí... Přitom se z ní dá připravit mnohem víc! Oloupanou kdouli nakrájenou na čtvrtinky můžete pošírovat v cukrovém rozvaru a podávát ji ke kachnímu foie gras namísto klasické fíkové zavařeniny. Nebo ji nakrájenou na plátky dlouze podusit na másle a podávat ke kachním prsům magret. Připravuji doma oboje, obzvlášt když na podzim čekáme doma hosty a je to výborné. Syrové nastrouhané kdoule také nakládám do alkoholu a připravuji provensálský aperitiv Coudounat, jehož název pochází z coudoun, tedy kdoule v provensálštině. V obchodech ho nehledejte, nikdy jsem v prodeji neviděla, vyrábí se po domácku ale také už jen vzácně. Tradice se vytrácejí...


Kdoulový aperitiv, který je každoročně na prodej na slavnostech
A co z kdoulí můžete vykouzlit dál? Hodně inspirace najdete právě na slavnostech v Cotignac a navíc vše můžete na místě ochutnat a nakoupit jako delikatesu domů. Kromě klasických zavařenin a čistého želé z kdoulí, můžete okoštovat dezerty, třeba oblíbené makronky či tarteletky. Ze slaného čatní a teplá jídla připravovaná na místě jako jelení ragú či tajine s kdoulemi. A opomenout nejdou nápoje, ať již mošty, sirupy či vařené víno z kdoulí - vin cuit, které se také podává na Štědrovečerní večeři. 


Kdoulová zavařenina s pekanovými ořechy - Kdoulové želé - Jednodruhový kdoulový džem
Tarteletky a makronky s náplní z kdoulí

Vařené víno z hroznů s přidanými kdoulemi, také ke koupi pouze v Cotignac
A odejít z trhů můžete i s bedýnkou čerstvě sklizených kdoulí a doma se pustit do experimentování. 
Na slavnostech kilo kdoulí výjde na 3 eura
A proč právě v Cotignac se konají kdoulové slavnosti? Název vesnice prý pochází ze staroprovensálského slova kdoule ale také se traduje, že vesnice dala jméno specialitě cotignac d´Orléans. Ve 14. století prý místní lékárník připravil želé z kdoulí, medu a koření, které mělo blahodárné účinky na trávení. Později se usadil v Orléans a pojmenoval svůj lék po místě jeho původu. Těžko říct... Jedno je jisté, tato autentická provensálská vesnička se vám bude líbit. Stojí na úpatí vysokého útesu a je protkaná mnoha jeskyněmi, které sloužily jako útočiště obyvatelům. Dodnes zde mají někteří obydlí odkud se vám nabízí krásné panorama na střechy vesnice.     

Vesnička Cotignac
Kavárna Paulette u kašny a typický dům na hlavním náměstí


A ještě jednu povídku z (ne tak) dávných časů vám povím. Za školních časů provensálských dědů kdouloně ještě hojně zdobyly sady a sloužily jako přírodní zídky. Když šli chlapci cestou do školy, nosili ošatky s chlebovým těstem či koláčem do komunální pece a v podzimním období si po stezce trhali kdouli. Tu nechali u pekaře spolu s ošatkou a když šli ze školy domů vyzvednou upečený chléb, dostali na zpáteční cestu kdouli zapečenou v listovém těstíčku. Úplně vidím jak kráčí po klikaté cestičce, oblečení v šortkách na kšandy a ponožky vytažené až pod kolena, je chladno ale hřeje je bochník čerstvě vytažený z pece a radostně spořádají sladkou kdoulovou kapsu "na posezení". A třeba taky jo, sedíc na zídce a houpajíc nohama :-) Čistá radost ♡

Zkoušela jsem péct k odpolední svačině, je to moc dobré a krásně voňavé, ale chybí tomu ten nostalgický nádech a sychravost počasí...


Naše stařičká kráska v sadu ve Verdonských horách


I v Čechách se kdoule kdysi pěstovaly, než se dostaly na seznam zapomenutých odrůd. Mít tuhle krásku v sadu je radost a bylo by škoda se o ní ošidit!

Znáte? Máte v sadu? Vaříte?



_____________
© crédit photos: Anýzovka v zemi cikádů kromě panorama Cotignacu :  https://www.visitvar.fr/noesit/!/fiche/cotignac-4718490









13 komentářů:

  1. ...krásný článek, jako každý od Vás :-)
    můj muž vaří z kdoulí povidla, vysadil ji, už podruhé (první stromek nepřežil zimu), na naší zahradě, a v Kroměřížské Květné -UNESCO- zahradě jsou kdoule vysázeny jako živý plot v nově zpřístupněné části zahrady...tož tak, pěkné dny vinšuju
    jarka

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji za krásná slova, Jaruško <3
      Povidla z kdoulí jsem ještě nezkoušela :-) To se musí napravit!
      A děkuji za tip na návštěvu zahrad, fotky na internetu jsou kouzelné <3
      Moc vám zdravím a přeji aby se stromečku v zahrádce dařilo!

      Vymazat
  2. Zdeni, děkuji za další úžasný článek! Mám velkou chuť na něco hoodně dobrého!
    Posílám pozdravy, Helena

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Helenko, ty jsi zlatá :-* :-*
      Novoroční pozdravy posílám a do 2018 přeji jen to dobré a splněné přání <3

      Vymazat
  3. Aný, nádherné povídání, úplně jsem se zamilovala, pokolikáté... Ježkovy voči, to musí být nádherné. Úplně to tady i přes monitor kdoulově voní a mě honí mlsná. Až se znovu narodím, tak se po Tvých cestovatelských stopách vypravím, ááách. Krásný den do Provence. Eli.

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Elí, já bych nečekala a už plánovala kdy mě příjdeš navštívit ;-)
      Přeji ti do nového roku štěstí, zdravíčko, splněná přání včetně cestovatelských :-*

      Vymazat
  4. Moc zdravím, krásný článek,
    jasně že známe i pěstujeme, letos jsem nadělala několik litrů kdoulového sirupu, je úžasný.
    Budeme jej podávat příští sobotu na vánočním jarmarku, zalitý horkou vodou a citrónem, jinak mi chutnalo i kdoulové pyré.
    Mějte se krásně Zmorkusovic

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Moc děkuji <3
      To je super!! Já jsem v Čechách nikde kdoule neviděla, v sadu už vůbec ne. Je moc fajn, že se "zapomenuté" odrůdy pěstují i u nás a navíc šíří do podvědomí na jarmarcích! Palce nahoru a moc vám fandím <3
      Přeji krásné novoroční dny na jižní Moravu a děkuji za zastavení u mne v Provence!

      Vymazat
  5. Já mám na zahradě krásnou a hojně plodící kdouli- bohužel její zpracovávání mi nejde...želé zplesnivělo, marmeláda nikomu nechutnala..taky sklizeň je jednou moc brzo- jsou strašně tvrdé, nebo pozdě- jsou bez chuti a nahnilé. Tož tak, ale takový kdoulový sirup, to by mě lákalo...nějaký tip na dobrý recept? Saša

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Milá Sašo,
      pokud máte krásný a plodící strom - máte to nejcenější <3
      Já želé obaluji nařezané na bombony a obalené v cukru krystal a uchovávám ve sklenici s víčkem, vydrží tak dlouho a nekazí se. Jen se moc nedá experimentovat s méně cukrem při přípravě a hmota se při míchání musí nechat dobře odpařit.
      Marmeládu třeba na sladko jako na vánočku nepoužívám, spíš je používám k paštikám nebo kachnímu foie gras (namísto klasické fíkové). Zkuste kombinaci na slano, třeba bude mít větší úspěch :-)
      Se sklizní je potíž, chce to vychytat a rok od roku je jinak, klidně o měsíc dřív/později, podle jaké bylo léto a deštivo. Sklízím když naberou krásnou žlutou barvu, když přejedete po chloupkách tak se lehce odstraní prstem a ovoce voní ale ještě přes ně nepřešel mráz (to jsou z toho pak hniličky). Lepší sebrat dříve než později, třeba pokud zahrádku nemáte u domu, a zkusit třeba udělat pošírované. Pokud se vám nezdají dost zralé, tak nechat dojít v bedýnce (nedávat kdoule na sebe) v chladnější místnosti. Dají se tak konzumovat celou zimu. A nezapomenout, že kdoule jsou syrové vždy velmi tvrdé a na chuť trpké, až tepelnou přípravou jsou jedlé.
      Na kdoulový sirup můžete vyzkoušet: 1 kg šťávy z kdoulí (viz níže), 200g cukru a 1 hvězdička badiánu. Přivěďte k varu a nechte pomalu probublávat minimálně půl hodiny. Přecedím přes sítko a hned plním sterilizované a ještě teplé sklenice a hned uzavírám keramickou zátkou.
      Šťávu z kdoulí připravíme tak, že nakrájíme neoloupané kdoule, jadérka a tvrdý ohryzek dejte do gázy. Vše zalijeme studenou vodou a přivedeme k varu a vaříme hodinu. Přelejeme do síta vyloženého plátýnkem a necháme šťávu odkapat, hmotu ještě dobře vymačkáme abychom z ní dostali všechnu tekutinu. Nic nevyhazujeme: hmotu využijeme na kdoulové želé či chutney a ze šťávy kromě sirupu můžeme připravit průhledné zavařeninové želé a nebo na likér ;-)
      Držím pěsti a přeji krásný novoroční čas!

      Vymazat
  6. Mám zasazeno, ale ještě neplodí:) příští týden by mi měla přijet zásilka kdoulí přímo z Kréty, spolu s ostatními zralými místními plody, takže děkuji za inspiraci na zpracování:)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Kdoule z Kréty <3 A zásilka plodů <3 To je hodně radosti!! Než doroste vlastní ;-)
      Rádo se stalo. Já děkuji za návštěvu a odkaz k vám na blog :-)
      S přáním krásných novoročních dnů,
      Zdena

      Vymazat
    2. Děkuji Vám, také přeji požehnaný nový rok:) Zuzana

      Vymazat

Tento dialog je pro mne provensálským kořením - dodá blogu chuť a šťávu ;-)

PS: pokud nejste blogo-webo nadšenci, můžete komentovat pod rubrikou "Anonymní". Palec zde ovšem neotisknete, vaše jméno či pseudonym ano ;-)

Related Posts Plugin for WordPress, Blogger...